Rebecca

║Rozpočet $1,288,000║Tržby USA $6,000,000║Tržby Celosvetovo $6,050,000║ Alfred Hitchcock bravúrne ovláda príbehovú skladbu a hlavne záver strhujúco vygraduje, veľké plus sú aj herci nevyspytateľný Laurence Olivier, krásna Joan Fontaine a temná Judith Anderson. /90%/ (07.02.2010)

Na Hitchcockovy poměry nikterak úžasné. Rukopisem zaměnitelná povídačka, v níž jako by Hitchcock brouzdal jen po kolena. Schází mi skutečná vášeň - u režiséra i u postav. Těch pár silných okamžiků, kdy se přízrak mrtvé paní domu sugestivně vznáší nad panstvím, to bohužel na úroveň, která by mě zajímala i podruhé, nevynese. (26.12.2007)

Spíše potěšení z krásné, elegantní filmařiny ranného Hollywoodu v honosných kulisách a s výborně vybranými a stylizovanými herci, než z příběhu. Ten už dnes nedokáže strhnout jako v době svého vzniku, a rouško diváckého vzrušení přináší až závěrečným rozkrýváním pravdy. Navíc, úzkostnou pozici hlavní hrdinky v příběhu více procítí ženské, než mužské publikum. Pro mě je Rebecca především o star-power charizmatu Laurenca Oliviera, dizajnu a atmosféře pochmurného sídla Manderley a černé siluetě tajuplné hospodyně v interiérech s dlouhými záclonami. Tedy o prvcích, které Hitchock později zužitkoval ve výraznějších a pro mě důležitějších dílech. [Noir Film Fest] (26.08.2019)

Tak trochu jiný Hitchcock, než co znám, ale musím říct že povedený. První polovina je skvělá, tak zvláštně "romanticko-mrazivá" - nová paní de Winter (zvláštní, že se během celého filmu nedozvíme její křestní jméno) si musí zvykat na obrovský dům plný služebnictva, ze kterého jde občas strach (z paní Danvers nejen občas, ale pořád) a kteří ji pořád porovnávají s minulou paní domu Rebeccou. Navíc její manžel Maxim se při jakékoliv vzpomínce na svou zesnulou ženu chová víc než podivně... Druhá polovina, kde se začne vyšetřovat a vysvětlovat už tolik poutavá není, ale i tak jde o zajímavé dílko, které by nemělo zůstat bez povšimnutí. (18.11.2007)

Na MRTVÉ A ŽIVÉ aka REBECCE je pro mě pozoruhodné, jak je vlastně z dnešního pohledu úplně jiná, než pravděpodobně byla tehdy. Tehdy šlo primárně o Selznickův film, o "nehitchcockovské" melodrama, o veskrze romantický příběh s pohádkovým základem. Hitchcock ten film tak moc neměl rád, že si o mnoho let později v ROZHOVORECH s Truffautem ani správně nepamatoval, o čem byl. Ovšem z dnešního pohledu jde o se vším všudy hitchcockovský film, do něhož se jeho způsoby snímání prostoru i lidských tváří, práce s pohyby kamery i precizně načasovými střihy během rozhovorů, stejně jako thrillerový motiv vyděrače a zesilovaného napětí promítly mnohem významněji, než si byl sám vědom a než bylo možno v té době rozpoznat. Dnešní sledování filmu optikou hitchcockovských schémat do značné míry potlačuje aplikaci interpretačních schémat dobových. Klíčovým se stává labyrintický prostor domu a nevyzpytatelnost jednání všech postav kolem naivní hrdinky (která rozhodně nezmoudří, jen nahradí jednu naivní víru jinou). Romantické interpretační schéma je zatlačováno do pozadí schématy thrillerovými, jak nás naučily pozdější filmy jako PODEZŘENÍ (1941), ANI STÍN PODEZŘENÍ (1943), POCHYBNÁ ŽENA (1946), VRAŽDA NA OBJEDNÁVKU (1954) či PSYCHO (1960). Navíc je film precizně rytmizován, každou půlhodinu přichází posun v perspektivě - a poslední půlhodina po klíčovém odhalení je pak "čistým" hitchcockovským thrillerem, ve kterém se na jedné straně musíme ptát, nakolik je Olivierova postava vlastně upřímná a nakolik všemi kolem sebe manipuluje, a na druhé straně cítíme hluboký odpor i zneklidnění stran vyděrače a jeho metod. Ano, původní Selznickova REBECCA je pro většinu diváků již mrtvá, zatímco ta druhá Hitchcockova REBECCA je dodnes živá a svěží - ačkoli by to zřejmě nejvíce překvapilo právě Alfreda Hitchcocka. (06.02.2020)