Happy End

"Věděl jsem, že jakou si jí složím, takovou jí budu mít!"  Opäť niečo, o čom som netušila, že v našich končinách bolo natočené. Bavila som sa od prvej do poslednej minúty (alebo to bolo naopak?). Výborný nápad boli komentáre hlavnej postavy Vladimíra Menšíka. Mám pocit, že sa týmto komediálnym kúskom inšpirovali aj svetoví autori v neskorších obdobiach. Skvelé filmové prekvapenie. (01.08.2022)

Nečekaně geniální počin. (30.04.2009)

Bohužel nedoceněný a přehlížený diamant české kinematografie. Vladimír Menšík exceluje. (28.12.2009)

Naprostou většinu komedií Oldřicha Lipského miluju. V Happy endu ale dokázal něco neskutečného. Jak jednoduše se může člověk pobavit obyčejnýma věcma. Život jednoho řezníka vyprávěný pozpátku a doprovázený komentářem jak z Dášenky. Jednoduché dialogy na sebe tak krásě dokonale "nenavazují", že jsem se nemohl ubránit dojmu, že bratři zpátečníci jsou proti tomu hadr. (18.02.2010)

Jeden ze 7 (možná méně) filmových divů světa... (12.08.2010)

Neuvěřitelně zábavné :-) Film jedinečným způsobem udržuje divákovu pozornost, nutí nás přeskládávat opačně jdoucí dialogy (které i v právě opačně použité filmové podobě mají svou logiku), snaží se nás zmást protichůdnými komentáři hlavní postavy.....nezbývá než se poklonit genialitě tvůrců :-) A vůbec nejlepší hláška z filmu?: "Jednou z výchovných metod bylo vracení mináže. Když jsme odevzdali všechnu, tedy do posledního zrnka rýže, měl každý z nás opravdu stejně. A tak jsme vyrůstali nedotčeni sobectvím a jinými ošklivými vlastnostmi, které zbytečně kazí charakter." (12.02.2011)

Dnešní filmy stojí, slušně řečeno, za hovno, ve většině případech. Tady natočili film, pustili ho pozpátku, Menšík jej výborně odvyprávěl. Ze začátku bylo třeba se více soustředit na rozhovory, ale později už to šlo v pohodě, a stály rozhodně za to. Pokud váháte, tak neváhejte a pouštějte, mohu jen doporučit. (17.09.2012)

Film je vyprávěn retrográdně, pokud se však divák zamyslí nad možností zhlédnout film v opačném směru, zjistí, že ve variantě, v jaké je nám dílo předloženo, se ve filmu jedná o nespolehlivého vypravěče. Vnímáme rozpor mezi pravdivým vyprávěním světa příběhu a jeho zkresleným podáním, vycházejícím z autorského záměru, čím je v případě tohoto filmu právě retrográdní vyprávění, jenž však ozvláštňuje naše obvyklé vnímání času a běhu života. Ve filmu vidíme zpětný pohyb obrazu, ale po chvilce si uvědomíme, že i jednotlivé dialogy ve scénách jsou prezentovány od poslední řečené věty k první, čímž film dosahuje komediálního rázu. Když se tedy na film díváme ve směru, v jakém je nám předkládán, spatřujeme komedii. Pokud bychom si ho však pustili opačně (čili vlastně tak, jak by to mělo být), jednalo by se o drama. Jen co film pustíme, už nám poskytuje vodítka k tomu, že něco bude jinak (na obrazovce se objeví nápis konec, v mottu jsou přehozené věty), ve filmu se také vyskytuje několik sebeuvědomělých prvků (soudci mluví pozpátku, tetička v nemocnici se rozčiluje řečí pozpátku, i samotné jméno Bedřich Fridrich, jelikož překladem jména Fridrich z němčiny, získáme jméno Bedřich). Těmito sebeuvědomělými prvky poukazuje film sám na sebe jakožto na dílo, které funguje na principu nesmyslnosti, ale zároveň komediálnosti, kvůli netradičnímu sledu událostí prezentovaných syžetem. Díky protagonistově voice-overu působí události a situace, jež má divák nutkavost si domýšlet a převracet je do „správného“ směru, jiným, komediálním rázem. Také si můžeme všimnout, že některé postavy ve filmu jsou spojeny s určitými motivy (například, když ve scéně vidíme záběry na jezero, očekáváme, že se po chvíli někde objeví Ptáček). Film také často využívá dialogových můstků k ukázání nadcházejících událostí, avšak pointa je divákovi prozatím utajena (scéna s dítětem, kdy se Bedřich ptá: „Čí je to dítě?“, nutí diváka přemýšlet, zda je Fridrichovo či Ptáčkovo). Film využívá převážně omezené narace, jen občas zabíhá do narace neomezené (například když Julie podvádí Bedřicha). V této scéně je totiž důležitý dialog mezi Julií a Ptáčkem, neboť nám později pomáhá chápat motiv při Bedřichově podvádění Julie s Anežkou. Bedřichovy vztahy jsou také spojeny s motivem kufru a figurínami. Ani Bedřichovo povolání řezníka není v tomto filmu samoúčelné, ale zdůrazňuje surovost některých událostí (zachraňování). Nejdůležitější částí tohoto filmu je dle mého scénář, neboť ačkoli jsou věty v dialozích říkány v opačném pořadí, než by měly zaznít, dávají smysl, pouze nabývají vtipného rázu a ozvláštňují film. (27.11.2014)

s vitekpe se shodnem. Natočit film pozpáku není vtipné, je to velice blbé, nevyžaduje to nápad. (27.06.2018)

Výčet mých nejoblíbenějších československých komedií se úplně znenadání rozrostl o silného konkurenta. Absolutně neprofláklé, přitom nejspíše vůbec nejpromyšlenější, a proto nejpoutavější a v mnohých momentech i nejvtipnější dílo mistra Oldřicha Lipského. (11.01.2020)

Nebude to ani zďaleka prvý raz, keď pri niektorom z filmov prehlásim, že forma vyhrala nad obsahom. Avšak zatiaľ čo za iných okolností touto frázou odôvodňujem svoje rozčarovanie, v prípade Happy Endu mi poslúži na vyzdvihnutie najvýraznejšieho aspektu celej snímky. Vo svojej podstate úplne jednoduchý príbeh totiž Oldřich Lipský dokázal využitím absolútne neortodoxného spôsobu jeho vyrozprávania povýšiť na pozoruhodné dielo, ktorého krása tkvie v neočakávanosti prevedenia inak predvídateľných dejových cestičiek. (80%) (03.02.2024)

Oldřich Lipský si vždy zakládal na originálním pojetí, ale Happy End je výjimečný i v porovnání s jeho obvyklou tvorbou. Film je totiž vyprávěn pozpátku a této myšlence je přizpůsobeno vše. Scénář, dialogy, i herecké výkony. Pouze díky tomuto jednoduchému nápadu mohla vzniknout inteligentní komedie, ve které je i to nejbanálnější tlachání konverzační perlou a nejprostší děj humornou scénkou. Škoda že tento skvost není známější. Nejen že se směle může zařadit k našim nejlepším komediím, ale zároveň jde o krásnou ukázku neomezených možností kinematografie. (08.11.2011)

Zajímavé, ale člověk aby si to pustil dvakrát - jednou aby přehazoval dialogy a dověděl se, co vlastně doopravdy říkají, a podruhé, aby je nepřehazoval a jen se čistě bavil tou nepřehazováním vzniklou absurditou. Některé scény, zejména rozřezávání, lépe řečeno tedy skládání, byly poněkud úchylné, to bych snad ani vidět nemusel. (31.05.2012)

Todle naprosto geniální nápad! Dostal jsem k němu náhodou, ale určitě to stálo za to! Kam se hrabe třeba takové memento, tendlecten snímek není sice nic akčního, je jen absurdní komedií ze života a právě možná toto ho dělá tak geniálním nehledě na to, že plyne pozadu. Naprostý skvost tvorby zlatých šedesátých! (10.12.2012)

geniální... na všechny strany využitý potenciál. Klenot mezi českými satirickými filmy. (25.06.2013)

Originálních filmů není nikdy dost, a tento možná patří k těm nejoriginálnějším vůbec. Částečně podobnou věc se pokusil zfilmovat Christopher Nolan ve svém Mementu, ale Oldřich Lipský šel ještě o krok dál. Celý film se odehrává pozpátku, a my sledujeme životní příběh odsouzeného vraha Bedřicha Fridrycha (Vladimír Menšík) od jeho popravy až k dětství. Vše je provázeno padnoucím komentářem, který komentuje jednotlivé kroky, tak jak přicházejí po sobě ("mládí" ve vězení, vstup do života, poskládání (rozřezané) manželky, rozchod (svatba), a tak dále a tak dále). Navíc jsou velmi vtipně postaveny i jednotlivé dialogy, které i pozpátku dávají smysl (leč úplně jiný, než normálně .. - "Víte, kdo jsme a co naše rodina znamená?" - "No, krávy, prasata a podobně, zkrátka dobytek." - "Pracuje jako řezník, zabíjí telátka." - "A co jste vlastně zač, pane Fridrichu"). Původně jsem chtěl dát plný počet hvězdiček, ale jedna věc mi na filmu přece jen vadila - a to byl příliš rychlý konec - tam kde mělo být ještě alespoň deset patnáct minut filmu (Fridrichovo mládí) je vše ukončeno jedinou větou (A za mřížemi jsem strávil 30 let) a šlus, titulky... (11.10.2013)

Tak trochu neprávem pozapomenutý filmový klenot ze zlaté éry československé kinematografie. Možná nejoriginálnější domácí film, který (filmově) podstatně předběhl dobu (podobně jako třeba "Zemanovy verneovky"). Když jsem ho před mnoha lety viděl poprvé, odcházel jsem z kina tak trošku "groggy", protože to byla nezvyklá "makačka na bednu" a divákovi chvilku trvalo, než si zvyknul a plně pochopil geniální ideu Lipského s Macourkem. Některé z geniálních dialogů mi zpočátku unikly, ale při brzké repríze už zabraly a člověk se královsky bavil od začátku až do konce (tedy přesněji řečeno od konce k začátku). Nezvyklý děj pozpátku, vypravěč a glosátor v nezapomenutelném podání Vladimíra Menšíka, ale hlavně neskutečně vymyšlené geniální dialogy pozpátku opravdu nepřetržitě trénovaly bránice diváků neskutečným způsobem. Po nějaké době film z distribuce nenápadně zmizel (asi bylo v trezoru ještě místo) a po pravdě jsem si na tento film vzpomněl až po letech, když jsem viděl "Podivuhodný příběh Benjamina Buttona". Fincherův film je výborný a originální, ale pominu-li samozřejmý vývoj i možnosti a technické prostředky pozdější kinematografie, v geniálnosti nápadů (obzvláště toho sestavování originálních a maximálně vtipných dialogů) v určitém slova smyslu za nadčasovým Lipského a Macourkovým nápadem stejně pokulhává. No prostě geniální "české ručičky a hlavně hlavičky". (16.06.2017)

(2/2018) / Lipský predstihol o pár desaťročí Finchera (...Benjamin Button) a ešte si to frajersky dovolil strihnúť odzadu. Koncept funguje na sto percent, občas ale sledovať zmeny z naratívu (obraz treba sledovať chronologicky s vyprávačom) do dialógov (dialógy sú dvojzmyselné a dávajú zmysel aj dopredu aj dozadu) dalo zabrať. Filmu pridáva na hodnote aj kvalitné spracovanie, kamera a pekný farebný filter. Najväčší bonus je ale jednoznačne Menšík a štýlový Abrhám). Nielen na 1967 unikátne dielo, by dalo zabrať filmárom aj dnes. Podľa mňa je to jediný film v histórii ktorý začína nápisom Konec a končí Happy Endom. (8/10) (05.01.2018)

Genialita tohoto filmu mě pokaždé dostane... (17.02.2005)

Päť hviezdičiek za nápad, spracovanie a určite za prvých dvadsať minút. Neskôr film miestami stagnoval a príbeh bol až príliš jednoduchý. Veď od samého konca som vedel, ako sa to celé začne :-). (17.06.2008)