Reklama

Reklama

Po znamenitém metahororu Neutečeš se osobitý režisér David Robert Mitchell vydal na halucinogenní výlet po Los Angeles: jeho meandrující neo-noir Záhada Silver Lake se točí kolem třiatřicetiletého Sama, který se po zmizení své mysteriózní sousedky Sarah pouští do surreálného pátrání, aby dekódoval tajemství, skandály a konspirace ukrývající se v hlubinách Města andělů. Hypnotický a zábavný thriller bezmála lynchovského ražení je poháněn stejně tak ústřední obsedantní figurou, jako vytříbeným soundtrackem, dějovými serpentinami a nesčetnými popkulturními referencemi, jež dohromady skládají jakousi tajnou historii L.A. Film, který je zároveň subversivní hříčkou i netradiční poctou éře klasického Hollywoodu. (Film Europe)

(více)

Videa (2)

Recenze (180)

Radek99 

všechny recenze uživatele

D. R. Mitchell je takový David Lynch pro náctileté. Hledat mysterium na nejpovrchnějším místě planety znamená nacházet výhradně jen popkulturní odkazy a symboly... Coby pocta klasickému Hollywoodu a noir detektivkám ucházející, jakožto mysteriózní thriller k uzoufání povrchní...vyjma vyznavačů konspiračních teorií tenhle film ocení snad jen čtenáři Šifry mistra Leonarda...Dan Brown má evidentně mnoho následovníků... ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Tenhle neonoirový mashup nejspíš naštve ještě víc lidí než Kniha obrazů (protože na něj kvůli Garfieldovi přijde do kina víc diváků). Oba filmy jsou spíše než na vytváření něčeho původního založené na rekontextualizaci dřívějších mediálních obsahů a hledání skrytých významů v popkultuře, představující v Silver Lake základní referenční rámec. Všechno odkazuje k něčemu, co v minulosti vymyslel někdo jiný. Neexistují originály, jen kopie a přepisy. Proto se příběh musí odehrávat v Los Angeles, městě, které hrálo v tolika filmech, až se stalo remakem sebe sama. Mitchellův třetí film drží pohromadě díky vtahující atmosféře na pomezí Vertiga a Čínské čtvrti a pseudo-detektivní zápletce. Ta je rozvíjena tak absurdními, totálně lynchovsky mindfuck způsoby, že namísto satisfakce z odkrývání nových souvislostí přináší jen postupně prohlubovanou frustraci. Pro nás i pro hlavního hrdinu, paranoidního flákače jako z devadesátkového indie filmu, jde tak skoro o dvě a půl hodiny oddalovaného vyvrcholení (jediný uspokojivý styk se odehraje během prologu). Po celou dobu to je současně ohromně zábavný, současně uctivý i potměšilý pastiš klasických i postklasických noirových filmů (a hudby z nich), jehož většinu „nedostatků“ lze interpretovat jako uvědomělou a ironickou práci s určitými konvencemi a stereotypy. Třeba redukování ženských postav na víceméně pasivní objekty můžeme chápat jako kritiku „male gaze“, protože přesně takhle ženy na základě jejich mediální reprezentace ve filmech od Hitchcocka a jiných vnímá mentálně nedospělý protagonista, jehož hlediska se film po celý čas důsledně drží. Záhada Silver Lake je ambivalentní postmoderní útvar, kterému se i díky tomu, že nemá střed a pevnou strukturu, daří vyjádřit zmatenost mladých lidí, kteří se snaží marně najít nějaký vyšší smysl ve všech těch příbězích zakrývajících jim výhled na realitu. Pro mne šlo o jeden z nejzábavnějších filmů roku, ale existuje zhruba stejně velká pravděpodobnost, že jej budete od srdce nenávidět. 85% ()

Reklama

verbal odpad!

všechny recenze uživatele

„HU-HU-HU,“ zatrylkovala podrážděně Sobí žena a sudokopytem si výhružně načechrala bobra, „nech mě, kurva, být, nebo tě žahnu!“ „Ježíši Hipstre!!!“ vyjekl zděšeně Smrdící dement a strachy freneticky zamasturboval, „já tomu jen chtěl přijít na endoprotézu, není přeci nutné úchylovat se hned k násilí!“ Hrozící roztržka vytrhla z letargie do té doby zasněně do dáli hledící Akutní zánět metonymie, ten moudře pokýval hnisavým abscesem a s důrazem na poslední slabiky jednotlivých slov zkušeně procedil přes furunkl: „Věděl jsi, Smrdící demente, že když sežereš vymotanou videokazetu, vysereš posléze dvouhodinovou generační zpověď dekadentně pokřivené popkultury, natočenou pozpátku, napřeskáčku a dabovanou klky???!!! Píšou to zcela jasně na každém balení Metadonu! Ale vždycky můžeš říct, že sis jen dělal narkosrandu.“ „Když ti právě není hej, děvku z Bible opíchej!“ rozverně zapěl do Zánětova bublání kdesi v pozadí sbor Nevěstek Kristových starý reklamní slogan pořád tolik populární eskortní služby Bitch boží, načež z nedalekého brlohu bezdomovců jako příznačná ozvěna vztekle zaštěkala na vodítku uvázaná Vcelku píchatelná blondýna. Smrdící dement si zrovna zasmušile leštil hovna na botách kolem právě probíhající čivavou, když tu náhle se vymrštil do pozoru, po tváři se mu rozlil blahoslavený výraz retarda, konečně pochopivšího, že müsli nelze srkat nosem, a hysterickou fistulí zaječel: „Už to mám!!! Tajuplná mapa v cereáliích celou tu dobu říká, že konzumerizmus je zmrd civilizace a opravdovou lásku najdeš teprve až mezi povislými kozami! A to znamená jít neprodleně rozkopat mesiášovi ten jeho samolibě bohorovný xicht.“ *** Tak nám další holyúdské smažce zařehtaly alegorické vozy, kompulzivně zatoužila vykřičet do světa své narkomanské přetlaky a ukázat, jaká je mistryně v nadívání hoven samoúčelnými a z kontextu vytrženými metasporami. Tudíž si to přifetovala s rádoby myslomrdem, který vypadá, jako by Lynč po lobotomii análně zprznil retardovaného Giliena podle Aronofského (zcela příčetného) scénáře, a proti jehož zjevné nosné tezi „Popkultura je naplněním ambicí hrstky vyvolených“ bych se rád na tomto místě yntelechtuálně ohradil kultivovaným konstatováním, že „Popkultura je davová debilita při slaboduchém stádovém uctívání hrstky neumětelských obrkokotů, co si stejně tak nevidí na špičku čuráka“. Nejhorší na téhle všehopusté sračcce pro ty tolik hloupavé umaštěné hipsterské ufony je to, že poměrně slušná exekuce nutí i soudného diváka přes dvě hodiny čumět do žumpy v naději, že něco kloudného vyplave na hladinu. Ani hovno! Hovno na Stříbrném jezeře. ()

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Porovnávat tenhle film atmosférou s Davidem Lynchem je trošku mimo. On totiž není zase tak zvláštní, jak na první pohled vypadá. Spíš je to rádoby thriller s noir prvky, kde se lidi chovají prostě jenom dost divně hlavně proto, že divný prostě jsou. Andrew Garfield tu má nejdivnější roli v dost možná celé jeho kariéře a možná by bylo i lepší, kdyby ji v portfoliu radši neměl. Přes dvě hodiny se tu totiž děje cosi, co zobrazuje lidskou marnotratnost v Hollywoodu a dělá to tak nenápadně, že podle mě místní ani nepochopí, že film naráží zrovna na ně. Celou tu dobu jsem alespoň čekal, že z toho vyleze něco kloudnějšího, ale nanicovatej závěr to utnul a v podstatě potvrdil, o čem tenhle film je. V podstatě o ničem. ()

POMO 

všechny recenze uživatele

Zdlouhavé bloudění po LA, potkávání lidí a zažívání bizarních věcí, které ale spolu ne a ne zajímavě zasouviset a něco někam posunout. Atmošku má film fajnou, noirovou, s odkazy na Hitchcocka i Lynche. Nemluvě o sexy holčinách, především hlavní femme fatale, která Garfieldovi zamotá hlavu. Scénáristicky je ale film nefunkční, rádoby intelektuální prolínačkou neo-noiru s popkulturními ornamenty a hlavně slabým rozulením, ve které divák marně věřil jako v záchranu. Fajn (popkulturní) soundtrack. [Cannes] ()

Galerie (29)

Zajímavosti (12)

  • Na jednodolarové bankovce ve skutečnosti není ukrytá sova, ale obrazec podobající se pavoukovi. (kkomtu)

Reklama

Reklama