Ostré předměty

Veľmi precenený film, ktorý stavia len na atmosfére (a chce sa podobať na True Detective) na úkor nejakej väčšej akcie, prekvapenia, proste to nemá drive. Verím, že v knihe to mohlo fungovať, v televízii je to inak. Polovicu časti čumíte na zjazvenú Amy Adams, ktorá sa sebapoškodzuje, mne je ale záhadou, ako to zvládla dokonca aj na chrbáte. Čumíte a nič sa nedeje, buď šoféruje, prechádza sa a keď už niekoho stretne, tak je tam len málo dialógov. A to super prekvapko v posledných 10 sekundách, to bol naozaj niekto prekvapený? V tej dedine plnej pošukov boli najviac podozrivé práve osoby, ktoré sa ukázali byť páchateľmi. (22.09.2018)

Za tohle jsem velmi rád, pořádný thriller s mou milovanou Amy Adams v hlavní roli. Moc pěkný atmosférický, trochu ponurý, detektivní ale hlavně ,,rodinný,, biják, místy drsné, nepříjemné, provokativní, protivné, krásné a depresivní....pro mě jedno výstižné slovo...dekadentní. Poslední díl byly opravdu nechutné orgie a já si přál po Adoru tu nejhorší možnou smrt, no a konec byl vyloženě k nasrání. Něco podobného jsem ještě neviděl, za mě výborné. (27.08.2018)

Knihu som čítala a pred zhliadnutím, som si ju po rokoch zopakovala - úžasné čítanie, odporúčam. Ale k seriálu - ja mu nemám čo vytknúť. Síce mi tam chýbali niektoré myšlienkové pochody Camille, ale myslím, že tvorcovia sa s tým ľahko popasovali cez jednotlivé obrazy, útržky, scény.. A bola som znechutená a mala som zimomriavky rovnako ako pri čítaní. Plusom bol rozhodne výber hudby. Asi pri treťom či štvrtom intre som sa pozastavila nad tým, že je nejaké iné. To som ešte pri inom seriáli nevidela, tiež chválim :) Atmosféru navodili perfektne. A ja Camille v podaní Amy proste milujem! (30.08.2018)

8/8 Zdánlivě další ideální HBO drama. Skvělé obsazení (především Amy Adams), výborná režie Jean-Marc Valléea, tempo je krásně pomalé... samozřejmě se řeší nejklasičtější kontrasty amerického fiktivního vidlákova Wind Gap v Missouri a velkého světa, který v tomto případě představuje Chicago. Ale zároveň se jedná o adaptaci debutu a Gillian Flynn zas až tak skvělá autorka není. Několik jejích románů vyšlo i u nás, včetně Sharp Objects, ale hltá je jen masa konzumentů šedé masy bestsellerů. Takže výsledkem je cosi nevýrazného, nepřesvědčivého. (12.06.2024)

Valléeho americká režisérská kariéra stála na tom, že dokázal svébytně, nejednoznačně a relativně naturalisticky zpracovat témata, která by pod většinou jiných tvůrců skončila jako úlisné motivační kýče. Když se ale jeho schopnosti mohly konečně spojit s bezvýchodnou dusivostí předlohy Gillian Flynn, vyčepal se jeho potenciál naplno. Sharp Objects je osm hodin sledování umořeného statického jižanského města s rezignovanými, duševně nemocnými postavami, snímanými optikou traumatizované alkoholičky. A proto vše sledujeme nijak zvlášť pohodlnou formální metodou statických záběrů, které jsou ale točené z ruky, do oněch záběrů se občas dostanou postavy či odrazy postav, které ve scéně vůbec nemají být, to vše sem tam naruší traumatický půl sekundový flashback, přičemž do toho hraje téměř výlučně diegetická hudba z autorádií či z reproduktorů někde v pozadí. Většina postav mluví unaveným pološeptem a nikdy nic neřeknou. Všichni mají své stimuly a rituály, kterými zaplňují nijakost všedních dní. U minisérie bych nečekal takovou důkladnou snahu udržovat diváka po celou dobu v nenaplněné flustraci s nepříjemnými postavami, kde od prvního do posledního záběru se vše odehrává ve stejné plouživé rychlosti bez jakékoli gradace či satisfakce. Neuchopitelná všudypřítomnost zla z toho dělá jeden z nejsilnějších hororových zážitků vůbec, kdy po každém díle jsem se bál rychle otočit hlavou. (10.09.2022)