The Haunting - Dům na kopci

Seriál, ktorý ukazuje Flanaganové majstrovstvo. Je nekonvenční, hoci využíva zažité schémy a konvencie žánru. Je iný, pretože sa nebojí pracovať s postavami a s ich vývinom. Je výrazný, pretože časové roviny a neustále striedanie minulosti s prítomnosťou má nielenže silné emočné presahy, ale zároveň ukazuje komplexnosť a premyslenosť diela, keď na konci všetko do seba krásne zapadne. Bez zbytočných scén. Bez zbytočných hlúpostí. Má to skvelé ľakačky a má to správnu duchársku zápletku. Koniec je nádherne dojímavý a rezonuje. Páčilo sa mi to veľmi. Jedna z tých vecí, za ktoré som rád, že sú a dúfam ticho v ďalšie...podobné príbehy. Bolo to veľmi príjemné. 1 séria - 90% (18.12.2019)

Když jsem si tento snímek vyhlídl, že se na něj podívám, tak jsem byl vcelku natěšený, že se budu bát a schovávat se pod peřinu jako malej Jarda. Místo toho mě čekal dramatický a životopisný snímek jedné sympatické americké rodiny, která měla smůlu a přistěhovala se na krátkou dobu do jednoho domu s pochybnou minulostí. On totiž jejich fotřík tu barabiznu chtěl dát do pucu a pak jako správnej americkej kapitalista jí chtěl prodat za nemalé peníze na realitním dobytčím trhu. Ale to fakt neměl dělat, protože tento dům si vždy žil a bude žít vlastním životem a taktéž navždy změnil osudy všech členů této rodinky, ale i všech předchozích nájemníků. Vidíme zde dvě časové linie. Ta první linie se odehrává v přítomném čase, kdy jsou děti ze strašidelného domu už dospělé a ta druhá linie nás zavede pomocí velkého množství flashbacků do doby, kdy se tato do té doby šťastná rodinka stěhuje na jedno léto do tohoto prokletého domku na kopci. Hned od začátku mě zaujala úvodní hudební znělka a pokračovalo to příjemnýmí hereckými výkony poměrně neznámých herců a taktéž vhodně vybranou lokalitou a to myslím jak exteriéry, ale i interiéry již zmiňovaného domu. Taktéž jsem byl zaujat mysteriózním a tajemným pozadím tohoto příběhu, které se vznášelo v každé epizodě nad osudy členů této prokleté rodiny. Taktéž mě bavily poměrně detailně vytvořené profily všech členů rodiny, kteří si své břímě nesli odmalička a každý se s ním snažil vypořádat po svém. Akorát mě trochu mrzí, že těch hororových prvků tam z mého pohledu bylo vcelku málo a takových těch lekacích momentů jsem si moc neužil. Ale jako celek to fungovalo a musím konstatovat, že spokojenost je na místě a že co nejdřív pouštím druhou sérii o které doufám, že bude minimálně stejně kvalitní jako tato série, která mě dost bavila a které dávám zasloužených 90%. (07.07.2021)

I přes trošku kýčovité finále mě Hill House poměrně silně zasáhl. Mike Flanagan se totiž přesně trefil do věcí, které mám upřímně rád. // (a) Velice chytře vypráví! Systematicky pracuje se spoustou elips, které později zaplňuje využitím perspektivy jiné postavy. Každá z prvních čtyř epizod tak zvládá vyprávět chytrý příběh, ale zároveň vypouštět klíčové informace a neustále divákům odepírat všechny souvislosti. Pátý díl potom vyplní mezery týkající se současnosti a ten šestý definitivně – ve fenomenálně inscenovaných dlouhých záběrech – dovysvětlí minulost. Na těchto základech se pak vystaví zbylé čtyři epizody. Brilantní narativní mozaika! // (b) Soudržnost stylu! Flanigan nekompromisně lpí na spoustě promyšlených návazností – kompozice, pohledu, akce, zvukových můstků –, jejichž zapojením plynule přechází mezi několika časovými rovinami. Do toho patří i zmiňované dlouhé záběry, v nichž se také přechází časem (ačkoliv zde už rafinovaně skrytými střihy). I strašení pak probíhá především v delších záběrech s promyšlenou inscenací v několika plánech. Nejde tak o tradiční jump scare, ale o zdůraznění přítomnosti nepřátelských prvků uvnitř prostoru, do kterého nepatří. Podobně jako ty nejlepší duchařiny: Oculus, Annabelle nebo Insidious. // (c) Přístup k žánru! Obrací totiž tradiční dynamiku mezi dramatem a hororem, v tom se spojují oba předešlé body. Značná část současných duchařin si na rodinném dramatu sice zakládá, ale využívá jej pouze jako základní motivaci ke strašení. To není nutně špatně, první Insidious s tím pracuje výborně! Ale desetidílný seriál by takový přístup asi neunesl, případně by se brzo omrzel. Zde totiž hororové zápletky slouží pouze k rozvíjení rodinných traumat z dětství a neschopnosti se s nimi později konfrontovat. // Spolu s nemotivovanými absurdními násilnostmi je tohle přístup, který mám u hororu nejraději. Mike Flanagan pro mě představuje asi nejzajímavějšího žánrového režiséra současnosti – ať už s limitovanými prostředky natáčí home invasion (Hush) nebo variuje podobná duchařská schémata v různém rozsahu (Oculus x Hill House). (23.06.2019)

Hororový žánr osobně řadím mezi nejtěžší k perfektnímu zrealizování. Ono vyvážit dobře vystavěný příběh s tou tíživou hororovou atmosférou okořeněnou lekačkami, jenž nepůsobí prvoplánově a lacině, to vše zvládnout jesť skoro pro každého hororového tvůrce nereálný úkol. Ale režisérovi Flanaganovi se to vydařilo. A nutkno podotknout, že lepší hororové drama jsem asi doposud neviděl (a tím mám na mysli i celovečerní snímky). Dům na kopci totiž zazářil v každém svém jednotlivém aspektu, doopravdy jsem nenašel sebemenší chybičku, kterou bych mohl autorům vytknout. Fakt nenašel, což nechápu. Vyprávění postavené na příběhu v současnosti s retrospektivními prvky v 26 let staré minulosti se zprvu jevilo dost chaoticky, ale postupem času, jak seriál plynul ke svému finiši, se všechny vyrojené otázky zodpověděly způsobem, že snad každičký divák musel být ve výsledku spokojen. Tak silný příběh o jedné rodině jsem na velkém plátně neviděl. Mnoho herců se tímto svým počinem neskutečně zviditelnilo, věřím, že to nakopne jejich kariéru a uvidíme je v mnoha projektech. Dětští herci mě nechali v úžasu, odhodili všechny zábrany nějakého strachu z publika a předvedli výkon, na který jsem jen dokázal čumět jako puk. Vše doprovází úžasně stylová hudba, podmanivý a drahý vizuál, výtečná kamera nenechávající diváka chladným a mrazivá atmosféra, jenž se vám zahryže až do morku kostí (pár scén mi přivodilo infarkt). Kromě dílů pět a šest, které jsou všude vynášené do nebes (a to poprávem!), mě závěrečné dva díly odrovnaly. Ať už svým precizním zakončením tohoto drtivého příběhu, ať už skvělými dialogy, které ve vás budou rezonovat hodně dlouho, a také i emocionálně strhujícími momentkami, kvůli kterým si budu muset dokoupit balení kapesníků. Mike Flanagan, jednoduše jméno, co se mi vrylo do paměti pod kolonkou PERFEKCIONALIZMUS VE VŠECH OHLEDECH. A to už nikdo nezvrátí. Za mě 100 % (26.10.2020)

Po 9ti dílné parádní jak hororové tak psycho-psychologické jízdě s velmi sympatickými postavami a hodně dobře se formující atmosférou, přichází 10. a ten jakože rozhodující a vysvětlující díl, který to u mě naprosto zničil... Jasně, způsobů, jak to ukončit bylo mraky, tvůrci zvolili tento, ok... ale pro mě špatná volba. To je vše... Jinak super záležitost, kdy z už tisíckrát omílaného tématu opravdu lze vytvořit povedený a svým způsobem originální počin. Škoda toho konce... (17.05.2020)