Devět královen

Podobné filmy mám v oblibě. Dobře, Devět královen do hlubin žánru asi nic podstatného nepřináší, ale skvěle pobaví a to je to, co jsem chtěl. Argentina není jen zemí tupých telenovel bez mozku. Právě tenhle film má mozek a šmrnc. Prostředí Argentiny tvůrci využily bezezbytku. Jistá neoriginalita se dá pokárat, naštěstí větší nebezpečí, a to předvídatelnost, nedostává příliš šancí. Zajímavé je, že jednoho z hlavních hrdinů jsem podle tváře poznal. Kdo to byl? Jeden nechutný (a samosebou intrikující) záporák z jisté telenovely... (09.08.2005)

Slibně šlapající začátek, ale velice brzo začne všecko až příliš nápadně směřovat k šokující pointě, na níž nakonec nic až tak šokujícího není (možnosti jsou koneckonců jen dvě a ta správná se nabízí o to víc, oč urputněji od ní film odvádí pozornost – nebo jsem už podobných „historek z podsvětí“ viděl příliš mnoho?). Přesto by mohlo mít smysl pustit si i podruhé, když by si člověk chtěl zrekapitulovat, kdo vlastně stál na čí straně. Venkoncem solidní, svižný oddechový podvodnický filmeček v osvěžující španělštině. (14.06.2015)

Nemůžu si pomoct, ale moc mne to nebavilo. Nějaký podraz - jako v celkovém kontextu - člověk čeká od začátku, ostatně na tom je celé rozvíjení děje založené, takže se jen snaží sbírat střípky, aby pochytal co nejvíc před tím "překvapivým" finále, které se v určité chvíli dá odtušit. Ty úvodní seznamovací podvůdky mi přišly zbytečně zdlouhavé, některé rozhovory nezajímavé, budování falešných historek kostrbaté, a vtipné to vlastně ani nebylo, spíš takové smutné. Ale oba hlavní herci jsou dobře vybraní - jak ten rádoby zkušený, tak ten rádoby naivka. Docela slušné využití exteriérů. Ale stejně mi tam chybělo něco navíc, nějaký větší šmrnc, a podruhé to fakt vidět nemusím. (21.01.2020)

Slavnějšími filmy inspirovaný špionážní kousek, který je příjemný svým exotickým prostředím, neznámými herci a docela svižnou režií již zesnulého Fabiana Bielinskyho. Bohužel po polovině filmu stále stejný koncept omrzí a ačkoliv zábavný konec má ambice velmi vysoké, Podraz je až nebezpečně nezapamatovatelným filmem. (14.10.2007)

Podraz na argentinský způsob aneb Také artový film může být zábavný. Klasické schéma – dva podvodníci (zdánlivě učitel a žák) dostanou jedinečnou příležitost jak přijít k slušné sumičce peněz, jenže jejich perfektní plán brzy nabere povážlivých trhlin. Ve hře je tentokrát arch známek – Devět královen –, rodinné vztahy jednoho z podrazáků a možná i vyšší morální principy. Jde vůbec někomu o víc než balík peněz? Co všechno jsou lidé pro peníze ochotni udělat? Kdo v dnešní společnosti jedná morálně a kdo už nikoliv? Existují vůbec nějaké bariéry? Nečekaně svěží filmový závan z Jižní Ameriky kolem vás profrčí bez zdlouhavého otálení (film se odehrává během jediného dne), přičemž mimo jiné stihne velmi dobře pobavit. Sympatičtí herečtí představitelé dokáží i pouhým pohledem obhájit to, co dělají. Sice si uvědomují, že to není fér, ale zároveň dokonale zapadají do zbytku komunity, kde všichni kradou, podvádějí, vraždí... takže jaképak výčitky svědomí? Kdo na to žaludek má, ať to dělá a ti ostatní nechť poctivě makají – jsou to jejich životy. Tato teorie možná mnoho věcí příliš zjednodušuje, ale rozhodně má něco do sebe. Pominuli-li pak ne docela neprůstřelný scénář, nejvíc mě naštval konec, protože jsem si celou dobu říkal, že tentokrát se podrazit nenechám, ale nechal. 80% (29.11.2005)