Tichá dohoda

Jedno je jisté - Elia Kazan chtěl natočit hodně ambiciozní silný film, kterým by dokázal, že nepatří do starého železa a plně se vyrovná jiným režijním legendám své doby. Ten snímek je hodně chtěný a bohužel nějak se nemůžu dostat do jeho rytmu, prostě mi nesedí. A nesedí mi ani slavné hvězdy Douglas a Dunawayová ve svých rolích. Nedokážu říct, jestli je rozhodující chyba ve scénáři nebo v režii, ale s Tichou dohodou jsem se minul a jiné kousky natočené na téže téma profesního a životního vyhoření a krize středního věku mi přijdou mnohem přesvědčivější, ať už jde o Americkou krásu nebo o Ledovou bouři. Celkový dojem: 45 %. (14.05.2013)

Experimentování s formou, kterým jakoby chtěl Kazan dokázat, že nepatří do starého železa a dokáže se vyrovnat nově nastupujícímu Hollywoodu. Díky dramatické roztříštěnosti, proměnlivým hereckým výkonům a až otravné snaze být jiný nakonec toto dílo zůstává někde na pomezí. Kvalitní scénář nezachrání unylou režii a právě výše jmenovaná snaha o něco „vyššího“ je na celém filmu tou nejotravnější proprietou. (04.04.2005)

Tento film mě osobně bohužel příliš neoslovil. Kromě toho, že ho považuji za příliš dlouhý, mi nesedla ani formální stránka, jak je to natočeno. Ten film se podle mě hroutí vahou vlastní překombinovanosti - celý ten komplikovaně vystavěný příběh o chlápkovi, který se zčistajasna začne chovat jako výstřední pošuk, působí ve výsledku dosti únavně, a tak trochu i zbytečně. Obávám se totiž, že znalostí podobných filmů se člověk dostává pryč ze sféry normálních smrtelníků, kteří zajdou do kina nanejvýš párkrát za rok a z hlavy by dokázali s bídou jmenovat jména 2-3 režisérů. Nevím, prostě mi Tichá dohoda nepřijde ani jako zásadní filmový počin historie, který by měl každý fanda filmu povinně znát, ani jako film, jehož znalost by vás nějak obohatila. Nedejbože že by to byl dobrý námět ke konverzaci s kýmkoli, s kým se dá aspoň trochu tlachat o filmu. Proč vlastně věnovat dvě hodiny svého života nějakému starému filmu, o němž ve vašem okolí stejně nikdo v životě neuslyší? Ech, úděl cinefila někdy není žádný med, to vám tedy řeknu. Viděno na ČT2 v příšerném českém dabingu. (11.03.2013)

Podotýkám, volně předcházející část jsem neviděl. Příliš náročné, příliš vrstevnaté, příliš o ničem než o burnout syndromu a úniku ze stereotypu. Jedno z možná nejlépe zpracovaných témat amerického snu, protože kdo z nás by nechtěl žít v té úspěšnější části poválečné Ameriky... Jenomže možná jsem jednoduchý divák, možná to bylo jen příliš uřvané (viděno zčásti v originále, z části nadabované), ale ani unavená Deborah (jejímž jsem jinak velkým fandou, viz. má britská filmotéka), ani chlapácký Kirk (jediný Douglas, kterého uznávám), a dokonce ani Bonnie Faye Dunaway (jak mohla za dva roky takhle hrozně zestárnout?) ve mně nevyvolaly žádné dojmy. A zase ten záběr na víceúrovňové křížení velikosti poloviny dálniční sítě ČR... (26.10.2013)

Druhá část volné dilogie (s Ameriko, Ameriko), v níž Kazan zpracovává své řecké kořeny (pomocí hudební složky, změn křestního jména a příjmení, které hrají také významnou roli). Tentokrát už v americkém prostředí v generaci synů, vyrovnávající se s na úspěch extremně zaměřenou americkou společností, z níž se snaží utéci. Kritický osten je na svou dobu až nebývale ostrý vůči reklamám na cigarety - lži s nimi spojené jsou tu označeny otevřeně, stejně tak proti odlidštěnému zdravotnímu systému. Kazan uměl vybrat herce a výborně s nimi pracoval, samozřejmý je Kirk (nádherně se usmívající před pokusem o sebevraždu), Faye i Deborah, ale největší, přímo živelný, výkon předvedl Richard Boone v roli Evangelosova otce! (28.02.2011)