Hodinářův učeň

Já si uvědomil, že na pohádce jsem od mých ranných dětských let nebyl a přitom, když o vánocích čumím na pohádku a je dobrá, odcházím spokojen. Když jsem se koukl na casting Hodinářova učně, říkal jsem, jo to by mohlo vyjít a vzal jsem buchty, ruksak na záda a místo do světa za princeznou jsem se vydal do kina za pohádkou. Musím říct, že jsem se po skončení projekce za svou výpravu pochválil, sice jsem nedostal ani půl království, ani princeznu za ženu, ale zato jsem dostal skvěle odsejpající, zábavnou, nevulgární pohádku se kterou bych jako rodič určitě pro svou ratolest neměl nejmenší problém. Dobro ani zlo tady nějak vyhrocený, spíš i ty pohádkovější postavy z obou stran občas udělají něco co jim úplně nevyjde a mají i přes své čarovné schopnosti blízko k nám lidem. U pohádek si vždy cením toho, že i když tuším jak asi pohádka dopadne, dokáže mou pozornost udržet až do konce a ještě mě přinutí fandit dobru, protože občas se najdou tak příšerné pohádky a hrozně napsaný kladný postavy a bytosti, že radši fandím zlu, Hodinářův učeň naštěstí není ten případ. Hlavní hvězdou je tady Jani Plodková její zlá sudička mě neskutečně bavila, krásná kombinace zloby a roztomilosti resp. zábavnosti, další dobrou roli si seknul Viktor Preiss, který je tady pro mě absolutní záporák a přesně ten typ člověka - zákeřnýho hajzla. Kluci z Dejvickýho divadla, svoje sudičky taky nemohli trefit líp a zejména Vaška Neužila začínám mít čím dál tím víc radši. Je fajn, mít v bijáku zase pohádku na kterou se nemusí bát rodiče vzít své děti že jim způsobí trauma. Jo a je tam hodně motýle, pane premiére. (12.08.2019)

Česká pohádka HODINÁŘŮV UČEŇ (2019) je vskutku pozoruhodný film už tím, že dokázal dovést do extrému antické schéma, kdy všechny hlavní lidské postavy nejenže neprojdou vývojem, ale zůstávají až na plnění konkrétních úkolů nebývale pasivní - zatímco jejich kroky víceméně plně řídí hra/sázka postav nadpřirozených, případně pes! (Jedinou výjimkou je hrdinčina hladovka, ale i to je vlastně způsob řešení zadaného úkolu... pro změnu víceméně tím psem. :)) ___ To není coby východisko neobvyklé schéma, viz PRINC A VEČERNICE, S ČERTY NEJSOU ŽERTY či NESMRTELNÁ TETA, z hlediska hlavní postavy takhle funguje i většina verzí POPELKY. Vlastně je to tradice rozvíjena od antiky, kde lidské osudy řídily rozmary bohů... Nikde se v jeho celkové aplikaci a dovedení do důsledku podle mě (co jsem viděl) nedošlo v českém filmu tak daleko jako tady. ___ Nejde přitom o chybu a tu pozoruhodnost nemyslím jako sarkasmus, film tento koncept - Jitka Rudolfová byla obklopena dětmi, tak jsem se nemohl zeptat, jak moc vědomé to bylo - s postupným vývojem osnovy (ne postav) důmyslnými způsoby ozvláštňuje: (1) Za prvé mění aplikovaná inovativní schémata (včetně spirálového!), jimiž hrdina prochází na svém podivném kvestu za hodinkami, jež varují před smrtí. (2) Za druhé od pětadvacáté minuty intenzivně využívá sebepodporující síly vyprávění celého filmu v křížovém střihu, kdy se obě prostorově oddělené linie dění vzájemně umocňují - jedna soustavně rozvíjená, druhá epizodická. ___ Vezmeme-li navíc v potaz flashbacky, sny, příběh v příběhu, montáže, poctivě se vším všudy filmařsky realizovaný model záchrany na poslední chvíli a hru s funkcemi určitých postupů (světlo, široké objektivy, inscenování figur v rámu, zvukové efekty), navzdory určité repetitivnosti je HODINÁŘŮV UČEŇ vlastně mnohem chytřejší film, než by se na první pohled zdálo - a to zdánlivé popření základních dramaturgických pouček je na tom pro mě osobně nejvíc fascinující. (10.11.2019)

Docela čumím, jak nadhodnocený tenhle film od mých oblíbených či znalců filmu je. Stejně, jako hlavní hrdina vyjde a neví kam, je poslán a neví proč, i tahle pohádka bez nějaké zvláštní logiky za sebou staví jednotlivé scény. Pak se může stát, že určité postavy dojdou svému cíli v půlce vyprávění a místo aby pak vše šlo za sebou v rychlém sledu, děj je natahován až do neúměrnosti. Jediný, kdo se vyloženě odvázal, byla Jana Plodková, i ten Viktor Preiss mi připadal takový mdlý (kolik podobných rolí už hrál)! Za vynikající hudbu a celkem chytrou finální pointu, jaký že poklad to Urban vlastně dostal, přidávám hvězdu. Ať jsou tři, to je takový pohádkový číslo. (20.11.2019)

Upřímně bych Hodinářova Učně rád pojednal nějak optimisticky, ale místy nemístná adorace jeho kvalit v duchu "konečně netuctová, hezky vypravená a výtečně obsazená, pitvoření prostá pohádka, která se může stát klasikou", mi to dost ztěžuje. Rozumějte, všechno je to pravda, až na ten potenciál přetrvat... respektive pokud by se skutečně měl stát součástí zlatého fondu československých pohádek, no tak to potěš koště, co s námi ten úpadek minulých desetiletí udělal, že se spokojíme s takovýmhle výsledkem. Ale konkrétněji - je vidět, že paní Rudolfová není "pohádková rutinérka", a Učni to jednoznačně prospívá. Je hezky uceleně uchopené a vedené téma nadpřirozeného vedení kroků smrtelníků, akorát tak nějak vůbec není řešeno, jak dalece to tedy funguje, nebo jestli vše závisí na tom, která strana (dobro - zlo) se aktivněji stará o konkrétního člobrdu. A podobně povrchně či zkratkovitě se odehrává dobrá polovina filmu - ta, ve které se po nastavení výchozí situace začne odvíjet hrdinova pouť za jeho questem;) Zakletý hostinec s časovou smyčkou - wow, proč ne, ale kdo to tam začaroval, a proč nikomu až do Urbanova příchodu jeho sudičky (nebo sudičáci) neprozradili, co s tím dělat? Celá hlavní zápletka s hodinami varujícími před smrtí se taky vyřeší úplně náhodným setkáním (sudičáci vůbec hodiny neřeší, to jen Lichoradka). Na druhou stranu téma plynutí času se ve filmu znázorňuje dost promyšleně - jak dějem, tak zvuky/hudbou, tak prací s kamerou (Lichoradčiny groteskní přískoky apod.). Kostýmy a masky jsou nádherné (Morana/Živa), kulisy, příroda, všechno parádní. Že by šla líp vymodelovat kukačka a "motýle"? Ano, ale neuráželo mě to. Herecké výkony jsou tu bez debat nádherné - jen zase bohužel udeřila ta posedlost předabováváním slovenských herců, přesněji v tomto případě hereček:P I "titulní píseň" je příjemně netuctová, není to žádný melodický "popík", ve všech těchhle ohledech jdou akcie Učně nahoru. Ale to podání příběhu, to prostě nepřekousnu. Vezměte si S Čerty Nejsou Žerty (ano, myslím hlavně kvůli stejně chamtivému Viktoru Preissovi;) - u toho upřímně nechápu komentáře, jak je jeho postava vlastně nejednoznačná, a že by jí šlo fandit... Moliérův Harpagon je ve výsledku proti Hodináři učiněný lidumil), jak tam všechno ladilo, zapadalo a navazovalo... TO je klasika. Hodinářův Učeň je příklad správné cesty, ale že bych ho potřeboval vidět každé Vánoce, to ani omylem. Ale aby nedošlo k mýlce - postavil bych ho dost vysoko nad všechna ta Pekla S Princeznami, Školy Princů, Kouzelníky Žita atd. atd. A když jsem dal 70% i Janákovým Dvanácti Měsíčkům (s výhradami tam uvedenými), budu tady muset nadělit rovnou osmdesátku. (26.08.2019)

Od českých pohádek moc neočekávám. O to příjemněji mě Hodinářův učeň překvapil. Tvůrci sami po projekci připustili, že kdyby měli víc času a peněz, mohli by být přinejmenším triky dotaženější (nepřesvědčivě digitální hmyz nám na druhou stranu hned zkraje dává najevo, že se nacházíme v neskutečném pohádkovém světě). Filmu by prospělo také dramaturgické pročištění, aby nebyl tolik upovídaný a doslovný (i na film pro dětí příliš), měl větší spád a neprodělával tolik tonálních proměn (mezi fraškou a melodramatem, s hororovými scénami jako z Morgiany, ze které jedna klíčová scéna cituje, a jednou muzikální vsuvkou). Po doladění těchto nedostatků by šlo o jeden z nejlepších porevolučních příspěvků k pohádkovému žánru. Také ve stávající podobě jde ale o dostatečně přesvědčivý důkaz, že u nás lze natočit pohádku bez pitvoření, ostentativních genderových stereotypů a rezignace na větší myšlenkovou hloubku (a morální poselství, týkající se v tomto případě zejména chamtivosti a strachu z jiného) a propracovanější filmovou řeč (dynamizace vyprávění střihovými sekvencemi, nikoliv nahodile rozzáběrování, různý vizuální styl pro jednotlivé postavy - světlem zalité záběry s Laurou vs. Urbanovo kráčení krajinou po vzoru romantických básníků, vtipné vizuální citace z jiných filmů - krom Morgiany taky dům s očima z Tatiho Mého strýčka). A Jana Plodková v roli zlé sudičky přehrává tak nádherně, že doufám v její spin-off (po vzoru Zloby s Angelinou Jolie). 70% (13.08.2019)