Režie:
Antonín MášaKamera:
Ivan ŠlapetaHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Leoš Suchařípa, Petr Čepek, Táňa Fischerová, Ladislav Frej st., Jiří Zahajský, Ondřej Vetchý, Miloslav Štibich, Gabriela Wilhelmová, Václav Babka (více)Obsahy(1)
Divadelní režisér naráží na nezájem a nezodpovědnost hereckého souboru, jehož členové intrikují a shánějí se po vedlejších příjmech. Unavený a nemocný umělec chce svou práci dokončit za každou cenu. Aktualizovaný přepis divadelní hry, kterou na počátku 80. let inscenoval Evald Schorm. V autorské interpretaci A. M. se z působivé výpovědi o mravním úpadku v letech normalizace stala plochá postrevoluční agitka. Tvůrci se dostalo poct na festivalu v Karlových Varech, kvůli jehož termínu byly uspěchány dokončovací práce. Kritika ráda předvedla svoji nezaujatost a byla jednohlasně nemilosrdná. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (50)
Tenhle film mi chvílemi připadal neskutečně patetický, jednostrunný, sebelítostivý a chvílemi zase jako geniální zobrazení společnosti nejen okolo jednoho divadla a nejen "za komančů". Hlavně Vítěslav Jandák jako by předjímal svojí nynější podobu a roli..... ()
Která zamindrákovaná nula napsala ten "oficiální text distributora"? ()
Вobra sonda do ceske povahy. ()
Fantasticky trefný film, bohužel mnohem víc přesný, než vtahující a burcující. Antonín Máša se toho nebál a hned po revoluci nadhodil otázku, na níž společnost ani po třiceti letech nenašla uspokojivou odpověď. Postupem času se sice prosadila teze o deseti miliónech obětí, ale s tím se nespokojila ani realita, ani divadelní režisér Jan Jonáš, tady ztvárněný vynikajícím Leošem Suchařípou. Vcelku chápu proč film zapadl, ale stát se to nemělo. ()
Mrazivý film se spoustou věrně zachycených postav, povah a podob. Všeobecná normalizační apatie a bezduchost v krystalické podobě. Opravdu měli tehdy k sobě lidé blíž? ()
Patetické & přehnané. Suchařípa velmi dobrý (bílý labuťák na divadelním oltáři svobodného ducha??? ;-)). 2,5 hvězdy hlavně pro něj. ()
Antonímu Mášovi se jeho porevoluční comeback v podobě reflexe společnosti roku 1990 nějak nepovedl. Je to moc zadumané, upovídané a přehlubokomyšlenkované, a výpověď se ztrácí. ()
Velmi zajímavý snímek nedoceněného režiséra Antonína Máši, který natočil několik pozoruhodných filmů. Stěžejním tématem filmu je dilema, zda se plně věnovat umění bez ohledu na těžkosti, které toto rozhodnutí přináší, nebo se vydat jednodušší ale výnosnější cestou komerce. Toto vztahové drama se odehrává ve zdánlivém bezčasí poloviny 80. let, kdy z většiny protagonistů vyprchaly již všechny naděje na pozitvní společenské změny a jen zmínka o nich chutná jako těšínské jablíčko. Vysoká kvalita filmu je umocněna výbornými hereckými výkony většiny zúčastněných. Plně doporučuji všem současným hercům i široké veřejnosti. ()
Moc dobrý výkon Leoše Suchařípy...řekl bych že rolí v tomto filmu učinil svému malému výčtu hlavních postav zadost.Zajímavý film na který rozhodně stojí za to se podívat.... ()
Je pozdě. ()
Neuvěřitelně podceněný film s báječným Leošem Suchařípou v hlavní roli. Tento souboj s malostí a hloupostí je aktuální nadčasově.... ()
Místy skvělá podívaná, ale i zde celkový dojem sráží Mášova největší slabina: Moralizovaní a patetičnost. Hrdina je příliš ublížený a okolí je příliš černobíle zkažené. Dobře se na to dívá a není pochyb o tom, že takových prorežimních herců byla spousta, ale vyznívá to moc černobíle. Jako pohádka o statečném Honzovi, který se ocitne v království, které ovládá čiré zlo. Mášu sice režim nezabil tak jako Juráčka, nebo Schorma, ale poničil ho natolik, že ho odrovnal jako tvůrce- čímž nemyslím, že je film špatný, to není a rozhodně si nezasloužil takovou negativní kritiku, jaké se mu dostalo. ()
Ano, takoví jsme byli a bohužel, ještě někteří jsme. Krásná ukázka, jak se lze přizpůsobit době a režimu, aniž by se člověk měl tak nějak za co stydět, že? Herci, ale nejen oni, poklonkovali a vlastně tak legitimizovali tento zrůdný režim. Byli i takoví, jako režisér Jonáš, kteří se nesklonili a pak za to museli pykat. A to tom tento film je. Leoš Suchařípa podává vynikající výkon. Ale ani ostatní nezůstávají příliš pozadu. Výborný film, který však není určen pro všechny. Je to spíše už pro pamětníky komunistického režimu, režiimu, který je aspoň u nás a to doufám už mrtev!!! ()
Československý film z uměleckého prostředí, jenž ukazuje v pravém světle účinky socialismu a normalizace na českou kulturu a národ. Hlavní hrdina nemocný a výstřední divadelní režisér Jan Jonáš, nepohodlný tehdejšímu režimu, jenž nechtěl nic jiného, než aby jeho svěřenci v divadle hráli srdcem. Tento muž na sklonku své umělecké kariéry přijme nabídku na nacvičení Hamleta v Národním divadle s tehdejší hereckou elitou a této výzvě obětuje vše. Obsazení vynikajícího L. Suchařípy s jeho typickým projevem v roli cholerického intelektuála, jenž si šel stále svou cestou, se ukázalo jako skvělá volba. Ve vedlejších rolích nejvíce zaujal P. Čepek, jakožto herec Koval, jenž ztělesňuje kulturní úpadek herců a poukazuje na jejich obrácené hodnoty. Kromě mistrů Suchařípy a Čepka bych zmínil ještě odhodlaného mladého herce O. Vetchého, jehož rvačka v šalině s V. Kratinou přesně ukázala charakter českého národa a J. Bohdalovou, jež svůj zpočátku nevýrazný výkon korunovala závěrečný opileckým extempore. Na problematickém rozhraní let 1989/90 se natočila neuvěřitelná spousta kvalitních snímků a Byli jsme to my? rozhodně patří mezi ty nejzdařileší. Režisér A. Máša, jenž své dílo věnoval svým kolegům E. Schormovi a P. Juráčkovi neztratil nic ze svého umění točit skvělé filmy, jimiž se prezentoval na konci 60. let. ()
Nadávání cestujícím z tramvaje. Herci nejdřív podvedou cestující a pak jim ještě sprostě vynadají. Ale to nestačí, nafoukanost pokračuje: „Ať žijí herci, ať žijí herci!!“ Vetchému a Kratinovi to šlo krásně. Ale má to jeden nedostatek. Vychovali pouze malou část Pražanů. Měli s touto scénkou jezdit pravidelně a na furt. Dělat kašpary a podvádět cestující profesionálně. Plat by dostávali od Pražského dopravního podniku. Turné by poté pokračovalo v dalších českých městech. ()
Další z neprávem opomíjených děl české kinematografie (Masseba, V žáru královské lásky, Jen pro rodinné záležitosti, Vracenky), které vznikly buď na přelomu anebo krátce po pádu minulého režimu, jehož nahradil současný, po mnoha stránkách stejně, ne-li více prohnilejší kapitalistický režim. Máša v tomto filmu nemilosrdně nastavuje zrcadlo malému českému člověku prostřednictvím české herecké šmíry, ochotné se prostituovat v jakémkoli systému a snažící se své pokleslé jednání vysvětlit, že jsou stejní jako národ sám, proto jsou tak oblíbení. Ale jak prokazuje postava v tentokrát umírněně faunovském podání Leoše Suchařípy, jsou zde i tací, kteří jsou ochotni žít čestně a dělat svou práci poctivě i za cenu opovržení. Jeho nejvýraznějším protikladem budiž populární herecký vychytrálek zahraný ve skutečnosti charakterním Petrem Čepkem, který své slávě podřídil téměř vše. Antonín Máša, jak prohlásila Táňa Fischerová, byl tvůrcem, který nikdy neměl úspěch. Po procitnutí ze stalinistického mládí se stal skeptickou personou, jehož názory nikdy establishmentu nevoněly. Stejně jako se normalizátorům znelíbil svým Odhalením a scénářem k Schormově Každý den odvahu, narazil i tímto svým bohužel již posledním snímkem, který natvrdo odhalil, kdo jsou ve skutečnosti hrdinové tzv. sametové revoluce. Křiváci, ignoranti, prospěcháři, alkoholici, sexisti, trapní ubožáci, mezi nimiž je nezkorumpovaných a mravních jako šafránu. Lidé, ochotní se přizpůsobit diktátu rudé buržoazie i diktátu peněz. Je nepochybné, že Máša svými filmy tolik nezaujal i kvůli svému poněkud mdlému filmařskému stylu. Jistě, není to filmař s velkým F jako jeho generační souputníci Chytilová a Němec, jeho sklon k často akademicky plochým dialogům lze registrovat i zde (v podstatě se ho vyvaroval pouze v kafkovské hříčce Hotel pro cizince). Ale síla jeho autorské výpovědi i dlouhá řada výborných herců (vedle zmíněných dále hrají hvězdy typu Bohdalové, Jandáka, Brodské a Vetchého) činí z tohoto zapadlého a nikdy pořádně reprízovaného snímku významný příspěvek české kinematografie posledních 20 let. ()
Enšpígl to svojim komentárom vystihol. Mám rád takéto filmy, ktoré majú čo povedať v akejkoľvek dobe. A Petr Čepek zase vynikajúci v tých protivných charakteroch, ktoré hrá s gustom jemu vlastným. ()
Jeden z největších výkonů Leoše Suchařípy ve filmu , který vznikl hned po Listopadu a snaží se reflektovat život v socialistické společnosti, vztahy mezi lidmi. Ukazuje k jakému cynismu vede kličkování a snaha mít se co nejlépe, byť třeba i na úkor ostatních. Čím více se vzdalujeme téhle době, tím více zapomínáme na tyhle vzorce chování a tím obtížnější (jak se zdá) je natočit film, který by tak věrně zachytil atmosféru doby. Evald Schorm by se jistě neurazil. ()
Syrová výpověď o soumraku nad českou divadelní scénou během 80. let, kdy postarší, zapálený režisér (L. Suchařípa) stojí tváří v tvář povrchnosti, bezcharakternosti a politickému děvkaření herců, se kterými zkouší Shakespearova Othella. S nimi kontrastuje postava mladého a nezkušeného idealisty (O. Vetchý), který nemá nic než sny a nesporný talent, který v něm objeví právě onen zmiňovaný režisér. Ač se přiznám, že jsem o tomto filmu dříve nic neslyšel a narazil jsem na něj náhodou, musím říct, že mě velmi překvapil. Rozhodně nejde o bezduchou slátaninu, ale o opravdu silný příběh, který diváka zaujme svým poselstvím. Filmem prostupuje divadelní atmosféra zkoušek Shakespearovy hry, takže konec filmu, kdy režisér po jedné z vyhrocených a vyčerpávajících zkoušek umírá, se vlastně odehrává v duchu této tragédie. Uvažoval jsem o plném hodnocení, přesto jsem se nakonec uskromnil a dal o hvězdičku méně. I tak je to pro mě na 75%. ()
Film se vypořádává s normalizačním marasmem příliš brzy po pádu minulého režimu, aby si dokázal vytvořit náležitý odstup, což se na něm bohužel ve všech směrech negativně projevilo, jak už to tak bývá. Je plný poměrně neživotných figurek, kterým chybí hlubší vnitřní rozměr, a jsou tak spíš jen dost plochými karikaturami zasazenými násilně do předem vytvořeného schématu. Výsledkem je jakási agitka naruby. Tomu odpovídají i křečovité a nepřesvědčivé výkony herců, deklamujících všelijaká klišé, čemuž se neubránil ani Leoš Suchařípa coby hlavní postava. Křečovitě teatrální závěr pak jen celému snímku nasadil až trapnou korunu. Holt daň své době, byť svým způsobem pochopitelná... ()