Žena na válečné stezce

Klasické severské podanie drámy o žene, ktorá sa rozhodla bojovať s mocnými. Zaujímavý bol aj hudobný motív, ktorý pekne spojil škandinávsku krásu s východoslovanským folklórom. Navyše eko motív dejovej linky bol umne zladený s miernou absurditou, pár scénok v tomto smere bolo vážne parádnych. U mňa spokojnosť, slušný nadpriemer. 80/100 (30.09.2019)

Příběh nastávající matky, bojující za Matku nás všech, je krásný, plný kontrastů, originální i záměrně absurdní, přičemž zde tento výraz dostává vícero podob. Vynikající folklórní mini soubor, fungující zde, společně s východoslovanskými pěvkyněmi, jako hudební dramaturgie života naší milé a inspirativně přemýšlející sbormistryně, nebo samotný povedený obraz absurdní reality našich všedních životů, řízených korporátním kruhem samozvaných zákonodárců, kteří dostali lidskou společnost do jakési neřešitelné tržní spirály, v níž lze naprosto vše jen koupit a naopak všechno přírodou člověku dané a jemu přirozené, je potlačováno a to i silou...bylo by velmi absurdní, kdyby Paní Hor následoval, pro začátek, celý Reykjavík? Dnes asi ano, budoucím generacím to možná přijde nepochopitelné. V každém případě si lze tentokrát z kina odnést víc než jen skvělý filmový zážitek. [Filmový klub Citadela - Litvínov] (12.02.2019)

Kapela v poli je podobně surrealistická jako Kusturicovy nápady. Hudba je často dominantní v klíčových scénách, přitom nezastiňuje fabuli. Tento film má naprosto fantastický zvuk, není to jen hudba, ale všechny ruchy, které v jedné dokonalé kompozici tvoří unikátní popředí filmu, ano, říci, že tvoří pozadí, by bylo nejen urážlivé, ale i neadekvátní. Například, když jde nervózní Halla na letiště, tlukot jejího srdce a kulisa hlučící haly spolu tvoří v návalech jejího mdlobného stavu zcela kompatní celek. Nejsem příznivkyní ekoteroristů, ale Halle jsem celou dobu fandila. Možná i proto, že ten černočerný severský humor miluju a zde ho bylo požehnaně. Na scénu s mrtvou ovcí hned tak nezapomenu. Za ten smrad, který byl cítit až sem, přihodím půl hvězdičky. (16.08.2020)

Woman at War rozhodne nie je komédia, občas sa tu nájde úsmevnejší moment, avšak nejde o "klasickú ironickú škandinávsku srandu", akú poznáme z iných filmov severného teritória. Aká je základná otázka filmu je jej celou cestou, a možno aj pointou, takže lepšie je do komentára o témach ani nepísať. Osobne mám dojem, že podobne ladený severský film som ešte nevidel, pričom paradoxne každý záber osamote pôsobí v rámci kinematografie dosť familiárne. Scenár netlačí na pílu, rozumné argumenty má aj druhá strana, avšak ten skutočný zmysel našej existencie musíme predsa len hľadať niekde inde, ale to už zbytočne začínam o tých témach... (13.03.2024)

Haha, je to hrozně super. Aktiviska Halla, která bojuje za přírodu. Záběry z Islandu krásné, jen škoda, že tam nebylo víc té přírody. Ukrajina taky stála za to. Nicméně mě tam rozčilovaly ty národní písně, ale jinak skvělé. (27.05.2019)

Za zvuků insladsko-ukrajinských trojtěles je nám servírován příběh, který se vůbec nezdráhám označit slůvkem bizarní. A také hodně originální a vynalézavý, tak na mě aspoň po celou dobu svého trvání působil. Jinak víceméně souhlas s tím, co napsali moji oblibenci, jen s tím drobným rozdílem, že pokud náhodou máte sestru a jste jednovaječná dvojčata, raději ji na tenhle film neberte, mohla by si to ještě špatně vyložit a není nad to mít vztahy v rodině na klidné a ničím nerušené úrovni. (09.06.2019)

Tak zaradenie tohto filmu do netypickej žánrovej kombinácii "komédia / akčný / thriller" ma po zhliadnutí filmu celkom pobavilo. Ja som skôr vnímal pomerne silnú drámu s výskytom humorných momentov... ale vlastne na to, akú vážnu tému spracováva, je fakt nadupaný pomerne akčným tempom a nezastaviteľnou odvahou sympatickej hrdinky. Na postave Hally ma okrem odvahy takto svojrázne konať uprostred moderného sveta plného hrozby zaujal aj neutúchajúci optimizmus (hlavne v scénach, kde diriguje svoj zbor). Koľko členov Hallinho spevokolu by tipovalo, kto sa za ich zbormajstryňou v skutočnosti skrýva?... Rozhodne ide o silný príbeh zo súčasnosti s posolstvom, v zaujímavom spracovaní, kde dôležitú rolu hrajú médiá, ale kde záver pôsobí veľmi silne práve bez akejkovek mediálnej konfrontácie (ak by tento film natočili Američania, určite by tu nechýbala nejaká ta scéna veľkolepej slávy na záver). Pokiaľ ide o vizuál, príliš mi nesadli pomerne časté experimenty s výrazným zaostrovaním (napr. v scénach, kde sa aj v rozmazanej časti obrazu niečo zaujímavého deje), naopak zábery na severskú prírodu pôsobia veľmi živým dojmov. Čo na filme z umeleckého hľadiska považujem za výnimočné, je nápad obohatiť spracovanie o trojku muzikantov (a okrajovo aj trojicu ukrajinských speváčok), ktorí pravidelne príbeh rámcujú a bez väčších zásahov vstupujú do deja s presne načasovaným hudobným podkladom. (90%) (Kino Úsmev, Košice; film navštívený v rámci Challenge Tour 2019: 30 dní so svetovou kinematografiou) (08.03.2019)

S úsměvem o vážných věcech. Absurdní humor sice do značné míry utvářejí trojice islandských muzikantů a ukrajinských vokalistek, ale i jejich přítomnost v obrazech je celkem originální. Halldóra Geirharðsdóttir v hlavní dvojroli je ovšem naprosto suverénní, na čemž také většina filmu stojí. Nadnárodním korporacím i politikům je příroda ukradená zřejmě kdekoliv na světě. Upozorňovat na to má stále smysl. (12.04.2019)

Tá Halla mala roboty ako na kostole. Dennodenne. Bavilo ma sledovať ju. Aj príbeh ma bavil. Ale tak Islanďania ma vždy vedia zabaviť. A tentokrát aj muzikou, skvelo poriešená. (12.08.2019)

Černá, černá, černá komedie z nebílého Islandu. Palec hore, je to super natočené, odsejpá, krásně se vyvíjí, přírodu bych s naším Řeckem na Milosu neměnil, ale to koupání ve vřídle musí být příjemné (zvlášť když je kolem sníh). Více podobných filmů. Jedním slovem (dvěma): opak unylé I předchozí film Benedikta Erlingssona byl super. Hudebníci byli zajímavým doplňkem, ale ty tři holky bych vyřadil. (15.05.2020)

Veľmi zvláštny islandský film, ale podotýkam, že mi nesmierne dobre sadol ! Asi aj pre neuveriteľne zaujímavé herecké nasadenie sympatickej Halldóry Geirharðsdóttir, s ktorou sa stretávam vôbec po prvýkrát. Stelesnila postavu Hallu, ktorá koná, ako „ekologická (teroristka) sabotérka” na Islande, a k tomu má ešte jednu d-i-l-e-m-u, čo siaha až do ďalekej Ukrajiny. Aby som zrovna nezabudol, tak Halla má sestru Ásu, ktorá plánuje ísť meditovať do Indie. Viac-menej, podobajú sa ako vajce vajcu (sú dvojičky). V úvodnej akcii natrafí na farmára Sveinbjörna, ktorý ešte zohrá kľúčovú úlohu, tak isto, ako sestra Ása. Počas horlivého sledovania som naďaboval na nešťastného latinsko-amerického cyklistu, ktorého si policajti často plietli, či do rytmu hráva kapela, čím sa snímok posúva do vyššieho levelu, lebo je tým pádom - sviežejší, živší, lepší, niečo na spôsob, čo ste videli v Birdmanovi. _ Režisér Benedikt Erlingsson má bravúrnu predstavivosť, ktorá vie očariť. Nenudil som sa, lebo ma zamestnával perfektnými scenáristickými nápadmi, ktoré nemajú konca kraja ! Zavítal som i do krásnych islandských exteriérov, kedy som hlavnú hrdinku vnímal, ako neohrozenú aktivistku pre správnu vec... Vtedy je film - najsilnejší. Pochválim určite účinnú d.p. Bergsteinna Björgúlfssona, pretože má švih v panoramatických záberoch i v úplne obyčajných sekvenciách. Pozrite si to, odporúčam ! (25.05.2019)

Navenek spořádaná padesátnice, učitelka stojící v čele místního sboru, tajně vede ještě druhý život „zenové teroristky“. Stojí před dilematem, co bude pro záchranu světa lepší: jestli sabotáž věží vysokého napětí, nebo adopce ukrajinského sirotka. Komedie o tvrdé bojovnici proti průmyslovým koncernům ničícím krajinu získala hlavní cenu sekce Týden kritiků na festivalu v Cannes 2018, cenu Lux od Evropského parlamentu pro nejlepší film roku 2018 a její hlavní aktérka Halldóra Geirhardsdóttir, známá již z předešlého režisérova titulu či ze seriálu V pasti, byla nominovaná na nejlepší evropskou herečku. Skoro se chce říci akční herečku. Protože Geirhardsdóttir má své nejsilnější okamžiky v bezmála bondovské akci, kdy se groteskně maskuje, odhodlaně leze po střechách, operuje s lukem a šípy opatřenými lanem či s řezným kotoučem, kryje se před vrtulníkem pod drny i mezi ovcemi, brodí se ledovou řekou pronásledovaná psí smečkou – načež se usměvavě postaví před svůj pěvecký sbor a zavelí k „jarní písni pro zahřátí duše“. Scénář, na němž se vedle režiséra podílel Ólafur Egilsson, jí nepokrytě fandí, přestože v jejím spravedlivém fanatismu nechává zaznít jak sobectví, tak stihomam ze sledování; mobil třeba uklízí zásadně do ledničky. Trochu připomíná hrdinku díla Agnieszky Hollandové Přes kosti mrtvých, i když je navenek méně výstřední, zato však doslovnější po stránce agitace. Na řadu přijdou vláda, expandující čínská firma, veřejné mínění vinící sabotérku rozvoje domácího průmyslu z hrozícího zdražování, televizní záběry živelních pohrom i detaily adopce ukrajinské holčičky, která ve válce ztratila celou rodinu. Mimo to Ženu na válečné stezce vlastně nelze považovat za komedii, přestože zábavně hravou, leč postupně únavnou funkci tu plní folklorní kapela zjevující se podél hrdinčiny pouti. Spíše by se dalo mluvit o sluníčkářské satiře, do níž zapadají ohkaté symboly: jak policii podezřelý samotářský cizinec objevující dosud nedotčené přírodní krásy ostrova, tak hrdinčina sestra mířící právě za meditačním sebepoznáním do Indie. Geirhardsdóttir si zahrála obě sestry, avšak v dvojroli neobjevila výraznější odlišnosti jejich podob ani povah, což je škoda. Neboť právě mezi osamělými ženami se ve finále rozhoduje, co je v životě opravdu podstatné. A příliš se nabízí zhmotnění hesla, že kdo zachrání jednoho člověka, spasí celý svět. Zkrátka Žena na válečné stezce ztrácí sílu všude tam, kde se uchyluje ke slovům, tezím, k abstraktním polemikám. A třebaže závěrečný zvrat přináší chytrou přesmyčku, obsahuje rovněž příliš okaté sdělení. Ale na druhé straně filmu sluší nádherné tiché obrazy, které se nikde jinde pořídit nedají. Mystický Island má tu výhodu, že pokaždé uhraje pár bodů navíc. (18.04.2020)

Člověk si musí zvyknout na tu partu muzikantů a trojici ukrajinských zpěvaček, ale jinak super film o ekologii tak trochu jinak. Chválím! :) (14.02.2021)

Halla bojuje za „lepší“ Island tím, že se snaží sabotovat velké korporace. Když ale jednoho dne obdrží dopis, že prošla úspěšně procesem adopce a čeká na ni holčička na Ukrajin, hodlá se svého plánu vzdát. Situace se však vyhrotí do takové míry, že je nucena vykonat poslední prácičku. Nádherně nasnímaný film se skvělou hudbou a jedním velmi nešťastným turistou, který je vždy ve špatný čas na špatném místě. Velmi příjemně se na to dívá, nikdy jsem neměl pocit, že sleduji film, ale lidské osudy. (10.08.2019)

Islandská tragikomedie Žena na válečné stezce mi udělala hroznou radost. Zážitek z filmu je ale nejspíš přímo úměrný tomu, jak dlouho vás bude bavit ten vtip s diegetickou hudbou. Dvojrole Halldóry Geirharðsdóttir je výborná, i když zrovna sehrává DiCapria v Revenantu. (09.01.2019)

Žijete-li spořádaným životem učitelky a sbormistrové, máte-li v záloze sestru, strýčka a ovci (popř. berana), můžete se odvážně pustit do toho, na co jiní jen myslí. No, já se bavila, Halla byla úžasná a za její nasazení proti nadnárodním molochům, které ničí (nejen) islandskou přírodu (pro prachy), přihazuji pátou hvězdu. Prostě skvělá věcička, poněkud bizarní, lehce absurdní, za to zábavná, milá a ve svižném tempu, u mě spokojenost a zas po čase přiblblý úsměv na rtech.. (31.07.2019)

Příběh o statečné ženě, která bojovala za záchranu islandské přírody. Postavila se proti velkoprůmyslníkům, kteří nejvíce znečišťují životní prostředí. Dalším jejím velkým snem bylo stát se matkou. Před lety si podala žádost o adopci dítěte z Ukrajiny. Hezký film, hlavně islandská příroda stojí za to. (03.04.2020)

Námět dobrý, zpracování však nic moc, herecky skvělé, celkem i kamera v pohodě, ale "umělci" se tentokrát vyřádili jinde. Ti muzikanti vyloženě ruší, jsou zbyteční, ve filmu spíš překážejí a zbytečně ho protahují. Konec tak nějak chybí. (05.09.2019)

POZOR, SPOILERY. Umím si představit, že ten moment, kdy se hlavní hrdinka vymění se svou sestrou - dvojčetem, která místo ní odpyká její trest ve vězení, leckoho znechutí. Pche, tohle přece v životě není možné! Jak naivní! A žena navíc odjíždí adoptovat malou holčičku do cizí země zmítané lidskými i přírodními nepokoji. Boha jeho, vždyť přece není JISTÉ, že ji holčička přijme, nebo že si ji žena bude moci hned odvést, a nějaké úřední procedury a kdesi cosi, no nechme toho, hodně práce pro vzdušné zámky..  A přitom ve skrytu duše netoužíme po ničem jiném: Po magických okamžicích, kdy se plní naše sny. /// Kdo se toho může vzdát? Někdo, koho život naučil v nic nedoufat. Komu někdo příliš často říkal: Běž touhle cestou. Co si myslíš, že najdeš jinde? Nebuď naivní. Svět je zlý a nic na tebe nečeká. Kolem je jenom zmar a faleš.. A on jde. Nic jiného nezná. Až dojde na konec té cesty, která vůbec nebyla jeho. /// Vzpomenu si vždycky na ty žaludy, které v ohromujícím množství padají v "Antikristovi". Buší do střechy, kutálí se a hnijí: Tolik zbytečné energie vniveč! Chaos vládne! Neúčastni se toho! Pokud se ponoříš do té scény zmaru, unikne ti důležitý detail: Je to podmínka toho, aby maličká část z nich mohla zakořenit a vyrůst. /// To je důvod, proč si uchovávat naději, proč hledat, co je tvoje, proč si dovolit snít, když je to tak "nebezpečné" a "hloupé". Protože je to jediná možnost - jak ŽÍT. Je to síla, která tě udrží naživu v těžkých časech. Vzdát se naděje, to je marnění života. A stejný vzor předáš svým dětem: Život je tak těžký! Tvoje sny jsou směšné! /// A tak se žena brodí rozvodněnou řekou, s holčičkou v náručí, spolu s ostatníma lidma, kteří opouštějí autobus uvězněný uprostřed zatopené silnice, a ví, že to bude dobré. //// Omlouvám se za kostrbatost. Už jsem dlouho nepsala. Pro lepší zážitek ze čtení doporučuju komentář JitkaCardova. (10.02.2022)

[SCANDI_2019] Skandinavci vedia vzdy pohladit dusu. Filmovo. Skvela oddychovka so vsetkym co k tomu patri. 4,5* nazdar (19.01.2019)