Akahige
Červenofúz
Red Beard
Režie:
Akira KurosawaHudba:
Masaru SatóHrají:
Toširó Mifune, Júzó Kajama, Cutomu Jamazaki, Kjóko Kagawa, Reiko Dan, Mijuki Kuwano, Haruko Sugimura, Kamatari Fudžiwara, Jošitaka Zuši, Kin Sugai (více)Obsahy(2)
Psychologický príbeh o citovom dozrievaní mladého lekára, konfrontovaného s realitou štvrte chudákov. Mladý lekár Noboru Jasumoto len nedávno ukončil štúdium medicíny a nastupuje do nemocnice pre chudobných, ktorú vedie nekompromisný doktor Niide, prezývaný Červenofúz. V neľahkých podmienkach sa snaží poskytovať zdravotnú starostlivosť i útechu tým, s ktorými sa život nemaznal. Po počiatočných konfliktoch si mladý lekár uvedomí, že za tvrdou maskou Červenofúza sa skrýva hlboko ľudské a láskavé srdce, žijúce podľa tých najvznešenejších morálnych kréd. Červenofúz vie, že dôležitejšie ako moc a sláva sú v živote súcit a nezištná pomoc. Až keď toto doktor Jasumoto pochopí, otvoria sa mu oči pre skutočný zmysel jeho poslania lekára. (STV)
(více)Recenze (159)
Od nejvyssiho hodnoceni jsem upustil jen kvuli strasne delce... jinak samozrejme parada. 4 ()
Trochu humanistického idealismu ( nemůžu si pomoct a dokonce říci "místy patosu", ale dobře podaného a prodaného ) v podobě krásného příběhu o hrstce dobrých lidí mezi víceméně více či méně nedobrými.. Jen bych podotknul, že narodzíl od většiny uživatelů tady, se mi mnohem více líbila půle první.. ()
Tenhle film si drží u mě první místo za nejemocionálnější scénu všech dob - volání do studny...víc k tomu ani není co říct. Je to Kurosawa, prostě dokonalé. ()
I když mám rád Kurosawu, tak tento emotivní snímek na mě příliš nezapůsobil. Film se příšerně vleče a místy sem se velmi nudil. ()
Příběh o lidské dobrotě a touze vzájemně si pomáhat s řadou emočně silných momentů. Při sledování jsem si uvědomoval jaká to byla dobrá volba pustit si tento film právě na Štedrý den. ()
Film o lidské nemoci a uzdravení, který by měli shlédnout nejen doktoři, ale i pacienti. Můj nejoblíbenější film od Kurosawy. ()
Odysea do hlubin felčarovi duše. ()
Film je mozaikou lidských příběhů odvíjejících se od hlavní postavy lékaře Niideho řečeného Rudovous (Toširo Mifune) a mladého nastupujícího lékaře Jasumoto, který díky péči o chudé a mnohdy nevyléčitělně nemocné a díky silné osobnosti doktora Niideho dochází k pokoře a nachází radost a naplnění v práci, kterou zpočátku opovrhoval. Omezenými prostředky chudé nemocnice se snaží léčit nemocné, někdy nezbývá než jen utírat pot, podat misku s vodou a když umírá mladý chlapec, volat do studně jeho jméno, a tím jej přivést z onoho světa zpět. ()
[3,5*] "Nothing's so solemn as a man's last moments. Watch him closely." Ak by som mal hodnotiť podľa veľmi silného dojmu, ktorý vo mne na konci film zanechal, tak by som dal 5 hviezdičiek. Keďže ale musím brať do úvahy prvé dve tretiny filmu (siahodlhé 2 hodiny), ktoré ma príliš nenadchli (asi na 3 hviezdičky), tak sa moje hodnotenie napokon horko-ťažko vyšplhalo na 4 hviezdičky. Táto dráma s humanistickým posolstvom sa totiž v spomínanom úseku dosť vlečie (tá dĺžka je priam zabíjacká), pôsobí trochu naivne (napr. tým moralizovaním a tlačením na emócie) a postavy sú akési prehnané - buď až príliš groteskné, alebo až príliš morálne, ako ten nekonečne múdry a nekonečne láskavý "Rozumbrada" (inak skvelý Toširó Mifune). Tých postáv tam je navyše priveľa, každá so svojím príbehom, pričom nie všetky sú zaujímavé. Narážam hlavne na toho umierajúceho samaritána, ktorý dostal značný priestor, lenže ma aj s tým jeho bizarným príbehom o osudovej láske príliš nebavil. Navyše tá jeho femme fatale bola riadne vyšinutá, s mimoriadne tupým jednaním ("We were too happy together. We were so happy, I became afraid. A girl like me did not deserve it."). Mimochodom, všimol som si, že väčšina žien tu je keď nie priamo šialených, tak aspoň značne podivných ("Modlivka", matka troch detí, Otoyo). Nie príliš záživný film sa odrazu zázračne zlomí, aj spolu s mnohými kosťami (uletená scéna s lámaním kosti, ako z iného filmu), na konci druhej tretiny, keď sa na scéne objaví hrdinka Otoyo. Odvtedy si ma film úplne podmanil a niekedy som mal až slzy na krajíčku (scéna volania do studne). "It's too much - that little rat taking rat poison." ()
film filmů, kdysi v klubu nám řekli, že Kurosawa chtěl, aby tento film působil na diváky jako Óda na radost, přesně to se mu povedlo - aspoň u mě... ()
Je to určitě dobrý kvalitní film, přišel mi poněkud rozvleklý, tak trochu jako seriál. Mifune je opravdu skvělý. ()
Jako vážně? Obyčejné drama o doktorovi a jeho žákovi trvající přes 3h? Kurosawa to s délkou svých filmů vždy přeháněl, ale tady tomu opravdu nasadil korunu. Neuvěřitelně roztahaný snímek, který kdyby byl o 90 minut kratší, byl by určitě minimálně na 4 hvězdy, takto sotva průměr. ()
Očakával som veľa a toho som sa aj dočkal. I napriek pomerne rozsiahlej stopaži som sa pri sledovaní ani len chvíľu nenudil, čo sa mi občas (aj keď považujem Kurosawu za svojho režiséra číslo jedna), proste stáva. Páčilo sa mi že film ponúkol niekoľko príbehov a osudov ľudí a že sa nedržal striktne len jedného deja. Ako čerešnička na torte T. Mifune o ktorého kvalitách je už azda zbytočne niečo písať. Baví ma objavovať Kurosawovu tvorbu, pretože z časti ešte stále neviem do čoho idem, bojím sa len toho že jedného dňa mi filmy od neho dôjdu, ale na to som ešte stále na hranici poznávania. Touto snímkou si u mňa získal znovu väčší obdiv. ()
Když jsem se dodíval na film, tak mi bylo hodně líto, že nemám žádné fousy, které bych si mohl hladit stejně jako Rudovous. Tento film jsem příliš dlouho a zbytečně odkládal. Film je celý postavený na charismatu ústřední postavy (což vůbec nevadí), díky kterému na chvíli dokážeme nahlédnout pod pokličku starého japonského lékařství. Vidíme pacienty jako lidské bytosti se svým jedinečným příběhem a lékaře, který, pokud je dobrý, zde funguje jako průvodce na konci příběhů těchto lidí. Film má spousty dlouhých záběrů s nikdy nekončícím silným větrem v pozadí, které se mohou někomu jevit jako zbytečné. Nakonec u takového snímku není kam spěchat. ()
Pro mě trochu osobní záležitost(kdo mě viděl, pochopí), a hlavně asi jedinný film z lékařského prostředí na který jsem schopný se se dívat víc než jednou, i přes jeho leviathanskou délku.... ()
Old Shatterhand si podává ruku s Kájou Maříkem. Někoho dojme; někomu polechtá bránice. Karlos Mařík mě strašil v Naší rodině přes celé dětství. Více než Barbucha. A proto nikdy (?) více. Přesto (až na vložku jak z Karate Kid 21) nemohu jinak. ()
Pět hvězd. Délka, bohatství, retrospektiva, dojemnost, namyšlenost. Odvěká chrabrost a lidství. Na tu dobu to muselo být obrovské dílo. Ale mě při pohledu na ego člověka tak nevzalo, jak bych si přál. Za to však tento film nemůže, ale moje prohýřilá ososbnost. Dojal mě příběh kostry, která byla ubytovaná pod postavenou dílnou a bolest lidí. Tahle krysa si vzala jed na krysy. To mě bolelo až mě vjela osina do krku. Ještě silější je však film Jaro, léto, podzim....zima. ()
Nejlepší film od Kurosawy, co jsem viděl. hodně poetický film, takový ten goodfeel..... 95% ()
Bál jsem se že film bude zdlouhavý a nudný, opak byl pravdou, délky jsem si nevšímal a celý film byl tak moc dojemný, že mi na konci (mě, poměrně otrlému divákovi) tekly slzy. ()
Netřeba asi nic psát. Tohle jen tak něco z šedesátých let nepřekoná. Filmové dílo vysoké kvality. ()