Čas probuzení

Je tragické žít v neživém těle. Nežít v těle živém je však ještě tragičtější.. Lidskostí napěchovaná rapsodie Penny Marshall umí dojímat a zároveň vypouštět páru humorem. Přináší i otazník, jestli neurolog, co se kvůli fungující léčbě musí změnit v psychologa, cítí něco jako pocit viny, že přivedl pacienty do světa, o který mohou kdykoliv zase přijít.. Probuzený De Niro i good Williams válí, nicméně na působivosti ubírá schematičnost a očividná špionáž nad kukaččím hnízdem.. (08.06.2020)

Velký dramatický Hollywood (dneska už tohle  netočí), pečlivě vykalkulovaný a učesaný. Pro někoho možná na kýbl, sentimentu je tu opravdu hodně, ale na druhou stranu je dvojice Williams a zejména De Niro naprosto báječná. Ten první hraje svou obvyklou roli nesmělého ale vlastně cílevědomého hrdiny, a prostě mu to v téhle poloze jen sluší. Ale co předvádí ten druhý, to je panečku  něco. De Niro tu ukázal, že patří nejen k nejlepším hercům své generace, ale i k těm nejlepším vůbec. Jeho Leonard Lowe je nezapomenutelnou figurou a to i díky mistrovskému fyzickému  herectví svého představitele. Za mě je Čas probuzení přesně ten typ filmového příběhu, ke kterému se dá po čase vracet jako k dobré knížce. (20.07.2023)

Drama, dojímavé a poetické, tragické a úsměvné, přátelské a skutečné. Víte, tenhle film mě prostě dojme pokaždé, kdy se na něj podívám. Osudovost, předurčení, nemožnost se vymanit, ať už uděláte cokoliv, tyto věci se mnoha lidí včetně mě dotýkají více, než bychom si byli ochotni přiznat a mě osobně to někdy dosti vadí. Robin Williams by si zasloužil za tuhle roli Oskara. Je to jedna z jeho nejdramatičtějších rolí, ale zároveň nejpřátelštějších a nejrealističtějších. Doktor Sayer je svou láskou k lidem, přesto osamělostí a jistou odtažitostí tak strašně sympatický, že by si ho prostě člověk musel oblíbit. Robert DeNiro je dobrý, jen v jeho případě nedokážu říct, jestli je to jeho hraním, či jen tím, že ty trhavé pohyby v křeči zrychlili o jednu třetinu. Je škoda, že Probuzení pokaždé uvádějí tak pozdě v noci, jako by chtěli dostát jeho názvu a zastihnout diváky za čerstva. Ale když jde člověk spát v pět ráno, moc se nevyspí, jenže nepodívat se na tento skvost, to přece nejde. Tato nemoc je neléčitelná i dnes, i když jsem někde četl, že by to snad nemělo už moc dlouho trvat. Dnes se ale experimentuje s jinými způsoby léčby. Zatímco doktor Sayer používal chemické látky, které nahradily a opravily vypálená chemická spojení v mozku, novější výzkum míří k biologickým způsobům a sice vstříknutím kmenových nervových buněk prasat do lidského mozku. V jednom dokumentu jsem viděl, že mají opravdu dobré výsledky, přestože to zatím funguje u lidí, kterým mozky vypálily pouze nekvalitní léky. U těch, jimž to způsobily nemoci, ať už Alzheimer (úbytek neuronů a návazně acetylcholinu v mozku potřebného pro přenos nervových vzruchů) či Parkinson (poškození mozkových center vyrábějících dopamin, který přenáší nervové vzruchy), to nefunguje trvale, protože ty nemoci postupně zničí i nově vstříknuté kmenové buňky. Nemyslete si, nedělám chytrýho, prostě jsem si o tom něco zjistil, protože mě to zajímalo. (27.12.2005)

Awakenings je jedno z nejpůsobivějších dramat, které jsem kdy viděl. Penny Marshall si vzala obrovské sousto, ale zvládla to dokonale. Scénář je povedený a děj je zvládnut perfektně. Robert De Niro jako pacient je excelentní a herecký výkon působivý, protože jeho role není zrovna jednoduchá. Robin Williams jako ošetřující lékař, který se snaží skupině pacientů pomoc je také perfektní. Awakenings má v sobě něco, co jsem ještě u žádného filmu neviděl, a proto mě dokázal od samého začátku zaujmout. Divák soucítí s pacienty a střídá emoce s nimi. Chvilku emoční zážitek, kde se vám slzy vlévají do očí a o pár minutek dál se smějete a bavíte se jako nikdy. K závěru Awakenings dostává smutný náboj, když se Leonardovi (Robert De Niro) vrací jeho choroba zpátky. Celý snímek je dojemný a působí na člověka. Jak už se občas stává, vše nemůže končit tak jak si představujeme. Konec není krásný, ale přesto své kouzlo má.. 10/10 = 100% (16.12.2011)

It's a fucking miracle. To tenhle film opravdu je. Dvě hodiny, které utekly ani nevím jak a pak se dostavil pocit nepochopitelného prázdna. Ta myšlenka mrhání životem, zabřednutí do všednosti a stereotypu, nesmyslného strachu ze zklamání... Žijeme, nebo stále jen čekáme na někoho, kdo by nás probudil?? (02.10.2009)