Režie:
Fritz LangKamera:
Fritz Arno WagnerHrají:
Peter Lorre, Ellen Widmann, Inge Landgut, Otto Wernicke, Theodor Loos, Gustaf Gründgens, Fritz Odemar, Theo Lingen, Georg John, Ernst Stahl-Nachbaur (více)Obsahy(1)
V lesích je nalezeno mrtvé tělo školačky Elsie a obyvatelé města žijí ve stavu tísnivé hrůzy. Policie zoufale pátrá po vrahovi a popudí proti sobě podsvětí, které odmítá za vraha považovat někoho ze svých řad. Organizace zločinců se proto rozhodne vzít spravedlnost do svých rukou... Politické napětí v Německu na počátku třicátých let dosáhlo svého vrcholu a tento snímek některé vrcholné německé představitele velice popudil, jelikož je v něm spousta narážek, směřujících k demystifikaci politických sil Německa v přelomovém údobí. (caligari)
(více)Recenze (200)
Hm, takže vrah zabil už sedm dětí, ale ve městě se nikdo nebojí a holčička jde dobrovolně s cizím pánem pro balónek? Už ta úvodní premisa, kdy se město bojí vraha dětí, a rodiče jim nedají pořádnou instruktáž, mi přišla divná. Potom mi přijde divné, že slepý prodavač balónků se neozval hned na policii, že u něho někdo dítěti kupoval balónek zrovna v den vraždy - slyšel jak mluvit dítě, tak pískání vraha. A podobné nejasnosti a podivnosti se dějí dál a dál a přijdou mi divné. (Třeba při zátahu má zloděj kožešin v kapse noviny, kde se zrovna o krádežích píše, tak, aby je inspektor viděl, nezahodí je. Žebráci hlídají na každém rohu, ale podezřelého muže, který se motá kolem jednoho děcka, nezaregistrují nebo tam zrovna jako z udělání nejsou. Máte na sobě označený kabát, a ani si znamení nesmyjete, ani kabát nezahodíte? V jedné větě si zloději řeknou, že mají tři minuty, a hned na to, že mají čas jen minutu. Několikadesítekstránkový protokol pro komisaře o vloupání do kanceláří vznikl během chvilky?) Ukecaná první část včetně razií a různých jednání různých lidí, co a jak dělat, mi přijde zdlouhavá, ukecaná nebo prostě zbytečně dlouze natočená. Ano, jsou tam určité inovátorské kameramanaské postupy, ale není jich tolik, aby z toho člověk padal na zadnici. (Na druhou se tam objeví i pár kameramanských prohřešků, třeba stín kamery při nájezdu na besídku kavárny.) Často mi to přijde snímané spíše jako dokument. A Peter Lorre mi tady s těma vytřeštěnýma a vypoulenýma očima připomíná spíše klauna, než hrůzostrašného vraha. Nejvíc mne naštvalo, že to vlastně nemá konec. Že film hledá vinu v matkách, které se dostatečně nestaraly o děti (tak jistě, jen jim zrovna praly prádlo a vařily oběd, že?). Přitom "žalující" má spíše pravdu v tom, že tenhle chlap se už jednou léčil, byl propuštěn, a pak zabil osm dětí - co dává naději, že nebude posléze propuštěn znovu a nebude znovu zabíjet? Ok, viděl jsem to, nelíbilo. ()
V priebehu filmu som bol dosť rozčarovaný neschopnosťou polície, pozrieť si zločincov v spisoch ich napadlo až po niekolkých únosoch? Druhá polovica sa už pekne rozbehne, a hlavne záverečná pasáž je strhujúca, keď sa dozvieme aj motív vrážd vďaka monológu vraha. Nakoniec sa ukáže stará známa pravda, že nikto nie je bez viny. Na 5* to ale nie je, chýba mi viac logiky a v porovnaní s dokonalým Metropolisom tento film značne zaostáva. ()
Upozornenie: nasledujúci komentár bude obsahovať spoilery. Strhujúci kríženec žánrových a kinematografických postupov na hrane dvoch definičných ér Hollywoodu, ktorý dal vzniknúť mrazivej spoločenskej štúdii zločinu a trestu. Langovi hrdinovia sa naučili rozprávať a priniesli na plátna príbeh, ktorý ovplyvnil nespočet ďalších filmov a diel. M balansuje na hrane niekoľkých žánrov. Azda prvým, o ktorý pri sledovaní zavadíme je nestriedmo popisný a obrazovo doslovný dokument o metodike postupu policajného vyšetrovania v prípade série vrážd, ktorý sa s úvodnými titulkami nezačal (a, i keď už vieme, ako dopadne, so záverečnými nekončí). Tým druhým je film-noir, zastúpený samotným ústredným motívom zločinu a hlavným antagonistom, vytrvalo unikajúcim pred spravodlivosťou i organizovaným podsvetím, ktoré si vzájomne prekážajú a tým celé vyšetrovanie komplikujú. Tretím je spoločensko-politická sonda do dobových pomerov a nezávideniahodnej situácie, v ktorej sa mnohí (vrátane umelcov a tým pádom i samotného Langa, ktorý odmietol stáť v čele filmového priemyslu meniaceho sa Nemecka) znenazdajky ocitli. K slovu sa preto okrajovo dostáva aj byrokracia "tých hore" a snahy o diplomatické vykľučkovanie zo situácie. ////////// Ako jeho v poradí druhý najznámejší film bol, je a bude neustále porovnávaný s Metropolisom, ktorý bol neporovnateľne výpravnejší a veľkolepejší. Pritom je M minimálne rovnako pôsobivý a to aj pri svojej zdanlivej jednoduchosti, komornosti a minimalizme v kombinácii s chladným realizmom. Je na ňom vidieť sériu inteligentných a nápaditých rozhodnutí, resp.riešení ako vizuálnej stránky (často citovaná úvodná pasáž s tieňom, využívanie plagátov a oznamov na sprostredkovanie informácií pomocou obrazu, dynamický strih vo vybraných pasážach), tak zvuku - absencia hudby prekvapí, ale má svoj dôvod; vďaka tomuto banálnemu detailu musí divák venovať filmu väčšiu pozornosť a poľahky si potom všimne iných zvukových efektov a prejavov, čo je pre dej zásadné. Práve tak si ľahko zapamätá vrahov popevok, ktorý sa neskôr ukáže ako rozhodujúci pri finálnom usvedčení vraha, ktorý je dopadnutý v pôsobivo premyslenom slede scén v kancelárskej budove. V záverečnej časti do popredia vystupuje psychologická dráma narušeného jedinca, zločinca, ktorého súdia sami zločinci a chamraď, a vyžadujú smrť aby tak dokázali, že s ním nezdieľajú a ani nechcú zdieľať spoločné miesto pod slnkom. Oko za oko, zub za zub - nedbajú, že to znamená chladnokrvnú vraždu. Myšlienka sa tým mení v obžalobu spoločnosti podobne, ako v Kieslowského Krótki film o zabijaniu (že obaja režiséri zdieľajú odpor k trestu smrti je teda divákovi viac než jasné). Samotný fenomenálny výstup, teda doznanie Petera Lorreho v závere je jedným z mála prvkov doznievajúceho nemeckého expresionizmu a divadelnosti vo filme (a nie je jediným hercom, ktorý ho evokuje). Pár sekúnd pred koncom sa Fritz Lang otáča na diváka a vraví -"Vy ste zodpovední, vy máte veci v rukách. Vy, obyčajní ľudia, nikto iný. Pretože i keď si to nemyslíte, práve vás sa to týka." 100% () (méně) (více)
Staručká záležitosť je dobrá v tom, že poukazuje na davovú psychózu. Na vlnu, ktorú môže spôsobiť sled udalostí, na udavačstvo a upodozrievanie. Tejto umeleckej stránke filmu rozumiem, je stvárnená dobre. Príbehovo som ale nebol stopercentne zaujatý, čo je pre mňa zásadná vec. V každom prípade je ale zaujímavé sledovať film natočený len chvíľku pred tým, než sa Adolf dostal k moci, vidieť tu dobu, domy, priestory akoby naživo. ()
Když jsem si projížděl TOP250 na imdb a uviděl jsem film s magickým názvem M, hned jsem se o něj začal zajímat. Detektivka z počátku 30. let, která má svým příběhem hodně co říci i po téměř 80 letech. Hodně nadčasová záležitost, která mě svým zpracováním na svou dobu dokonale odrovnala. Myslím, že i dnes má divákovi hodně co nabídnout a ani zub času snímku moc neublížil. Co jsem znatelně postrádal je hudba a menší prostřihání by také nebylo na škodu, protože některé záběry jsou nudné a zbytečné. Peter Lorre se svým vzezřením na roli vraha dokonale hodí a dodává filmu ty správné grády. Fritzu Langovi se podařilo natočil jeden z nejlepších německých předválečných snímků. Škoda, že snímek není příliš známý, jinak by se mu dozajista dostalo většího uznání........ ()
Galerie (33)
Photo © Nero-Film AG
Zajímavosti (43)
- Natáčení probíhalo šest týdnů, od ledna do března 1931, převážně v pronajatém hangáru vzducholodí na letišti Staaken na okraji Berlína, kde scénograf Emil Hasler postavil kulisy. (classic)
- Melodie, kterou vrah (Peter Lorre) píská, je scénická skladba „Ve sluji Krále hor“ norského hudebního skladatele Edvarda Griega, vytvořená pro inscenaci Ibsenovy hry „Peer Gynt“. (Kulmon)
- V roce 1950 produkoval Seymour Nebenzal v USA stejnojmenný remake pod vedením Josepha Loseyho. Fritz Lang, který měl s Nebenzalem finanční spory, nabídku režírovat film odmítl. (classic)
Reklama