Barry Lyndon

Jsou filmy, které jsou dokonalé a pak jsou filmy, oproti kterým jsou ty dokonalé pouhopouhou odpudivou slizkou (nic proti slizkám) a tohle je jeden z nich, naprosto špičkově odvedená práce ve všech možných ohledech a nehynoucí slávu a vzývání by si zasloužila i ta nejšpinavěší přezka od bot zde se vyskytující a Cubrick je jednoduše mág filmových pásů (proto si také jeho filmy dávkuju hodně pozvolna, neboť vypackat si je během pár dní by bylo nezměrné plýtvání, další si možná dovolím na vánoce). Skvěl odvyprávvěnej příběh, který by snad u jakéhokoliv jiného režiséra neobstál (a i tady druhá polovina trochu nestíhá, chybí ji lehce ironizující jiskra a i hudební doprovod není tak silný, ale to jsou výtky podřadné) a nevadí tomu ani jindy trochu děs vyvolávající tříhodinová stopáž, která není překážkou, protože tróchen sarkastické podání výsledku hrozně sluší (a taky dokonalá kamera, herci, sličné děvy, výprava, bla, bla blábolobly, bláá). Ideálnější film pro tří tisící hodnocení na čsfd sem si vybrat nemohl. Nemrzí mě to. ... Neomluvím se. Půjdu stejně rád do pekla, jako do Dubinu (30.08.2014)

Podle mě tu nuda opravdu hrozí, protože často v duchu Kubricka přímo prosíte, aby už sakra střihnul na další obraz. Na druhou stranu je každý záběr neuvěřitelně promyšlený a pokud to tomuhle filmu dovolíte, dopřeje vám skvělý zážitek. Háček je v tom "pokud", protže Barry Lyndon rozhodně není nijak divácky vstřícný film (a co od Kubricka je?). (06.10.2006)

O Kubrickovi se říká, že nebyl – a ani nechtěl být – skutečným vypravěčem; místo toho přes mrtvoly (herce a štáb) ilustroval svoje postoje a estetické teze. „Kubrick je chladný intelektuál bez smyslu pro humor a jeho filmy jsou přesně takové a stejně jako romantický sadista Hitchcock si i Kubrick počíná jako obsedantní technokrat, který se k umění nachomýtl omylem“ hřímala kritika v roce 1975. Točil filmy o lidech, nebo točil filmy o strojích? Toť věčná polemika salónních debatérů. Na rozdíl od otřesného Spartaka, k němuž se dostal Kubrick takříkajíc na poslední chvíli a nemohl ho kontrolovat, Barry Lyndona si pohlídal a náležitě vyladil a nalezl způsob, jak technicky a autenticky zachytit minulou dobu skrze speciální objektivy (Kubrick si liboval v práci se světlem a sluncem, v aranžování a alternování „magické hodiny“). V tomhle směru suverénně nekolísá, věci jsou přesně na svých místech, srovnané podle zvláštních pravidel, jimž někdy nerozumí ani Kubrick sám. Ale v tom je právě ta síla, krása a čistota Kubrickova díla, a tedy setrvalá (věčná) hodnota – v tom nezúčastněném podání pravdy, v badatelské lhostejnosti. Proto je Barry Lyndon asi jediný film, který přestože vás znaví a emocionálně neuspokojí, máte po jeho skončení nutkavou touhu dopřát si ho znovu. (22.02.2008)

Nevýslovný zážitek, jakému se v mém životě diváka vyrovná snad jen Fanny a Alexandr z kouzelnické dílny mistra Bergmana. Zejména po vizuální stránce se jedná o jeden dlouhý nadčasový orgasmus, místy až obsesivně ornamentální (přesně v návaznosti na dobu, kdy se příběh odehrává), jinak naopak venkovsky prostý a přirozený... Barry Lyndon, to je ztělesnění evropské školy filmového vypravěčství... povšimněte si mistrovství, s jakým Kubrick využívá hlasu vypravěče pro epické zkratky, lehký sarkasmus, způsob, jakým vypravěč manipuluje s divákovým nahlížením na příběh. Od úvodního lehkého vtipu a rozverných pasáží až k předpovězení tragického závěru. Přesně podle nálady se mění hudba – od skočných irských lidovek, přes britské marše, až po osudové smyčce a tympány. Příběh Barryho Lyndona je příběhem jednoho úžasného lidského osudu, příběhem člověka, který se vždy snažil probíjet, jak nejlépe dovedl. Jeho "protloukání" plné úskoků, malých lží, podvodů, přetvářek a samozřejmě také lásky vede k tragické katarzi. Kubrick zvolil pomalé tempo, které je typické pro filmovou "ságu" života. Onu pomalost tady mnozí zmiňují jako zápor; ale ona není záporem, nýbrž charakteristickou vlastností snímku. Zbožňuju tuhle pomalost, procítěnost, poctivost filmařiny. Barry Lyndon je z ní stvořen, stejně jako je stvořen ze strhujícího výkonu Ryana O´Neala. Prožít lidský život v jedné roli, to je umění hodné mistra. Tahle výpravná epopej má v důsledku nejen neobyčejný a neopakovatelný vizuální magnetismus, ale je neobyčejně silná i příběhově. Jen je nutné jít jí trochu naproti a pak už se jen nechat unášet tou zvláštní laskavostí a magií nádherných pohyblivých obrázků. Barry Lyndon je prozatím to nejlepší, co jsem od Kubricka viděl. Je to film konzervativní v tom nejlepším slova smyslu. Nadčasový skvost. (05.10.2004)

Příběh sám o sobě je celkem poutavý v knížce, ale pro film ho nedokázali správně zrychlit ani pokrátit ani udělat trochu zajímavějším. Všechno se strašně táhne, na všecko je dostatek času, všechny záběry jsou dlouhý, všecky scény jsou zdlouhavý, všechny rozhovory jsou vlastně spíš přes monolog vypravěče. Nudící to je, nudný ale ne. Aby to bylo nudný, muselo by to ještě o krůček ustoupit do větší šedi. Takto to totiž celý tři hodiny balancuje na hraně, pomalu plyne, člověk čeká, kdy konečně něco opravdu zajímavýho přijde a ejhle je to tu, konečný titulky. Ale něco opravdu zajímavýho nebo zapamatováníhodnýho tam nebylo. Dokonce ani něco tak dramatickýho a akčního, jako je válka, není dramatický a už vůbec ne akční. Dokonce ani ten souboj není akční. Exteriéry a kostýmy jsou skvělý, jenže to člověk prostě po pár minutách přestane vnímat. Na tenhle film se znovu podívám, až si nebudu pamatovat o čem byl (tak mě napadá, že bych to měl udělat už teď, protože jsem se na něj dodíval před dávnými 30 minutami). Ne, dělám si srandu, až zase za pár let, když nebudu mít nic lepšího na práci, než chytat lelky. Ani mi to vlastně nepřišlo jako historický film, o době nebo historii se člověk nedozví ani prd. a to, že by Barry získal nebo ztratil své bohatství nějakým svým chováním, to mi taky moc nesedělo. Spíš ke všemu přicházel (a odcházel) jak slepej k houslím. (08.10.2006)