Žert

Film, který je prosáklý tragikomedičností skrz naskrz. Závisí pak jen na osobnosti diváka, zda se tomu všemu bude smát, či zda mu pouze bezmocně sklapne čelist. Bezvýchodnost a nejednoznačnost pomsty tak, jako málokde. Téma nemožnosti spravedlivé pomsty, zvláště dnes, převažuje téma tupého režimu. A cimbálka samozřejmě dokonalá a nezbytná! (10.08.2005)

Oproti knížce, která mě v dobrém slova smyslu překvapila a přes drobné výtky se mi opravdu moc líbila, tak mi filmové zpracování přineslo zklamání. Josef Somr se mohl snažit sebevíc, ale mně tam prostě typově příliš neseděl (zvlášť ze záběrů z vojny, kde přece mělo být Ludvíkovi jen něco přes 20...) - ale to je ještě nejmenší problém. I přes plno světlých momentů, hlavní myšlenku a charaktery postav (což je však zásluha pouze a jenom Milana Kundery) mě film nudil a bohužel ve mě navodil pocit, že to bylo místy takové rozplizlé a strnulé. Něčeho tam bylo příliš, něčeho zase málo a hlavně - kdybych film viděl jako první, nemohl by ve mě vzbudit zájem o postavy a o děj - a knize se to podařilo. Se zavřenýma očima bych ale toto všechno mohl odpustit, kromě jedné věci, což ale opravdu považuju za chybu: vynechání nesmírně zajímavé a důležité postavy (jak pro příběh tak pro samotnou hlavní postavu a její život) - Lucie. Toto opravdu považuju za selhání a divím se, že si to Kundera neprosadil, když navíc napsal i scénář. Film rozhodně nemusí knihu kopírovat, proto nekritizuju poněkud odlišnou retrospektivu, ale tohle fakt není možné. Takže ode mě slabé 3*, a to ještě by mohl být režisér Jireš rád! (06.01.2009)

Spíše nezdařená adaptace, na jejíž kvalitě nic nemění to, že pod scénářem je podepsán Milan Kundera. Výborným nápadem je rozhodně první část, kdy celé Ludvíkovo kárné řízení probíhá z pohledu první osoby a vztahuje se k zestárlému Ludvíkovi, který se přijel pomstít. Dost zásadním problémem je, že do filmu nebylo možno přenést komplexitu knižní předlohy a tak se celý příběh redukuje na zkazku o cynické mstě poníženého chladnokrevného nihilisty. Logicky tak zmizela nejen Ludvíkova nešťastná snaha nalézt sebe sama za věčným koloběhem masek, ale i spousta nádherných momentů knihy (epizoda s Lucií za všechny). I odsudek ideologie je mnohem přímočařejší a prostodušší oproti postoji, který Kundera zaujal v knize. Uvědomění si sdílené viny na stavu světa a zároveň bezmocnosti tváří tvář dějinám je jednou z mocných vlastností předlohy, ve filmu ale chybí (drastické na Ludvíkově žertu je, že z určitého pohledu vše, za co je soudruhy odsouzen, skutečně je pravda). Asi to tak být muselo. (23.02.2004)

Žert, to je především výjimečná literární látka, jedno z nejlepších děl Milana Kundery a zároveň jeden z nejlepších románů o atmosféře 50. let u nás. Hořké vyprávění o tom, jak dějiny dokážou semlít jedince, a o tom, že pomsta nemusí chutnat sladce a nosit celý život v sobě zahořklost znamená zbytečně se připravit o spoustu příjemného. Je to tíha, která každého poznamená. Jedna ze zásadních rolí Josefa Somra šitá jeho herectví přímo na tělo. Celkový dojem: 90 %. (14.06.2006)

Padesátá léta a jejich odpadový odkaz působila svou tíhou už na současníky a zejména pak na ty, kteří byli jejich nechtěnými účastníky a nezřídka i mravními spolupachateli. Tedy i na generaci Kunderovu, Kohoutovu, Vaculíkovu, Jiráskové a mnoha dalších, kteří z mnoha důvodů - nejčastěji pro mladický věk - podlehli v druhé polovině čtyřicátých let vábničce navenek idealistického projektu KSČ. Hlavní postava, do níž jsou zřejmě sneseny zkušenosti mnoha lidí této skupiny, svým životem i svou bezmocí, krystalizující do touhy po černobílé mstě-odplatě, svou ponurou životní cestou i naplněním své chorobné touhy zjišťuje, že vlastní vnitřní problémy není možné řešit snížením na úroveň zhoubců a reflektovat je navíc do lidí, kteří s původními ději mají jen málo společného. Při posuzování a srovnávání kvality literární předlohy a filmového zpodobení není možné překrývat písemnictví a obraz; na to jsou obě umělecké řeči až příliš odlišné. Společný jmenovatel - pocit tísně a bezmoci, vlastní dnes i nemalé části polistopadové populace - , který prostupuje celý ŽERT, vrcholí závěrečným Jahnovým povzdechem, že zbil nepravého. Ale jakého nepravého? A tak na vylučovací scény padesátých let, ze kterých mrazí i dnes - bylo to v našem hraném filmu zřejmě poprvé, co byly podány v takto obnažené podobě - nenalézáme odpověď nejen ve více než 40 let starém díle, ale ani dnes, v naší současnosti. Tato nadčasová hořkost bezmoci a bezradnosti ŽERTU je plně ne nadčasová, ale - bohužel - současná. (14.07.2010)