1:23:45 (E01)

První díl umělecké rekonstrukce černobylské katastrofy se vyznačuje snahou o dodržování všeobecně známých faktů, nevypadá lacině ani odbytě. Johan Renck má cit pro navození temné, bezvýchodné atmosféry i pro výběr herců. Na Jareda Harrise se těším i v dalších epizodách. Přes veškeré úsilí o vytvoření dokonalé iluze čtvrtého bloku černobylské elektrárny v době výbuchu mám ale z viděného rozporuplné pocity. Rozum a zkušenosti nasbírané z 23 let praxe v provozu jaderné elektrárny se vzpírají uvěřit lidskému chování a reakcím personálu bloku. Nejde mi o sled chybných manipulací a rozhodnutí operátorů blokové dozorny, ty jsem dávno znal. Ale když člověk vidí, jak se obsluhy pohybují v troskách budovy bez osobního dozimetru a jakýchkoli ochranných pomůcek, jak se v rozepnutých kombinézách holýma rukama dotýkají zamořených armatur a bez respirátorů dýchají vzduch plný aerosolu a prachových částic, otřese to s ním. Jaderný inženýr, který si jako jeden z mála uvědomuje, že reaktor rozmetal výbuch, poslušně odejde na střechu, aby se podíval do otevřeného jádra reaktoru, jen proto, že mu to poručí nadřízený. Prostě něco, co je tak vzdálené kultuře chování a mentalitě středoevropanů, že si znovu a znovu musím klást otázku, nakolik viděné odpovídá skutečnosti. V souvislosti s Černobylem jsem si kladl vždycky jiné otázky, např. jak je možné, že si katastrofa vyžádala ve skutečnosti tak neuvěřitelně málo bezprostředných i následných obětí. V době expoze se na elektrárně nacházelo 400 zaměstnanců, mnozí z nich obdrželi extrémně vysoké dávky a v rozporu s očekáváním se dožili vysokého věku. A to je ještě udolával proslule děsivý východoevropský životní styl a stres. Z těch, kteří zemřeli na nemoc z ozáření, bylo navíc ještě většina požárníků z jednotek mimo elektrárnu. Přisuzoval jsem to tomu, že se ve skutečnosti v době nehody chovali racionálně a snažili se omezit expozici. První díl ale mluví o opaku - možná kvůli dramatickému efektu. Uvidíme, jak se s tím tvůrci poperou dál. (14.05.2019)

Masivní výbuch, který znamenal jednu z největších katastrof moderních dějin. Konec dubna 1986. Lidé sledují mohutný světelný mrak, zatímco na jejich kůži přistávají částečky popele. V černobylské jaderné elektrárně „cosi hoří“. Zatím nic netuší, ale následovat budou týdny hrůzy, beznaděje a zoufalství a především lží a propagandy, ve kterých se tomuhle národu nikdo nevyrovná. Prostě jakási sovětská bezohlednost (v tomto případě k masivnímu) neštěstí a snaha se vyhnout národnímu ponížení. Přijde nespočet dusivých záběrů, které navodí nepříjemné pocity. A rozjede se několik zajímavých příběhových linek. Snad se dočkáme i méně odosobněného vyprávění. (04.06.2019)

Impozantní úvodní vtáhnutí do děje. Jen málokdy se odehrává představení, ve kterém je nosná linka příběhu a hlavní událost výraznější, než klíčové postavy a jejich příběhy, avšak tady tomu tak je. První epizoda elektrárnu Chernobyl stylizuje do role pomyslného monstra, které je asi tak 10x hrůzostrašnější, než 5 záporáků Marvelu dohromady. Zatím hyper-realistický, syrovy dokument, který se drží precizně historických reálií a dělá filmové médium přesně v over-the-top momentech, kde je to nejvíc potřeba. (13.06.2019)

Ohromující. Asi nejlepší slovo, které dokonale popisuje zážitek, který z této úvodní epizody dostanete. Autentičnost a přesnost je strhující, člověk ani nemůže uvěřit, že je to pravda a to více bolestivé je to zjištění, že to pravda je. Neskonale dokonalá dokonalost v podobě atmosféry socialismu jak z hlediska vizuálního (paneláky, honosnost, marně schovávající bídu, interiéry budov, oblečení lidí), tak z hlediska sociálního (první náznaky politiky tutlání, schované za vyšší a heroické zájmy lidu, ukázka lidské nátury). Líbí se mi, jak nám tvůrci dávají možnost prožívat to se samotným osazenstvem, katastrofa se stane, my známé ty velké následky, které se stanou, ale v rámci okamžiku cítíme tu stejnou nejistotu, co se stalo, jak se to stalo, jak moc je to vážné, to jsou otázky, které si pokládáme. A o to zajímavější je sledovat ten mix pocitů, kde na jedné straně je nejistota, strach a neschopnost přiznání chyby ze strany zaměstnanců elektrárny a výše postavených kravaťáků a prostého nevědomého lidu, ve kterých panika ještě nevzrostla a na samotné proudění škodlivin do ovzduší se dívají jako na krásné představení. Z hlediska filmařského je to po všech stránkách vymazlenost sama, šedý odstín byl vždy definicí tohoto režimu a zde je perfektně využit. To jde ruku v ruce s kamerou, která díky přesné režii ví co snímat. Hudební stránka vedle těchto aspektů nepolevuje a famózně buduje napětí, čemuž by mohl závidět každý druhý plytký horor, který plní kasy světových kin. 9,5/10 (15.05.2019)

Výborný úvodní díl, který zobrazil neuvěřitelnou aroganci, lhostejnost a lehkomyslnost vedoucího provozu Datlova, který svým nezodpovědným chováním zapříčinil jednu z největších katastrof v moderní historii. Současně se zde můžeme setkat i s neuvěřitelným chováním sovětských funkcionářů, kteří byli připraveni udělat vše proto, jen aby tato katastrofa pokud možno nevyplula na povrch a aby byla před veřejností co nejdéle utajována. Životy a bezpečnost vlastních lidí byla až na druhém místě. (02.07.2019)