Goon: Last of the Enforcers

Všude tam, kde první díl kraloval, dvojka neskutečně ztrácí. Celý je to divně natočený, situace jsou spíš trapný než vtipný, bitky a zápasy nepřehledný (podle mě vina nový režie a kamery), jediný co mě zajímalo byl ten příběh, kterej byl vlastně stejně slabej... ostatně je to krapítek předělanej Rocky 2, podle mě nejlabší díl Rockyho série. (08.09.2018)

První Goon byl svěžím vánkem mezi moderními sportovními komediemi a ačkoliv se pokračování zdálo zbytečně, díky sympatiím k jedničce jsem se na něj těšil. Očekávání nicméně nebyla naplněna a dvojka trpí spoustou neduhů. Humoru je tu poskromnu a často se zdá, jako by se tvůrci o humor po dlouhé minuty ani nesnažili, což se překvapivě děje i ve chvílích, kdy prokazatelně nemá jít o vážnější scénu. Good 2 bohužel zkouší hrát také na city a na rodinnou kartu a hrubě mu to nevychází, neboť i když je hlavní hrdina sympatický, chceme ho vidět spíše v humorných a brutálních situacích a ne v dojemných momentech. Naštěstí aspoň ta hokejová brutalita tu funguje pořádně, ale to je tak všechno, zbytek jede přinejlepším na půl plynu. (05.03.2018)

Nadšení z jedničky jsem moc nechápal a tohle je ještě o stupínek horší. Hlavní hrdina je pořád tím jednoduchým blbcem, čímž mi lezl neskutečně na nervy a proti němu se tentokrát jako hlavní záporák postaví úplně vymleté hovado, které má ale narozdíl od Scottovy postavy IQ větší než 50. Příběh sám je pak klasickou báchorkou o pádu a vzestupu. Hokejové záběry na mě dojem neudělaly, bitky také nic moc, což platí i o té závěrečné a nic jiného tu vlastně nebylo. Rozesmál mě akorát tupý televizní komentátor, Wyatt Russell jako padouch ušel a Liev Schreiber mě nezklamal ani tady, ačkoliv ho bylo málo. Nejlepším hokejovým filmem tak pořád zůstává Newmanův Slap Shot. 30% (22.03.2018)

Druhý díl Goona dopadl asi tak, jako Elisha Cuthbert. Ze sexy svěžíhe pokoukání je tuctová oplácaná mamina. Jen Goon samotný, stařík Schreiber a trochu i nový záporák, drží film lehce nad vodou. Příběh nemá cenu komentovat. Ten je debilní, ale ani se tu žádný nečekal. Pohled na "hokej" je také jak z nějakého afrického filmu, ale ten také nemá být pilířem filmu. Tím hlavním měl být nadhled a zábava, ale obojí se oproti jedničce propadlo. Stejně jako příšerná vystoupení největšího kámoše Goona, Jaye Baruchela, který si tentokrát sedl na režisérskou židli, a asi hlavně on to všechno posral. Pár vtipných okamžiků, spousta trapností a lehké zavzpomínání na první díl. (12.02.2018)

Nejsympatičtější z hokejových vypatlanců užívajících hokejovou hůl téměř výlučně jako oporu při svém nevalném pohybu po ledové ploše či jako válečnou sekeru a disponujících vyjadřovacími schopnostmi retardovaného delfína, bojovný žid jako poleno, se vrátil absolvovat vkusnou derniéru plnou obdobně debilního humoru jako v jedničně, který systematicky zesměšňuje nejen všechny ty společensky tak určitě velmi prospěšné a jen nedopatřením obruslené potenciální laureáty Nobelových cen, ale i v podstatě všechny, kdo se kolem tohoto sportu motají. Ale je to půvabné tak, jak to máme rádi my, kteří chytáme mrtvice, infarkty a někdy i zvýšenou pozornost pořádkové policie z toho, když útočník oblíbeného týmu ze tří kroků o metr přestřelí odkrytou kasu. Ač jinak tyhle pouliční boxery na bruslích nemusím, tak nebýt zbytečně kýčovitě oslazeného závěru, bylo by konečné skóre 5:0. (15.08.2017)