Modré stíny

Pro samou živou debatu nad nestravitelností formy či naopak svěží vodě v zatuchlých veřejnoprávních vodách se poněkud zapomnělo na to, zda je to vůbec forma odpovídající látce. Což není. Sýkorovy kriminálky jsou kvalitní tuctové žánrové řemeslo, které po přečtení pouštíte z hlavy jakmile v knihovně jeho titul vracíte a naslepo mezi stovkami krimi vytáhnete nemlich tu samou jen s jiným zasazením a jmény. Na to naroubovat mrtě svébytnou "éterickou" estetiku (od snímání, svícení, vedení herců, výstavby, rámování obrazu, prací se zvukem), která je důsledná ve svém záměru, to je jako jít na mravence se silnou lupou s těmi nejlepšími úmysly se na něj podívat zblízka, ale neuvědomit si, že jste pod přímým odpoledním sluncem čili mu žádnou službu rozhodně neprokazujete. Velký problém je, že předloha o nějakých čtyři sta stranách neutáhne stopáž blížící se pěti hodinám. Navíc to trpí syndromem NPC, kdy mnoho postav se vyskytuje jen na jednom místě jako by neměli žádný život, vždy k dispozici a bez práce, se stejným oblečením napříč několika dny. Vedle toho rozhašená časová posloupnost před finále, závěrečná střela, která je čistou popravou, navíc mířenou ve směru kolegů, klíčovou informaci si Výrová jak z blesk z čistého nebe vyvodí mimo obraz, není toho málo. Nemalé problémy plynou i z předlohy (všichni svorně tvrdí, že zavražděný měl jednu vlastnost, která ho definovala a kterou proti sobě poštvával kde koho, jeden již i tak z jiných důvodů podezřelý o zavražděném tvrdí něco v přímém rozporu s tímto a nikdo to nereflektuje, nikdo se na to nezeptá, prostě nic). Dále se to snaží po vzoru moderních kriminálek o přesahové adresování tuzemských kostlivců ve skříni, zde konkrétně STBáci po revoluci a korupční svět vyšší politiky (nejen) devadesátkového "kompra řeší vše, na každého se něco najde a já na bráchu brácha na mě". Ovšem je to příliš na první dobrou a nic moc z toho krom dvou či tří silných scén. Nad vodou to drží detektivní parta a nejedno lehké dilema vycházející z vyšetřování dotýkajících se jich osobně. Dále většina výkonů, opakuji většina (aneb kdo Taušovi povolil obsadit sebe sama je na vyhazov, točit umí, hrát opravdu ne). Ve výsledku je to nesporně zajímavé pozornost budící formou (ať už ji skousnete či nikoli), bohužel nikoli i (ne)žánrovými kvalitami. (06.02.2021)

Jsem asi staromódní, když ani v tomto seriálu nedokážu ocenit inovativní přístup pana kameramana. Uvítala bych, kdybych viděla místo kleneb a stropů také celé postavy herců. Kolikrát bylo vidět jen půl postavy, ale celý strop. Příchozí a odchozí postavy byly nevím z jakého důvodu umělecky rozostřeny a opět se zde objevila fascinace temenem herců, hlavně tedy Kláry Melíškové. Občas jsem si nemohla pomoci, abych nemyslela na úvodní znělku Macha a Šebestové, kdy Mach sjíždí po zábradlí a signalizuje svou odbočku červeným uchem. Skrz uši Kláry Melíškové sice krásně pronikalo světlo, jen nevím, zda je to pro pochopení zápletky příběhu podstatné. Přiznám se, že první díl mě dostal, druhý navnadil ještě více, ve třetím jsem trochu plavala a v tom posledním jsem se maličko topila, ale to je jen můj problém. Celkově musím říct, že všechno ohledně přílišného světla a záběrů klidně zapomenu, protože seriál mě opravdu velmi zaujal (i kvůli naprosto skvěle zahrané postavě pana Barana) a netrpělivě jsem čekala na jeho vyústění. (13.02.2023)

Žádnej neví, co je to Tauš !! Nebo alespoň dosud nevěděl.. Viktor Tauš a s ním naprosto nečekaně i ukoptěně komerčně podbízivá Česká televize posledních let přichází s projektem, který vyznívá natolik svojsky a mainstreamově nepříjemně, až jeden musí zákonitě zírat s otevřenou Hubou.. Ano, ani tohoto většinou v distingované poloze hrajícího barda zde divák prostě nepoznává.. Nic tu není, jak by se dalo čekat, zvlášť v souvislosti s Hřebejkovým zmateným a ubohoučkým Exorcistou, na něhož tohle zjevení navazuje.. Přesně tak !! Tohle je zjevení, u něhož vše nakonec má svůj smysl a záměr, vše stylisticky znepokojivé a nekonvenční našlo svoji funkci.. Narozdíl od Clony či do jisté míry i Kriminálky Anděl, jimž však právě tyto prostředky většinový divák toleruje.. A Jarchovský ?? Ten dokázal konečně pochopit slovo katarze a vypotil ten zdaleka nejlepší skript své filmové kariéry.. Fantazie a zároveň pravděpodobně i nejlepší tuzemský porevoluční seriálový televizní projekt, který podřizuje vyprávění potřebám stylu natolik důsledně, že prostě smekám.. Skvostný experiment, který se jen - díkybohu - vymkl kontrole.. Chtěli jste něco světového, tak tady máte přes držku.. (08.03.2016)

Spisovatel Michal Sýkora je odvážný kritik poměrů a nebojí se literární hyperboly- trochu přitlačit, aby si toho neřádu kolem nás všimli i ti nejzabedněnější, ideálně všichni. V této svojí předloze zúčtoval s jedním filutou, jemuž coby Olomoučák viděl roky do karet. Ivana Gelnara nám příkladně Xaver Veselý před nedávnem v jednom ze svých orálně rektálních rozhovorů představil div ne jako svědomí tohoto národa. Jsem rád, že alespoň umělecká díla zůstanou nositeli jeho skutečného odkazu. Gelnar nevraždil, jen šulil a to není fikce, ale holý fakt. (16.03.2016)

Po prvnim dile hodnoti jenom dement a bla bla bla, ale tady si to s cistym svedomim dovolim. Tenhle "majstrstyk" totiz doceni pouze erudovani filmovi odbornici, kteri svym intelektem daleko prevysuji me moznosti. Viz recenze na aktualne.cz, kterou jako prislusnik nevzdelane luzy, shledavam jako naprosto zhovadilou. Vic k tomu nemam a dalsi dily si necham ujit. Snad jen tolik, ze David Novotny, toliko muj velky oblibenec, tady predvadi zoufaly a jednoznacne nejhorsi vykon, co jsem od nej videl. (29.02.2016)