Zkáza Dejvického divadla

První díl jsem protrpěla naříkáním nad tupostí školních gagů a těžkopádnou statikou celého kusu, druhou polovinu čekání vysněného konce mi nakonec trochu zpříjemnil standardně uhrančivým výkonem Jaroslav Plesl. Druhý díl mě sice zaujal, ale vyvolal ve mě těžkou depresi. Po smíchu ani památky a marně si lámu hlavu, čemu bych se v obou dílech měla smát. Teprve v druhém díle jsem pochopila, že inzerovaný model „herci hrají sami sebe“ je naprostá blamáž (anebo přímo marketingová chyba). Scénář je veskrze dada, postavy, které hrají, jsou daleky čemukoliv reálnému a upřímně doufám, že i samy sobě. To mi výrazně pomohlo nepovažovat protagonisty za naprosté kretény. Je možné, že stejným chytákem je i vějička „komedie“ a jedná se o puristickou absurdní grotesku, kde je však „groteskní“ výraz věrný svému původnímu významu, tj. grottesco – divný, bizarní. Na třetí díl se už docela těším, ale bojím se opakování pocitů hodných Black Mirror pramenících v nesmiřitelné krutosti, hlouposti a egocentrismu nastíněných charakterů. Tož uvidíme :) (13.03.2019)

Uff. Tak tady ze vší absurdity a poměrně lákavé deprese zbyla už jen bohapustá, mučivá nuda. Takový Duchampův záchod – nudilo vás to už leckde, ale teprve tady jste nuceni věnovat tomu pozornost půl hodiny. Tak raději pryč z galerie. (21.03.2019)

Opět zajímavý díl. Určitě to není ztracený čas. Ale humor? Přestávám věřit, že humor byl záměrem tvůrců… Tnout do černého jádra namátkou nahozeného, ale vždy ostrého problému a pak si utahovat z těch, kdo se tomu ještě smějí – karikatura diváka, nikoli herce – takto záměr vnímám já. Rozhodně jsem si na komentářích ověřila, že se Dejvické divadlo stalo maskotem, jehož kvality není potřeba chápat, nedej bože je nějak svébytně a samostatně interpretovat. a přestávají tak být důležité. Značkou, kterou je vhodné mít v oblibě, protože jen obliba sama divákovi přiřazuje určitý sociální status. Něco jako Nike (jakkoli je synonynem čínského póvlu, jeho nositelé si to nemyslí). Jen doufám, že této skupině svých masových diváků Dejvické nepřizpůsobí ani tak svůj herecký um, což možné dost dobře není, ale spíše repertoir. Jako se tomu už částečně děje. Blbost jde s dobou a my s ní? (28.03.2019)