U Zlaté rukavice

Německý režisér Fatih Akin ( Odnikud) nám představuje portrét násilnického sériového vraha, který chová nenávist k ženám a řádil v Hamburku v 70. letech. Jonas Dassler je v roli perfektní a ta poměna sympatického mladíka v slizkého magora díky skvělému make upu je úctyhodná. Film je velmi autentický, natočený retro stylem a odehrává se buď v bytě nebo v místním pajzlu, kde Vám nebude sympatický vůbec nikdo, protože se tam vyskutuje tehdejší odpad společnosti. Hlavní hrdina zabil celkem 4 ženy, avšak vraždy jsou mimo záběr, takže spíš než samoúčelné násilí režisér prezentuje psychologický tlak na diváka a jistou syrovost a špinavost si film rozhodně udržuje už jen díky prostředí či uskladňování mrtvol v bytě. Doufal jsem, že to bude o něco odvážnější, ale i tak pro fanoušky sériových vrahů se jedná o povinnost. 65% (28.08.2019)

Odvykačka od sexu, alkoholu a párků. A od bydlení v podkroví. Úmyslně až karikaturisticky odpudivá zážitkárna z horší hamburské čtvrti sedmdesátek minulého století, ze zahulených pajzlů plných výstavní lůzy, s šokující brutalitou a kreativní úchylností překračující meze i ty nejodvážnější kino produkce. Umělecký vklad pocítít až v posledním, dlouhém a pečlivě promyšleném záběru, zbytek je pouze alternativní zvrhlá zábava pro otrlé zvědavce, která má jakože reflektovat nějakou společnost v nějakém období. V tom sice film nejde brát vážně, ale že si ho zapamatujete na dlouho, že budete desítku scén z něj opakovaně vytahovat s kamarády u piva, a že ho dlouho nikdo netromfne, to si můžeme být jistí. Dokonce bych u něj čekal jisté zkultovnění. Počas a bezprostředně po shlédnutí max tři hvězdy, ale časem to roste na bizardní hodnotě a vábí k dalšímu shlédnutí. [Helsinki IFF] (02.10.2019)

Naprosto stylová žánrovka. Hospoda U Zlaté rukavice mě připoměla dvě dnes už bývalé hospody na Žižkově, tam se taky scházely podobné "silné osobnosti" jako tady u rukavice, tedy i když Honk to težce vygradoval na úplně jiný level. Fatih si neskutečně umí hrát se žánry, když si vemu jeho předloňské Odnikud a tento biják, tak opravdu multižánrovost zvládá na výbornou. Já film pojal jako brutálně černý humor s velkým bonusem nechutností v podobě většiny scény i postav, ale bavilo, bavilo a zase bavilo. Jo a hořčici na ptáka nikdy v životě. Tohle z hlavy jentak nevyndám, opravdu v některých chvílich sem na chování hlavního hrdiny jen nevěřícně zíral, takovej magor tu fakt asi ještě nebyl a jako bonus nám z radia zazpívá Karel Gott. Fascinuje mě i to, jak taková odpornost může vypadat realisticky. (19.06.2019)

„HAMBURK 1970. ČÁSTI TĚLA NALEZENÁ NA DVOŘE...“ /// Dalo by se říct, že je to celkem silná antifeministická uchylárna plná násilí, chlastu a vulgarit. Občas mám pocit, že film vznikl hlavně proto, aby provokoval. Záběry na hnusáka prožívajícího delirium, ženská s krámama v prdeli místo v rozkroku… no řekněte sami – nechci nikoho odradit, ale dobrou náladu si odsun neodnesete. Záběry jsou nevybíravý a celý je to spíš drsnej humáč než klasickej horor. A nejvíc je cejtit ten smrad. Fakt, ten smrad z jeho příbytku je všude kolem! Atmosférou, ale i vzdálenejma emocema mi to připomíná film HENRY: PŘÍBĚH MASOVÉHO VRAHA (1986). Není tady moc koho litovat (z mýho pohledu je to tady samá kráva a jeden vůl). A vlastně to ani nemá pořádný vyvrcholení. Stejně jako Trierův „JACK STAVÍ DŮM“ (2018) zaujme Fritz Honka fanoušky filmů o sériových vrazích a otrlý publikum. Ovšem ti na konci okamžitě vyjmenují aspoň 3 „drsnější“ nebo zajímavější snímky. Ale abych jen nekritizoval – i tady se najde několik zajímavých scén, na který se bude „s láskou“ vzpomínat. Třeba na song „Einmal Um Die Ganze Welt“ v podání Káji Gotta. Více zde! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2016 napsal Heinz Strunka, neznám. 2.) Vybírám si jen holky bez chrupu (nemůžou mi ho ukousnout). A taky s hrbem (fláknu ji do čela a celou noc přiráží…). 3.) Konečně uvidím, že není škaredých žen, jen málo vypitýho alkoholu. 4.) Thx za titule „wauhells“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (13.10.2019)

Jako nenapravitelný romantik mám ty kýčovitě vyvoněné, skvostně vybarvičkované, něžné, citlivé a poetické příběhy z lepší společnosti, v nichž se skvostně snoubí dokonalá estetika se sofistikovanými filosofickými poselstvími, prostě rád, notabene dle skutečných událostí. Tudíž mi nesmírně realisticky podané osudy Bedřicha Hoňky, říšského intelektuála, polyhistora, dobrodruha, filantropa, gurmeta, gurmána, bonviána, nádherného chlapa a milovníka krásných žen jednoznačně učarovaly a naplnily mě až závistí nad tou pestrostí jeho života, tolika možnostmi vychutnávání si jeho krás plnými doušky, hloubkou poznání, dosaženou celoživotním vzděláváním se, a všudypřítomnou čistou a upřímnou láskou, jež jej provázela na každém kroku. A také trochou žárlivostí, samozřejmě, hihi. Ruku na emocemi rozbušené srdíčko, chlapci, vždyť komu z nás se v životě poštěstí milovat tolik oduševnělých, rozkošných, ztepilých mladých a pružných krasavic s oslnivě zářivými úsměvy?! (04.10.2019)