Radio Days
Zlaté časy rozhlasu
Režie:
Woody AllenScénář:
Woody AllenKamera:
Carlo Di PalmaHrají:
Mike Starr, Julie Kavner, Wallace Shawn, Seth Green, Michael Tucker, Josh Mostel, Dianne Wiest, Kenneth Mars, Mia Farrow, Larry David, Todd Field (více)VOD (1)
Obsahy(1)
V tomto filmu se scenárista a režisér Woody Allen vrací do dob, kdy rozhlas býval ještě králem, kdy vstupoval do domácností Newyorčanů, působil na jejich sny a touhy, ovlivňoval jejich životní styl. Tvůrce se nevyhýbá prvkům nostalgie, přestože si uchovává smysl pro komediální konstrukci příběhu, zejména zřejmé je to v rovině dialogů postav. Skrze veselé i trapné osudy jedné židovské rodiny na přelomu 30. a 40. let nenápadně načrtává portrét americké společnosti, chystající se na vstup do války. Woody Allen, jenž se v obraze neobjeví (jeho hlas zazní jen v komentáři), se nechává unášet vzpomínkami na vlastní dětství. Malý chlapec zde vystupuje jako jakýsi průvodce po své poněkud ukřičené a hádavé rodině i celém rozsáhlém příbuzenstvu. Režisér buduje svět běžných, zdánlivě nedůležitých událostí, jimiž jeho hrdinové žijí a z vnějšku vstupuje společenské dění - ať již to byla legendární a šokující rozhlasová adaptace románu Války světů (budoucího filmového režiséra Orsona Wellese), přepadení Pearl Harboru Japonci, anebo vtíravé dobové reklamy. Děj je poskládán z drobných střípků, jediná větší epizoda sleduje obyčejnou dívku Sally Whiteovou (Mia Farrowová), která se ze servírky vypracuje až na rozhlasovou hvězdu. Důležitou úlohu při navození tehdejší reality má pečlivě vybraná dobová hudba, a tak tu zazní skladby známých skladatelů Colea Portera, Kurta Weilla, Rudolfa Frimla. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (141)
Trocha sentimentu nikdy neuškodí. ()
včera jsem se opět nechala vtáhnout do toho úžasného světa plného okouzlujících figurek... and all that jazz. Tenhle brilantní Woody patří k mým třem NEJ od něj:). ()
Nádherně nostalgická vzpomínka. Divák je do ní vtažen a prožívá kouzelnou hodinu a půl ve světě Allena Königsberga 40. let. ()
"Kdo je to ta Pearl Harborova?" :-)) Krasna pocta mediu radia (zvlast z pohledu cloveka r. 2013 ze "sveta internetu"). Spousta nostalgie zacatku amer. 40. let, Allen jako vypravec sveho detstvi, plno pekne muziky (blues, jazz, salsa....), vtipne absurdni situace a jedna potrefena rodina :) Dost me prekvapilo i vystoupeni D. Keaton (po dlouhe odmlce v Allenovych filmech). Proste retro jak remen. Doporucuji konzumovat jako vzdy s cervenym vinem....nebo mozna spis doutnikem a whiskey :) Trochu to pripomina Obecnou skolu nebo Pelisky. A historka o baseballistovi byla neskutecna, jsem se malem svalil smichy (musi se to videt, jinak uzivatel "formelin" ji tu popsal i doslovne :) ()
Klasická allenovka: židovská rodina a její zážitky, tentokrát související s poslechem rádia v roce 1944 kde romantické cajdáky a dobrodružné rozhlasové hry střídají hlášení z bojišť 2.světové války. Celé to plyne ve velmi poklidném tempu, vtípky také na pilu nijak netlačí (snad jen mafiánská babička a výchovný rozhovor s rabínem mají punc bránicového nitroglycerinu). Celkově poklidná dopolední podívaná. ()
Toto je velká slabota. Až na několik málo vyjímek a vtipnějších scének je to v podstatě velká nuda. Jak mam Allena rád, tak u tohoto filmu to vysoké hodnocení vážně nechápu. Nedokoukal jsem to do úplného konce... ()
Woody Allenovi sentiment sluší, člověk se zasní, zjistí, že dětství je nádherné a pochopí, co asi mohlo formovat Woodyho Allena a jak dobře umí zvládnout dobovou látku, jak umí z historek z třicátých a čtyřicátých let o rozhlase stvořit nádherný dobový snímek, který je velkým pohlazením po duši a divák docení pečlivost dobových detailů a stylovou práci kamery a všech zúčastněných herců včetně báječné Mii Farrow, která mě v každé roli pro Woodyho nepřestává překvapovat a dojímat! Fantastický zážitek. ()
Nostalgie, ale i spousta vtipných momentů. Moc fajn film. ()
[3,5*] "You speak the truth, my faithful Indian companion." Autobiograficky ladená snímka Woodyho Allena, plná jeho špecifického humoru so satirickým náhľadom na spoločnosť. Dielo je to inak veľmi farbisté, so skvelou dobovou hudbou, parádne vystihnutou atmosférou doby a citeľnou nostalgiou za starými časmi. Zrejme preto, že je to tak zakotvené v realite, sa Allen dosť miernil vo svojej uletenosti a myslím, že to filmu prospelo. Nezabudnuteľná je úvodná scéna s dvoma vlamačmi, ktorí hádajú melódie v rozhlasovej súťaži "Guess the tune" (takmer som sa udusil smiechom). "When Mr Manulis called for a date the next week, she told my mother to say she couldn't see him. She had married a Martian." ()
Je tam příliš narážek na americkou popkulturu, takže jsem z toho pochytil asi polovinu. (4.12.2005). ()
"nechceš se napít z mojí střevíčky? ne, zas toho tak moc nevypiju." ()
Allen nezklamal, opět natočil velmi osobní film , kde dá velmi nezáživně nahlédnout do svého dětství. Za celou dobu se tam vlastně nic neděje a film dohromady ani nemá nějakou pointu. ()
Bez debat jeden z nejlepších Woodyho filmů vůbec - plný nostalgie, humoru, dětských lásek a skvělé muziky. A ohledně té muziky je to asi film nejnabitější těmi nejprofláklejšími swingovými a jazzovými fláky 30. a 40. let. Film si tak krásně plyne, dokonce i nacistická ponorka a šílenec se sekáčkem se objeví, ale ta závěrečná scéna s Woodyho úvahou to ještě celé zvedne do nadpozemských výšin. Krása. ()
Woody.fm ()
Taková standartní divnost od Allena, ale kdo ho má rád, nebude zpruzen. Já osobně toto považuji za jeden z jeho slabších kousků. ()
Woodyho Allena mám rád nejen pro jeho nesporné režisérské i scénáristické kvality, ale zároveň i pro jeho konzistentnost, kdy se jen stěží daří vypíchnout nějaké konkrétní vrcholy či pády. I přesto bych si troufnul jeden takový vrchol vypíchnout - Radio Days. Ještě nikdy nemělo vzpomínání na dětství takovou šťávu, ještě nikdy jsem si nepřál tak moc zapadnout do fiktivní rodiny, byť rodiny plné podivných karikaturek. Allen roztáčí nostalgii naplno, staví pomník světu, který si většina lidi dnes nemá šanci pamatovat (kdo prosím vás vyrůstal naposledy zrovna u rádia?), ale nejenže nám dokáže ten pocit, že rádio je to hlavní, ten primární eskapismus, ten středobod života, přinést až pod nos a přenést jej na nás; zároveň ho vesele dekonstruuje (hrdina větší než život, nebo plešatící starý páprda? “Video killed the radio star”, skutečně). Nic proti jiným mým oblíbencům, ať už jde o Hanu a její sestry, Zločiny a poklesky, Purpurovou růži z Káhiry, či Manhattan, ale Zlaté časy rádia mě skutečně baví asi nejvíc. Což ale vůbec neznamená, že za měsíc tomu nemůže být jinak. Obzvlášť u Allena, který se i v téměř osmdesáti letech snaží závodit v kvalitě sám se sebou. Pozoruhodný chlapík. ()
Klasický, ale opět zase jiný Woody Allen. Vlastně to jsou střípky vzpomínek z časů, kdy v době světové války bylo rozhlasové vysílání nejmasovějším prostředkem kultury. Ano, taky mi to připomínalo Amarcord. Rodina malého chlapce (dle typických brýlí a židovského prostředí to měl být skutečně sám malý Woody) byla rozhlasem ovlivněna. Film jsem určitě neviděl poprvé, ale nyní jsem trochu musel od obrazovky odbíhat, přesto si myslím, že děj byl vedlejší a podstatný byl obraz té doby. Určitě čtyři hvězdičky. ()
Tenhle film si natočil Allen pro sebe. Nahozené, nenáročné historky týkající se radiového vysílání nejdou Allenovi zdaleka tak dobré (ne všechny jsou povedené, ne všechny jsou vypointované) jako jeho obvykle silné dialogy a pro ty, kteří nemají v lásce hudbu 30.-40. let může být navíc těžké vyslechnout si všechna hudební čísla. To ale bude Allenovi asi jedno a přívětivě naladěnému divákovi také, všechno v tomhle filmu je totiž podřízeno budování atmosféry doby, kdy radio bylo na soumraku jazzového věku králem a samotřejmou součástí života, jako dnes internet a mobilní telefon. Prostě ohlédnutí do dětství do brooklynské čtvrti Rockaway, kde Allen vyrůstal. Kdo má Allena rád, bude mít rád i tenhle film, ostatními si nejsem jistý. ()
Vyborny film od Woodyho. Jak byva u Woodyho zvykem vybrousene dialogy a hudba. Woody v tomto filmu vzpomina na sva destska leta radiem. Skvely sentimentalni film. ()
Krištálově geniální pohled do doby, ve které bylo středobodem každé americké rodiny rádio. S rádiem lidé vstávali, s rádiem usínali, rádio podněcovalo jejich fantazii a spojovalo je se vzdáleným i blízkým světem. Vlastně tak suplovalo dnešní funkci televize a počítače, ale bylo mnohem kouzelnější a romantičtější. Opravdu krásný a nostalgický výlet podbarvený nesmrtelnými jazzovými a swingový šlágry, které byly i životním stylem. Nebo si myslíte, že je dnes možné, aby si někdo na bruslení vyrazil oblečen v dokonale padnoucím obleku, s tak tehdy typickým kloboukem na hlavě? Ne, a proto bychom měli být vděční za snímek, který tak dokonale evokuje "časy prachem dávno zaváté" a je schopen nás vytrhnout na hodinu a půl z reality dnešního světa. Opravdu skvělá záležitost a rozhodně z Allenovy tvorby mému srdci nebližší. ()
Související novinky
Vychází 20dílná DVD kolekce WOODY ALLEN
Čtyřicet celovečerních autorských filmů, jeden televizní a jedna spolupráce na povídkovém díle – a to všechno během jednačtyřiceti let! Americký filmař Woody Allen se za svou pracovní morálku určitě… (více)