Coco

Día de los Muertos je možná nejzábavnější způsob slavení Dušiček na celém světě. Žádné zádumčivé návštěvy u hrobů, ale spousta masek, lebek, alkoholu, veselí - a duše zemřelých přicházejí za živými, ne naopak. Jednu noc v roce se tak prolínají světy, které jinak paralelně existují vedle sebe. Je proto riskantní si s mrtvými něco začínat, co kdyby se nepodařilo včas vrátit... Poprvé se tak hrdiny v animáku stali Mexičané. Není divu, že Coco bořilo rekordy návštěvnosti v tamních kinech. Film se ovšem nevyhnul otravným klišé, jako je proměna vzpurného chlapce ve vzorného hošíka, hektolitry patosu a kýče, povinný doják... Blbý taky je, že popkulturních narážek tu vůbec není mnoho, zaujme snad leda specifické focení selfíček s lebkami, a sice se mihne i největší mexická celebrita všech dob Frida Kahlo, ale děj s kulturně jiným světem vůbec nepracuje. Přitom kolik fórků se mohlo vymyslet! (01.03.2018)

Když vám odejde někdo blízký, najednou máte Smrt na dosah. Duše zemřelého, ale jen tak nezmizí, to pouto mezi vámi zůstává i nadále. Jistě existuje někde - něco. Pevně tomu věřím. A tak to i cítím. A Coco? Učaroval mě příběh, mexické tradice (Día de los Muertos) a ze všeho nejvíc babi Coco i když s námi "živými" byla jen na chvíli. A hudba? Ta je věčná. (20.03.2019)

Mexický Den mrtvých mám ráda pro jeho úžasnou barevnost a pozitivní přístup k ne úplně veselé stránce života. A díky Coco, že ho představil i mezinárodním masovým divákům. Jako všechny pixarovky je i tahle v jádru působivým a dojemným příběhem, velké mexické rodině, která musí zahojit jednu velkou ránu ve své minulosti. Originální je, že titulní Coco je prababička hlavního hrdiny, taková seschlá bábuška, která má ale v příběhu zásadní roli. První třetina filmu se trochu vleče, ale když se Miguel dostane do světa mrtvých, tak už film jede na plné obrátky. A konec je opravdu dojemný, ale ne ve smutném smyslu slova - spíš je povznášející. Vizuálně působivé, kulturně zajímavé a dobře vyprávěné. Nej animák roku 2017. (27.01.2018)

Před dvěma lety se tvůrcům od Pixaru podařilo ohromit dechberoucím V hlavě a pro tentokrát přebírá štafetu nejnovější kousek, který se skrývá za skromným názvem Coco. Divák má možnost na sto minut uniknout do nádherně barevného spektáklu, ve kterém se střetává svět živých a mrtvých - a také svět lží a pravd. Musím se přiznat, že mě už vskutku dlouhou dobu v kině (a vlastně ani doma na PC/TV) žádný film nedojmul tolik jako právě Coco. Pokud budete očekávat bláznivou taškařici na sto barevných způsobů, tak budete nejspíš zklamaní - o tom tento snímek rozhodně není. Humorných scén tu najdete spoustu, ale jsou podávány v rozumných dávkách. Tento snímek sází zejména na hluboký příběh, ve kterém se skrývá nejedna nečekaná odbočka a hlavně (již mnohými zmiňovaný) plot twist, kterému se divákovi ve většině dnešních animáků nedostává. Zkrátka velice vydařené dílo, které člověku připomíná, že bychom neměli soudit knihu podle obalu, že každá pravda i lež má stejně jako mince dvě strany, a hlavně, že tím nejcennějším klenotem, kterého se nám může dostat, je milující rodina. (18.01.2018)

Opět jsem si potvrdil, proč se vyhýbám těmhle animákůk (nejen) od Pixaru - prostě mi to nic neříká. Ta animace zde je sice něco neuvěřitelně překrásného, podobně jako se mi líbil původní anglický dabing a soundtrack, ale po stránce děje mi to přišlo tak strašně klišoidní a rodinně krotké, že mě to skoro unudilo k smrti. Chápu lidi, kteří se touhle animovanou produkcí nechají okouzlit a dostane to z nich maximální emoce, ale mě to takřka dokonale minulo - bohužel. Možná i proto, že se mi tam strašně vnucovalo srovnání s Mrtvou nevěstou Tima Burtona, kterou bezvýhradně zbožňuji a která mi ve srovnání s Coco přijde lepší ve všech myslitelných ohledech. (11.02.2021)