Po čem muži touží

Film o genderové normalizaci, který neumětelsky přechází mezi sexismem a šovinismem a zmůže se jenom na obehranou sbírku klišé vystavěnou na základě požadavků nekonečného zástupu product placementu. Logiku, návaznosti či alespoň snahu o vybudování funkčního filmového světa raději nehledat. Před vypíchnutím očí zachraňují Langoš s Polívkovou a metavtip o erotické inzerci Šteflové. (29.09.2018)

Stručně napsáno, dobře sehraný stupidní scénář. Vše bez diskuze drží v rukou Anča Polívková, která se toho jednoduše nebojí, svou ženskost na chvíli odloží v šatně, plně využívá svůj zděděný potenciál a rozesmává publikum od Aše po Brno. Film bez pochyby vypovídá o stavu, jenž panuje v českých kinosálech. Divák, který je natolik otrlý, že dokáže zkonzumovat a hlavně strávit Troškovy flaxy, si pochutná. Bude si lahodit, jak je to tentokrát vše šťavnaté a křupavé. Opačný druh diváka film buď vůbec neuvidí, nebo si jen povzdechne a utvrdí v tom, že čeští tvůrci jdou dál a opatrně po vyšlapané, komediální cestičce, jež sice postrádá důstojnost, nicméně vydělává...v horším případě dál vychovává české publikum. [Kino Citadela - Litvínov]. (24.09.2018)

Na tenhle film jsem šel v podstatě jen díky tomu, že mezi filmy na které jsem chtěl jít, bylo tak velké okno, že se mě v tomhle mrazu nechtělo bloumat ani po ulicích, ani po knajpách, takže jsem zaparkoval prdel i na tenhle biják a světe div se, byl jsem velmi příjemně překvapen. Nebylo to žádná křečovitá legranda za každou cenu, ale dobře napsaný vedlejší postavy, skvěle přihrávaly Karlovi i Karle, aby celá zápletka mohla vyniknout, nenuceně a uvolněně. Sara Sandeva docela kočka, Langoš má na podobný postavy patent, mluvím o té první části no a Anna na mě sice působí sympaticky, ale hrozně mě vadí její hlasový projev, na něm by měla zapracovat. Kéž bych se u všech našich komedií cítil tak v pohodě jako tady. (28.11.2018)

Mnohokrát viděné jak muž se “ vcítí do myšlení žen. Vidíme milostnou linku z pracoviště, pánské trampoty s punčochami a lodičkami a mnoho vět product placementu: „Roztrhl jste mi šaty od Bandiho.“. Děj je nulový. Chybí jediný nápad, který by příběh rozvinul nečekaným směrem. Místo celku snímek spoléhá na jednotlivosti, na pár hezkých slovních vtipů – Udělám ti ze života Ugandu – a na několik již mnohokrát viděných, nicméně stále vděčných situací. Všichni jsou zde hezcí, styloví a výkonní ve vyleštěném světě. Samé otravné stereotypy pohlaví. Vidíme hned v úvodu zesměšnění celých zástupů žen, jedné ve dveřích výtahu rozepnout knoflík na výstřihu, aby více lahodila mužskému oku. Část kina se směje, část zvrací. Celkově velmi řídký materiál. Největší potíží snímku, který sice sem tam umí načasovat fór a předstírá, že nestraní ani mužům, ani ženám, je právě jeho vykreslení obou pohlaví. Tady Po čem muži touží pokračuje v tradici současné české kinematografie typu Teorie tygra, v níž se soužití muže a ženy vykresluje jako bitevní pole, v němž se obě strany naučily vytvořit přechodný, vratký stav smíru. (20.02.2019)

Ano, je to neoriginální až hrůza a ano, některé části jsou křečovité a bolestně průhledné, což v kombinaci s děravým scénářem nedělá moc velkou dobrotu. Avšak na druhou stranu, snímek Po čem muži touží v některých pasážích nabídne oddechovou a místy i vážně vtipnou “no-brain” podívanou, na kterou se můžete dívat bez onoho známého pocitu viny, který je u české tvorby nuceným společníkem. A to je něco, co se u tuzemského filmu vážně cení. (Viděno v kině CineStar IGY České Budějovice) (28.09.2018)