Amnestie

Jonáš Karásek divákom ponúkol filmové spracovanie udalostí z r. 1990, keď v Leopoldove vypukla vzbura väzňov a ako si to pocitovo pamätám z vtedajších správ, dialo sa niečo, čo sme pred revolúciou nepoznali a čoho sme sa aj obávali. Že nám nová demokracia prinesie aj iné, ako vysnívané prejavy slobody – a tie sa nám páčiť nebudú. Film bol pre mňa pozitívnym prekvapením, herci, najmä Juraj Bača, Natalia Germani, Ján Jackuliak, aj Marek Vašut sa svojich úloh ujali statočne. Horšie som vnímala Mareka Majeského – absolútne mi typovo nesadol. Opäť česko–slovenský film, ktorý má technický problém a už sa dlho pýtam, prečo? Problém so zvukom. Niektoré dialógy som si musela prehrať dvakrát a to filmu nesvedčí. Výraznejší zvuk dažďa, ako rozhovor dvoch postáv? Navyše film bol zostrihaný hrubou sekerou, divák ešte nespracoval predošlú scénu a už je uprostred ďalšej. Celkovo jemne nadpriemerný kúsok z našej nedávnej histórie. (17.07.2021)

Napínavý thriller Amnestie je prošpikovaný skrz naskrz postavami, se kterými se dá jen těžko sympatizovat. Oceněníhodné ovšem budiž, že ukazuje často mytizované období kolem Sametové revoluce absolutně bez příkras. Po herecké stránce snímku nemohu vůbec nic vytknout a strhující záběry z vězeňské vzpoury v Leopoldově patří dozajista k nejvíc cool scénám v dějinách Česko+slovenska. Stav podobný katarzi lze prožít při tom závěrečném přechodu z pokladnice naší hudby v podobě skladby Vltava ze Smetanova cyklu symfonických básní Má vlast do emotivní písně Karla Kryla Pasážová revolta, jejíž interpretace se velmi přesvědčivě zhostili David Koller s Richardem Müllerem a Viki Olejárovou. Jistěže bych našla i nějaké chyby, ale v konečném vyznění filmu jsou naprosto zanedbatelné. (85%) (17.12.2020)

Scény vzpoury v Leopoldově jsou natočeny skvěle a některé dokonce berou dech. Bohužel značná část filmu je vyplněna nudnou vatou. Hromada smyšlených a hlavně zbytečných postav zabírá místo těm skutečným a natahuje snímek do nesmyslné délky. Slovákům není rozumět, protože neumí mluvit a Vašutovi zase není rozumět, protože neumí slovensky. (23.09.2021)

O amnestii a leopoldovské vzpouře je to vlastně až v závěrečné půlhodině. Do té doby film mapuje především dobu těsně před převratem, kdy se prakticky ve stejné míře věnuje vězňům i lidem na svobodě, přičemž jejich osudy jsou vzájemně propletené. A to se mi líbilo víc než samotné nepokoje. Zásluhu na tom mají především výborně napsané postavy, které až na trestanecké výjimky nepůsobí lacině černobíle. Zejména u person z řad disentu si toho cením. Tím ale nechci říct, že by se film pouštěl do nějaké laciné revize dějin a házel disidenty do jednoho pytle s exponenty bývalého režimu. Jen z nich prostě dělá lidi a ne svaté obrázky. Něco do sebe má i samotná atmosféra věznice a věrně je vykreslený i samotné přežívání uvnitř. A bavila mě i jemná porevoluční kritika beroucí si na paškál bryskní převlékání kabátů. Problém jsem neměl ani s herci a ač jí obyčejně moc nemusím, Geislerová mě tady potěšila. 85% (02.07.2020)

Jednoho dne vyplavil Dunaj nečtitelný popsaný hajzlpapír. Naštěstí jej neobjevil třeba takový Dušan Pakoš a neudělal z toho Amnestii pro Vejmělkovou s Ibrahimem Maigou v roli nejhnusnějšího leopoldovského cigoše. Tenhle kreativní Jonáš z té stylistické hrůzy spatlal jeden z nejlepších maďarských filmů posledních let o dobách, kdy bezvýhradně platilo, že žádný disident prostě nikdy nemůže být amorální hrabivá kurva, protože je přece disident, a rudými zrůdami náhle uvolněná koryta se rozdělovala sviním z opačného konce spektra. Kdyby se tenkrát stal prezidentem Mejla Hlavsa, vyšlo by to nastejno, akorát bychom teď už měli psychicky natrénováno na tu současnou hradní oživlou mrtvolu. Řemeslně perfektní, dramatizačně i scénáristicky zcela bez výhrad, obsazením skoro taky (skvělý výtěr morgošů i bílé spodiny), jen místo toho pydlookého donchujaského homoše, co parodoval Kňažka, mohli vybrat nějakého skutečného herce. Gajslerka bravurně zmákla svou obvyklou polohu mrazivé dominy z BDSM salónu pro zoufale impotenty, dokonce i Vašut Čarnokurvský byl docela snesitelný, i když mluvil maďarsky jako mentálně zaostalý Papuánec, ovšem třešničkou na dortu byla jednoznačně Iridiová Natálka, která vystřihla tu morálně pokřivenou kurvu tak dokonale, že jsem měl místy chuť jednu vypálit monitoru. Doufám, že ji záhy potkají další pořádné role a nebude se muset ponižovat a plýtvat talentem v plagiátorských sračkopohádkách Prímy HNOOJ se slizce toporným buznohlavem. Dobře, Jonáši! Je rozhodně přínosem, že někdo tu, účelovou amnézií zastřenou, amnestii vytáhl ještě před Ódou na ráčkujícího pravdoláskaře z análů temných včerejšků zase na světlo ateistické, a navíc v takovéto exekučně excelentní a zábavné formě. (27.07.2020)