Mrtvá a živá

Osudové setkání, osudová láska, osudová změna v životě. Láska ruku v ruce se zklamáním, které logicky musí nastat. když mladá chudá dívka nahradí v honosném sídle zesnulou manželku místního bohatého majitele. Ve své podstatě se jedná o velmi jednoduchý příběh, který je vyprávěn místy rozvlekle a spíše jako červená knihovna. Jenže Alfred Hitchcock by asi obyčejnou červenou knihovnu netočil, takže tady máme velmi rozlehlé temným chladem dýchající sídlo v lesích u moře, a cosi tajemného, co nutí hlavního hrdinu k náladovosti. A právě vizuální stránka je zde bohužel tím, co výrazně přebíjí děj. A to asi není úplně ideální. Ale rozhodně stálo za to se s filmem potkat. [Noir Film Festival 2019] (24.02.2020)

Daphne du Maurier autorka předlohy a režisér Alfred Hitchcock, tak tohle spojení vždycky fungovalo (Jamaica Inn 1939, Ptáci 1963). Dramatický příběh podivného milostného trojúhelníku.Bohatý šlechtic Maxim de Winter si na své staré sídlo Manderley přiváží novomanželku. Ta je, ale neustále srovnávána s bývalou manželkou Rebeccou, která sice za podivných okolností zahynula, ale díky nezdravému zbožňovaní hospodyně zůstává i po smrti jedinou a skutečnou paní Manderley. (25.07.2005)

(1001) Vím, že tohle není zrovna nejintelektuálnější způsob, jak začít přemýšlet o tomhle filmu, a také se netýká jenom tohoto díla, ale nemohu si pomoci: Jak je to sakra možné, že je Laurence Olivier tak démonicky krásný i s tím příšerným knírkem? A co se týče těch vznešenějších výplodů, tak tohle je jeden z těch filmů, které se mne nikterak vnitřně nedotýkají, na které se dívám jako na okno do minulosti - ale ne v tom pozitivním smyslu. Tenhle film pro mě zkrátka není nadčasový, je zatížený až hanba a to mi znemožňuje se na něj napojit nebo ho nějak prožít. Ta terapie láskou tady pro mě není funkční (oproti Langovu modrovousovštějšímu Secret Beyond The Door, kde nová žena opravdu pomůže svému muži z labyrintu předchozích nejistot) a jako jediné ponaučení mi z filmu trčí "nežeňte/neprovdávejte se k čertu za někoho, o kom nic nevíte". (09.10.2014)

Na Hitchcockovy poměry nikterak úžasné. Rukopisem zaměnitelná povídačka, v níž jako by Hitchcock brouzdal jen po kolena. Schází mi skutečná vášeň - u režiséra i u postav. Těch pár silných okamžiků, kdy se přízrak mrtvé paní domu sugestivně vznáší nad panstvím, to bohužel na úroveň, která by mě zajímala i podruhé, nevynese. (26.12.2007)

Nejako nemôžem prísť na chuť filmom maestra Hitchcocka. Zrejme to bude kvôli tomu, že veľa režisérov, ktorí prišli po ňom, sa učili práve na jeho filmoch, on im bol inšpiráciou a tak po všetkých tých novších filmoch mi už tie jeho nepripadajú ničím výnimočné, s výnimkou Psycha. Toto je jediné jeho dielo, ktoré dostalo Oscara za najlepší film, takže som čakal niečo výnimočné, okrem spracovania aj silný príbeh, no ten je celkom jednoduchý a vďaka prehnanej stopáži nudný. Odkedy prídu mladomanželia do sídla Manderley, tak si mladá pani len zvyká na nový veľký dom a popri tom stále myslí na mŕtvu bývalú pani domu. Nič zaujímavé, dramatické, či thrillerové sa nedeje, všetko je v pohode, no ona sa správa, ako keby za každým rohom bolo strašidlo a tá afektovanosť Joan Fontaine mi išla dosť na nervy. Čakal som, že aspoň na koniec nás čaká nejaké prekvapenie, zvrat, čokoľvek zaujímavé, no nič také, záver je tiež o ničom, bez nejakej pointy. Nič hodné zapamätania tento film nemal. (01.12.2015)