Night on Earth
Night on Earth
Night on Earth
Night on Earth
Noc na zemi
Night on Earth
Night on Earth
Režie:
Jim JarmuschScénář:
Jim JarmuschKamera:
Frederick ElmesHudba:
Tom WaitsHrají:
Gena Rowlands, Winona Ryder, Armin Mueller-Stahl, Giancarlo Esposito, Rosie Perez, Richard Boes, Isaach De Bankolé, Béatrice Dalle, Stéphane Boucher (více)Obsahy(1)
Ve filmu Noc na Zemi se setkáváme podruhé s mimořádnou tvůrčí osobností amerického nezávislého režiséra Jima Jarmusche. Od klubového snímku Podivnější než ráj prošla tvůrcova svébytná poetika jistým vývojem a jeho svět se pootevřel širší divácké veřejnosti. Jarmuschovou doménou zůstává žánr černé komedie, prohlubuje se však kontrast mezi "vnější" zábavností a trpkým vyzněním "všedních" příběhů. Režisér se však nevzdává vyprávěcí askeze v podobě minima aktérů, umístěných do několika málo prostředí a prožívajících "nicotné" episody; o to rafinovaněji však s nimi tvůrce nakládá.
Druhý Jarmuschův barevný film je členěn do pěti povídek, odehrávajících se zároveň během noci v různých časových pásmech v pěti velkých městech (Los Angeles, New York, Paříž, Řím, Helsinky) a v odpovídajících jazycích. Aktéry jsou místní taxíkáři a jejich pasažéři. Jarmusch jemně parafrázuje typické postavy, žánry a styly jednotlivých kinematografií (Hollywood, newyorská škola, francouzský neobarokní film, velkohubá italská fraška, seversky zasmušilé filmy Akiho Kaurismäkiho), což se prosazuje ve vyprávěcím rytmu, akcentaci významotvorných motivů, v přesné hudbě Toma Waitse i v samotném hereckém obsazení "typickými" herci té které kinematografie. Kameraman Frederick Elmes (podílel se na filmech Davida Lynche) těží maximum z nutně statické kamery, omezující se na pozorování aktérů v prostředí taxíku a na charakterizaci míjejících velkoměstských ulic. Rafinovaná struktura vyprávění poskytuje v jen zdánlivě "náhodných" situacích obraz světa paradoxů, v němž žijí "vidoucí" slepci i bezdomovci, kteří jsou všude doma, a v němž se všichni musí vyrovnávat s pocity odcizení v prostředí falešných mýtů.
Noc na Zemi je malý, moudrý a zároveň velmi zábavný snímek, zasluhující si svou inteligencí, humorem a myšlenkovou náplní pozornost všech ctitelů dobrého filmu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (404)
Takový to, jak Roberto Benigni nakládá ovečce a povídá si o tom s knězem - to prostě chceš vidět. Hrozně příjemnej film, formou něco typu třeba Tří pokojů (kde byl spojovacim prvkem hotelovej poslíček, v Noci na zemi jsou to taxikáři v různejch městech světa), kterej mě sice nevodpálil někam do astrálu, ale kterej pro mě je o to sympatičtější právě pro to jeho pozvolný tempo, nenucenost, atmosféru - atmosféru noci, tmy, skoro jako kdyby neexistovali žádný jiný lidi kromě aktérů, jako kdyby celej okolní svět, to všechno kolem byly jen kulisy scény, jen předměty tvořící křoví - skoro nikde se nesvítí v oknech, na ulicích je prázdno - když jsem si tohle sám pro sebe začal řikat, uvědomil jsem si, jak by to znělo hezky, kdyby to byla pravda, ale ono že to tak vlastně úplně neni; svět kolem aktérů povídek samozřejmě žije a funguje dál, na mě ale celej film působil tak, jako kdyby nic kromě hlavních postav skutečně neexistovalo, a to tomu všemu dává takovej zvláštní punc... Je tam povídka divná (Paříž), roztomilá (s taxikářem-přistěhovalcem z východu v New Yorku, tahle povídka mě bavila asi nejvíc), morbidně groteskní (Řím s Benignim), povídka s poselstvím (pro rejpaly to jsou možná všechny, ale nejvíc to čumí z Los Angeles)... Takže ten záběr je parádní a člověk u toho stráví fakt příjemnej večer, i když se tam nestřílí nebo neděje žádná jiná velká akce, ale jen se vypráví a popisuje obraz vždycky jedný dvacetiminutovky v jednom taxíku v jednom městě na jedný Zemi. Tak, jak je na to u Jarmushe člověk už asi trochu zvyklej. Jo a Winona by nemusela tak afektovaně přežvykovat, ale zase je mladá, a to je dobře. Asi. ()
Jim Jarmusch rozpráva o tom ako sa križujú životné cesty, ako funguje komunikácia a k čomu môžu viesť zdanlivo drobné nedorozumenia. Tým, že sa všetky poviedky odohrávajú v jednej časovej rovine, bez toho aby sa prelínali, ale aj napriek tomu dochádza v rôznych mestách k podobným situáciám, vzniká vyvážená kozmopolitná mozaika sveta. ()
Úžasných 5 příběhů o životě. Každý jiný a jeden lepší než druhý. ()
"Raz som precitol na ceste životom a zistil, že je to jednosmerka." /Rím/ .. Jim Jarmusch je neskutočný (pre mňa veľmi neamerický) ale hlavne svojský, skvelý, nenapodobiteľný a geniálny režisér. Viac takýchto nocí na Zemi, prosím. ()
Tak to vezmeme postupně: Los Angeles: Zajímavý nápad, živelná Winona Ryder, dokonce i jakás takás pointa - možná nejlepší příběh. New YorK: Trocha německé nátury rozhodně neuškodí a podivín Helmet dává povídce zvláštní ráz. Naopak Yo-Yo se svou švagrovou (nebo kdo to byl), kteří se jenom fuckují mi moc nesedli. Celkově je tenhle kousek svou ujetostí zajímavý, ale žádná pecka,ať už po stránce dialogové, vtipové, či jakékoliv jiné, to není. Paříž: Převelesympatický černoch a převelenesympatická slepá dívka. Klasické povídání "normální člověk-človék,který se odlišuje" - rozhovor nijak zvlášť zajímavý není, ale auto je pěkný a jak říkám, černoch je sympaťák... Řím: Ujetý, celkem veselý příběh. Celá story vyhnaná ad absurdum v duchu italských bláznivých komedií. Opět jedna z těch lepších i když Benini začíná být po čase nudný. Helsinki: Určitě nejatmosféričtější kousek z prostředí chladného severu. Zajímavý příběh, i když taxikářovo vyprávění má velmi čekanou pointu a reakce ostatních finů jsou příliš emocionálně vyhraněné. Navíc - ve chvíli, kdy slyší, co se taxikáří přihodilo, zcela odsoudí neštěstí svého přítele, které taky není bezvýznamné (vzpomeňte si, co vše se mu za ten den přihodilo...) Resumé: Ani ne moc vtipné, ani ne moc napínavé, ani ne moc zajímavé. Sice ani špatné, ale od filmu čekám přeci jen trochu víc._______Stále ze všech stran slyším, jak je ten Jarmusch úžasný a stále mu nemůžu přijít na chuť... Tak snad příští film: jsem zvědav Jime! :-) ()
Až na povídku s přehrávajícím Beningnim, kde mě ty jeho rádo by vtipné monology přímo štvali, výborný minimalisticky pojatý film. Každá povídka má něco do sebe a Jarmuscha dokazuje, že dokáže v diváku vyvolat emoce, jaké si zamane... ()
Káva a cigarety v taxíku a bez kávy. ()
Potlesk!!! Nádherné!!! Pět jedinečných brilantních povídek mistra minimalismu v humorně melancholicém klidném příjemném stylu pět zasloužených hvězd... 95% ()
Jim Jarmusch v plné síle.Pět povídek o náhodném setkání z různých míst na zemi.A opravdu mistrovských.Celý film je skvěle napsaný a mistrovsky režírovaný a to s opravdovým smyslem pro detail,dialogy a prostředí.Jednotlivé povídky vlastně nic nespojuje(kromě taxíku)a přitom mají tolik společného.Ve stylu vypávění je Jarmusch opravdu mistr a tady to opět dokazuje.Má cit pro vypiplané dialogy,humor i děj.Mohlo by se zdát,že film je vlastně o ničem,ale to je velký omyl a právě schopnost režiséra zaujmout úplně obyčejným příběhem o úplně obyčejných lidech. dělá z tohohle filmu skvělou podívanou.Osobně mám nejradši povídu s Winonou a Arminem.Myslím,že je to jeden z nejlepších povídkových filmu a u mě má nočních 100%. ()
Už když mi svezla ve městě andělů, věčně hulící, Winona Ryder, tak se mi nechtělo vystoupit. Na první pohled nezajímavé příběhy mi najednou zajímali. Možná potom dostanete i strach o německého taxikáře ve velikánském New Yorku, který vůbec neumí řídit, v Paříži uvidíte méně než slepá, v Římě umřete smíchy a v Helsinkách se rozbrečíte. ()
Na Jimu Jarmuschovi se mi líbí, že než by své nápady zbytečně natahoval na celovečerní filmy, tak udělá film seskládaný z několika kratších příběhů, které díky své krátkosti neztrácejí na údernosti a zábavě. V Noci na zemi se podíváme do pěti světových velkoměst, resp do taxíků brázdících tato města, kde lze v krátkých příbězích krásně vidět národnostní rozdíly jednotlivých zemí i jejich obyvatel: Los Angeles: Ušmudlaná taxikářka (Winona Ryder) je se svým životem naprosto spokojená. To ale nedokáže pochopi její cestující, postarší hledačka talentů pro televizní show - jak někdo může být spokojen s tak přízemním povoláním, a nechtít být celebritou? Trochu víc upovídané, ale jako úvod do tématu postačující. 3* New York: Německý emigrant zkouší, zda může být bez znalosti jazyka, města či řízení auta být taxikářem v New Yorku. Naštěstí potká svérázného mládence, který to "vezme za něj". Asi nejlepší příběh, hlavně díky skvělému Arminu Muller-Stahlovi. 5* Paříž: Černošský taxikář (taktéž emigrant ze středoafrické země) a jeho cestující, slepá dívka. Trochu smutné, a trochu nudné - nejslabší povídka. 3* Řím: Typický italský taxikář (Robert Benigni) veze místního biskupa, rozhodne se mu vyzpovídat. Seznam hříchů je ale předlouhý, a biskupa z toho klepne. Excelentní výkon Roberta Beningiho, a jeho výřečnosti. 4* Helsinki: Taxikář bere tři ožraly z hospody, navzájem se trumfují, kdo je na tom hůř. Spíš než ze samotného příběhu se mi líbila syrovost finského města, všudypřítomná zima a sníh. 4*. ()
Indie jako kráva. Jako u všech povídkových filmů, vás některé zaujmou více, některé méně. Všechny ale smrdí nezávislárnou a pokud nemáte náladu na "nicneřešící" malý film, nechytne vás žádná. Mě zaujaly především ty americké, čím blíže jsme byli Evropě, tím se objevovaly bizarnější a více ujeté příběhy (Benigni samozřejmě). Já se tentokráte bavil, ale nemyslím si, že se budu k tomuto Jarmuschovi vracet. 65 % ()
Jedna noc a pět taxi-příběhů z pěti velkoměst. Nápad je to určitě super, jako celek mě film ale bohužel zas tak dobrý nepřišel. Na krátkém prostoru se Jarmush snaží vystihnout rozdíly mezi jednotlivými městy, ale ve výsledku je to jeden stereotyp za druhým (chudá taxikářka s obří žvýkačkou a kšiltovkou vezoucí bohatou Američanku v Los Angeles, ukecaný Ital vezoucí kněze v Římě apod.). Postavy jsou až přehnaně bláznivě. Již zmíněný Ital je vrcholem idiocie, není to "typický Ital", ale zkrátka hrozný debil. Paříž a Helsinky byly asi nezajímavější, těsně za nimi New York, kterému vévodí Armin Mueller-Stahl coby starý imigrant z NDR. Filmu určitě nemůžu upřít atmosféru nočních špinavých metropolí a povedenou hudbu. ()
Jeden z najlepších poviedkových filmov, ktorý je brilantne prepojený časom a miestom (všetky príbehy sa dejú v rovnakom čase na Zemi a v taxíku). Každý príbeh prináša inú tému, formu a aj posolstvo... zábava, smútok, ponaučenie - to všetko je vo filme Noc na Zemi. ()
tento film sa mi z jarmuschovych filmov uplne asi najvjac paci :) kto by povedal ze Winona Ryder vie tak krasne zuvat zuvacky.. ()
I velmi subtilní filmy mohou mít výbornou atmosféru a nezapomenutelné pasáže. Tento je rozhodně jedním z nich. ()
To je neuvěřitelné, kolik originálních příběhů se vejde do jednoho filmu. U všech minipříběhů (snad až s výjimkou toho Pařížského) mi bylo líto, že jsou už u konce. Až si člověk říká, jestli to není plýtvání... Rád bych ještě vypíchnul hudbu, protože přestože byla stejná ve všech příbězích, tak se hodila do každého z nich svým spůsobem a to i přesto, že byly tématicky tak rozdílné. ()
Pět krásných příběhů, odehravajících se na různých místech planety, každý v jiném stylu, navíc s fajnovou hudbou a autentickým zněním. Lahůdka. ()
Paradoxně nejmíň na celém filmu se mi líbila má milovaná Winona, která tady neskutečně přehrávala. To její kouření jedné cigarety za druhou bylo naprosto nedůvěryhodné a celkově ta role rebelky jí dle mě vůbec neseděla. Ale ostaní příběhy byly slušné. Patrně nejlepší Jarmuschův film, co jsem k tomuto okamžiku viděl.. ()
Už dlouho jsem se tak od srdce nezasmál... pět skvělých povídek z pěti taxíků. Jednoznačně nejlepší je druhá povídka z New Yorku. Oproti ostatním, kteří zrovna Benigniho ukecaný humor nemusí, jsem si užil i povídku z Říma... obvzláště story o tykvi a ovci mě skvěle rozesmála... a jako nekuřák jsem ocenil i cedulku o zákazu kouření v Benigniho taxíku :o) ()