Sedím na konári a je mi dobre

"Jak říká starej Berousek, možno je toto chvíle, pro kterou jsme přišli na svět..." Jeden z najlepších Jakubiskových filmov, váham ešte nad Tisícročnou včelou a celkovo ho radím medzi to vôbec najlepšie čo v bývalom Československu vzniklo. Už sú to roky, čo som to naposledy videl a nečakaná repríza na STV 2 ma potešila. Potešila i slušná obrazová kvalita a zistenie, že po rokoch ma film nielenže v ničom nesklamal, ja si ho cením ešte viac ako doteraz. Je to neuveriteľné, čo Jakubisko dokázal, jak po príbehovej tak obrazovej stránke. Vzniklo dielo, ktoré by sa mohlo premietať kdekoľvek na svete a ja by som za film nemusel hanbiť. O koľkých dnešných česko-slovenských filmoch môžte toto vyhlásiť?? Rola šitá Polívkovi na mieru mu sadla minimálne tak dobre ako tá legendárna z Kurva hoši...Či už hovorí česky alebo slovensky je ako kecálek Pepe Alberti rovnako vtipný. Film je plný skvelých a nezabudnuteľných dialógov, vtipov, nádherných obrazov a príbeh je výbornou sondou do povojnových časov a blížiaceho sa komunizmu. Nezabudnuteľný Jakubiskov film a právom plný počet.100%. (21.12.2014)

úžasné zachycení doby s grácií lehkosti, hravosti, ale i trpkou příchutí poznání tehdejší reality; přislazeno hereckými výkony ústřední dvojice, přednostmi markéty hrubešové a dochuceno dobrou hudbou... emoce, vyvolané některými momenty a především závěrečnou čtvrthodinou, se dají těžko popsat... ale seděl jsem v křesle a bylo mi dobre... 80% (14.02.2011)

Jakubiskovo poetické podobenství o středoevropském prostoru a fresce přelomových událostí, které nemilosrdně smetou lecjaký lidský život... V linii vymezené tématem arizace židovského majetku v Kádárově a Klosově Obchodu na korze a tříbení charakterů pod tlakem nemilosrdné doby stalinismu v Jasného Všech dobrých rodácích se prolíná Sedím na konári a je mi dobre - přenádherný a hluboký film (jen nechápu, jak tenhle snímek mohl Jakubisko realizovat v roce 1989, jak mu tenhle námět a scénář někdo mohl schválit...) Jakubisko postavil proti sobě dva charakterové kontrapunkty - bezstarostný kosmopolita bývalý klaun Pepe a rurálně a křesťansky zemitý a s rodnou hroudou propojený Prengel (skvělí Bolek Polívka a Ondřej Pavelka). Oba svede dohromady náhoda a oba díky náhodě spojí osudové pouto - nález židovského zlata. Tenhle nález má skutečně tragický rozměr a připomíná osudovost každého lidského jednání, stejně jako je osudovost či metafyzický dopad signalizován čekající německou minou... Jakubisko záměrně příběh zasadil do přelomové doby - vykolejení civilizace následky války, doba, kdy filozofové prohlašují, že Bůh zemřel v Osvětimi, básníci odmítají psát básně a přeživší vězni si přestávají psát svá jména s počátečními velkými písmeny... Z tohoto pekla vychází ústřední dvojice a záhy začíná podléhat iluzi, že je možné znovu ŽÍT. Zjevuje se jí totiž anděl, domnělá dívka Ester. Symbolická ženská postava, a to nejen svým metafyzickým rozměrem, ale především osudem za války. Strašlivé stigma válečné kurtizány (coby memento mori později doslovně zpracované v působivém románu Arnošta Lustiga Krásné zelené oči), strašlivá psychická mokvající rána v duši, stigma dívky, která svůj život musela vykoupit svým tělem a sebeúctou... Dějová konstrukce nemilosrdně boří ideál a naději oné trojice, že místní židovská pekárna by mohla stát ostrůvkem štěstí a svobody a místem úniku před okolní bouří doby. Uniknout nelze. Nelze si beztrestně zahrávat s absurdním kolem dějin (válka, banderovci, stalinismus - v mnohém symbolizovaný, ač lehce schematický, osud učitele-partyzána-komunistického bosse-politického vězně...), jednou dojede i na tu nejzastrčenější samotu... Přesto má film i hlubokou metafyzickou rovinu připomínající v mnohém opus magnum Wima Wenderse. Místa, která nemají spojení s okolím pozemskou cestou, spojuje nebe... Hluboké vnitřní pouto mezi Pepem, Prengelem a Ester. Hluboké a nepřerušitelné pouto mezi násilím rozdělenými otci a dcerou... Víra ve shledání... Víte, co říkal starý Berousek: Možná, že právě pro tuhle chvíli jsme přišli na svět... (28.10.2007)

Už jen za to, že mě Jakubisko donutil napsat sdělení, které bych v běžné komunikaci jen ztěžka obhájil, větu, jež vám čtenářům oznamuje, že bych také s chutí ochutnal ouško slaďoučkého Stalina, si samotný film nějakou tu hvězdičku zasluhuje... :-) Ale teď na vážnější notu, "Sedim na konári je a je mi dobre" je bezpochyby jedním z nejkrásnějších filmů národní kinematografie, báseň o době mezi koncem jednoho utrpení a začátkem toho druhého. (Ne)všední etudy tři postav, které výborně ztvárnili Bolek Polívka, Ondřej Pavelka a Markéta Hrubešová - před začátkem jsem se bál jejich slovenštiny, všichni tři jsou totiž Češi, ale na konci nutno uznat, že to byly liché obavy. Co ještě říci, snad jen, že "Sedím na..." si pustím radši než druhý opus, kterýžto se vrací do raných let poválečné historie, Jasného skvost Rodáky, co už může být větší poklona? 80% (28.06.2013)

Fantastické! Perfektný, vtipný a trefný príbeh ktorý mal v sebe isté črty satiry a v úzadí bolo cítiť geniálne podaný režisérov výsmech. Fantastický komik Bolek Polívka zažiaril fakt naplno a jeho hlášky boli originálne a jedinečné. Pri každej jednej scéne sa moje žasnutie gradovalo, už keď som si myslel že lepšie to byť nemôže prišla scéna ktorá predčila predchadzajúcu o niekoľko tried, Jakubisko ukázal že humor sa dá označiť aj nálepkou inteligentný. Skvelý filmový zážitok na ktorý sa len tak lahko nezabúda, je to príbeh ktorý by som bol ochotný vzhliadnuť i viackrát. Neočakával som síce nič podobné , no toto ďaleko predčilo aj moje očakávania. (29.10.2007)