Noc na Zemi

Neopakovatelně skvělý film. (03.05.2011)

Nenápadný, ovšem vyníkající povídkový film. Skutečně zajímavě laděné příběhy, které se mistrně pohybují na hranici dramatu a komedie. Osobně jsem se nejvíce pobavil u taxikáře v podání Roberta Benigniho. Jeho vyprávění o ovečce bylo brilantní :o) (11.04.2012)

Jeden z filmů, které vás napoprvé nejspíš nedonutí zavýsknout nadšením, ale když o nich budete diskutovat s jinými lidmi, zjistíte že je v něm spousta témat k zamyšlení. Je to takový balíček pěti příběhů, které se odehrávají v různých městech, bez jiného pojítka, než že se dějí v taxicích a v noci. Anebo taky ne. Možná je tím společným jmenovatelem to, že těch pět příběhů patří k miliardám podobných příběhů, které se odehrávají každou chvíli nejen v taxicích po celém světě. Třeba je pointou jen prosté...každý máme něco, život je pestrý, lidé jsou zajímaví. Málo spolu mluvíme a tak jsme na to pozapoměli. A přitom stačí jen dvacet minut povídání...třeba v noci a v taxiku... . Jarmusch nejspíš není vizionář a nemyslím si, že by s touto myšlenkou Noc na Zemi tvořil, ale hold se mu povedlo TO odkudsi urvat a nacpat na plátno. Jednotlivé epizody oscilují mezi bizarností, která ale nezklouzává za hranu uvěřitelnosti a humorem, který mezi lidmi poletuje a který je kolem Jarmuschových postaviček omotán jako neviditelný závoj. Ale...přestože jsem se nenudil, filmu by hodně pomohlo zkrácení a protože mě ten pařížský příběh nezaujal...klidně bych ho celý vystřihl. Kdyby tam nebyl, dal bych plné hodnocení. Ještě abych nezapoměl...musím vyzdvihnout herecké výkony všech herců. Tohle je spousta textů, pořad v záběru, spousta mimiky a herectví...paráda. (16.04.2017)

Ač se to nezdá, vyprávět anekdoty je velice těžké. Jarmusch dokázal namixovat smích a smutek, vysoké a nízké, nebe a zemi, stylem prvotřídního barmana. (29.07.2009)

ale je tady krásně ;-) (08.11.2010)

Pět nočních příběhů z pěti rozdílných měst, které spojuje,fakt že se odehrávají během jedné noci a společným jmenovatelem je také jízda taxíkem. Kvalita jednotlivých příběhů je značně kolísající a například Paříž mi přišla hodně zbytečná. Celkově se dá, ale říci, že s Jarmuschem stále nemužeme najít společnou řeč a jediné co mohu vyzdvihnout je to, že zdánlivě příběhově prázdné rozhovory byly natolik zajímavé, že nenudily a udržely mě přikovaného u obrazovky. (11.07.2018)

Jak si moc nepamatuji "gagy" z filmů, tak z těchto příběhů mi jich pár utkvělo. To už v mém případě autor opravdu zabodoval. Jim Jarmusch je má krevní skupina! Ve všem, co natočil... Noc na zemi doporučuji buď na úplném začátku či na úplném konci seznamování se s jeho tvorbou... Tento film jako celek přece jen tak trochu ční nad vším svým absolutně ryzím absurdním humorem... (23.06.2009)

V současné době se prokousávám filmografií Aki Kaurismakiho. Jim Jarmush už má za sebou pár filmů, ale tenhle mi připadá nepříliš dotažený. Oproti Kaurismakiho Drž si šátek Tatjano nebo Muž bez minulosti, je tenhle snímek málo nápaditý a prázdný, chvílemi nudí (což je asi ta nezávislost). Myslím, že se svým potenciálem tentokrát Jarmush ustrnul na půl cesty, nedotáhl. Ani to nepotřeboval, jelikož už byl hodně slavný a jak je vidět, úspěch byl zaručen. Mimo zákon a Mrtvý muž zůstávají jeho nejlepšími filmy. (09.03.2011)

Taxíkem kolem světa za dvě hodinky a pár kaček. Nekompromisní Waitsův hudební úvod diváka nechá vklouznout přímo do intimních skořápek světů nás - tady na Zemi majoritních mimozemšťanů. Nenápadně bohatě scénáristicky propojené miniaturky setkání a rozchodů v nádherně jiskřících hereckých kombinacích (Winona s Genou jsou božské, Armin s Giancarlem nadpozemští). Tma a studený vítr, který zalézá pod kůži samoty, v hluboce lidském umění, které si na sebe nemusí hrát. (14.01.2014)

Škoda tých Helsiniek. Inak geniálne dielko o do seba zahľadených ľuďoch a sláve ľudskosti ako všednosti dňa.. (29.04.2014)

Jarmusch je Jarmusch... Díky (06.04.2017)

Kdo videl kafe a cigara nebude asi prekvapen tradicni nevyrovnanosti jednotlivych povidek, vychrchleno do sveta jinym slovy, nektere jsou opravdu napadite bzundoidni, jine jsou spise relaxacniho raazu, pro me osobne je new york alias helmut a jojo jasnych 5, zbyvajici pribehy se uz hompou nekde mezi 3-4*. (27.10.2005)

Bylo by to na 4* nebýt Říma. (30.12.2008)

Báječná hudba Toma Waitse: pětkrát stejný jednoduchý spodek a nad ním pět různých sólových linek stačí k dokonalé charakterizaci pěti různých prostředí. Myslíme si, že nás hypnotizují laskavě vyprávěné příběhy, skvěle napsané a odehrané dialogy a atraktivní kamera, ale ona si ta repetitivní struktura (Jarmushova oblíbená – příbuznost s Tajuplným vlakem a Kafem a cigáry se nabízí, ale ani k Zlomeným květinám nebo Hranicím ovládání není zas tak daleko) skrytě taky odpracuje svoje. Tohle není žádná alternativa pro alternativu, to je na povrchu jednoduchá, ale uvnitř setsakra promyšlená věcička, jako ta Waitsova muzika. Trochu větší hloubku, přesah či jak tomu mám říkat, a bylo to u mě za pět. (23.10.2011)

Jarmusch, tak jako nikdo další dokáže mluvit 2 hodiny o ničem a stejně sdělit víc životních pravd, omylů i emocí, než-li všechny episody Pošt pro tebe dohromady. (18.03.2013)

Když vnitřní interiéry ozáří střešní svítilna se čtyřmi písmeny, kolosální miniatury s tuzéry....Není taxi jako taxi. Řidiči a zákazníci v praxi. To bude jízda, to bude rito. Nastupte si, do cíle se řeči vezou, střípkovitě uhání, šumí, jiskří, řežou. Dialogy přirozeně jedou. Vyměňme si cestou své životní postřehy a pravdy, radosti, starosti, sny i trapasy. Divák je jedno velké oko a ucho. Divák ponocuje rád, tak pojeď s námi, než se rozední, než budeme mít padla. (02.04.2017)

Päť rozdielnych príbehov, päť rozdielnych prístupov, päť rozdielnych záverov, jeden spoločný znak - zábava od prvej do poslednej minúty. Môj "top večera", resp. v tomto prípade asi skôr noci, je bezkonkurenčné číslo 2 ponúkajúce dôkaz o tom, že aj na malom priestore sa dajú robiť veľké veci. Viem si živo predstaviť aj nadabovanú verziu (do češtiny samozrejme), avšak, ak sa to nestane, nič sa nedeje, keďže v origináli je dvojica (od istého okamihu trojica) zvládnutá na výbornú. (18.05.2021)

Krása. Absolútne dokonalé poviedky, skvelí herci, výborná hudba, perfektné dialógy a celá škála emócii. Jarmusch s citlivosťou ukazuje obyčajných ľudí s obyčajnými problémami a snami, ktorí sa aspoň na krátku cestu taxíkom stanú blízky a pochopia jeden druhého. Ťažko vybrať najlepšiu poviedku, ale musím povedať, že smutná časť v Helsinkách ma asi zasiahla najviac. 100% (27.06.2007)

Po světe jezdí mnoho různých taxikářů a ve svých taxících vozí mnoho různých cestujících. Zde nočním Římem jeden veze kněze do Vatikánu a obtížen svými hříchy netuší, že zpovědí si vůbec nepolepší. Tu zase další za ranního svítání v Helsinkách veze tři kamarády, co předtím zapíjeli životní krach jednoho z nich, a vede rozhovor o síle lidského neštěstí. Co jiné měto, to jiný příběh, jiný taxík, jiné osudy. (25.04.2009)

Člověčenství v celé své komplikovanosti a jednoduchosti zároveň. Člověčenství ve své každodenní všedně nevšední podobě. Jeho esence je synonymem Noci na Zemi. Noci, v níž na sebe narazí lidé, kteří by se za jiných okolností asi nikdy nepotkali. Jsou to totiž řidiči taxíků a jejich zákazníci, navzájem se potkávající a zase se rozcházející v pěti světových metropolích, v době od jednoho slunce západu do slunce východu. Divák začíná na sklonku dne v Los Angeles, kdy poslední paprsky ozařují taxík mladičké Corky (Winona Ryder), jež si řízením začala vydělávat teprve nedávno. Děj nabírá na síle a je založen především na promyšlených dialozích a pečlivé práci s jazykem. Autor se vyžívá v pro něj typicky absurdních situacích, ze kterých ovšem dokáže vytěžit maximum. Scéna, kdy rodilému Američanovi a rodilému Němci přijdou navzájem směšná jejich křestní jména, je skutečně jako ze života, a je to prvek, díky kterému si divák styl psaní tohoto režiséra i scénáristy v jedné osobě jednoduše zamiluje. Jarmusch navíc vykresluje záměrně výrazně profilované charaktery. Mladičká dívka naivně toužící po zaměstnání mechaničky a zralá žena z „vyšších kruhů“, černoch z Bronxu versus přistěhovalec z Německa, či odměřený mnich a typicky ukecaný Ital. Právě povídka z Říma, ve které září Roberto Benigni, je divácky asi nejvděčnější, byť nejméně hlubokomyslnou částí. Děje se tak ovšem cíleně, neboť Benigni je typ herce, na němž je možné založit téměř cokoliv a jenž je schopen svým stylem vyjádření diváka doslova strhnout. Jarmusch si je toho velmi dobře vědom a hercův potenciál využívá s veškerým nadšením. Se změnou míst se společně mění i jazyk herců, kteří jsou do jednotlivých úloh obsazeni i dle národnosti. Použití cizích jazyků, nejen toho anglického, je dalším poznávacím znakem pana režiséra. Ať už kamera sleduje taxikáře v Paříži (Bankolé), nebo v Helsinkách (Pellonpää), vždy využívá jednotlivých reálií měst, které zobrazuje zdánlivě náhodně, ať už mají hanlivou či opačnou vypovídající hodnotu a slouží nejen pro seznámení s městem ale i pro nutné prostřihy v opozici k interiérům jednotlivých aut, ve kterých se logicky odehrává většina snímku. S tímto prostředím si režisér hraje po svém a typicky minimalisticky. Stejnou podstatu má i hudba Jarmuschova oblíbence Toma Waitse, který skvěle padnul svým typickým projevem rezavého a zadrhávajícího se flašinetu do nálady snímku. Noc na Zemi neklade důraz jen na komediální stránku, ale zabývá se i vážnějšími tématy. Nastoluje například otázku, jak slepec vnímá okolní svět, či které situace v lidském životě patří k těm nejhorším a táže se po odpovědích. Zároveň brilantně balancuje na komicko – tragickém ostří. Přestože je každá povídka dokonale vypointovaná, na konci se může v divákovi přece jen začít vkrádat pocit, že děj tohoto filmu je o všem a vlastně o ničem. Totiž, on je o lidech. A je to málo? (20.07.2009)