Město iluzí

„You’re bussiness, I’m company.“ Po vzoru Občana Kanea skládačkovitě vyprávěný příběh o temných zákoutích továrny na sny. Kromě hektického tempa a mimořádně cynického vhledu do světa nenaplněných ambicí, v němž je práce nadřazována rodině a peníze životu, zaujme Město iluzí uplatněním konceptu nespolehlivého vypravěče. Žádný ze tří vzpomínajících k Shieldsovi, zosobňujícímu mravní zkorumpovanost Hollywoodu, nechová velký respekt, čemuž odpovídají jejich kritická stanoviska. Jak ovšem vyplyne z jízlivé pointy, po celou dobu mohlo jít z jejich strany o výsledek snahy popsat sebe samé v lepším světle a nedat najevo, nakolik svůdný jim showbyznys ve skutečnosti připadá. Zpětně jsme tak nuceni přehodnotit například cynismus hned prvního vypravěče, který se zdá být vůči hollywoodskému pozlátku netečný a navenek jej vnímá jako hru bohatých, slavných, ale méněcenných. Srovnatelná míra sebestylizace je patrná také ze způsobu vyjadřování dalších dvou vyprávějících, stejně neúspěšných ve snaze prorazit. Pojetí Hollywoodu jako místa produkujícího smyšlené příběhy a neupřímné emoce je tím obsaženo také ve formálním uchopení tématu. 80% (28.08.2019)

K hollywoodské tvorbě jsem byl dříve skeptický a přestože u této její zlaté éry uznávám jisté kouzlo, vyhledávám jí spíše sporadicky a pár klasik (např. noir-filmy s Bogartem) mě v minulosti i zklamalo. Město iluzí je ale jeden z případů, pro který se mi oplatilo zahodit veškeré předsudky, stejně jako v Sunset Boulevard ocenit jedinečnou možnost doslova se podívat do tvorby z téhle továrny na sny či iluze v až netypicky otevřené sebereflexi a užít si tento výlet stejně jako samotný příběh a herecké výkony. Na to, jaké jsem měl dříve o této tvorbě mínění (ač je zajímavé, že zatímco existence tohoto filmu ho spíše vyvrací, jeho samotný obsah paradoxně spíše potvrzuje :o)), neubránil jsem se zase překvapení. Vyzdvihnout musím už jen to, jak uvěřitelně působí i postavy, které zde rozhodně nejsou černobílé. Průbojný producent Jonathan je všemi za své jednání s lidmi, které po skončení jedné spolupráce neváhá zahodit pryč jako použitý papír, nenáviděn, na druhé straně všem těmto lidem pomohl se dostat na výsluní a jeho tvůrčí a režisérská práce se skvěje řemeselnými kvality či novátorskými nápady. Kirk Douglas tuto postavu ztvárnil úžasně a působil chvílemi až odpudivě, zároveň však po celou dobu charismaticky a po Esu v rukávu mě v rámci stejného období tady dostal Douglas už podruhé (a asi bych se měl s ním podívat na více filmů), ale skoro stejně mě dokázali upoutat hereckým výkonem a kouzlem své osobnosti Barry Sullivan a Dick Powell. Dvouhodinové vyprávění z filmařského zákulisí mělo minimum slabých míst, možná se chvílemi táhlo během romantické linky, ale na své úrovni, zajímavosti či napětí ani tehdy moc neztrácelo. Zážitek. [90%] (02.09.2022)

Jeden z nejlepších filmů o Hollywoodu. Vyniká na svou dobu neobvyklým způsobem vyprávění pomocí flashbacků, i hereckým obsazením. Zvláště se mi líbila Lana Turner, jako alkoholička proměněná na filmovou hvězdu. Zároveň si ale nemůžu pomoct: ačkoliv se postava Kirka Douglase nezachovala vždycky nejlíp, trojice vypravěčů mu vlastně vděčila za všechno a mohli přimhouřit oko. Ale přehnané emoce, pýcha a hrdost - to je Hollywood. (10.07.2011)

Jedná se vlastně o tři povídky, které jsou vyprávěny třemi lidmi, kteří se setkali s producentem Jonathanem Shieldsem, kterého skvěle zahrál Kirk Douglas, který tak opět ukázal, jak je velkým hercem. Ty tři lidi spojuje i nenávist k tomuto producentovi. Setkali se před právníkem a vyprávějí mu příběhy toho, proč ho tak nenávidí. Mají k tomu důvody, ale někdy je třeba se na všechno dívat i z jiné stránky. Skvělý pohled do srdce amerického filmového průmyslu. Závěr je pak nádhernou ukázkou lidského pokrytectví. (13.01.2014)

Podľa na to nie je najlepší film ani Douglasa, ani Minneliho. A niektoré filmy o Hollywoode a jeho temných stránkach ma emocionálne zasiahli viac. Ale musím zohľadniť fakt,že sa scenár inšpiroval Selznickovým životom a niektorými reálnymi historkami hollywoodskych tvorcov. Hlavnú postavu vnímame z väčšej časti ako negatívnu, na druhú stranu ale dáva svojim antagonistom pocítiť, o čom je život z lepšej aj horšej stránky. Proste ak by ho od začiatku brali takého, aký je, respektíve by o ňom vedeli viac, nemuseli byť až tak sklamaní tak z jeho ľudskej stránky a viac by si vážili jeho podiel na ich úspechu. Ja by som bol ale samozrejme tiež v ich pozícii urazený :) 70% (17.03.2016)