Režie:
David LynchKamera:
Peter DemingHudba:
Angelo BadalamentiHrají:
Bill Pullman, Patricia Arquette, Michael Massee, Robert Blake, Henry Rollins, Mink Stole, Leonard Termo, Balthazar Getty, Guy Siner, Gary Busey (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Žena saxofonisty Freda Madisona nalezne na schodech jeho luxusní vily videokazetu, na které kdosi zaznamenal zločin spáchaný v ložnici jeho domu. Zkrvavená oběť vypadá jako Fredova žena Renee a vrah - jako on sám. Přivolaná policie muže zatkne, avšak po několika dnech zjistí, že v cele je uvězněn - místo Freda - neznámý mladý muž... (Hollywood Classic Entertainment (H.C.E.))
(více)Videa (1)
Recenze (710)
Ano, výborná technická stránka filmu, skvělá atmosféra a napětí, slušné herecké výkony a zvláštní, mnou (opět) nepochopený příběh. Ale výše uvedené jsem vlastně od snímku čekal, takže s ním nemám větší problém. Navíc je prima, že i diváci, kteří nejsou fanatici přes Lynchovu tvorbu, si při jeho sledování mohou užít když nic jiného, tak alespoň již zmíněnou luxusní atmosféru a napětí. Přesto Mulholland Drive mě chytl více. ()
Vypadá to vypadá, že už jsem na Lynche snad konečně "dozrál". Sice mě pořád trochu štve, že ten arogantní a geniální parchant vytváří filmové pexeso, které buď složit nejde anebo jeho pochopení není v silách obyčejného jedince, a že přitom navíc pokaždé využívá snové pasáže, do nichž lze bez vysvětlování nacpat takřka jakoukoli mysteriózní vzpouru vůči konvencím klasického vyprávění, ale když ona je atmosféra tak zdrcující, vodítka k odhalení všech záhad tak zdánlivě blizoučko, otevřená sexualita tak znepokojivá a zároveň fascinující a vyprsená Patricia Arquette tak úžasná femme fatale (přestože v obličeji trochu připomíná pornohvězdy typu Aletty Ocean), že zkrátka nelze než nehltat každý trpělivě rozvíjený záběr a nebýt vděčný za to, že takovou interpretační soutěž vůbec máme možnost hrát. Nevím, z jakého živočišného druhu se Lynch zrodil, ale člověk to určitě nebyl... Bůh či Ďábel :) 85% ()
Jak můžeme pochopit a poznat svět, když nedokážeme pochopit ani tenhle film? To jako by se nám snažil naznačit americký režisér David Lynch. Jeho snímek Ztracená dálnice se na první pohled jeví jako čistě schizofrenický tvar - je rozštěpen na dvě zdánlivě nesouvisející půlky, které drží při sobě jen ono záhadné něco, co se událo mimo zraky diváků ve vězeňské cele. Jde snad o záměnu identit? Nějakou schizofrenii hlavního hrdiny projevující se i vnějškově změnou fyzického vzhledu? Či snad o nadpřirozeno? Proč se pak ale dějová linka filmu začíná znovu následujíc nového hlavního hrdinu? Mystérium? Záhada? Celý film se přitom tváří jako prachobyčejný řadový americký krimithriller, dotažený v tomto paradigmatu k formální dokonalosti - bravurně přesná a ukázněná režie, skvělý casting (mě osobně dostal především Henry Rollins v roli vězeňského hlídače...jeho fyziognomie ho k tomu přímo předurčuje...) i herecké výkony, vyvážená dynamika filmu, rychlé akční scény plné akce a tempa (zvláště dokonalá automobilová honička v druhé půlce filmu) střídají ty filosofické a meditativně-mystické až surreálné, povedená hudební složka (tenhle film vlastně odstartoval mezinárodní věhlas německé skupiny Rammstein), dokonalá kamera a práce se světlem, barvami (pro Lynche tak příznačná viz Modrý samet či Městečko Twin Peaks), typické a typizované atributy akčních filmů (černý Mercedes s kouřovými skly, mafiáni, motiv sledování z úvodu filmu...). Ztracená dálnice thrillerem ale přesto není... Je spíše postmoderně vícevrstevnatým a významově nejednoznačným uměleckým dílem (se znaky surrealismu), u něhož se různí jeho možné interpretace. Máme tu však před sebou zjevnou analogii - film tvářící se jako běžný thriller, který ale porušuje vše racionální a vymyká se běžným normám vnímání a chápání. Je tu filosofický přesah ke gnoseologii - nauce o poznání. Lynch je zcela jistě mystik a provokatér, leč v kořenech svého světonázoru přesvědčený zastánce skepticismu, názoru (víry?), že objektivní poznání vnějšího světa je nemožné. Rád naznačuje, dává návody, ukazuje stopy, posunuje děj kontinuálně odněkud někam, ale přesto divák zůstane vězet v labyrintu filmového prostoru a času, nedojde nikam, ztrácí se... Přešlapuje na místě nebo se v kruhu vrací na začátek. Jak můžeme pochopit a poznat svět, když nedokážeme pochopit ani tenhle film? ()
Filmy Davida Lynche jsou pro mě obrovským lákadlem, jsem jimi fascinován a při každém kousku svádním boj se svojí myslí a né a né vyhrát! Pokaždé se bojím dvou věcí, že to opět a opět nepochopím a že budu muset co deset minut rozsvicovat lampu, jak to bude "hustý"! U Lost Higwhway se mi obojí potvrdilo, ale vůbec to nevadilo, naopak! Lynch je bůh a jeho režie byla v tomhle opusu více než dokonalá, perfektně vyšperkovaná kamera hnala atmosféru do extrémů a herecké výkony to držely hodně nahoře. ()
Asi jste zažili pocit bezmoci při noční můře, kdy cítíte nevýslovnou hrůzu, vlastně nevíte ani z čeho, ale stejně z ní není úniku. Nejspíš ji zažila drtivá většina lidí, jen ta šťastnější část si to nepamatuje. Lost Highway je zfilmovaná noční můra, film, který dost dobře nemá cenu chápat, ale který je možné vnímat a který brnká na iracionální část naší psychiky. Lost Highway je vlastně starší sourozenec Mulholland Drive. Jde o mysteriózní příběh dvou mužů - každému je vyhrazena část filmu, aby ve finále jejich životy splynuly v jeden. Lynch svůj snímek zaplnil zvláštními postavami včetně jedné osudové ženy, kterou ztvárnila Patricia Arquette. Lynchův snímek, to je skládačka, kterou vlastně ani na konci filmu není možné složit, protože některé díly si ďábelský režisér nechává pro sebe. Lynch toho o svých hrdinech divákům prozrazuje hodně málo a stejně málo prozrazuje i svým hercům. Během natáčení oba dva hlavní hrdinové své postavy nechápali, lépe řečeno nevěděli, jak je mají hrát, a když se obraceli na režiséra, jen se usmíval a nechal je v jejich nejistotě. Jak to vlastně bylo a jestli film není např. popsáním duševních pochodů schizofrenika, to si každý divák musí rozřešit sám. A možná je lepší to neřešit a poddat se atmosféře. Bavil jsem se skvěle a taky jsem se přiměřeně bál. Díky skutečně bizardním postavám a zvláštnímu hypnotickému napětí je Lost Highway možné vnímat jako svérázný mysteriózní horor. Na téhle dálnici je zajímavé se ztratit už kvůli výborné hudbě s neméně výbornými texty. Celkový dojem: 95 %. ()
Galerie (45)
Zajímavosti (34)
- Film se v USA poprvé objevil na DVD až v roce 2008, tedy více jak deset let po svém vzniku. (Partina)
- David Lynch tvrdí, že úvodní scéna je inspirována zkušeností z jeho vlastního života - jednou mu brzy ráno kdosi přes interkom řekl, že "Dick Laurant je mrtvý." Když však vyhlédl ven z okna, nikdo před domem nebyl. (hot_spot)
- Bill Pullman se kvůli této roli naučil hrát své sólo na saxofon doopravdy. (Othello)
Reklama