Night on Earth
Night on Earth
Night on Earth
Night on Earth
Noc na zemi
Night on Earth
Night on Earth
Režie:
Jim JarmuschScénář:
Jim JarmuschKamera:
Frederick ElmesHudba:
Tom WaitsHrají:
Gena Rowlands, Winona Ryder, Armin Mueller-Stahl, Giancarlo Esposito, Rosie Perez, Richard Boes, Isaach De Bankolé, Béatrice Dalle, Stéphane Boucher (více)Obsahy(1)
Ve filmu Noc na Zemi se setkáváme podruhé s mimořádnou tvůrčí osobností amerického nezávislého režiséra Jima Jarmusche. Od klubového snímku Podivnější než ráj prošla tvůrcova svébytná poetika jistým vývojem a jeho svět se pootevřel širší divácké veřejnosti. Jarmuschovou doménou zůstává žánr černé komedie, prohlubuje se však kontrast mezi "vnější" zábavností a trpkým vyzněním "všedních" příběhů. Režisér se však nevzdává vyprávěcí askeze v podobě minima aktérů, umístěných do několika málo prostředí a prožívajících "nicotné" episody; o to rafinovaněji však s nimi tvůrce nakládá.
Druhý Jarmuschův barevný film je členěn do pěti povídek, odehrávajících se zároveň během noci v různých časových pásmech v pěti velkých městech (Los Angeles, New York, Paříž, Řím, Helsinky) a v odpovídajících jazycích. Aktéry jsou místní taxíkáři a jejich pasažéři. Jarmusch jemně parafrázuje typické postavy, žánry a styly jednotlivých kinematografií (Hollywood, newyorská škola, francouzský neobarokní film, velkohubá italská fraška, seversky zasmušilé filmy Akiho Kaurismäkiho), což se prosazuje ve vyprávěcím rytmu, akcentaci významotvorných motivů, v přesné hudbě Toma Waitse i v samotném hereckém obsazení "typickými" herci té které kinematografie. Kameraman Frederick Elmes (podílel se na filmech Davida Lynche) těží maximum z nutně statické kamery, omezující se na pozorování aktérů v prostředí taxíku a na charakterizaci míjejících velkoměstských ulic. Rafinovaná struktura vyprávění poskytuje v jen zdánlivě "náhodných" situacích obraz světa paradoxů, v němž žijí "vidoucí" slepci i bezdomovci, kteří jsou všude doma, a v němž se všichni musí vyrovnávat s pocity odcizení v prostředí falešných mýtů.
Noc na Zemi je malý, moudrý a zároveň velmi zábavný snímek, zasluhující si svou inteligencí, humorem a myšlenkovou náplní pozornost všech ctitelů dobrého filmu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (404)
4 země (USA, Francie, Itálie, Finsko), 5 měst (LA, NY, Paříž, Řím, Helsinki) a jejich typické znaky a problémy vám budou představeny formou jízdy v taxíku. Jednotlivé epizody se kvalitou příliš neliší a neliší se příliš ani svou náladou, která je tak pro noční dobu typická. Úvodní povídka z LA je přesně vhodnou povídkou na rozjezd. Zajímavě sympatická Winona Ryder hraje svým nenáročným - v jisté míře i skromným - způsobem života mladou slečnu živící se práci taxikářky, však toužící po jobu automechanika. Symbolem LA je Hollywood, se kterým se mladá taxikářka upřímně neztotožňuje. Druhá povídka z NY je jednoznačně nejvtipnější a nejlepší. Místy jsem se smíchy válel po zemi. Armin Mueller - Stahl se tak nějak omylem dostal coby Východní Němec z Drážďan (které jsou nedaleko Československa s hlavním městem Praha) pod světla velkoměsta a co hůř, stal se z něj řidič taxíku, kdy mu samotné řízení a neznalost NY dělá problémy. Jeho způsob hraní je až neuvěřitelně přesvědčivý. Skvěle mu sekunduje G. Esposito. A tak se dvojice Helmut Stínitko a Yo-Yo společně se svou švagrovou vydávají do "hrůzostrašného" Brooklynu (-lendu) Třetí povídka se odehrává v Paříži, pro kterou je tak nějak symbolické přistěhovalectví z afrických zemí. Řidič taxíku je původem z Pobřeží Slonoviny a veze nevidomou, avšak značně (sympaticky) seběvědomou, slečnu. Pro tu barva kůže nic neznamená a je jí jedno jestli je mrkev modrá nebo je taková barva taxikářovy kůže. Tím na "Sloňáka" udělá dojem. Další povídka tak trochu vybočuje z celého celku, protože je to taková one-man show R. Begniniho - jak už u něj bývá zvykem - strhává pozornost na sebe a celou dobu mele, mele a mele... Je to celkem dost ujeté, ale nadruhou stranu jsem se fakt zasmál. Moc se nebudu rozepisovat, však příběhy o dýni a ovečce jste slyšeli sami:-). Na závěr příběh z chladného Finska, ze zasněžených Helsinek, kde se parta tří chlapů vyddala alkoholem "oslavit" veleúspěšný den jednoho z nich. Jeho nešťastný příběh je však trumfnutý příběhem samotného taxikáře a dodává tak celému celku lehce mrazivou tečku na závěr. Los Angeles - 7, New York - 10, Paříž - 8, Řím - 8, Helsinky - 7, celkem - 8/10 ()
Nekdo to tady psal....a ja musim souhlasit, kdyz jste spravne nalazeni uzijete si tento snimek maximalne... pri prostrizich z ruznych mest ktere jsou podbarveny hudbou, ktere byly pred kazdou povidkou jsem nasaknul atmosferou toho mesta...a citil tu naladu... Dávam 5* ()
První příběh Los Angeles, Winona Rider - celkem pěkný příběh. Druhý příběh New York, Armin Mueller-Stahl - celkem zábavný. Třetí příběh Paris, Béatrice Dalle - vcelku poučné. Čtvrtý příběh Rome, Roberto Benigni - ten mě nikdy moc nebavil, příběh nestojí za moc. Pátý příběh Helsinky je také slabý. ()
Tohle mi hodně sedlo. Miluju noční cesty autem, autobusem, vlakem i taxíkem. A často si k tomu pouštím Toma Waitse. Taky mám hodně rád úvahy o tom, že všude na světě právě v tuhle chvíli žije několik miliard lidí své originální příběhy. Tak si řikám, že skoro jako by Noc na Zemi byla natočena pro mě. Je to hodně nenápadný, pomalý a v podstatě ,,o ničem" snímek a chápu, že hodně lidí mohl dost nebavit, ale já osobně na něj musím pořád myslet (nejvíc na New York). Jeden z mála filmů (napadá mě snad už jen Láska nebeská), u kterých bych dal všechny prachy za to, aby vzniklo pokračování. A to je asi největší doporučení pro vás, co jste ten film ještě neměli možnost zhlédnout: viděl jsem film, kde se dvě hodiny neděje nic jiného, než že lidi jezdí v taxíku, ale stejně jsem na konci škemral o přídavek. ()
Vynikajúci nápad. Päť samostatných poviedok, ktoré spája to, že sa odohrávajú presne v tom istom čase a v taxíku, ale v rôznych končinách sveta. Prvá poviedka z Los Angeles je len akoby na zahriatie a potom nasleduje skvelý a komediálny New York. Paríž je komorne dramatický, ale minimálne rovnako dobrý ako NY, na to pokračujeme v tragikomickom duchu v Ríme a skončíme v dráme, ba možno povedať až tragédii v Helsinkách. Táto cesta okolo sveta síce trvá niečo vyše dvoch hodín, ale rozhodne som sa ani chvíľu nenudil. V priebehu 129 minút ma Jim Jarmusch niekoľko krát rozosmial a prinútil sa zamyslieť. Čo možno chcieť viac. ()
Co příběh to perla. Co město, to jiný svět. Tady asi není co dodat. Mé první setkání s Jarmuschem a možná že jsem si vybral nejlépe, jak jsem jen mohl. Další filmy snad budou následovat... Tohoto člověka bych se rád chytnul a prozkoumal ho hlouběji. Umí psát takové lidsky obyčejné scénáře, které nenudí, ale zároveň působí zcela přirozeně. Nedivil bych se, kdyby dělal před tím 20 let taxikáře a fakt se mu takovéto příhody staly. ()
Jednoduše skvělé! ()
I s pár ojetými auty se dá natočit dobrý dobrý DOBRÝ film. Břitkost, vulgarita, lidskost, sychravé noční ulice i zasněžené chodníky. Slepá dívka, ukecaný černoch, upjatý kněz, šeroslepá manažerka a banda ožralů mávají a shánějí taxíky. Není náhoda, že společně se svými taxikáři potom vytváří nesourodou dvojku, která je zdrojem chytrých, přisprostlých, dojemných, a vlastně hrozně lidských a chytlavých dialogů. Film měl přes dvě hodiny a mně by nevadilo, kdyby byl dvakrát delší. ()
Zase jedna z filmových lahůdek :-). Ani trochu mě nepřekvapilo,že postava Winony Ryder byla napsaná na tělo a že se Roberto Benigni ukázal jako mistr improvizace. Perfektní snímek dokreslený skvělou hudbou Toma Waitse. Nemám co dodat prostě skvělý film. ()
Nádherných 5 příběhů o taxikářích z různých koutů Země. Každý příběh je originální a nepředvídatelný. Skvělé dialogy...hlavně povídka z Říma nemá chybu. Los Angeles 4/5, New York 5/5, Paříž 5/5, Řím 5/5, Helsinky 4/5. ()
Jarmuschova minipeepshow, při který si zaleze do kaváren či do taxíků a šmíruje lidi, z nichž někteří jsou schopni, ač od přírody jede jeden na FM a druhý na AM, na chvíli přeladit na společnou frekvenci a jiní, i když mají krátké vlny oba, se stejně nemohou dohodnout na konkrétní stanici, a tak si dál hrají každý to svoje. Bizarní to lidičky, ale všichni k zulíbání. ()
Earth, I love you. ()
Ten krásný pocit, když mě film nechá dvě hodiny v taxíku se skupinkou vcelku všedních lidí a při tom si dokáže po celou dobu udržet mou pozornost a příležitostně rozesmát. Líbilo se mi, že ani jedna z historek nebyla nereálná či nějakým způsobem překombinovaná. Každá působila opravdově a živě. Všechny mají cosi do sebe, není tu až tak viditelný neduh povídkových filmů, kdy jedna část vyčnívá rapidně nad ostatními. Postavy jsou příkladně napsané, snad krom italského řidiče, který zde až moc vyčnívá a působí jako taková karikatura. Nesedla mi ovšem po celou dobu jednotvárná kamera a roztahanost některých povídek. Za co jsem opravdu vděčný je jazyková nejednotvárnost. Pokud se odehrává povídka v Říme, tak aktéři mluví italsky, a tak je to i u ostatních povídek. 8/10 ()
Někde na Zemi se v jeden okamžik začne odehrávat pět minipříběhů pěti taxikářů. Nesourodá směska taxikářů to je: Mladá mechanička, která je spokojena se životem, co má, klaun, co neumí řídit, naštvaný černoch, Ital s až moc prořízlou pusou a smutný Fin. Každá jednotlivá povídka má nějaké své osobní kouzlo, díky němuž divákovi ani nepřijde, že dvě hodiny kouká na vnitřek taxíků. Těžko říci, která povídka mě dostala nejvíce, možná že to byl právě ten Švéd, který pocítil lásku příliš pozdě. A možná právě příběh, jež díky vyslechnutí zpovědi přivedl kněze k smrti. Jedno vím jistě: Viděl jsem v pravdě velmi neobyčejný film! ()
Velkohubá italská fraška vítězí ... Pazzo Benigni ! :-) ()
Jeden z nejlepších povídkových filmů, jaké jsem kdy viděl, Jarmusch je vážně Pan filmař, na malém prostoru přesně dokázal vystihnout nejen charaktery hlavních hrdinů, ale i jednotlivých měst a částí světa. Jednoznačně nejlepší je pro mě kulervoucí povídka z New Yorku s úžasným Muellerem-Stahlem a pak povídka Los Angeleská. Kousek níž je pak Paříž a Helsinki (ta změna tempa a nálady po dvou "rychlých" amerických lokalitách mi trošku vadila) a nejslabší je asi Řím, i když to je relativní, protože všechny povídky jsou skvělé. Opět se před Jarmuschem hluboce skláním. ()
Nezávislý král nezávisláků tentokráte se slabším filmem. Čtyři z pěti povídek jsou vzácně vyrovnané a řadí se do lepšího průměru. Ovšem ta New Yorská s neuvěřitelným Arminem Muellerem-Stahlem coby Drážďanským Helmutem je zručně zatluče do země (výborná "PřiblbloUsmívačkaPoCelouDobu"). Noc na Zemi je příjemná podívaná (klasicky nezávisle "konverzačka o ničem"), ale Jim už měl i světlejší chvilky. Přesto pěkné 4 hvězdy. ()
Mechanička, klaun, slepá femme fatale, ovečka a nôž na chlieb. Vo svojej civilnosti prekrásne. ()
Pět příběhů odehrávajících se v taxiku v pěti městech ve stejný čas, každý jiný, každý originální, všechny skvěle zahrané a zrežírované. Tohle se Jimu Jarmuschovi opravdu moc povedlo. ()
Režisérův cit a schopnost vystihnout různé filmové styly je chvályhodný, jenže mě ani jeden z příběhů nedostal do varu. Snad příběh z New Yorku mě ještě zaujal, ale jinak na mě povídky působily takovým mdlým dojmem. Postrádal jsem více vtipu a napětí, takto zůstala jen kvalitně odvedená řemeslná práce, několik originálně napsaných dialogů a pocit, že jednou to stačilo. ()