Mrtvá a živá

Scénář: Robert E. Sherwood, Joan Harrison .. Rebecco, Rebecco, co na Tobě každý vidí? V úvodu vláčné, celkově zbytečně dlouhé a ani nijak výrazné. Snaha udělat některé stěžejní scény silně dramatické až tajemné bije do očí, ovšem povýšit tím celý příběh se nedaří. Takže mimo detektivního vyústění, které má sice grady, se nic omamného nekoná. Nevyzrálý Hitch. (03.03.2008)

Prakticky maximální spokojenost, Laurence Olivier a skvěle naivní ( ale strašně milá) Joan Fontaine, ale především až démonická Judith Anderson si mě naprosto získali. Jemná romance postupně přechází v mysteriozní krimi a obě polohy Hitchcock zvládl na jedničku, přesto jsem si celou dobu říkal: skvělé to je, ale k dokonalosti špetka schází a pak přišel závěr...a pro mě zatím nejlepší finální tečka z mistrova pera, uch to bylo něco úžasného... (28.03.2012)

Na MRTVÉ A ŽIVÉ aka REBECCE je pro mě pozoruhodné, jak je vlastně z dnešního pohledu úplně jiná, než pravděpodobně byla tehdy. Tehdy šlo primárně o Selznickův film, o "nehitchcockovské" melodrama, o veskrze romantický příběh s pohádkovým základem. Hitchcock ten film tak moc neměl rád, že si o mnoho let později v ROZHOVORECH s Truffautem ani správně nepamatoval, o čem byl. Ovšem z dnešního pohledu jde o se vším všudy hitchcockovský film, do něhož se jeho způsoby snímání prostoru i lidských tváří, práce s pohyby kamery i precizně načasovými střihy během rozhovorů, stejně jako thrillerový motiv vyděrače a zesilovaného napětí promítly mnohem významněji, než si byl sám vědom a než bylo možno v té době rozpoznat. Dnešní sledování filmu optikou hitchcockovských schémat do značné míry potlačuje aplikaci interpretačních schémat dobových. Klíčovým se stává labyrintický prostor domu a nevyzpytatelnost jednání všech postav kolem naivní hrdinky (která rozhodně nezmoudří, jen nahradí jednu naivní víru jinou). Romantické interpretační schéma je zatlačováno do pozadí schématy thrillerovými, jak nás naučily pozdější filmy jako PODEZŘENÍ (1941), ANI STÍN PODEZŘENÍ (1943), POCHYBNÁ ŽENA (1946), VRAŽDA NA OBJEDNÁVKU (1954) či PSYCHO (1960). Navíc je film precizně rytmizován, každou půlhodinu přichází posun v perspektivě - a poslední půlhodina po klíčovém odhalení je pak "čistým" hitchcockovským thrillerem, ve kterém se na jedné straně musíme ptát, nakolik je Olivierova postava vlastně upřímná a nakolik všemi kolem sebe manipuluje, a na druhé straně cítíme hluboký odpor i zneklidnění stran vyděrače a jeho metod. Ano, původní Selznickova REBECCA je pro většinu diváků již mrtvá, zatímco ta druhá Hitchcockova REBECCA je dodnes živá a svěží - ačkoli by to zřejmě nejvíce překvapilo právě Alfreda Hitchcocka. (06.02.2020)

Stephen King si ako motto svojho románu "Vrece kostí" zvolil krátky úryvok z knihy "Rebecca", ktorú v roku 1938 napísala anglická spisovateľka Daphne du Maurier. Na základe toho som si tento jej psychologicko detektívny román prečítal. Úplne ma uchvátil atmosférou a prekvapil nečakaným rozuzlením. Keď som sa dozvedel, že legendárny režisér Alfred Hitchcock natočil jeho filmovú adaptáciu, ihneď som si ju zohnal. Filmová verzia ma ohromomila rovnako ako jej literárna predloha. ***** (15.05.2016)

Ještě nikdy jsem nezažila tak kontrastní rozdíl mezi originálem a dabingem - ČT2 uvedla tento film v rámci "Filmových návratů", ovšem nějak se jim to nepovedlo - první 2/3 filmu pustili pouze originál v angličtině, což vůbec nebylo na škodu; pak si toho asi nějak "všimli", na chvíli vypadl zvuk a pak najednou běžel český, zcela otřesný, dabing. Přesto nešlo nevidět, jak vynikající je "Rebecca" film. Jen škoda té atmosféry... (30.07.2006)