Režie:
Jiří KrejčíkKamera:
Vladimír NovotnýHudba:
Jiří ŠustHrají:
Hana Hegerová, Gustav Hilmar, Július Pántik, Otto Lackovič, František Smolík, Marcela Martínková, Josef Bek, Zdeňka Baldová, František Kreuzmann st. (více)Obsahy(1)
Ústřední hrdinkou filmu „Frona" je mladá žena, která se z touhy po lepším životě vdala na grunt. Později však hledá cestu, jak se ze zajetí majetku vysvobodit. Grunt poznamenal Floriše i jeho otce nenávistí k lidem. Proto intrikují proti družstvu, proto se nenávidí navzájem, proto nakonec Floriš vraždi svého otce. Ve zběsilé nenávisti neváhá sáhnout na život ani Froně. Intriky Zobačů i jejich krutá nenávist jsou však posléze smeteny čerstvým větrem nového života. Také Frona najde svoji svobodu a kráčí po boku svého milého Jury vstříc šťastné budoucnosti. Film byl na VIII. MFF vyznamenán Cenou boje za nového člověka. (Filmový přehled)
(více)Recenze (18)
Na to že jde o agitku to žádná velká katastrofa není. Krejčík je pan režisér a banální a mnohdy i směšný příběh dokázal natočit v některých scénách opravdu působivě, skoro bych mu nehádal dobu vzniku. Dojem však samozřejmě snižuje politická angažovanost, podivný námět a nářečí, které ve filmech opravdu nemusím. ()
A zase to ty křivý imperialistický kapitalistický přisluhovačský Yankeeský svině dokázaly! Zase naočkovaly obyčejnýho živnostníka, aby ničil, kradl a zabíjel pro ubohých 6 hektarů (!!!) půdy a nějaký rozoraný meze. Nedokážu se oprostit od toho šílenýho budovatelství, vážně nechápu, jak někdo mohl povolit točení těchhle braků, co povolit, přímo je přikazovat točit. Dějově je to naprostá šablona, která se tehdy neobjevovala jenom ve filmu, ale taky v knížkách. Obvykle jde o boj za družstvo (či jiné podobné zařízení - cementárnu, koželužnu, cihelnu...), vždycky jsou tam dvě (jiný sudý počet) silné postavy. Jedna je zlý zarytý a nenávistný protisociálněrealistický bastard neštítící se ani zabití bratra, otce nebo syna, aby uškodil společnému dílu. Jeho protějšek je naopak morálně na výši, uvědomělý a čestný předseda nebo jiný komunistický funkcionář. Ti jsou obklopení dalšími archetypálními postavičkami (z mamonu napravená žena, zloduchem pomýlení sousedé atd), kteří ještě v mlze neprocitli do těch světlých zítřků. A nikdo nepochybuje, že se dílo podaří i přes všechny úklady hamižného zloducha, protože na tyhle zmetky v tomhle režimu vždycky dojde (a když ne, tak co, Bůh /čti Lenin/ si je roztřídí). Tyto filmy dokáže z podprůměru povznést jedině výtečné herectví, výrazná postava, kvalitní humor, bohatá výprava nebo třeba neobvyklý scénáristický nápad. Jenže ve Froně nic z toho není. V paměti mi utkvělo jenom to, že produkce strašně plýtvala (natočili to na tehdy drahej barevnej materiál). ()
Ach ta léta padesátá... Pluhy v traktor překovati - jím pak meze rozorati... ;-) Hm, tohle >odružstevněle sedlácké< drama bohužel poplatné době a ideologickým socrealistickým šablonám je až běda, naštěstí však alespoň (snad že by?) osobnost režiséra Krejčíka způsobila, že nejde o vyloženě jen stupidní prvoplánovou budovatelskou agitku, jakých v té době nasekáno bylo jak na znárodněném běžícím pásu... I tak však v průběhu filmu ono pověstné dělení na ty naše dobré družstevníky versus třídní nepřátele sedláky stále více nabývá na síle a vyvrcholení s vítězi vedeným meze rozorávajícím traktorem s vlajícím rudým praporem překračuje už všechny meze dobrého vkusu. Nakonec zase jednou hodní družstevníci - ti strůjci pokroku a šťastných nových zítřků zvítězí nad chamtivými zlými >šelmamy< sedláky, zpátečníky a rozvraceči, schopnými pro grunt a majetek i spáchat otcovraždu, že... A tak snad zajímavý je tenhle film nejvíc tím, že v něm jako herečka debutovala Hana Hegerová, krásná bytost, dáma, šansonierka a umělkyně par excellence... ()
Film „Frona" režiséra Jiřího Krejčíka, laureáta státní ceny, který byl uveden na VIII. mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech, kde získal jednu z čestných cen, patří nesporně mezi zdařilá díla. Jeho autoři se soustředili k prohloubení psychologické kresby a posílení konfliktů, jež z tohoho filmu vytvářejí silné drama lásky a nenávisti, navazující formou svého zpracování na tradici českého vesnického dramatu. Toto filmové drama vyrůstá ovšem z půdy dneška, hovoří o dnešních lidech, o jejich problémech, o boji za novou socialistickou vesnici. — Scénář, i když není prost některých dílčích nedostatků, zejména v psychologické kresbě, patří svou bohatou dramatičností, stálým vzruchem a střetnutím mezi nejlepší díla tohoto druhu, která u nás sloužila jako předloha k filmovému dílu. — „Frona" je již pátým celovečerním filmem režiséra Krejčíka, který osobitým režijním rukopisem, který se vyznačuje kromě suverénní techniky v rozzáběrování scény, v ovládání tempa a všech filmových prostředků k dosažení maximálního vyznění díla, především neobvyklým smyslem pro práci s hercem. — Režisér měl také neobvykle šťastnou ruku při určování obsazení jednotlivých rolí. Řadu postav svěřil slovenským hercům, pro něž mluvila příbuznost řeči i živelného temperamentu, pro další role pak vybral vynikající herce českých divadel, takže „Frona" se opravdu může pochlubit souborem znamenitých představitelů. — Velkým pomocníkem režiséra byl kameraman Vladimír Novotný, který dosáhl na mnoha místech skutečné realistické barevnosti obrazu, odpovídající dokonale vnitřní atmosféře předepsané scénářem. Také ostatní složky filmu, ať již to byly stavby, kostýmy, střih a zejména hudba, znamenají neobvyklou výši úrovně našich filmových pracovníků. Filmový přehled 43/1954 ()
Tento snímek působí úžasně esteticky, místy je navozena téměř horrorová atmosféra. Ale není to moc platné, protože co se příběhu týče, cesta k předem jasnému konci je celkem nudná a postavy jsou zoufale nezajímavé. I když Hana Hegerová přecejen lecčemus prospěje svou tajemnou vizáží a její filmový manžel má taky světlé chvilky. Jejich střety mi silně připomínaly vesnické prózy a dramata 19. století. To je s tematikou kolektivizace pro mě vražedná kombinace. Ale vždycky se vyplatí vidět tu dnes už těžko představitelnou "pruhovanou" krajinu před rozoráním mezí, obzvlášť v tomto filmu, který má skutečně pěknou kameru. ()
Záleží na tom, jestli chceme soudit tvůrce a jejich záměry (což by v tomto případě bylo také velice ošemetné), anebo jestli film hodnotíme podle emocí a myšlenek, které v nás vyvolal – a to bez ohledu na to, jestli to bylo záměrem oněch tvůrců. Pokud bych se na tento film díval v roce jeho vzniku a s tím, že bych si tehdy jako jeden z mála uvědomoval „zhoubnost“ jím představovaných myšlenek, jistě bych ho odsoudil, bo by mi nepřinesl vůbec nic. Dnes se ale divák, který je aspoň trochu znalý historie, musí chtě nechtě dívat jinak. Já jsem se díval na drama lidí, kteří bojují o cosi, co je stejně předem prohrané - a naopak ti, kteří si na konci myslí, že vyhráli, připojují se (aniž by to tušili) k velkému zločinu. Čím tragičtější události nastávaly, tím absurdnější, zbytečnější a smutnější se musely jevit diváku, který jakoby znal budoucnost. Závěrečná scéna s traktorem a rudým praporem mi pak vyzněla zvlášť soucitně, zvláště při pohledu na ony konečně zorané meze. Je to něco podobného, co jsem zažíval u Pudovkinova filmu Matka – také jsem nesledoval budovatelský film, ale film o koloběhu útlaku – o tom, že Rusové svrhli cara jen aby je za pár let mohl perzekuovat pro změnu zase Stalin. Je jasné, že toto nemůže nastat u jakéhokoli starého filmu. Ačkoli jsem viděl mnoho agitek z 50. let, tímto způsobem na mě zapůsobila pouze Frona, neboť to především žádná prvoplánová agitka není. Je to velice zručně natočený film o lidech v jistých politických a sociálních souvislostech. Jde o to, jak film čteme. Já jsem si Fronu přečetl po svém a početl jsem si pěkně. Mimoto má film nádhernou kameru. ()
Tenhle milostný trojúhelník mě zaujal na první dobrou, Frona je nešťastně provdaná za Floriše a její tajnou láskou je Jura, mladinká Hana Hegerová je tu okouzlující a její přirozený projev se mi zamlouval.. Když si odmyslím tu politiku a politikaření, jedná se o zdařilé drama s moc hezkou výpravou a kostýmy, je to pěkně natočené + výborný herecký ansámbl.. S ohledem na rok vzniku hodnotím shovívavě, pravdou je, že mě to místy nutilo ke škodolibému úsměvu, pomyslím-li na to, jak to s těmi soudruhy a jejich družstevničením nakonec dopadlo.. U tohoto snímku velice silně vnímám, že hodnocení uživatelů se odvíjí od politiky, bohužel na úkor filmu.. ()
Nehorázná propaganda aneb Jak rozorat meze. 1) Na svižně natočený, řemeslně kvalitní (kamera, režie) snímek se dá s uspokojením koukat i dnes. Používané nářečí mně, Pražákovi, přijde roztomilé a herecké obsazení je výtečné._____ 2) Ano, film je nehoráznou propagandou. Po rozorání mezí na polích je třeba rozorat meze v hlavách a srdcích lidí. Ale ve spojení se stylizací do vesnického dramatu bratří Mrštíků a s ohledem na řemeslnou úroveň získá divák zážitky vskutku nečekané._____ 3) Zaujala mě 23letá Hana Čelková (po matce) alias Carmen Farkašová (po otci), která ve své filmové prvotině (Frona) ještě nezpívala ani se nejmenovala Hegerová._____ 32letý Július Pántik (Floriš Zobač, syn) byl nejen pěkný chlap, ale i majitel pěkného hlasu (Tydlidom, tydlidom, ženu prodám židom)._____ 4) Zajímavý koment: monolog (odpad). ()
Film o nestastnom manzelstve, castej nenavisti, ale aj o stastnom knci, Jiri Krejcik natocil slusny priemer, aspon ze sa opustil budovatelsky patos filmov z rannych 50. rokov : 62 % ()
Mám to vypálený, 2x jsem se na to pokusil dívat, jenže nejde to. Mistr Krejčík někde udělal chybu ()
Za herecký výkon Júlia Pántika. Nikdo nehraje opilce tak jako on. ()
Československý film popisující dramatické události na moravském venkově během spojování polí a rozorávání mezí pro vytvoření společného družstevního pole v rámci státem řízené kolektivizace. Pochopitelně je snímek J. Krejčíka ideologicky zabarven a jsou přehnaně zdůrazněny čisté charaktery správných socialistických družstevníků, současně je však příběh Frony dostatečně zajímavý na to, aby se dalo od povinného budovatelského nadšení odhlédnout. Známá zpěvačka H. Hegerová v titulní roli dcery místního předsedy družstva se provdá s vidinou lepšího života na grunt, brzy však zjistí, že bezohlednému manželovi Florišovi (vynikající J. Pántik) a tchánovi Zobačovi (G. Hilmar) jde pouze o zachování majetku, při tomto úsilí překračují zákon a zatajují pole. Oporu a porozumění v nešťastném manželství nachází v náruči družstevníka Jurky (O. Lackovič). Autentičnost venkovské atmosféry byla posílena užitím nářečí a velmi mě zaujala i ukázka z lidové folklorní zábavy, kde nechyběla ani očekávaná potyčka mezi Jurkou a Florišem. Budovatelské téma bylo v tomto případě zastíněno některými hereckými výkony, především opilec a podváděný hrubián Floriš v podání J. Pántika byl opravdu nepřehlédnutelný. V dalších rolích se představili F. Smolík v roli obelhávaného předsedy Filípka, J. Bek coby ukázkově socialistický odborník na kolektivizaci Antoš či nadšená řidička zemědělských vozidel, Fronina sestra a Antošova milá, M. Martínková. Zajímavostí v tomto dramatu byla i činnost zeměměřičů (J. Kemr), jež vytvářeli soupis a mapy pozemků a vytyčovali nové hranice. Velmi dramatický závěr, jímž vyvrcholila protistátní činnost a nenávist chamtivého rodu Zobačů, mě přesvědčilo o udělení tří hvězd, neboť navzdory tendenčnímu pojetí 50. let se jedná z filmařského hlediska o kvalitní dílo. ()
Krejčíkův snímek „Frona“ kupodivu nepostrádá velmi dramatický děj, založený na uchopitelném projevu Hany Čelkové (později Hegerové) v titulní roli a situaci na venkově, kdy se grunty- jediné opravdové živobytí obyvatelů- vyhazovaly oknem směrem do JZD. Gustav Hilmar jako téměř člověk bestie, jeho hloupý syn- manžel Frony, její neklidný nápadník Jura (Otto Lackovič), otec Frony to vše jsou postavy které v dramatu velmi dobře fungují a částečně svou atmosférou připomínají mnohem pozdější Michálkův snímek „Je třeba zabít Sekala“. Tuto „idylu“ ovšem narušuje dvojice v podání Marcela Martínková a Josef Bek, neboli vyučená traktoristka s tajemnickou nulou z města, neboli dobrý nápad jak se nepokoušet najít možnou jehlu v kupce sena. ()
Scénář : Vladimír Bor, Jiří Krejčík, Jaroslav Zrotal; pomocný režisér : Ladislav Helge. Film to není špatný, v závěru navazuje na povedená vesnická dramata let minulých, ale přece jen jsem se chvílemi nudil, takže přes tři hvězdičky to nevidím. Hanu Hegerovou jsem vůbec nepoznal. Trochu zvláštní je sledovat prvorepublikové herce (Dvorský, Hilmar, Vojtová, Baldová) v podobných snímcích, naštěstí nenechali orat pole mého oblíbence Oldřicha Nového... ()
Nu, herci, tedy někteří, se s nářečím statečně poprali. No, náhodou se mi to celkem i líbilo. Ne že bych nato koukal vícekrát, to asi ne, ale prostě mělo to jisté napětí. Na druhou stranu, přece jen je to agitka, což hodnocení o hodně snižuje. ()
Július Pántik se hercem už musel narodit, jinak si jeho herecké mistrovství nelze vysvětlit. V rámci žánru za 3. ()
Frona je typické dílo padesátých let, které má zde plnit ještě jednu funkci - vysvětlit, ospravedlnit a obhájit kolektivizaci. A ti, kteří jsou proti musí zákonitě stát v tomto filmu na straně nepřátel. Hrdinové s vytvořením jednotných zemědělských družstev souhlasí, nepřátelé ne, snaží se plán zhatit a navíc jsou to zloději a vrazi. Až moc prvoplánové a zjednodušené. Rolníci se třeba diví a pokyvují hlavami, jak to se stroji od JZD jde na poli rychle a jednoduše, že skoro nebudou muset nic dělat. Nutno ještě dodat, že ze vzpomínek pamětníků ale vyplývá, že to nebyla tak černobílé. Dělníci pracující pod zemědělci jako pracanti, kteří poznali na jaře, v létě, na podzim jen dřinu kolektivizaci přivítali. Ti majetní, kterým pole patřily pochopitelně ne. Zajímavou volbou byla Hana Hegerová, kterou většina zná hlavně jako zpěvačku. Přitom hrála docela často a toto je její vůbec první filmový a televizní záznam. Svoje poprvé zde prožil i slovenský herec František Kabrheľ. ()
Taková holt byla doba. První a hned hlavní role Hany Hegerové. Poněkud prkenná, ale budiž. Ovšem můj milec Smolík hutorící slováckým dialektem... To se moc nepodařilo. Pántik a Lackovič fajn. ()