Faust

Vizuálně dokonalé Murnauovo dílo shazuje v mých očích nepříliš zajímavý příběh, který je jen velmi chudou variací na faustovské legendy. Tedy první půle je ještě poměrně zajímavá, a to zejména díky hereckému mistrovství legendárního Emila Janningse, který se chová vskutku ďábelsky a v mnohém připomene výkon Maxe Schrecka ve starším Murnauově Upírovi Nosferatu. V druhé půli ovšem filmu dochází dech - je zde jen naivně líčena nudná Faustova milostná avantýra s prostou dívkou. Škoda. (24.09.2005)

Prvních tak 40 minut je to prostě neskutečná nádhera - temné, mrazivé, vizuálně velmi působivé, ty triky, kulisy a práce s obrazem a kamerou jsou naprosto úchvatné, herecky hodně dobře podáno (Mefistofeles mě bez výjimky bavil celý film). Jenže pak to začne příběhově trochu kulhat a když dojde na Gretchen (hlavně při její stylizaci až takřka do Panny Marie), až jsem byl sám překvapen, jak mě to začalo nudit. Škoda, až je mi to samotnému líto. Ale má to své nezpochybnitelné kvality. (13.01.2012)

Sakra, takový intenzivní začátek, takový brutální konec, proč jenom je ten prostředek takový laškovný a neinteresantní. (Navzdory tomu Camilla Horn fantastická.) Se staršími filmy, které nějakým způsobem pracují s vírou/křesťanstvím mívám většinou vnitřní problém. Nedokážu se prokousat historickými vrstvami, abych správně pochopila, jestli to Murnau myslel s tou vírou upřímně nebo ironicky, nebo zkrátka jaký postoj k té legendě to vlastně zaujímá. (27.02.2022)

Na počátku byl doktor, kouzelník a dobrodruh Georg Faust, žil asi v letech 1480-1540 a jeho současníci o něm tvrdili, že je sice blázen, chvastoun a opilec, vyzná se však též v černé magii, je nadán nadpřirozenou mocí a má spolky s peklem. Kromě této postavy se vytvořila lidová legenda, která došla zpracování snad kolem roku 1575 a vyšla tiskem 1587. Byla přepsána a převyprávěna snad nesčetněkrát, byla degradována na úroveň frašky, až po ní sáhlo i nové umění - film. Režisér se v tomto svém zpracování faustovského tématu mnohem více přidržoval staré německé legendy než klasického Goethova díla. V prologu se však vsadí ďábel s archandělem, že se mu podaří zničit to božské ve Faustově duši. Mefisto sešle na město mor a tak se dají události do pohybu. Faust (Gosta Ekman) upíše svoji duši Mefistovi (Emil Jannings) a obdrží od něj ztracenou mladost. Pak prožije nějakou dobu ve smyslných radovánkách v Itálii a vrací se domů, kde se zamiluje do nevinné Markéty (Camilla Horn). Zatímco většina německých kritiků film srovnávala s Goethovou předlohou a dokazovala režisérovi nedostatek filozofické hloubky, film byl v ostatních zemích přijat vřele. zásluhu na tom mělo především skvělé vedení herců, promyšlené obrazové řešení i využití působivých trikových efektů, čímž se režisérovi podařilo vytvořit ucelené a sugestivní dílo. Jeho jednoznačně největším přínosem je dokonale využitá možnost působení filmu jako čistě vizuálního umění. Významný francouzský režisér Eric Rohmer psal svou disertační práci právě o Murnauově Faustovi. Dle něj tajemství autorova úspěchu tví v tom, že nám vytváří přímý vstup do jiného světa, "který spočívá v malířství. A ještě něco více, nechá nás objevit, že tento vesmír, tento náš každodenní život je ve své nejhlubší podstatě obrazový". A opravdu lze ve Faustovi nalézt přemnohé odkazy na díla světového malířství. (14.10.2004)

Podle mě hodně nadhodnocený film. Asi do poloviny je výborný a lze mu jen máloco vytknout. Ale to vše bezpečně zkazí nudná dlouhá pasáž romance s Gretchen, která je natočená jako to nejlacinější melodrama se spoustou klišé a stereotypů. Alespoň závěr pak naváže na styl začátku, což výsledný dojem trochu napraví. Jinak mě zas až tak nenadchl ani Emil Jannings jako Mefisto. Charisma Maxe Schrecka nebo Caligariho je jinčí kafe. Celkově se film s Goethovým Faustem nedá vůbec srovnat. S Goethovým dramatem má velmi málo společného nejen děje ale hlavně celkové působivosti. I když závěr byl docela povedený. (30.10.2007)