Jackie

Tvůrci se vyřádili v kostýmech (Madeline Fontaine stojí za Amélií z Montmartru) a dobové preciznosti, Natalie Portman zase jednou dokonale herecky září, ale jinak je tahle látka už předem odsouzená k tomu stát se dalším životopisným dramatem bez přidané hodnoty. A že už takových bylo. Prostě jedna smutná paní chodí po Bílém domě a řeší, co bude dál. Možná přeháním, ale zhruba takhle vyrovnávání se první dámy Spojených států se smrtí nejmocnějšího muže světa vypadá. Že to koupil v Dallasu a že někdo konspiračními teoriemi žije dodnes, víme. Nás ale zajímá to, co se děje na plátně. Žádné emoce, žádná gradace, žádné scény, které by přinesly nějaký výraznější konflikt. Odvážná i roztěkaná Jackie, která se na veřejnosti dokázala dokonale ovládat a zahrát každou roli, kterou jí její pozice předkládala, je prezentovaná jako žena s rozostřenými povahovými rysy, nicméně dokonale (a na pokraji nervového zhrocení) zahraná Natálkou. I ona však možná lituje, že výsledek nenabízí NĚCO navíc. Ono je fajn sledovat rekonstrukci s přispěním skutečných dokumentárních záběrů, kdy třeba sledujeme záznam z roku 1963, který se odráží v okně auta, ve kterém sedí hlavní hvězda filmu. Jenže co dál? Životopisný film nikdy nezestárne, nikdy nenastane doba, aby byl neaktuální a nezískal si diváckou přízeň. Většinou je to srozumitelný kus pro všechny, jenže stejně často i strojeným a nudným zklamáním. (22.02.2017)

Natalie Portman sa naučila mimiku, spôsob reči a vystupovanie Jacqueline Kennedyovej. To je tak jediné pozitívne, čo si z filmu môžete odniesť. Nejde ani o životopisný film, kde by bolo oveľa zaujímavejšie sledovať jej vzťah nielen s manželom, ale aj jeho bratom, neskôr miliardárom Onassisom a podobne. Lenže film sa orientuje len na krátku pasáž jej života krátko po smrti prezidenta Kennedyho, a tak je aj tá hodinka a pol pridlhá. Už v tretine sa budete nudiť. (23.02.2017)

Dokonale smutný film, opravdu se mu na mě podařilo přenést všechny ty pocity a nálady - šok, zármutek, odhodlání... Mám rád tyhle životopisné snímky, které se nesnaží vyprávět opravdu všechno, ale soustředí se na několik dní, na jednu událost, díky které hlavní hrdiny poznáme stejně dobře, ne-li lépe. V klasickém filmu bychom čekali na scény "teď se poznali, teď se vzali, teď mají svatbu, teď má milenku, teď mají krizi..." a mohli si je v duchu odškrtávat, tady si do minulosti jen tu a tam odskočíme, když to má smysl a je potřeba vyvážit tu hroznou přítomnost nějakým světlým okamžikem. Natalia Portman je v těžké roli skvělá, z profilu je Jackie dokonce velmi podobná, a pokud hraje afektovaně, jsem si jistý, že je to proto, že se v těch situacích afektovaně chovala i Jackie. V knize, podle které tenhle film vznikl, ona sama hovoří o dvou tvářích pro soukromí a pro veřejnost a Natalia Portman to přesně zachytila - srdcervoucí pláč po atentátu versus kamenná tvář při Johnsonově přísaze. Perfektně vybraní jsou i ostatní herci, v každém poznáte skutečnou postavu (JFK je dokonalý dvojník a není to maskou), a zážitek umocňuje intimní režie a působivá melancholická hudba._____P.S. Knihu Jackie - Čtyři dny, které jí změnily život můžu doporučit opravdu všem. Vychází ze dvou rozhovorů s Jackie (o jednom z nich je tento film) a Jackie v nich je až nebývale otevřená. Když jí nahlédnete do hlavy a pochopíte její pocity, uvidíte, jak moc se tenhle film povedl. (03.03.2021)

Krásně natočená nuda s několika hodně silnými momenty a výborným soundtrackem, ale zato s lehce nesympatickou hlavní postavou, což nemusí být nutně chyba Natalie Portman, ale samotné Jackie, která si tenhle charakter tak trochu vybudovala kolem sebe sama. Ale ty drobné nuance, jakými jsou třeba změna hlasu první dámy v soukromí a na veřejnosti nebo práce/ hra s médii jsou prostě fascinující. (11.02.2017)

Tak strašně strojenou nudu jsem ještě v životě neviděl. Filmy o amerických prezidentech v sobě sice mají tenhle druh nudy, ale tady to bylo umocněný ještě tím příšerně afektovaným vystoupením Natalie Portman, kterou za jiných okolností mám moc rád. Tady jsem jí ale vysloveně nemohl vystát. Předváděla se před kamerou a vypadalo to, jak kdyby toho Oskara opravdu hrozně chtěla. Tak strašně moc, že protivněji a rádoby důvěryhodněji by se pitvořit snad už asi ani nemohla. A k tomu i samotný film trpí tím, že v podstatě je o ničem. Má určité momenty, ale ty bych spočítal v několika minutách. Zbytek je jen naprosto zbytečný film, který se snaží zapůsobit na americké občany. V Evropě podle mě bezpředmětné. (03.02.2017)