Reklama

Reklama

Mladá žena se vášnivě zamiluje do bohatého, nedávno ovdovělého šlechtice Maxima de Wintera. Po brzké svatbě odjíždí na jeho panství, kde společně žijí na zámku Manderley. Na láskyplný vztah novomanželů však padá všudypřítomný stín první de Winterovy manželky Rebeky, která zahynula za zvláštních okolností. Dům je naplněn jakýmsi nevyslovitelným napětím a stísňující atmosférou, která na novomanželku padá doslova na každém kroku. Ta je také přesvědčena, že manžel na krásnou Rebeku neustále vzpomíná, a proto jí není schopen věnovat potřebnou pozornost a cit... Příběh napsala spisovatelka Daphne du Maurierová a do filmové podoby převedl slavný režisér Alfred Hitchcock (jenž stejně úspěšně natočil i její romány Hospoda Jamaika, Ptáci). Děj je soustředěn na starém šlechtickém sídle, kde výprava, nasvícení interiéru a důmyslná kamera (zachycující například v jediném záběru hlavní hrdinku a nehybný obličej postavy, která jí nahání strach) přispívají k stupňování napětí. Roli Maxima de Wintera ztvárnil Laurence Olivier, jeho novomanželku představuje Joan Fontaineová, hospodyni Danversovou hraje Judith Andersonová. Film v roce 1941 získal dva Oscary: za nejlepší černobílou kameru (George Barnes) a jako nejlepší film (producent David O. Selznick). (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Recenze (208)

T2 

všechny recenze uživatele

Rozpočet $1,288,000Tržby USA $6,000,000Tržby Celosvetovo $6,050,000Alfred Hitchcock bravúrne ovláda príbehovú skladbu a hlavne záver strhujúco vygraduje, veľké plus sú aj herci nevyspytateľný Laurence Olivier, krásna Joan Fontaine a temná Judith Anderson. /90%/ ()

Douglas 

všechny recenze uživatele

Na MRTVÉ A ŽIVÉ aka REBECCE je pro mě pozoruhodné, jak je vlastně z dnešního pohledu úplně jiná, než pravděpodobně byla tehdy. Tehdy šlo primárně o Selznickův film, o "nehitchcockovské" melodrama, o veskrze romantický příběh s pohádkovým základem. Hitchcock ten film tak moc neměl rád, že si o mnoho let později v ROZHOVORECH s Truffautem ani správně nepamatoval, o čem byl. Ovšem z dnešního pohledu jde o se vším všudy hitchcockovský film, do něhož se jeho způsoby snímání prostoru i lidských tváří, práce s pohyby kamery i precizně načasovými střihy během rozhovorů, stejně jako thrillerový motiv vyděrače a zesilovaného napětí promítly mnohem významněji, než si byl sám vědom a než bylo možno v té době rozpoznat. Dnešní sledování filmu optikou hitchcockovských schémat do značné míry potlačuje aplikaci interpretačních schémat dobových. Klíčovým se stává labyrintický prostor domu a nevyzpytatelnost jednání všech postav kolem naivní hrdinky (která rozhodně nezmoudří, jen nahradí jednu naivní víru jinou). Romantické interpretační schéma je zatlačováno do pozadí schématy thrillerovými, jak nás naučily pozdější filmy jako PODEZŘENÍ (1941), ANI STÍN PODEZŘENÍ (1943), POCHYBNÁ ŽENA (1946), VRAŽDA NA OBJEDNÁVKU (1954) či PSYCHO (1960). Navíc je film precizně rytmizován, každou půlhodinu přichází posun v perspektivě - a poslední půlhodina po klíčovém odhalení je pak "čistým" hitchcockovským thrillerem, ve kterém se na jedné straně musíme ptát, nakolik je Olivierova postava vlastně upřímná a nakolik všemi kolem sebe manipuluje, a na druhé straně cítíme hluboký odpor i zneklidnění stran vyděrače a jeho metod. Ano, původní Selznickova REBECCA je pro většinu diváků již mrtvá, zatímco ta druhá Hitchcockova REBECCA je dodnes živá a svěží - ačkoli by to zřejmě nejvíce překvapilo právě Alfreda Hitchcocka. ()

Reklama

Galadriel 

všechny recenze uživatele

Tak trochu jiný Hitchcock, než co znám, ale musím říct že povedený. První polovina je skvělá, tak zvláštně "romanticko-mrazivá" - nová paní de Winter (zvláštní, že se během celého filmu nedozvíme její křestní jméno) si musí zvykat na obrovský dům plný služebnictva, ze kterého jde občas strach (z paní Danvers nejen občas, ale pořád) a kteří ji pořád porovnávají s minulou paní domu Rebeccou. Navíc její manžel Maxim se při jakékoliv vzpomínce na svou zesnulou ženu chová víc než podivně... Druhá polovina, kde se začne vyšetřovat a vysvětlovat už tolik poutavá není, ale i tak jde o zajímavé dílko, které by nemělo zůstat bez povšimnutí. ()

Cival 

všechny recenze uživatele

Na Hitchcockovy poměry nikterak úžasné. Rukopisem zaměnitelná povídačka, v níž jako by Hitchcock brouzdal jen po kolena. Schází mi skutečná vášeň - u režiséra i u postav. Těch pár silných okamžiků, kdy se přízrak mrtvé paní domu sugestivně vznáší nad panstvím, to bohužel na úroveň, která by mě zajímala i podruhé, nevynese. ()

POMO 

všechny recenze uživatele

Spíše potěšení z krásné, elegantní filmařiny ranného Hollywoodu v honosných kulisách a s výborně vybranými a stylizovanými herci, než z příběhu. Ten už dnes nedokáže strhnout jako v době svého vzniku, a rouško diváckého vzrušení přináší až závěrečným rozkrýváním pravdy. Navíc, úzkostnou pozici hlavní hrdinky v příběhu více procítí ženské, než mužské publikum. Pro mě je Rebecca především o star-power charizmatu Laurenca Oliviera, dizajnu a atmosféře pochmurného sídla Manderley a černé siluetě tajuplné hospodyně v interiérech s dlouhými záclonami. Tedy o prvcích, které Hitchock později zužitkoval ve výraznějších a pro mě důležitějších dílech. [Noir Film Fest] ()

Galerie (113)

Zajímavosti (27)

  • Režisér o snímku řekl: "Toto není Hitchcockův film". Mínil tím, že měl zapovězeno dělat zásadní změny proti zastaralé románové předloze. (Hwaelos)
  • Joan Fontaine a Laurence Olivier měli při natáčení neustále spory. Olivier nebyl spokojen s obsazením hlavní ženské role, do níž prosazoval svoji tehdejší přítelkyni, což se Joan Fontaine dozvěděla už před natáčením od Hitchcocka. Ta se s Olivierem po celou dobu natáčení odmítala bavit. Nakonec ale Olivier uznal, že byla Joan Fontaine výbornou volbou a svou roli zvládla skvěle. (ČSFD)
  • Druhý film Alfreda Hitchcocka založený na románu Daphne Du Maurier (první byl Jamaica Inn z roku 1939). (Kulmon)

Reklama

Reklama