Páté přes deváté

Londýn 1884. Populární komické opery dvojice autorů - libretisty Gilberta a hudebního skladatele Sullivana - nebyly nikdy propadákem, ba právě naopak. Avšak zřejmě všeho do času. Jejich poslední dílko - Princezna Ida - bylo přijato víc než vlažně. A Arthur Sullivan, nedávno královnou Viktorií povýšený do šlechtického stavu, cítí, že nadešla chvíle pro změnu. Od tohoto okamžiku by se chtěl věnovat pouze a jedině skládání vážné hudby. Ostatně byl to stejně svého druhu div, že jejich spolupráce vydržela tak dlouho. Neboť ti dva muži nemohou být rozdílnější. Sullivan je sukničkář a dandy, Gilbert každým coulem byznysmen a puntičkář. Jenomže přání je jedna věc, tvrdá realita - neboli podepsaná smlouva s impresáriem divadla Savoy D'Oyly Cartem - druhá. Jak však dál, když poslední Gilbertovo libreto připadá Sullivanovi tak prostoduché a prázdné, že si neumí představit, jak by na ně komponoval hudbu? Musel by se stát zázrak, aby se ti dva ještě na něčem shodli. A zázrak se, kupodivu, koná. Jmenuje se japonské divadlo Kabuki a právě hostuje v Londýně... Jedním z posledních svých filmů dokazuje Mike Leigh, že není jen mistrem současných psychologických a sociálně-kritických sond, ale že dokáže natočit i výpravnou, velkolepou podívanou, zasvěcenou tentokrát oboru lehké můzy. Hrdiny tohoto snímku jsou dva klasikové anglického divadla - William Gilbert a Arthur Sullivan - kteří si získali věhlas a lásku celého národa svými - dnešní terminologií asi nejspíš řečeno - muzikály. Leigh se věnuje tomu období jejich života, v němž prochází jejich spolupráce krizí, hrozící dokonce rozpadem tvůrčí dvojice. Jeho nesmírně barvitá, zajímavá filmová freska získala dva Oscary (za kostýmy a masky) ze čtyř nominací i řadu dalších mezinárodních cen. Jim Broadbent, představitel Gillberta, pak získal na MFF v Benátkách 1999 Volpiho pohár za herecký výkon. (oficiální text distributora)