Jackie

Nedalo mi to nepustit si části originálního dokumentu o Bílém domě, který Jackie Kennedy natočila, abych se ujistil o akurátnosti výkonu Natalie Portman. A teda, koukal jsem a poslouchal jsem jak blázen. Nejenže je to tedy slovo od slova to samé a prvních deset minut jsem si říkal, proč tenhle film vůbec vznikl, ale originální Jackie má celkem sympatický projev, působí příjemným, byť trochu nervózním, dojmem. Za to Natalia Portman působí jako arogantní falešná mrcha s naprosto přestřeleným přízvukem. Stává se, že je nějaký herecký výkon hloupý, směšný, ale aby byl přímo nesnesitelný, to opravdu jen málokdy. A jak je očekávatelné, Natalia nesleze z obrazu ani na vteřinu a není byť na vteřinu možné uvěřit, že se spojila se svou postavou v jeden celek. Je to pořád Natalia Portman, co se zoufale snaží o herecký výkon. Musím uznat, že se to v průběhu filmu poněkud zlepšilo, nebo jsem si zvykl, ale ten začátek je tedy naprosto otřesný, zvláště pak úvodní rozhovor na verandě s novinářem. Nominace na Oscara byla již tedy zřejmě přiklepnuta předem, bez ohledu na konečný výsledek. Jinak ve filmu není nic jiného k vidění. Nejzajímavější jsou události krátce po atentátu v letadle a zajímavé pnutí mezi Jackie a nastupujícím prezidentským párem. Vzhled herců byl obecně vybrán velmi dobře. Slušná je ještě hudba, ale jsou tam asi jen dvě plochy, co se opakují dokola, nebo jsem si jiných nevšiml (jakože tklivé smyčce plus hrozivě klesající smyčce). Jinak je to ale prázdný film a na poměry daného žánru i s velmi malou edukativní hodnotou. (01.03.2017)

Film, u kterého mě vyloženě mrzí, jak nízké hodnocení si zde vysloužil - podle mě je zde nedoceněný. Dostal mě svým filmařským stylem (velmi se mi líbilo jeho delikátní nahlížení do soukromí titulní postavy, zcela prosté jakékoli senzacechtivosti, jakož i to volné přecházení mezi retrospektivní a současnou dějovou linkou, byť to rámování celého příběhu postavou novináře, kterému se JK zpovídá, je dnes už strašně konvenční a ohraný umělecký postup), nádhernou kamerou (některé záběry jsou zcela úchvatné) a samozřejmě i hereckým výkonem Natalie Portman, která se pro tu roli snad narodila (velmi mě potěšilo, že věkově přesně odpovídala stáří skutečné Jackie v době atentátu, byť vzhledově tam podobu ani při nejlepší snaze prostě nevidím - snad i proto, že NP je mnohem hezčí než byla JK). Sám jsem byl skutečně překvapený, jak moc se mi ten film líbil - a to navzdory tomu, že mě životopisné filmy téměř nezajímají, a že jsem nedávno sám napsal, koho zajímá nějaká Jackie. Nu, samozřejmě jsem se mýlil, byla to velmi zajímavá žena, a ten film mě možná tak bavil právě proto, že mi nepřišel jako klasická životopisná nuda, ale jako příběh, který má i univerzální přesah o tom, jak to mají ženy na podobných pozicích těžké - a kolik toho musí vydržet. A JK si vážně prošla naprostým peklem - moment, kdy téměř v závěru snímku překvapivě pronese, že si vlastně všechno pamatuje (ačkoli předtím tvrdila opak), a následuje střih na šokující scénu atentátu, kdy je jejímu muži ustřelena půlka hlavy - je naprostým vrcholem filmu a momentem, kdy jsem uvažoval o plném hodnocení (tak působivé je to podle mě i proto, že to přichází až téměř na konci - kdyby film touto scénou začínal, jevil by se nutně zbytek děje vedle toho jako mdlý a neměl by už čím překvapit, protože svoje nejlepší karty vyložil už na začátku - takto ke konci je to velmi nečekané, a to o působivější). 5 hvězd jsem nakonec nedal z důvodu, že mi přece jen nesedlo obsazení některých postav, a potom mi tam trochu vadilo těch několik dobových záběrů, které jsem tam identifikoval - podle mě se to tam nehodilo a působilo to na mě nepříjemně rušivým dojmem. Jinak za mě ale naprosté nadšení - tenhle film budu z hlavy dostávat dlouho. (04.06.2017)

Film pro me byl zklamanim. Byla jsem natesena jak mala, ze se dozvim neco o ni a jejim zivote...jak se vubec poznali, jaka byla svatba...jak prozivala urad sveho manzela. Cokoli o zivote ci o nejakem tajemstvi...ale bohuzel cely film byl jen o smrti. Coz mi prislo dost jednotvarne a i snimek ktery mel 95 minut mi diky tomuhle prisel nekonecny. Natalie Portman jako vzdy uzasna, ale bohuzel film nezvedla tam, kam bych chtela. Cekala jsem na okamzik kdy se neco stane kdy se vrati do minulosti a zacne to vse vypravet. O jejich vztahu nebylo vicemene receno nic a resil se jen pohreb...dost depresivne zamerene, hudba tomu pridavala... Ocenuju ze tam byly realne prostrihy a nejake vety co rekla Jackie by si clovek mel zapsat do denicku. Ale bohuzel na me byl film malo ,,americky" cekala jsem boom a tohle je takovy alternativni neco, kde je hodne krve a malo usmevu. (02.02.2017)

Darmo predstierať, faktom zostáva, že film vznikol ako odrazový mostík pre akúkoľvek herečku, aby naplno ukázala, svoje herecké kreácie. Je to film pre herca a na oscaroch viete tieto konkrétne filmy veľmi ľahko rozlíšiť. Minulý rok to bol napríklad Kráľ Richard, ktorý staval na banálnom príbehu, ale zaujímavý bol práve pre herecké kreácie Willa Smitha. Jackie je síce starší film, ale na hereckom perfekcionizme mu to neuberá. Larraín je aj napriek pomerne jednoduchej téme hravý a nejednoznačný. Časové roviny sa menia jedna cez druhú a až na konci klikne, aká bola vlastne chronológia všetkých scén. Paradoxne to film ozvláštňuje ale nie natoľko, aby ho to spravilo pamätným. Syžet je síce hravý, ale všetko to stojí a padá na formálnej čistote. Či už je to Fontainova kamera a špinavosť obrazu, ktorá je uhrančivá alebo hudba Mica Levi, kde stačí jeden jediný klavírny tón a máme na obraze emóciu. Natalie je potom už len čerešničkou na torte. Film, ktorý je doplňujúci v rámci spomínaných udalostí, a neprinesie historicky nič nové, len nám osvieti problematiku z iného uhla. Na to, o aký film sa jedná ide o formálne aj emočne veľmi dobre spravené dielo. Stavajúce na dialógoch a tichu, ktoré dokonale využíva svoje prostredie, v ktorom sa postavy nachádzajú. A je jedno či je to upršaný hmlistý cintorín, alebo štyri steny prázdneho Bieleho domu. (17.11.2022)

Brilantní expresionistická óda na žal a okázalé truchlení. Larraínův film je mytizující, stejně jako je dekonstrukcí mýtu. Uvědomuje si, že "pravda" je něco, co nelze nikdy plně uchopit a spoutat, a tak se místo toho hluboce noří do "performance" - v první řadě Jackiiny, ale v obecnějším smyslu "performance dějin." To vše v naději, že z obnažené brutality historie a jejího stylizovaného zmatku se vynoří kousek "pravdy", který budeme schopni ne pochopit, ale pocítit. (14.03.2017)