Bony a klid

V roce 1988 nebyli veksláci v centru mého zájmu. Proto i film byl spíše okrajovou záležitostí. Jsem ráda, že jsem ho mohla vidět až s delším odstupem, jen díky tomu vyniknou jeho kvality. Jde o dobře vystavěné drama (dokonce i v případu, že vím, jak to dopadlo), krásně zachycená dobová atmosféra, správné rozdělaní rolí, osobní konflikt i správně načasované rozuzlení. Našlapaná muzika Ondřeje Soukupa. Spolu s filmem Strašidlo Cantervillské Olmerův počin. (21.03.2015)

Atmosféra filmu verne vystihuje 80.roky plné zazobaných cigánskych podvodníkov, kšefty s valutovými cudzincami, disko trávenie voľného času, videorekordérovú kultúru a radosť z nového panelákového bytu získaného kadejakým pokútnym podplatením vhodného úradníka. Vexláci pred každým Tuzexom a hlavne spriaznenosť súdov a zločincov (to sa nezmenilo). Skvelé je tiež zvládnutie zobrazenia zúfalej osamelosti vo veľkomeste. Je pravdou, že niektoré fórky, prezentované zmrdliackou postavou Romana Skamene už dobovo zastarali, no pamätám si, ako väčšina z nich v čase vzniku filmu doslova zľudovela. Poznámka: Zaujímavé je ako sa koncom 80. rokov v menších mestách transformovali vexláci. Namiesto dobre nahodených a voňavkou Fahrenheit vykúpaných mládencov so zrkadlovkami na frajersky dôležitých xichtoch (ako som si ich pamätal napr. z Bratislavy) ich pred piešťanskými Tuzexami nahradili babičky pôsobiace akoby práve odišli zo skúšky folklórneho speváckeho súboru. Šatky na hlavách, krojované sukne a stíšená otázka: "Nechcete bony?" pôsobili absurdne a parodicky. Neskôr som sa dozvedel, že väčšina z nich mala príbuzných v zahraničí. Tí im posielali často domov peniaze oficiálnou cestou, no babičky dostali nie cudziu menu, ale na základe povinnej výmeny valút bony, ktoré platili len na území ČSSR a mohlo sa nimi platiť v špecializovaných predajniach západného tovaru (boli potravinové Tuzexy, odevné a zmiešané, predávali sa v nich aj automobily). Keďže na bežný chod domácnosti dôchodkyne bony veľmi nepotrebovali (tuzexový tovar bol považovaný za luxusný a drahý) skôr československé koruny, tak nasadili kroje a statočne sa činili. Poznámka č.2: Na podobnú tému a v podobnom čase ako Bony a klid vznikla pesnička "Strýko Johnny" skupiny Slniečko, humorne reflektujúca kultúru bonov. (12.05.2013)

Bezesporu se jedná o téma velmi vyčpělé, ale je důležité brát v potaz v jaké době byl film natočen a tehdy to bylo zlomové dílo natočené velmi sugestivní a odvážnou formou s bezkonkurenčními hereckými výkony. Režisér Vít Olmer byl tehdy ve velké formě a snad jen tu Veroniku Jeníkovou si mohl odpustit. Jinak nemám výhrady. 90% (03.04.2009)

V 80. letech se jednalo o naprosto převratný film. Příběh ze zákulisí veksláků, o nichž všichni věděli, ale režim na ně byl většinou krátký. Je vidět, že na svou dobu měli tihle hoši mírně řečeno nadstandartní příjmy a žili si jako prasata v žitě. Koneckonců, jejich tehdejší příjmy by je asi uživily i dneska. (23.07.2002)

"Vítám mezi námi nejbohatší invalidní důchodce v Praze a možná na světě." Tak to tenkrát chodilo a já jsem rád, že se podařilo princip veksláctví zachytit v celým jeho nezdaněným bohatství. Takže i když jsem veksláky neměl rád ani předtím, než nám začali po Sametu vládnout, tak bony, Relax, Evička tričko a magický voko pro mě tehdy znamenali pekelnej nářez. Ovšem kdo tu dobu nezažil, tomu patrně snadno unikne kultovnost tohoto snímku, ale netřeba ho kvůli tomu zahazovat v srpnu na ulici sněhem. (08.10.2014)