Závěť doktora Mabuse

Fritz Lang sa k návratu k jednému zo svojich najväčších filmov, odhodlal s tou najväčšou vervou. A natočil kriminálku, pri ktorej môžu žasnúť aj dnešný násťročný a čerstvý dvadsiatnici ( pokiaľ im to svedomie dovolí ), pretože niektoré scény mi pripadali, ako keby sa premiestnili z doby dnešnej, do dôb tamojších ( viď prestrelka v brlohu kriminálnikov ). Majstrovsky prevedené akčné sekvencie, ´´creepy´´ scény s Dr. Mabusem ( tá maska ja fakt strašidelná ) a stále napínavý dej. (16.11.2017)

Předchozí němý „díl“ (Doktor Mabuse, dobrodruh) jsem neviděl. Ale za to se mi podařilo zhlédnout jiný Langův film, a to Vrah mezi námi, takže se mi znovu představil policajt Lohmann (a humor, který je s postavou spojený, mě dokázal pobavit). Ale jinak je to samozřejmě především mysteriózní detektivka s na svou dobu odvážným obsahem. A nutno podotknout, že jsem si jak tu čistě kriminální, tak tu řekněme podtextovou rovinu užil. Za slabší lze považovat romantickou linku (zvláště hlavní ženská hrdina byla „tak trochu“ sci-fi) a pak se mi moc nezdály ty pohotové šéfovy reakce (pokud opravdu měly mít racionální základ, jakože se to tak jevilo, hapruje u nich logika). Mile mě překvapila technická stránka, sice tu kupř. byla poněkud nechtěně směšná automobilová honička (vůbec ten zrychlený pohyb byl jako pěst na oko), ale jinak jsem byl se všemi těmi detaily zločinů, výbuchy a řekněme „hororovými“ prvky (které dobře dotvářely zlověstnou atmosféru) převážně spokojen. Třetí setkání s Langem tudíž hodnotím shodně jako ta předchozí dvě, tedy 4*. (12.04.2015)

Filmy Fritze Langa z přelomu 20. a 30. let patří k vrcholům meziválečného filmu v tehdejším říšském Německu, v minulosti mne již velice zaujal snímek Vrah mezi námi (1931) rovněž s Otto Wernickem v roli policejního inspektora Lohmanna. Těšil jsem se na velký filmový "výbuch" podobného ražení, ale bohužel se dostavil jenom zčásti. Všechny ty krásně vymyšlené záběry, na svou dobu velice nápaditou režii a zrealizované filmařské nápady doprovázel na můj vkus zmatený až překombinovaný příběh, který mne tolik nezaujal. Nesedlo mi především smíchání pěkné dobové kriminálky s fantasticky pojetým hororem o záhadném doktoru s obživlým duchem či šíleným zpívajícím psychopatem. Občas jsem se v tom ztratil a v rámci celkového zhodnocení to úplně nevylepšily ani poměrně napínavé pasáže k závěru. Navíc ve srovnání se zmíněným předchozím Langovym filmem mi připadá celá zápletka poněkud braková. Takže zůstává jen obdiv nad filmařinou bez výraznějšího proniknutí k obsahu a lepší 3 hvězdičky. 65% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (13.10.2019)

Další z průhledů do světového rozměru našeho západního souseda i dnes připomíná, že německá demokracie nejenže existovala, ale byla také schopna účinné, hluboké a působivé sebereflexe. Zakázal-li "pán myšlenek" Třetí říše toto podmanivé dílo, dobře věděl, co činí. Skutečná tvář nacismu, produktu hnilobné romantiky, za níž se skrývá neurvalé úsilí o moc a podmanění, je dokreslením neblaze proslulého řevu Hitlerových projevů a v stále expresionismus evokujícím pojetí si v nás přímo vynucuje strach, hrůzu, bezmoc, touhu po útěku. Šílenství, doložené pozdějším Thyssenovým výrokem o polokreténech, tu přímo kape z plátna. Účinek a jeho sílu dále zvýrazňuje historická kresba vlastně demokratické výmarské krimininální policie, pomyslného světa světla a věcnosti, až polaritního protipólu démonizujících asociací, v nichž si nacismus tolik liboval. Šoa, etnocida, holokaust, krematorium, vězeňské bloky Osvětimi, Sobiboru, Ravensbrücku, Mauthausenu jsou tím, co svou intuicí Lange tušil a nahmatával. Jak víme dnes, dařilo se mu to natolik úspěšně, že to i dnes vyvolává v zádech mráz a v krku smrtelnou úzkost. Ano, Hitler a Německo nebyly nikdy pojmy, které by se beze zbytku překrývaly. Je dobré to vědět a znát. (22.06.2011)

Spočiatku som si v duchu hovoril niečo v zmysle, že pravidlo pokračovanie nie je nikdy lepšie, ako prvá časť, platilo už pred mnohými desaťročiami. Ale s pribúdajúcimi minútami naberal Testament na spáde, pribudli napínavé a zaujímavé scény a triumfom tentokrát nie je záporná postava, ale svojský, povedzme že mierne spomalený, roztržitý a nervózny komisár. Jeho prostredníctvom sa sem dostalo aj trochu nadhľadu. Politicko-spoločenský presah je zrejmý, ale toto pokračovanie je predsa len nakrútené v zábavnejšom formáte, ako trochu viac umelecký, ešte nemý Mabuse. Nakoniec veľká spokojnosť, k čomu prispel aj akčný záver. (12.04.2016)