Akahige
Červenofúz
Red Beard
Režie:
Akira KurosawaHudba:
Masaru SatóHrají:
Toširó Mifune, Júzó Kajama, Cutomu Jamazaki, Kjóko Kagawa, Reiko Dan, Mijuki Kuwano, Haruko Sugimura, Kamatari Fudžiwara, Jošitaka Zuši, Kin Sugai (více)Obsahy(2)
Psychologický príbeh o citovom dozrievaní mladého lekára, konfrontovaného s realitou štvrte chudákov. Mladý lekár Noboru Jasumoto len nedávno ukončil štúdium medicíny a nastupuje do nemocnice pre chudobných, ktorú vedie nekompromisný doktor Niide, prezývaný Červenofúz. V neľahkých podmienkach sa snaží poskytovať zdravotnú starostlivosť i útechu tým, s ktorými sa život nemaznal. Po počiatočných konfliktoch si mladý lekár uvedomí, že za tvrdou maskou Červenofúza sa skrýva hlboko ľudské a láskavé srdce, žijúce podľa tých najvznešenejších morálnych kréd. Červenofúz vie, že dôležitejšie ako moc a sláva sú v živote súcit a nezištná pomoc. Až keď toto doktor Jasumoto pochopí, otvoria sa mu oči pre skutočný zmysel jeho poslania lekára. (STV)
(více)Recenze (159)
Z doby a kultury, kdy lékař neléčil tělo, na to měl ostatně dosti nuzné prostředky, ale také ducha a celou bytost. Je to dlouhé, příliš, a neučesané. A sociálně zaměřené tak silně, jako málokterý film. Je to o postupném odhalování kouzla osobnosti hlavního lékaře a o zrání jeho mladého podřízeného. Také poznáváme příběhy vedlejších lidí, jsou nám předány formou narušující děj, ale abychom pochopili, že životy všech mají hodnotu a tragédii, abychom nahlédli pod roušku smrti… ()
Tak toto je pro mě zatím vrcholný Kurosawa. Herecky, režijně i scénaristicky dokonalé. Velice hluboký, psychologický, neuvěřitelně lidský a krásný film. Možná by prospělo trochu zkrátit stopáž, ale to je jen malá vada na kráse tohoto skvostu. Oba dva filmy jsou jiné a o něčem jiném, ale neuvěřitelná lidskost je v obou. Víc se mi možná líbil i ten druhý, kratší. ()
Jsem nevěděl, že Bud Spencer bral herecké lekce u Mifuneho... ()
Keď som tento film dopozeral, zmocnili sa ma zmiešané pocity. Toto že je skvelý film od legendárneho režiséra? Typický Kurosawa. Nudné, zdĺhavé, sem tam sa niečo udeje, a snažíte sa najmä nezaspať. Hudba potláčaná na úkor reálnych zvukov dažďa, vetra, či čvirikania operecov. Ideálna uspávanka popretkávaná niekoľkými príbehmi obyčajných, najmä chudobných ľudí. Kurosawa upriamuje svoju pozornosť na nemohúcnosť najspodnejších vrstiev feudálneho Japonska a dáva ich do kontrastu s osobou doktora Jasumota, ktorý spočiatku nedobrovoľne zostáva slúžiť v zapadnutej nemocnici plnej smradľavej chudoby. Ide o film, ktorý sa vám vryje do pamäte až po nejakom čase. Ešte stále však nechápem, ako mi mohol tento nudný film dať tak veľa chute do života. A toto mi fagan Kurosawa robí vždy:-)) ()
Uzasne vyspely a vyzrety snimok ()
Dosť ma štvalo, že pri čiernobielom spracovaní som po celých 185 minút nemal ani na chvíľku šancu vzhliadnuť Rudovousovu červenú bradu... ()
Kurosawou mám tradičně problém a ani tenhle snímek není jiný. I když mi Rudovous přišel občas snesitelnější než jiné jeho filmy, výsledek je podobný. Jde o strašně zdlouhavý příběh, který se mi během jeho sledování zdál, že nikam nevede. Samozřejmě nakonec tu pointa je, ale ta se dá předpokládat již od 15. minuty filmu. Když se to tak veme, tak příběh je vlastně složen z několika menších příběhů. Z těchto dílčích dějů stojí za povšimnutí snad jeden. Ten o tom malém klukovi a jeho rodině. Ale to mi přijde na tří hodinový film prachbídně málo. Zbytek je docela dost ukecanej a nezáživnej. ()
Kurosawa a jeho umění příběhu... Jeho neodpáratelná dovednost. Tok snímku Rudovous je plynulý i přes střihové skladby, které někdy mohou působit rušivým dojmem. Jeho stylistická stránka ohledně rámování obrazu je na vysoké úrovni, což pro mě představuje jeden z vrcholných aktů filmu vůbec. Příběh má divákovi co nabídnout. Proč tedy nebrat a nevzít si z toho? Jen hlupák by nebral .... Zde příběh a herecký výkon dvou protagonistů spolu s kamerou hrají do noty divákovi, který si nechce odnést jen chvilkové pocity, ale taky zážitek a nějaké to poselství .... ()
Rudovouse rozdělil sám režisér do 2 částí. A i mně samotnému se zdálo, jako bych sledoval dva různé filmy. Už jsem nabyl přesvědčení, že mě čeká první zklamání s Kurosawou - první část filmu je vážně rozvláčná a ono hluboké lidské poselství je divákovi servírováno tak prvoplánově, že z filmu vysloveně trčí. Pak naštěstí přišlo hudební intermezzo a po něm neuvěřitelná proměna. V druhé části filmu jsem si celou nemocnici pro chudé i jednotlivé postavy zamiloval a film mě nekompromisně vtáhl do svého děje. Takže moje hodnocení - 1. část slabé tři hvězdy, druhá bez debat pět. Výsledek proto bohužel jenom za čtyři. ()
Nevím, jestli tyhle lidi viděli stejný film jako já, každopádně já včera na ČT2 viděl 3 hodiny bezduché nudy. Je to mé první setkání s Kurosawou a asi možná poslední. Tohle nemělo šťávu. ()
Věčně zamračený, nepřístupný a přece se srdcem na nejpravějším místě - takový je Rudovous. Netrvá zas tak dlouho a divák s Jasamutem zjistí, že za zasmušilou tváří se skrývá dobrota a sociální cítění, jaké v sobě má málokdo. Když se po asi dvou hodinách Rudovous poprvé zasměje, připadá Vám to skoro jako zázrak. V životě i ve filmu platí: první dojem je vždy důležitý, ale člověk se podle něj ještě nedá hodnotit. Kurosawa stejně jako třeba Lean si vysloveně libuje v dlouhé stopáži, což mu při hodnocení nedokážu odpustit. Velmi dobře to vystihl uživatel H34D. ()
slušná komunistická agitka... ale bylo to méně bezbolestné než volební klip KSČM ()
Tuhle polohu Kurosawových filmů prostě nemám ráda. Je to dojemné, je to dobrosrdečné, je to nezáživné. ()
Na světě jsou i laskaví lidé, zatím jsi jen žádného nepotkala. Rudovous v mém žebříčku asi nikdy nepostoupí nad Opilého anděla, kterého ale překonat stejně skoro nejde. Jestli je Opilý anděl dokonalý (a to je), pak Rudovousovi k dokonalosti chybí jeden (možná dva) malé krůčky. / Toširó Mifune se jako Rudovous tváří drsně. Sem tam se i usměje, občas budí hrůzu. Ale uvnitř je opravdový. Opravdový lékař a opravdový Pan Herec. / Za nejnosnější považuji tu část filmu, ve které se Dr. Yasumoto zhroutí a jeho pacientka se o něj začne starat. To její drbání podlahy je už jiné drbání, než bylo předtím. Její výraz je jiný - lidštější, přístupnější. A mladý lékař začíná chápat kliniku i hlavního lékaře. A také, což je nejdůležitější, své pacienty. / Je sice něco na výtce, že Akira ve svých filmech hodně tlačí na pilu, že ukazuje velké pravdy hodně okatě, ale to má být chyba? Příliš těžký film s důmyslně skrytým poselstvím bude jen těžce oslovovat větší množství lidí, kdežto film, který divákům své poselství naservíruje na podnose, většina pochopí. A ať si kdo chce co chce říká, film by měl vždycky aspoň trochu vzdělávat a vychovávat. A to filmy Akiry Kurosawy dělají v míře hojné. Je to velký doktor. Ne, velký člověk. ()
,,Nevím, co dělám, když jsem střízlivej, ale když se opiju, jsem zcela při smyslech.“ Tříhodinová stopáž a nezáživné prostředí chudé nemocnice mohou odrazovat od zhlédnutí tohoto Kurosawova snímku. Ale mě se právě ta rozvleklost a jednoduchost prostředí velmi zamlouvala. Posouvací dveře, místnost, ve které nic není, a dvě postavy rozmlouvající v tureckém sedu, to je páteř Rudovouse. Poklidné tempo vyprávění je ale přerušováno napínavými zvraty. Příběh je pojat dost epizodně, takže na konci chybí nějaká katarze. Ale i ta epizodnost má své kouzlo. Největším tahákem je jednoznačně obsazení Mifuneho do role nabručeného ale morálně uvědomělého lékaře, o kterém se tvrdí, že má načervenalé vousy, ale protože je tento snímek černobílý, musí si to divák domyslet. Mifune se své role zhostil výborně, ale nutno dodat, že všichni ostatní herci byli také výborní. I přes dlouhou délku filmu jsem se vůbec nenudil a na konci jsem byl i trochu smutný, že se už musím s Rudovousem a ostatními loučit. ()
Japonský Doktor z Hor, který se neostýchá partě deseti lumpů zpřelámat ruce a nohy. ()
Po siedmych samurajoch som videl len jedného Kurosawu, ale to som vypol po pol hodine. Tak som ešte skúsil pozrieť tento film keďže má také vysoké hodnotenia. A pravdu povediac, páčilo sa mi to. Dialógy medzi postavami boli veľkolepé, to sa musí uznať a príbeh bol tiež výborný. Len čo zamrzí je fakt dlhá stopáž, čo mi váčšinou nevadí, ale pri tomto filme ma to až vytáčalo. Pri dlhých scénach som sa začínal nudiť a keď už viete asi po dvoch hodinách, ako to skončí tak to je ešte horšie. ()
Z navonok odmeraneho a despotickeho Cervenofuza sa vykluje vyborny a empaticky lekar ktory mysli na chudobnych.Film je najsilnejši v uvodnej hodine ktora je spolu s poslednymi 20 minutami to najlepšie čo film ponuka.Dlžka filmu je trochu prepalena a pridu aj nudne a menej zaujimave pasaže.Mifune nesklamal a znova vo svojej ulohe exeluje.Menej kvalitnu strednu pasaž zachranil Kurosawa silnym a emotivnm zaverom.Rodina ktora už nevladze žit vo velkech chudobe radčej spacha hromadnu samovraždu jedom na potkany,nasledna zachrana chlapca ktory kradol jedlo aby nezomrel od hladu patri medzi to najlepšie čo tento film ponuka.Rozhodnutie mladeho lekara Noburu v zavere asi nikoho neprekvapi ,lebo niekto musi aj chudobnych liečit.Humanne Kurosawove dielo a dôstojna rozlučka dvojice Mifune-Kurosawa. ()
nadherny film, urcite jeden s najlepsich od Kurasawy (doplnujem po zhliadnuti dalsich Kurosawovych filmov- NAJLEPSI). ako studujuceho medicinu ma pre mna tento zasadne postavenie. a zase sa mi potvrdilo, ze odkladanie filmov na neskor je blbost, lebo na Akahigeho som sa chystal uz davno a bola to chyba nechat ho cakat... ()
Tak jsem to dal - tři hodiny celkem dlouhého, vleklého, typicky Kurosawského filmu. Hlavním důvodem toho, proč jsem si to pustil, byl skvělý Mifune v roli přísného a zároveň laskavého doktora Niide. Děj se odehrává v 19. století za šogunátu Tokugawa. Na venkovskou kliniku nastupuje mladý, čerstvě vystudovaný a lehce namyšlený absolvent nizozemské lékařské fakulty v Nagasaki jménem Noboru Yasamuto. Chce se stát osobním lékařem šoguna, což je velice prestižní pozice, zastávaná v současnosti jeho příbuzným. V rámci postgraduálu je však ke svému nemilému překvapení přidělen zde, pod doktora Niideho. Toho jeho podřízení popisují jako vážného, přísného, nedůtklivého morouse, který vymyslel spoustu protivných pravidel, že se třeba topí jen na oddělení, takže lékaři mají ve svých pokojích zimu (prý jsou pak bdělejší nebo tak nějak), a nebo že se může jíst pouze v jídelně. Není z toho nadšen. Následně je předveden před samotného Niideho alias Rudovouse a seznámení vypadalo ze začátku celkem nepříjemně - Noboru se představil a Niide na něj chvíli beze slov hleděl, než mu odpověděl. Noboru se rozhodne svou práci bojkotovat. Rudovous chce vidět jeho poznámky, ale on mu je nedonese. Odmítá se stýkat s pacienty (a že jich tam bylo), nenosí uniformu a zavírá se do svého pokoje. Dozví se také o jedné zvláštní pacientce, krásné mladé ženské, které se říká Kudlanka, protože zabila několik svých sexuálních partnerů (většinou úředníků) ihned po aktu. Tu může léčit pouze doktor Niide. Kudlanka jednoho dne uteče, vleze za Noborem do pokoje a začne jej svádět a zároveň ohrožovat pletací jehlicí a jen díky včasnému zásahu Rudovouse se mu nic nestane. Noboru pohrdá romantickými vztahy poté, co mu byla jeho snoubenka Chigusa nevěrná. Poté začne Noboru postupně objevovat pohnuté životní osudy různých pacientů v této klinice. Je zde třeba umírající Rokosuke, kterého trápí bída, a objevuje se zde také jeho dcera, která o tom mluví. Dále je tu Sahachi, kterému zmizela žena během zemětřesení a on si myslel, že je mrtvá, ale nebyla - vdala se za domluveného manžela, později se ale vrátila, umřela a on jí pohřbil za domem. Její tělo se náhle objevuje při blízkém sesuvu půdy a on říká, že si pro něj přišla. Niide s Noborem se vydávají do nevěstince, kde je nejspíše tuberkulózou nemocná dvanáctiletá dívka Otoyo, týraná, bitá, nucená k prostituci a ze strachu neustále drhnoucí podlahu. Její bordelmáma ji však nechce propustit a povolá místní hrdlořezy. A zde přichází zlatý hřeb filmu, kdy Rudovous ukáže své samurajské bojové schopnosti a všechny je vyřídí. Na tohle jsem se fakt těšil, vidět Mifuneho opět likvidovat nepřátele. Poté má však výčitky svědomí z toho, že je jako doktor moc zmrzačil. Z Otoyo se pak stává Noborova pacientka a on musí překonávat a trpět její odpor k laskavostem, které se jí snaží prokázat, například při podávání jídla mu vyrazí misku z ruky a rozbije ji. A také pořád drhne podlahu a diví se, proč jí nikdo nemlátí. Později samotný Noboro onemocní a starat se o něj má na oplátku Otoyo, což má být také součást její psychologické léčby. Na kliniku se dostaví mladší sestra od Noborovy bývalé snoubenky Chigusy jménem Masae, která mu sdělí, že jeho matka chce, aby jí navštívil. To také udělá a od matky se dozvídá, že Chigusa má dítě s novým frajerem. Masae zase vyrobí nové kimono pro Otoyo, které však ona nechce nosit a raději má své staré otrhané a dokonce s ním švihne o zem. Také tím Masae naznačuje, že by mohla být dobrou partnerkou pro Nobora. Později je zde přistižena při krádeži jistá "krysa", malý chudý a nebohý hoch jménem Choji. Otoyo vůči němu projeví soucit (naučila se to od Nobora a Niideho) a stane se jeho kamarádkou. Mezitím se Kudlanka zabije, a objevuje se zde její truchlící otec, kterého však Rudovous patřičně zchladí tím, že svou nemocnou dceru celé roky nenavštěvoval a že je jí teď lépe. Bordelmáma si pak přichází vyzvednout Otoyo, ale místní ženské osazenstvo pošle tu starou kurvu po právu do hajzlu a uštědří jí pár ran. Choji mluví o tom, že se společně se sourozenci a rodiči chystají odejít na Západ do lepšího světa, kde bude spousta jídla a blahobytu. Tušil jsem, že jde o sebevraždu a mé zlé tušení se bohužel naplnilo. Celá rodina se otráví jedem a jsou léčeni na klinice, která se o ně stará i přes snížení nákladů na ambulatní péči. Doktor Niide chce prostě pomáhat všem i přes nedostatek financí a naopak si je vybere od jednoho místního boháče, kterého léči přímo u něj doma. Později se konečně Noborovy dostane příležitosti k tomu, aby se stal osobním lékařem šoguna. On to ale odmítne a raději zůstane po boku doktora Niideho na venkovské klinice, kde bude léčit chudé. Jako nebylo to špatné, v tomto filmu bylo spousty dobra, pokory, soucitu a pomoci chudým, postava Rudovouse měla snad všechny ctnosti, které bychom od doktora očekávali a také sledujeme proměnu Nobora Yasamuta z mladého floutka na pokorného venkovského lékaře. Akorát se mi moc nelíbila ta scéna z operačního sálu, kde operovali jednu ženskou bez narkózy, Noboro jí měl držet nohy, zatímco jí lezla střeva ven a nedivil jsem se, že omdlel. () (méně) (více)