Režie:
Jan HřebejkScénář:
Petr JarchovskýKamera:
Jan MalířHrají:
Miroslav Donutil, Jiří Kodet, Simona Stašová, Emília Vášáryová, Bolek Polívka, Jaroslav Dušek, Eva Holubová, Stella Zázvorková (více)Obsahy(1)
A je tu zpět jedna z nejúspěšnějších českých filmových komedií od renomovaných tvůrců - režiséra J. Hřebejka a scenáristy P. Jarchovského s řadou skvělých herců. Vraťme se tedy s oblíbenými postavami k rodinným rituálům, láskám a trapasům odehrávajícím se na sklonku šedesátých let minulého století v jedné pražské čtvrti. Jemná poetika a humorná nadsázka jsou charakteristické pro vyprávění životních osudů tří generací mužů a žen ve zvláštním období našich dějin v roce 1968… V jedné dvoupatrové vile tu žijí dvě rodiny - Šebkovi a Krausovi. Otec Šebek (M. Donutil), prostoduchý, ale dobrácký důstojník z povolání, je zastáncem panujícího režimu a stejně vehementně obhajuje i vlastní neomylnost v roli hlavy rodiny. Elegantní otec Kraus (J. Kodet), bývalý odbojář s trpkou válečnou zkušeností, je naopak zarytým opozičníkem. Také on je přesvědčený o tom, že má za všech okolností pravdu - není proto divu, že se tihle dva nemají zrovna v lásce. Jejich děti - gymnazista Michal (M. Beran) a jeho spolužačka Jindřiška (K. Nováková) - spolu vycházejí docela dobře. I když Michal by byl rád, kdyby ho jeho sousedka brala trochu víc na vědomí. Ta má ale oči pro jiného. Nezbývá mu tedy nic jiného, než aby smutně přihlížel, jak mu jeho první milostné body krade spolužák Elien (O. Brousek). U Šebků a Krausů se zatím střídají rodinné návštěvy, ve vší obřadnosti se tu slaví Vánoce, svatba i nečekaný, bolestný pohřeb. Do zabydlených domácností vtrhnou i některé novodobé vymoženosti v podobě umělohmotných lžiček, nerozbitných sklenic i podivných her pro statečné pionýry. Mládež zatím pokukuje po lákadlech světa kapitalismu a snaží se žít svůj vlastní, na rodičovských autoritách a "velké" historii nezávislý život. V soukromí rodinných pelíšků se tak čas od času odehrají malá dramata názorů a vztahů, která se v paměti jejich účastníků otisknou už nejspíš navždy… (Česká televize)
(více)Recenze (1 909)
Excelentní herecká sestava. Pánové Donutil a Polívka nemají chybu a Kodet jim zdatně sekunduje. Hlášky, které jsou od začátku až do konce zlidověly. Rozhodně nezklame a stojí za shlédnutí. I opakovaně. ()
Asi najlepší český film a herecký koncert robí z toho snímku proste veľdielo. ()
Legenda mezi českými filmy. Neskutečná atmosféra, která Vás okamžitě vtáhne do období konce 60. let. V posledních letech se stalo pravidlem, že ho ČT zařazuje na Vánoce do programu (i když je vánoční jen z půlky, ale tak nějak už k nim patří) a za to jsem rád. Znám ten film nazpaměť, ale stejně se kouknu znova. Předloha od mnou oblíbeného Šabach, bezchybnost a životní herecké výkony. Všechno tak nějak harmonicky zapadá do sebe. Při scéně, kdy pan Kodet hraje hymnu na piáno jde mráz po zádech. Samozřejmě bezkonkurenční soundtrack od Blue Effect až po Gotta s Neckářem, prostě dokonalost. Jednoznačně nejvýraznější Hřebejkova stopa v jeho kariéře. ()
Jeden z nejlepších českých filmů...95% ()
Film jsem samozřejmě viděl a komentář píši až teď po asi šestém zhlédnutí. Tento film asi nemá hluché místo, každou minutu si můžeme užít skvělé výkony herců a hlášky, které již dávno zlidověly. A pak přijde i lehké mrazení v zádech a člověk musí uznat, že snad žádný jiný český film nevystihuje tu zasranou dobu lépe. A to je na něm to nejcennější. ()
Pro mě špička české porevoluční filmové tvorby. Každá scéna filmu je originál a neomrzí ani po tisícím shlédnutí. ()
Nejsem zrovna fanooušek české produkce, ale na Pelíšky se vždycky ráda podívám. Pelíškům vděčíme za množství nesmrtelných hlášek, ostatně! Donutil a Stašová jsou tu podle mě obzvláš´t kouzelní. Film nikdy nepřekročí hranici, nikdy nebude trapně vtipným ani otravně vážným, udržuje diváka v rovnováze a následně v hlubokém smutku, že dnes už takové filmy téměř netočíme. ()
V čem udělali chlapci z NDR chybu, je podle mě nejlepší hláška z tohoto filmu. Ani se nedivím, že herec jiří Kodet (otec Jindřišky) dostal za herecký výkon Českého Lva... ()
jedna hviezda za Milku a druhá za muža s brašnou. inak gíčo píčo! ()
Prostě klasika.....a skvělí čeští herci k tomu :-) ()
Jednoznačný klenot české kinematografie. Skvělé herecké výkony, pěkný příběh. ()
Kultovní komedie Štědrého dne plná hlášek, které si pamatují snad všichni kromě mě. Ovšem co se mi do paměti vrylo dokonale, byla Simona Stašová s prskavkou ve vlasech. Už jen za to je třeba mít Báječná léta rád. Alespoň jednou ročně tedy - nejpozději čtyřiadvacátého po rozbalení dárků. Pelíšky - 100% ()
Je k tomuto filmu potřeba něco dodávat? Snad jen, že u natáčení soudruzi z NDR chybu určitě neudělali. ()
10/10 ()
Excelentní film o 68 roce, zradě, lásce, rodině... a zklamání. Výborné herecké výkony, dialogy a film, který nikdy neomrzí, i když ho člověk zná z paměti..."co je do minuty je moje, co je nad minutu tvoje"... „máš u mě korunu" ()
Ten film má něco do sebe, ale mě moc neoslovil. Možná to bude tím, že jsem tu dobu nezažil, ale nemůžu si pomoci a hodnotit to spíš záporně. Kromě pár výborných hlášek jsem se poměrně dost nudil a těšil se až film konečně skončí. Proto jsou dvě hvězdičky podle mého názoru absolutně adekvátním hodnocením. ()
...no, dalo se na to dívat.. ..ale podruhé už to vidět nemusím.. ()
Snad každý Čech musel dnes již vidět Pelíšky a snad každému Čechovi se musí líbit. Já, jakožto novorozenec v roce pádu komunismu v Československu, si těžko umím představit přesně tuhle dobu těsně před okupací. Ale Hřebejk vás do těchto let tak vtáhne, že je jedno, zda je vám 15 či 60 let. Prostě se do toho filmu vžijete a budete kroutit hlavou nad některými trendy této doby. Navíc úžasní herci, tady se sešli snad opravdu ti největší borci české dramaturgie. Snad ještě Matonoha a bylo by to komplet. Nejlepší český film, který je o velký, o pořádně velký kus před těmi ostatními českými "skvosty", z nichž většina padá do podprůměrných vod. ()
Je mi 21 let a tenhle snímek, je můj neoblíbenější ze všech. Pro mě ten film je zdrojem představ, jak to v naší zemi vypadalo v těch dobách, které jsem nezažil, ale učili jsme se o nich. Řada podtextů, narážek na tehdejší režim a pohled na to, jak ta doba měnila lidi, jak ta doba ovlivňovala vyjadřování lidí a celkový koloběh života. Pelíšky bych mohl vidět milionkrát a ještě víckrát a nikdy by mě to neomrzelo, protože ten film stojí za to. Jak se někomu může povést to, že se celý film řežete smíchy a pak příjde pár vteřin, kdy se ze smíchu stane slza v očích a nepoberete dech nad minutami, kdy nás obsazoval sovětský svaz. U scény, kdy pan Jíří Kodet hraje snad nejsmutnější a nejprocítěnější verzi české hymny, mě pokaždý dostane a v téhle fázi filmu ze sebe nedokážu dostat ani slovo. Celkově obsazení filmy a herecké výkony těchto herců je dokonalé. Miroslav Donutil, Simona Stašová, Jiří Kodet, Eva Holubová, Bolek Polívka - nikdo jiný by se mi na ty role snad ani nehodil. Pan Kodet a jeho cholerická role v tomto filmu - osobně si myslím, že v této roli se snad i viděl a zžil se s ní. A vůbec všichni ze zmíněných byli ve svých rolích neuvěřitelní. Co věta, to perla. Vtipný film dohromady s historií naší země, vtip / nostalgie / smutek / hluboká myšlenka = Pelíšky - pro mě nejlepší film, co nikdy neomrzí. ()
Plejáda skvělých herců a děj, kde: co věta-to hláška. Jan Hřebejk našel perfektní rovnováhu mezi nepřekonatelným humorem a vážností doby, ve které se film odehrává. Člověk se opravdu zasměje, ale zároveň bude otírat i slzy dojetí a soucitu s lidmi, co události 68. roku zažili na vlastní kůži. Geniální, ale především velmi moudrý film s inteligentním humorem pro všechny věkové kategorie. ()