Zběsilost v srdci

Již po několika minutách lze zcela jistě určit Lynchův charakteristický rukopis. Spousta mlžení, temné budování atmosféry s patřičně vybičovanou psychikou hlavních postav (jak záporných tak kladných), občasná nelogičnost se spoustou symbolů, amorálnost světa a mnoho jiného. Tato témata, stejně jako spousta dalších, cyklicky proplouvají většinou Lynchových filmů a přesto nezavání stereotypem, i když... V případě Zběsilosti v srdci se již o jistém stereotypu dá mluvit. Typické režisérovi figurky se mění v kýčovitou vrstvu neobvyklých povah a fyzických disfunkcí (jednonohá vražedkyně, Peru a jeho vyviklané zuby). I lehká symbolika tu jaksi nejde dohromady se syrovou estetikou. Zůstává jen obyčejný příběh v oduševnělém kabátku. Lynch buď stárne (případně se u něj projevuje sentimentální akcent) nebo se mu nedostává nápadů. (04.04.2004)

Tak jsem si po delší době pustil Lynche v očekávání další šílenosti, ale Zběsilost mi přišla na jeho poměry vcelku „normální“. Tedy, dějem (docela přímočarým a nijak zvlášť originálním), postavy byly švihnuté dostatečně (a právě o nich film je). Především Marietta a Peru (pokud beru v potaz ty důležitější pro „příběh“, těch vedlejších roztodivných tu je pak pochopitelně také pěkná řádka). Ladd mi svou nádhernou nesnesitelností pila krev po litrech snad od jejího prvního záběru, Dafoe byl tak perfektně slizký, že se mu podařilo vytvořit jednu z jeho nejlepších kreací vůbec, prakticky každý záběr si ukradl pro sebe, a je jen velká škoda, že si na něj divák musí tak dlouho počkat (ústřední pár pak paradoxně příliš výrazný není, ačkoliv je tu Cage docela sympaťák a Dern zase dost sexy). Film si plynul, u některých scén jsem se nejistě smál (snad to bylo účelem, i když např. „Lov bizonů“…co to sakra?!), ale nejvíc člověka zajímalo ono vyústění. A to by nesměl být Lynch, aby nezvolil velmi kontrastní závěr, že…Celkově to vidím na slušné 4*. (11.08.2018)

Tenhle film se podle mě nesmí filtrovat rozumem, ale spíš přes emoce a instinkty... Například, když Lula znechuceně uteče z auta po výčtu smrtelných nehod, vražd a zločinů, který se na ní valil z autoradia a Sailor přeladí na bezmyšlenkovitý metalový nářez, vyskočí z auta a začne kolem sebe kopat a nakonec oba skončí v šíleném tanci na písečné krajnici silnice, není radno hledat motiv jejich jednání, ale zkusit to nějak emotivně pochopit... Ostatně, to platí o většině lynchovy tvorby, ale tady možná ještě o trochu víc. Film hodně táhnou nahoru herecké výkony - mladý Cage, Laura Dern, neuvěřitelný Willem Defoe,... Ne právě snadno uchopitelný zážitek, který možná není lynchovým vrcholným dílem, ale určitě stojí za zhlédnutí. 80% (13.11.2006)

Chápu, že to je podstata Lynchových filmů, ale mě tam štvali úplně všichni a nejradši bych jim jednomu každému ložnici vybavila časovanou bombou, abych sobě i jim to utrpení zkrátila. Sobě jsem ho posléze zkrátila vypnutím filmu, hrdinové se tuším do konce dopotáceli taky. Nejsem cílová skupina filmů pana Lynche, doufám, že se s tím dokáže vyrovnat. (10.07.2011)

Lehká love story s těžce hororovými prvky. David Lynch nám ukazuje přesně, to co by každý soudný režisér promptně vystřihl a s tímto „vystřihnutým“ materiálem pak nakládá mimořádně sofistikovaně, zcela podle svého gusta. Výsledkem je surreálná směs krve a slz. Ve svém nejhlubším nitru čirá romance byla po cestě k divákovi očividně mnohonásobně brutálně znásilněna a zohavena, přesto ze své podstaty nic neztratila a víceméně úspěšně doklopýtala k „nelynchovskému“ konci. Je to maximálně podivný film, který vám bude připadat tím komplikovanější, čím víc mu budete chtít porozumět. Zapomeňte na klasickou filmařskou práci s charaktery, u Lynche hrají stejnou roli tělesné a duševní stránky člověka, jako mytizovaná místa a události. Jejich postupné odhalování je pak jenom vyvrcholením strastiplné cesty, na které můžete snadno zabloudit do slepé uličky (kde na vás pravděpodobně vyskočí úchyl s velmi bizarní perverzí). Slizské lidské zrůdy a zrůdičky, které míjí zdánlivě neposkvrněnou mileneckou dvojici, zde slouží jako pouhopouhé metafory obvyklých překážek lemujících cestu k pravé lásce. Samozřejmě lze příběh vnímat ve stovce jiných rovin a následně dlouze debatovat nad jejich významem, ale právě tohle je ten druh umění, které mě svou snahou o sdělení věcí tak prostých a krásných stylem tak komplikovaným a nadneseným, spíš nudí a otravuje, než děsí a znepokojuje. Občas je méně více a u romancí by to myslím mělo platit dvojnásob. 70% Zajímavé komentáře: hirnlego, Superpero, tron, H34D, Radko, Eddard, liuk, misstake, TotalFilm (13.04.2006)