Duna

Jeden ze 200 nejlepších sci-fi filmů - 200 Greatest Sci-Fi Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Dobré, ale zdaleka ne špičkové zpracování slavné Herbertovy sci-fi Duna. Přílišná uspěchanost a povrchnost filmu oproti knize - za 137 minut však víc asi stihnout nešlo. Silně jsem však postrádal hlavně tajuplnou atmosféru fremenské části příběhu, která patrně někam spadla pod stůl ve střižně a bez které film není rovnocenný geniální knižní předloze. Tentokrát Lynch zkrátka nebyl Kwisatz Haderach. Docela mne šokoval i ženáč Sting v roli homosexuálního Harkonnena Feydy Rautha. Konkurenční třídílná televizní verze Duny z roku 2000 (i s českými herci) je rozhodně věrnějším přepisem knihy. Trailer (k Lynchově Duně): http://www.csfd.cz/film/6250-duna-dune/videa/ (30.01.2010)

Lynchův film není dobrá adaptace, ovšem je to dost unikátní snímek sám o sobě. Unikátní jednak vizuální stránkou a jednak tím, kterak vytváří specificky makabrózní svět plný přehnaně melodramatických gest s nespornou estetickou hodnotou. Rozhodně to není nejlepší Lynchův film, což je ovšem zároveň takové obecně tradované tvrzení (Lynch to vlastně dělat ani nechtěl atd.). Když se na DUNU ovšem člověk dívá dejme tomu stejným způsobem, jako na ZBĚSILOST V SRDCI, tak funguje dobře. Jde o podobné dílo, jako kupříkladu komiksy KASTA METABARONŮ či INCAL Alejandra Jodorowského (samozřejmě - víme, že těch afinit je tady hodně a Jodorowsky po natočení DUNY vždycky bažil), nebo JUPITER ASCENDING sester Wachowských (imho nedoceněný film) apod. Ještě je třeba dodat, že je důležité se vyhnout prodloužené verzi – tu jsem viděl také a ta je oproti původnímu filmu (137 min) opravdu hrozná: sice scény navíc, ale jalové, debilní voiceovery, vysvětlující neumětelské obrázky a místy příšerný střih. Lynch pod touto verzí není ani uveden v titulcích a po jejím zhlédnutí jsem začal věřit, že TURKISH STAR WARS Çetina İnançe nejsou inspirované ani tak Lucasovou franšízou, jako spíše právě tímto campovým bastardem. (12.01.2019)

Pro vyznavače veledíla Franka Herberta je tu hyper vážná a impozantní adaptace Denise Villeneuva. Pro všechny ostatní se právě díky letos uvedenému filmu otevírá možnost si vychutnat "Dunu" ve dvou radikálně odlišných interpretacích, respektive ilustracích. Stejně jako v případě té nové platí i pro Lynchovu "Dunu", že plně vychutnat si ji lze pouze v kině na velkém plátně a s diváky. Ti tentokrát nejsou vtahováni podmanivou formou a decimováni hradbou dokonalých audiovizuálních impulzů nové adaptace. Naopak v nevěřícném úžasu zírají a hlasitě reagují na rozklíženost zcela osobitě uchopeného blockbusteru, kde z plátna každou sekundu dýchají nejen vynaložené prostředky, ale také autorská vize zastřešující podobu zdejších světů i samotné adaptace coby převodu literárního textu na plátno. Lynch, který se údajně ani neobtěžoval si knihu přečíst (stejně jako před ním Jodorowsky), vytvořil výpravně blouznivý spektákl, kde se stejně jako v jeho vrcholných filmech mísí melodrama, kýč a brak se sugestivně chorobnými vizemi a znepokojivým zlem vyneseným na povrch zpoza záhybů reality. Krom toho nepřipravené diváky překvapí také paličatá ambice zahrnout nejen dialogy ale i vnitřní myšlenky postav ve voice overech, které mnohdy umocňují soapoperovou přepjatost filmu. Zatímco Denis Villeneuve si diváky podmaňuje, tak Lynch spíše odzbrojuje a hlavně ohromně baví (při náležitě otevřené mysli). Nevěřte zapšklým fandům; Lynchova "Duna" je velkolepá zvráceně vychýlená jízda, a to obzvláště v kratší kino verzi, která ještě více vyráží dech svými absurdními elipsami a hlavně faktem, že výsledný rozklížený a poměrně psychedelický tvar byl záměrem producentů, ne Lynche. (27.10.2021)

Po Dune začínam nadobúdať dojem, že tábor Lynchových ucitevačov dokáže spraviť kult zo všetkého čo táto režisérska osobnosť natočí. V tomto prípade mal však radšej ostať na svojom piesočku a nepodriaďovať sa literárnej predlohe, tobôž ak ide o kultové sci-fi akým Duna bezosporu je. Táto depresívna a nezáživná vízia totiž nemá so svetom Franka Heberta veľa spoločného a rád by som vedel, čo sa preháňalo Raffaelle De Laurentiis hlavou pri obsadzovaní režisérskeho postu. Neskoršie televízne spracovanie dopadlo oveľa lepšie, aj keď do úvahy beriem aj fakt, že tento film nemal Lynch úplne pod kontrolou. (24.08.2007)

Žánr sci-fi má jednu velkou slabinu: futuristické objekty v něm velmi rychle stárnou. Věci jako vesmírné koráby, přístrojové desky, zbraně etc. tak v lepším případě vypadají staře, v horším legračně a v tom nejhorším směšně a "nekoukatelně". Samozřejmě/bohužel/také (nehodící se škrtněte) Lynchův snímek DUNA je stižen touto "sci-fi chorobou". Toto je však fakt, který žádný autor neobejde a nepřekoná - s tím si musí nakonec poradit divák sám. Tvůrce však může tuto situaci divákovi zjednodušit řadou jiných "vychytávek" (kvalitním dějem, hereckými výkony, hlubokou myšlenkou). Lynchovi se to z větší části podařilo. Ne že by se jednalo o jeden z Lynchových nejvydařenějších snímků (spíše opak je pravdou), ale přesto se ve svém žánru a vzhledem k datu natočení jedná o nadprůměrný sci-fi/fantasy snímek. Na snímku si především cením drobných (klasicky "Lynchovských" = potemnělých) detailů... a také zajímavého a netypického "rozmlouvání se sebou samým", které se objevuje u jednotlivých postav. Shrnuto a podtrženo: v rámci tvorby Davida Lynche jde o jeden z nejslabších filmů; v rámci světové kinematografie a v žánru sci-fi/fantasy se stále jedná o dílo nadprůměrné. Výsledný verdikt? Váhám mezi 3 a 4 hvězdičkami... (27.10.2003)