Koirat eivät käytä housuja
Psi nenosia nohavice
Dogs Don't Wear Pants
Dogs Don't Wear Pants
Režie:
Jukka-Pekka ValkeapääKamera:
Pietari PeltolaHudba:
Michal NejtekHrají:
Pekka Strang, Krista Kosonen, Ilona Huhta, Oona Airola, Ester Geislerová, Iiris Anttila, Viivi Ihalainen, Sofia Kaipainen, Jani Volanen, Armands Bergis (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Hlavnímu hrdinovi filmu o ztrátě, lásce a sladkobolném bytí, jehož hraje helsinský rodák Pekka Strang, se v jezeře tragicky utopí žena (Ester Geislerová). Tato temná událost, která se navíc odehraje před zraky jejich malé dcerky, Juhu neustále pronásleduje a znemožňuje mu navázat vztah s lidmi. Setkání s dominou Monou však všechno změní. Juha začne být závislý na dušení a Mona mu ho ráda dopřává – nezacházejí však už příliš daleko do temného světa? (Bionaut)
(více)Recenze (85)
Po zhlédnutí Psi nenosí kalhoty (ale rádi si nechávají v předsíni trhat zuby) -což je skutečně netradiční, veskrze smyslová exkurze do žalem zborcené mysli - mě zajímá jenom, jestli Pekka Strang po Tom of Finland chystá dokončit svou načatou koženou trilogii. (KVIFF) ()
Exkurzia do prostredia pošahaných SM hrátok. sledujeme cez postavu vdovca, ktorý sa spamätáva zo smrti manželky a postupne sa zamiluje do svojej dominy. Čakal som od toho emotívnejší zážitok, ale je to typicky seversky chladné. No a tie sexuálne praktiky ma vôbec nebrali. Niektoré som ani nechápal. 5/10. ()
Zážitek nemusí být příjemný, hlavní potřeba je, aby byl silný. V podstatě to ovšem vlastně bylo melodrama:-) ()
Tento film jako jediný, který jsem chtěl vidět mi loni utekl ve Varech a musím říct, že je to veliká škoda, protože se do festivalového prostředí náramně hodí. Je to příjemný, nenudící snímek s dvěmi sympatickými a hlavně extra ujetými postavami u kterých vám ale jejich osud nebude jedno. Navíc je podkreslen zajímavou hudbou a občasným humorem. Jako plus a zároveň mínus je fakt, že jsem musel dvakrát zakrýt zrak ( zuby a nehty prostě v takových detailech nedávám). ()
Olalá, tak to byla paráda ... Je to film o tom, vlastně, jak se chlap zblázní, když mu zemře partnerka. A udělá cokoliv pro to, aby se k ní aspoň na chvíli opakovaně vracel. Jedinou cestu, kterou k tomu nalezne, je škrcení se a dušení. Ale k tomu potřebuje někoho, kdo by mu to poskytoval. A k tomu najde sadistickou dominu, která je ale zároveň neskutečně sympatická a podivně přitažlivá (tedy pro mne jako Flipnica určitě). Ve filmu vzniká tím pádem destruktivní nekompatibilní vztah dvou ujetých lidí, kdy každý chce něco jiného, ale cesta k dosažení toho, co chtějí, je jedna a tatáž. Ona ho chce mučit a on se chce nechat (u)dusit ... Je to syrový, pomalý, těžký, občas krutý a občas neuvěřitelně vtipný. Úplnej konec je nádherná barevná neonová romantika, krásný uvolnění po tom, čím tam ty postavy procházejí. Nenechte se zmást, že by to byl film přímo o sado-maso perverzi, je to film o lásce. Což je na tom fakt super. Něco málo tomu k 5ti hodnocení chybělo. Ale stejně, ...nádhera a rovnou doporučuju. Je tam asi nejvíc SEXY-torture scéna, jakou jsem kdy ve filmu viděl, kdy na jednu stranu je to šíleně krutý a bolestivý a nepříjemný, a celý to ještě sleduje popletenej nechápající pes, ...a do toho je to šíleně vzrušující a sexy ... Krása! ()
Hyvä poika!! ()
Zaujala mně, mimo jiné , značná spoluúčast spoluobčanů na tomhle dílku. Asi to bude tím, že jako národ masochisti teda jsme ... . Pro mně především příběh (když pominu tu linku-hledám sebe, a když už se najdu, čumím na to jako péro) o tom, jak těžké to musí být, když to co ve mně je a co mně opravdu baví , není možné s nikým sdílet, aniž bych (se) zabil. No a ten úsměv na konci - s opuchlou držkou, rozmláceným tělem , rozřezanou rukou, v psích kšírech... , je první a jediný co ten chlapík ve filmu vypotil. Asi katarze, řekl bych. - A já jen díky za film, kterých je tak proklatě málo. ()
osobitá love story/drama o vyrovnávání se se ztrátou/černá komedie,která ve vší své podivnosti nabízí silný příběh.Filmů s tématikou bolesti ze ztráty blízkého je nekonečně mnoho,ale nemyslím si,že bych kdy viděl podobné zpracování.Originální,podivné a ve své zvláštnosti příjemně nepříjemné.Nebo nepříjemně příjemné...70% ()
Speciální Valentýnské projekci tento film opravdu nahrával a poskytl náhled do bolestných duší, které už nemají skoro co ztratit. Postavy tu nebyly úplně sympatické na pohled, ale jejich vnitřní kouzlo vás zahřálo u srdce. Jsou tu momenty, kdy se celé kino řezalo smíchy, ale zároveň momenty, které jsou opravdu hořké a nesnadné, když se do nich vcítíte. Nebyla jsem si úplně jistá, jestli je to až na čtyři hvězdy, protože se tam dost opakují scény a je tak nějak všem jasné, jak to dopadne. O příběh tu ale až tak moc nejde jako spíš o zkoumání psychiky zdejších postav a jejich vyrovnávání se s osudem. Poslední scéna v klubu mi ale vehnala slzy do očí a musela jsem se smát a zároveň cítit takový ten nespecifikovaný smutek, takže asi proto jsem se rozhodla mu přilepšit. ()
Snahu hlavního hrdiny zažít bolest je radost sledovat. On to tedy má být film hlavně o bolesti, a i když z toho vážného záměru někdy sklouzne ke krvavému úsměvu, furt nejde o žádný porno jatka, ale o obyčejný lidi, kteří hledají romantiku někde jinde, než ve finské sauně. ()
(trochu spoiler) Obávám se, že lidi, kteří neví o BDSM zhola nic, může tenhle film celkem zmást. Přitom jeho poselství skryté v chladné, černohumorné anekdotě, která vyvrcholí scénou se štípačkami, je případné: pokud se hlavní hrdina oddává takovému vztahu a praktikám jen proto, aby se přiblížil své zesnulé ženě, pak jsou pro něj nezdravé a nebezpečné. Správná cesta naznačená poslední scénou vede skrze překonání traumatické minulosti a přijetí sebe sama. ()
Finsko zostra a to jsem okolo tohohle kroužil dlouho. Juha přijde o ženu, přímo před zraky jejich malé dcery a bezmála se utopí rovněž, když se ji pokouší zachránit (velmi pozdě) a záměrně pak zůstává dole, než je vytažen rybářem... tato událost se na něm podepíše ve smyslu, že se chce do hlubiny pod hladinou vracet, být bez kyslíku, dusící se, vracející ke své ženě. (...) O nějaké roky později si chce jeho dcera nechat dát piercing v jednom shopu. Juha se zatoulá do dungeonu dominy Mony, která mu dá "ochutnávku" ve škrcení, protože "co sem lezeš". Ani Mona nežije jenom tím, že ve svém dungeonu praktikuje S/M, ale člověk se postupně a pomalu propadá do duší obou hrdinů, kteří víceméně v jejich skutečné práci pomáhají lidem - Juha je chirurg, Mona fyzioterapeutka, ale propadají svým touhám, které přebírají kontrolu nad jejich životem a vlastně toho moc s "úctou k člověku" a láskou na první pohled nemají. Ale proč věřit v jednu podobu: princů, falešných slov "miluji tě" a "happy endů", kde žili šťastně až do smrti, když realita je vytrhnout muži zub kleštěma a pak se s ním líbat a neříkat nic? Podoby lásky. Co na tom, jaká je, když je pravdivá a autentická? Je to romantika, ale finsky podivná, a asi ne taková, na jakou se chcete dívat jen tak kolektivně, jako spíš sami, nebo s někým, s kým chcete mít hluboký prožitek, s někým, komu věříte, protože příběh je veskrze smutný a intimní - právě proto i tak pochopitelný. Rituál s koulí, která padá (stejně jako v Občanu Kaneovi), a dušení jsou jedny z nejintimnějších a nejpůsobivějších scén (speciálně ten polibek), co jsem viděl za hodně dlouho, protože i mě samotnému připomínají jednu mou, nechci říct závislost nebo perverzi, ale to mít víc a víc, větší high, s každým dalším pokusem, zlepšovat se, prohlubovat to, jít dál, dál, překračovat hranice. Víceméně takhle funguje každá závislost dopamin klesne pod baseline. Ale chci říct, že chápu Juhu a jeho motivaci, je přirozená, s tím, kým je. Chápu i dokonce to, jakým způsobem se odtahuje od dcery, aby sám žil svůj život. Juha se ve svých bezkyslíkových sférách vrací do momentů ke své ženě, aby se pak probudil u obličeje Mony, která je nejdříve prostředníkem a pak blízkou osobou, který mu pomáhá k dosažení jeho cíle... až se do sebe komplikovaně a pomalu zamilují, ale i v závěru se člověk nemůžu ubránit tomu, jak temný a bezútěšný je svět obou hrdinů a, co se nejspíš bude dít dále. I tak, působivé. ()
jak to ohodnotit -neumím se vžít do hlavy těch, co mají takové potřeby.Nechápu to.Je to dosti drasťák tyhle libůstky.A je vidno,že se tomu nevyhýbají ani lidé s vysokou inteligencí.Chvíli jsem si myslela že to Juha vyhledává kvůli tomu,že na prahu smrti vidí svou ženu..... ()
Hodně zvláštní film, kdy mi nebylo úplně jasné, co tím chtěl básník říct, ale výborná filmařina. ()
Temný návod na to, jak se nevyrovnávat se ztrátou blízkých. ()
Juha mi po celý děj prostě nesedl a Pekka Strang za to určitě nemůže. Naopak, jeho pohledy po návratu ze snového bezvědomí jsou dokonalé, trýznivě smutné. Ovšem že je tohle jediná cesta ke smíření se s osudem, jsem mu (postavě) prostě nevěřil a to i přesto, že v tom celém je i jiné potěšení. Navíc bylo by to stále tak těžké? Přeci jen se hlavní děj odehrává mnoho let poté. Mnoho let poté, Elli je dospělá, Juha místo co by ji jistě nelehkou situaci ulehčoval, na ni neuvěřitelně kašle. Můj pohled na věc, příběh tak jak je rozhodně špatný není a že hlavní hrdina není ten největší sympaťák má své klady, nebo svůj klad, jmenuje se Mona. Podstatně zajímavější Kristou Kosonen taktéž výborně zahraná, žel s menším prostorem v příběhu. Ovšem scény jejich postupného sbližování a zároveň strachu, že takto to být nemá, jsou jeho ozdobou. Ono celé sbližování a S/M pozadí filmu má za následek nejednu vtipnou scénu, například takový zubař amatér, nedalo se nesmát. Technicky musím vyzdvihnout nádhernou kameru, ve "snových" pasážích romantickou, ve zbytku filmu syrovou, perfektně využívající světlo. A samozřejmě hudbu, Michal Nejtek skutečně umí, líbilo se mi, jak do ni zakomponoval ruchy z okolí, například nemocniční přístroje! Celkově jsou Psi nenosí kalhoty solidní a netradiční romantickou komedií, ale takové O těle a duši bylo ještě kousek výše. 70% ()
Finský film o chirurgovi, kterému se utopí manželka v podání Ester Geislerové a on najde únik v sado maso a vytvoří si vztah s dominou. Prapodivná romantika dvou zoufalců v kvalitní filmařině, která mi nesedla. O tomto filmu jsem se dozvěděl z rozhovoru s Ester, kde popisovala, že jí zaplatili i kurzy freedivingu, když má hrát utopenou a dokonce producenti do bulváru uvolnili její nahou fotku pod vodu - už kvůli tomuhle lacinému kroku jsem na ten film přísný a taky Ester tu má hrozně malinkatou roli. ()
Psi nenosí kalhoty, nestojí na dvou nohách a pokud vím tak si většina z nich ani neužívá škrcení jakožto prostředek pro spojení se svou mrtvou ženou, ale nehodlám ze sebe dělat odborníka, my měli doma vždycky hlavně kočky. Netradiční finská romantika vyprávěna především vizuálně (a ta vizuální stránka je vskutku lahodná), kterou si asi nebudu nutně chtít v blízké době zopakovat, ale jako intenzivní jednorázová záležitost fungovala skvěle. A Mádlova ségra ze Snowboarďáků (tak ji mám prostě zafixovanou) zpívající Vyletěla Holubička samozřejmě nesmí chybět. 8/10 ()
Rozťahané, nudné a navyše dosť často nechutné. Fakt nemám chuť pozerať, ako niekto trhá niekomu zub kliešťami a k tomu ešte v detailnej scéne. ()
Něco, co mě po dlouhé dlouhé době rozsekalo po všech stránkách. Filmová nádhera. ()