Proxima
Proxima - Die Astronautin
Proxima
Proxima
Proxima
Proxima
Režie:
Alice WinocourScénář:
Alice WinocourKamera:
Georges LechaptoisHudba:
Rjúiči SakamotoHrají:
Eva Green, Matt Dillon, Lars Eidinger, Alexej Fatějev, Sandra Hüller, Nancy Tate, Jan Oliver Schroeder, Zélie Boulant, Delcho KoprivshkiVOD (2)
Obsahy(1)
Astronautka Sarah (Eva Green) se připravuje na roční pobyt na oběžné dráze. Jako jediná žena ve vesmírné misi „Proxima" podstupuje psychicky a fyzicky náročný trénink, zatímco pečuje o svou milovanou sedmiletou dcerku Stellu. Perfekcionistka Sarah se snaží v práci podávat stoprocentní a soustředěný výkon, s blížícím se odloučením je to však čím dál složitější. Strhující příběh matky a dcery má navzdory netradičnímu prostředí univerzální téma: hledání rovnováhy mezi osobními sny a rodičovskou láskou. (Aerofilms)
(více)Recenze (126)
Je málo filmů, které pojímají práci astronautů zcela realisticky, nikoli jako sci-fi. Tohle drama filmaři natočili ve výcvikovém středisku ESA v Kolíně nad Rýnem, Hvězdném městečku u Moskvy a na kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu. Zcela přirozeně se v něm hovoří francouzsky, německy, anglicky i rusky. Ale hlavní je filmový vztah mezi matkou (Eva Green) a dcerou (Zélie Boulant), na kterém ostatně celá tíže filmu leží. Tenhle film je totiž o tom, že žena, která na rok opustí vlastní dítě, nemusí být špatnou matkou. Jestli se vám to zdá málo, není to film pro vás. (Noční opuštění karantény v Bajkonuru beru jako uměleckou licenci a nehodlám kvůli němu snižovat hodnocení.) ()
Naučil som sa nové francúzske slovo. Bonbón sa povie bonbon. Film som si pozrel výlučne kvôli Eve Green a potvrdil som si jej široké jazykové schopnosti. To je tak z pozitívneho zážitku všetko, inak ide o nudnú, ani nie drámu, pretože dramaticky sa tam toho veľa neudeje, ale skôr o nudný príbeh ženy astronautky, ktorá má rodičovské povinnosti. Ukazujú, ako má svoju dcéru strašne rada, ale povinnosť nepustí a ona musí ísť do vesmíru. Snáď ju niekto nútil? ()
Kontemplativní pohádka na kterou se dá dívat feministickou optikou. Dát přednost kariéře nebo rodičovství je ve vymírajícím Německu /nemyslím ty miliony přistěhovalců) a pro rodinu zaměřené Francií žhavé téma. Je zde přitažlivá ženská hlavní postava, nahota. Ale vyprávění je poněkud líné. Jedna z nejpopulárnějších hereček současnosti kvůli filmu podstoupila náročnou fyzickou přípravu ve skutečných výcvikových střediscích pro kosmonauty - štáb konkrétně natáčel v prostorách Evropské kosmické agentury nebo na kosmodromech v Rusku a Kazachstánu. Před kamerou se mihne i skutečný francouzský astronaut Thomas Pesquet, který strávil přes půl roku na Mezinárodní vesmírné stanici. Snímek Proxima má univerzální téma - hledání rovnováhy mezi osobními sny a rodičovskou láskou. Hudbu k Proximě složil Japonec Rjúiči Sakamoto, podepsaný pod soundtracky filmů Poslední císař nebo Revenant Zmrtvýchvstání. Francie film vyslala myslím neůspěšně bojovat o Oscary. ()
Nutno upozornit, že přestože je to film o astronautech, do vesmíru se nepodíváme. Ve výsledku se jedná o slušné rodinné drama, které by se však mohlo odehrávat i v kravíně, protože vše je pouze kulisou pro drama o odloučení matky s dcerou. ()
Film věnovaný všem kosmonautkám-matkám, které to s přípravami a odloučením mají vždy těžší, než muži. Vystihl to F. Fuka https://www.fffilm.name/2020/07/recenze-proxima-70.html ()
Nuda. Stačí investovat deset minut do závěru. Tam se mihne záchvěv, který dokážu označit za zajímavý filmový moment, jinak nic extra. Prostě mateřství vs. práce, zasazeno do atraktivního zaměstnání astronautky. Uondané. ()
Filmů o putování do/ve vesmíru je mnoho, ale těch, jež mapují situaci před opuštěním Země, moc není, čímž se Proxima řadí mezi tematicky neokoukané snímky. Film věrohodným způsobem přibližuje situaci mezi matkou a dcerou, které čeká roční odloučení, a přitom poskytuje (informačně bohatý a autentický) pohled na náročné přípravy na vesmírnou misi, která je pro hlavní hrdinku velkou výzvou, snem i těžkým životním rozhodnutím zároveň. Zpočátku mě sice Proxima moc nevzala, ale v závěrečné třetině začala nabírat na obrátkách a nabídla mi silný příběh o odloučení mezi matkou dcerou. Eva Green podala velmi přesvědčivý výkon, který je povšimnutíhodný, a věrně ji sekundovala Zélie Boulant v roli její dcery. ()
Čekal jsem hutné drama, které se bude diametrálně lišit od ostatních vesmírných sourozenců upozaděním astronautské stránky filmu, ale zato výrazným vyzdvižením emocionální stránky a pouta matka-dcera, ale bohužel ani tohle mě tady nijak neoslnilo. Eva Green je šikovná a ačkoliv moc nehraje, její tvář si divák pamatuje (po tomhle filmu i více než jen tvář) a výkon podala dobrý, ale nic víc film prakticky nenabídne. Našlo se pár zajímavých scén výcviku (scénáře pádu záchranné kóje do vody/do přírody, zkoušky stavu bez tíže nebo vyprošťování kolegy v simulacích pod vodou), ale jinak je to tak strašně nevděčný, pomalý a táhlý film, že to velké procento diváků doma u obrazovky vzdá, přetočí nebo rovnou vypne. Celé je to strašně uloudané a s místy nevšedními záběry, ale bohužel nevýraznou emoční stránkou, která na mě vůbec nezapůsobila a to i přesto, že by to měl být hlavní tahoun Proximy. Škoda. (KVIFF 2020, cinestar Praha) ()
Takové nemastné - neslané. Něco tomu chybělo. Oceňuji komorní atmosféru (zaměřeno pouze na pozemskou přípravu) a ukončení v ten správný okamžik, ale připomínalo mi to takové ty průměrné festivalové filmy, kdy je člověk myšlenkami již na další projekci. Bohužel. Hodnocení max. 60%. ()
O triedu lepší film ako Lucy in the Sky, ale napínavé a strhujúce je to zhruba podobne. Čiže pre mňa kurevská nuda. Film v ktorom Eva Green neukáže svoje prednosti a nikoho nechce ojebať za veľa nestojí. 4/10. ()
Na filmu je velice znát ženská režisérská ruka a vzhledem k problematice odloučení mezi matkou a dcerou je to jednoznačně dobře. Na druhou stranu je to možná až příliš obyčejně napsané a natočené, byť herecky přesné a až na závěrečný "útěk" i nebývale realistické. Zejména, co se reálných lokací týče. Zajímavá je i snaha o naprosto minimální počet vizuálních efektů. Syrové atmosféře to jen prospívá. ()
Tuším, že v tomto případě jsou to právě ambice režisérky, co mi nesedlo.. Měla jsem od začátku pocit „nátlaku“, až jsem začala uvažovat nad tím, kdo napsal scénář.. A hned mi bylo odhaleno tajemství kostrbatých dialogů.. Nicméně hanět se mi nechce, takže své připomínky - chování dítěte (?), uplakané telefonáty (?), zdravotní potíže (?), labilita astronautky (?), nahota (?), kamera (?) - pitvat dál nebudu a ohodnotím snímek jako hold odvážným ženám, které si houževnatostí, odhodláním a sebezapřením splnily životní sen, no a jaksi nemohu nezmínit atraktivitu prostředí, jisté kouzlo to prostě má.. ()
Ženy, matky, astronautky... nikdy jsem se vlastně nezamyslela nad tím, o kolik to mají těžší. Skvělý výkon Evy Green i její filmové dcery. Vesmírné středisko a výcvik v něm, to bylo jako vždy zajímavé. ()
Francúzi buď nevedia ako, alebo ani nechcú natočiť zaujímavý film. Je možné, že im táto nuda pripadá zaujímavá, mne žiaľ nie. ()
"Proxima" není žádné sci-fi, nepřirovnala bych ji ani k žádnému filmu o cestě do vesmíru z posledních let (a že jich bylo). Jedná se o intimní a komorní drama, ve kterém nenajdete žádné akční sekvence - pouze několik scén z výcvikového střediska a samozřejmě start raketoplánu. Podstatné jsou totiž úvahy ústřední postavy o tom, jak moc budoucí dobrodružství naruší její rodičovskou úlohu. Některé momenty zaujmou více (psaní "povinného" dopisu pro dceru), někdy je vyprávění trochu rozvláčné. Každopádně chválím snahu podívat se na cestu do vesmíru z úplně jiného úhlu pohledu. Skoro 4*. ()
Film končí tím, čím jiné filmy o vesmíru začínají. Je to odvážný počin natočit tak intimní film o tak obvykle velkolepě pojímané záležitosti. Pochopitelné každé matce by trhalo srdce rozhodování jestli opustit svou malou hvězdičku kvůli cestě za velkými vzdálenými hvězdami, ale co mě nakonec přimělo dát čtyři hvězdičky, byly závěrečné titulky. ()
Znovu už bych se na to nepodíval... Za Evu dvě hvezdy ()
Nepozeral som celý film úplne pozorne, tak je možné, že som niečo nezachytil, ale prečo sa ten film volá Proxima? Proxima je hviezda najbližšie k zemi hneď po slnku, ale s dejom akosi nesúvisí. To sa film mohol volať slnko, severka, polárka či mesiac, ale to by potom ten názov asi nešiel do hlavy väčšiemu množstvu ľudí. ()
je víc let do vesmíru a fakt,že udělám něco velkého víc než rodičovská láska a to,e neuvidím vyrůstat svoje dítě?Na tuhle otázku se těžko odpovídá a Proxima na ní ani odpověď nehledá.Spíše se snaží ukázat určitá dilemata a to zda jde skloubit velká kariéra a rodina a za jakou cenu.Tak jako tak to ale dělá podobně jako třeba Ad Astra velmi pomalu,rozvážně a bohužel místy je to trochu nuda.A zatímco Ad Astra už sem viděl několikrát, tohle bych si znova nedal.Ani kvůli Evě Green...60% ()
Jako přemýšlel jsem i nad slabými 4*, ale nakonec myslím, že si jen ten film nezaslouží. O nějaké psychologii se ani nedá moc mluvit (ačkoli se to jako psychologické drama tváří), protože o postavách víme strašně málo a to bohužel i o Sarah. Proč vlastně tak moc chce do vesmíru? Na základě čeho to je její obrovský sen? Nestačí mi jedna zmínka o tom, že si jako malá hrála na kosmonautku, když už to chce být psychologické. Vlastně jediná pořádná postava tady je její dcera, která v tom filmu dojde k nějakému vnitřnímu posunu a z malého mazánka a tak trochu spratka, který se nedokáže pustit maminčiny sukně, se stane sebevědomější holka, která dokáže žít i jenom s otcem a chápat misi svojí matky. Pak se to taky nevyhne kýčovitým scénám (třeba ten závěrečný útěk), ale až na všechny tyhle mínusy se mi ten film překvapivě líbil. Kamera je taková průměrná, ale atmosféru to má slušnou, některé scény dokáží působit silně, herecké výkony jsou většinou na velmi slušné úrovni (a překvapuje mě to hlavně u Evy Green, která podle mě jinak není moc dobrá herečka - a tady to překvapivě šlo i bez exhibice jejího nahého těla), v rámci toho, co je nám představeno, to je i dobře vedené a celkově se mi na to dobře dívalo. Zaujal mě i děj, který sice nenabízí žádné překvapivé zvraty, ale naštěstí to neskončilo tak, jak jsem celou dobu očekával, takže i tady jsem celkem spokojený. Jen to dějově na dvě hodiny nevystačí, tak si to "pomáhá" spoustou scén z výcviků - ale upřímně, o ten tu šlo taky a i tak tu skoro žádná zbytečná scéna není. A taky se mi líbilo, že navzdory tématu to nesklouzlo do žádné feministické agitky - to jako klobouk dolů v dnešní době, kdy se to skoro ani jinak nedělá. Takže jo, líbilo se mi to a špatné to rozhodně není, jen těch mínusů je pořád hodně na to, abych tu hvězdičku přidal. Ačkoli, kdyby nám režisérka na konci aspoň kus toho vesmíru ukázala (když už po něm Sarah údajně tolik touží), možná bych s tím neměl takový problém... Btw, doufám, že někomu nehrábne a nezačne sem přidávat žánry z IMDB, protože dobrodružný a akční tenhle film rozhodně není (a pamatuji si, že když to běželo v kinech, tak tu dokonce žánr akční byl...). A sci-fi... tam je to hodně, hodně, ale fakt hodně sporné. Fakt nevím - NASA připravuje trénink na misi na Mars, který spočívá v tom, že tři lidé budou po jeden rok na oběžné dráze a film ukazuje přípravy na to a v závěru je start. Taková mise se v realitě nikdy neodehrála a je to snad první "předmarsovský" film (snad chápete co mám na mysli), ale jak moc by se tohle dalo označit jako sci-fi prvek? Lepší 3* ()