Všechno nebo nic

Životní pasivita - citová prázdnota - duševní bída - bytostná marnost ... Takový můžete mít od počátku pocit z této syrové sondy do života jedné rodiny, která přežívá ze dne na den v boji o holou existenci, takový můžete mít pocit z pohledu do světa lidí ubitých životem v sociálním usazení těch, kteří zkrátka nepatří ke šťastným úspěšným... I prostředí a jejich sousedé a přátelé působí depresivně a krutě bezcitně, v zakletém kruhu života bez šance na změnu a smysluplnou budoucnost... Přesto však daří se jim kdesi v skrytu uchovat si potlačovanou lásku a potřebu rodinné sounáležitosti, která projeví se spásně ve chvíli krizového stavu a nakonec snad je tu i naděje... Výborný, velmi komorně snímaný a civilně hraný film, který svou výpovědí o lidech, kterých jsou vlastně spousty kolem nás, zanechá v divákovi vskutku hluboký i nadějný zážitek... Čtyři a půl hvězdičky, i přes tu naději však raději tentokráte zaokrouhlené dolů. - - - P.S. Marně zde přemýšlím nad tím, proč v žánrovém zařazení filmu je uvedeno komedie! Toť vskutku směšné... :-( (10.03.2006)

Nakouknutí pod pokličku několika chudým rodinám působí sice tísnivě a smutně, no na druhou stranu také pravdivě a reálně. Věřím, že každodenní povinnosti, práce, rodina, děti se při nedostatečném finančním zázemí promění v neúprosné galeje. A když se k tomu nabalí vzájemné odcizení, netečnost a téměř nulová komunikace, pořádný malér je na dohled... Psychologické drama jako řemen, výborně zpracované, natočené i zahrané. "Když jsme se poznali, neměli jsme moc, ale měli jsme jeden druhého..." (25.01.2019)

Leighova metoda spočívá v tom, že vyjede s loďkou na rybník a spustí dolů kameru. Vidíme obrazy a jsme přesvědčeni: zrovna tak to v rybníku vypadá. V tomto případě u dna rybníku. Leigh nevypráví příběhy, on sonduje. Budiž, tentokrát se v závěru jakási dynamika dostaví. Dramatická událost lidi probere z jejich otupělosti, plamínek lidství zabliká. A je konec filmu. Všichni víme, že za pár dní se vše vrátí do starých beznadějných kolejí. --- Mně se zdá, že Leigh je do té míry objektivní, až je neosobní. V důsledku toho já coby divák rovněž jen neosobně pozoruji. Což je u dramatu málo, ne? (28.04.2014)

Označení komedie moc nechápu. Já jsem tady žádný komediální prvky jaksi nenašel. Teda vlastně mě pobavilo, že v UK členové rodiny spolu doma komunikujou tak, že po sobě akorát vyřvávaj dokola "fuck you, fuck off, shut up" a podobně. Jako drama to funguje mnohem líp. Životní problémy všech postav jsou uvěřitelný, herci vypadaj jako nejhorší asociálové z pořadu Výměna manželek, ale jako celek je to dost o ničem a nekončí to vlastně nijak. Ten film kolem mě jenom tak proplul a nic ve mně nezanechal. Zajímavý pro mě bylo snad akorát zjištění, že Sally Hawkins, na kterou mám alergii, byla před dvaceti lety docela roztomilá. (07.03.2021)

Všechno nebo nic je spíše než film slepenec několika epizod ze života jedné obyčejné rodiny, která se nedá zrovna označit za funkční. Otec a matka jsou spíše dva různí lidé, kteří sice žijí pod jednou střechou, ale navzájem se spíše nevnímají nebo navazují pouze nucené rozhovory. Nejsou zrovna bohatí, ale přežívají a mají několik přátel, což označují za nejdůležitější. Jenže po tragické události, kdy jej jejich syn převezen do nemocnice, jsou nuceni svůj život značně přehodnotit a vyříkat si do očí to o čem přemýšlí již dlouhou dobu, ''takhle se přeci nedá žít''... Kromě zde jmenované rodiny sledujeme osud ještě dvou dalších, který ovšem není až tak zajímavý a ustupuje nuceně do pozadí, což je v tomto případě celkem škoda, protože se všechny příběhy mohli zajímavě rozvinout a propojit. Ještě bych se rád vyjádřil k filmu jako nefungujícímu celku. Nezávislý film většinou jako celek funguje velice dobře, vlastně by se dalo říci, že příběh funguje právě až poté co je celý dovyprávěn, neboť záleží na každé částečce; nezávislý britský film se vyznačuje kritikou jistých věcí nebo událostí, upozorňuje na nějaké jevy a snaží se upozornit na ně, většinou příběh sledujeme skrz postavy, které jsou naprosto obyčejné a to co nám film chce sdělit se neodehrává v jejich životech, ale v místě kde žijí... Všechno nebo nic se to ovšem netýká, ve snímku není žádné dramatické pozadí, ale je plně soustředěn na životy rodin žijících z životního minima, jak už jsem se zmínil, jedná se spíše o slepenec epizod a z toho plyne jistá nesoudržnost. Ve filmu jsou jak světlé, pro diváka zajímavé momenty, tak i ty tmavé, které spíše nudí a právě ty druhé - a hlavně ke konci - převládají, což kazí celkový zážitek... Jedná se o film nevýtazný, který nemá čím oslnit, ke konci, kdy má přijít dramatický zvrat, dochází tvůrcům nápady a příběhy začínají nudit, přesto jej však zachraňuje poměrně slušný začátek, který mi dovoluje ohodnotit film průměrem... (11.03.2006)