Závěť doktora Mabuse

Filmy Fritze Langa z přelomu 20. a 30. let patří k vrcholům meziválečného filmu v tehdejším říšském Německu, v minulosti mne již velice zaujal snímek Vrah mezi námi (1931) rovněž s Otto Wernickem v roli policejního inspektora Lohmanna. Těšil jsem se na velký filmový "výbuch" podobného ražení, ale bohužel se dostavil jenom zčásti. Všechny ty krásně vymyšlené záběry, na svou dobu velice nápaditou režii a zrealizované filmařské nápady doprovázel na můj vkus zmatený až překombinovaný příběh, který mne tolik nezaujal. Nesedlo mi především smíchání pěkné dobové kriminálky s fantasticky pojetým hororem o záhadném doktoru s obživlým duchem či šíleným zpívajícím psychopatem. Občas jsem se v tom ztratil a v rámci celkového zhodnocení to úplně nevylepšily ani poměrně napínavé pasáže k závěru. Navíc ve srovnání se zmíněným předchozím Langovym filmem mi připadá celá zápletka poněkud braková. Takže zůstává jen obdiv nad filmařinou bez výraznějšího proniknutí k obsahu a lepší 3 hvězdičky. 65% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (13.10.2019)

Naprostá brutalita ve všech ohledech. Už jenom ta infarktově vyhrocená úvodní scéna! Čiší z toho brakovost v tom nejlepším slova smyslu - všechny ty vybuchující sudy, ampule s plynem, padělané bankovky, strojové hlasy z gramofonu, tajné organizace, hypnóza. Na zlověstnosti tomu dodává klasická fascinace duševními chorobami a šílenstvím, která se rozbujela po 1. světové válce, což je zde také záminkou pro občas ještě mohutně expresionistické herectví. Stylisticky je to krásné, přes téměř neustále přítomnou paralelní montáž Lang ještě zdaleka nevyužíval onen automatizovaný hollywoodský styl, takže je zde místo pro režijní a kameramanské frajeřiny, nečekané a nečekaně komponované záběry. Také specifické využívání zvuku a střihu Závěti doktora Mabuse dodává na ostrosti a úsečnosti, i proto je pro mě ještě lepším filmem než Vrah mezi námi. "Zabil jsem svou dívku a muže, který byl mým nejlepším přítelem!" - "To není moje věc Thomasi, miluji tě!" (30.05.2015)

Kto z nás by netúžil presláviť sa výnimočným činom? Niečím, čo nik predtým nedokázal? Niektorým túžba po moci (a zvyčajne aj majetku - no vidina luxusu nemusí byť prítomná ) veľmi zatemní zrak. Až tak, že pri výnimočnosti svojho plánovaného skutku mu odmietnu dať matematické moralistické znamienka plusu a mínusu v zmysle pozitívneho alebo negatívneho skutku. Dôležitá je oddanosť východiskovej idei, tvoriacej korene pre vykonanie extraordinárneho tvorivého aktu. Dnes je veľa takých v rôznych oblastiach. Najviac v medicíne a peňažníctve. Je tu idea alternatívnej liečby, ktorú zavedené nemocnice neuznávajú, lebo nemajú vedecké štúdie. Kopec zázračných biotronikov aj psychotronikov ale vie, ako na to. Predpíšu všeliečiace olejčeky aj maste. Reklamy peňažných investícii valia na dôverčivých zákazníkov oblbováky o nezmysloch ako je slovné spojenie "výhodná pôžička". (pôžička môže byť výhodná len v prípade, ak nemá žiadne úroky, alebo tá z ktorej časť alebo všetky úroky z pôžičky dostane dlžník - teda ten, čo si požičal a nie banka alebo veriteľ - každá). Uff ale to som riadne odbočil - veď tu ide o film, kde sa chystá sabotáž, ktorej cieľom je ochromiť funkcie mesta v každom ohľade. Pripravené dôsledne analyticky. A na čele spiknutia stojí? Doktor Mabuse. Záležitosť je výborné sfilmovaná, má premyslený dej, ktorým diváka vcucne do príbehu, na rozdiel od dnešnej pop-krimi-kinematografie, ktorá ohuruje skôr formálne (rôzne technické efekty, strihové vychytávky, premrštená rýchlosť, hry s časovými posunmi deja, premenlivosť charakterov, hry s vypointovaním, poškuľovanie na zdatného sledovača filmov...) a oveľa menej dejovo. (07.09.2015)

Mrzí mě, že musím v hodnocení zůstat na půli cesty, ale víc než tři hvězdy prostě nedám. Dalo se na to podívat, bylo to dobré, ale jednou a stačí. Přestože by si inspektor Lohmann zasloužil minimálně vlastní seriál, protože je ještě lepší než rada Vacátko, přestože je doktor Mabuse démonický a šílený a psychopatický a znepokojující (a to je na scéně asi dvě, tři minuty z celé stopáže), přestože poselství filmu z roku 1933 muselo nacistické pohlaváry pěkně vyděsit. Jenže je tu zdlouhavý a ne právě povedený příběh napraveného Kenta a jeho nerealistické milé, dlouhé a doslovné záběry na vyšetřování... s gamblerem Mabusem z roku 1922 jsem se zkrátka bavil daleko víc. (20.08.2013)

Spočiatku som si v duchu hovoril niečo v zmysle, že pravidlo pokračovanie nie je nikdy lepšie, ako prvá časť, platilo už pred mnohými desaťročiami. Ale s pribúdajúcimi minútami naberal Testament na spáde, pribudli napínavé a zaujímavé scény a triumfom tentokrát nie je záporná postava, ale svojský, povedzme že mierne spomalený, roztržitý a nervózny komisár. Jeho prostredníctvom sa sem dostalo aj trochu nadhľadu. Politicko-spoločenský presah je zrejmý, ale toto pokračovanie je predsa len nakrútené v zábavnejšom formáte, ako trochu viac umelecký, ešte nemý Mabuse. Nakoniec veľká spokojnosť, k čomu prispel aj akčný záver. (12.04.2016)