Služobníci
Režie:
Ivan OstrochovskýKamera:
Juraj ChlpíkHrají:
Samuel Skyva, Samuel Polakovič, Vlad Ivanov, Vladimír Strnisko, Milan Mikulčík, Tomáš Turek, Vladimír Zboroň, Martin Šulík, Vladimír Obšil, Zvonko Lakčevič (více)Obsahy(1)
Píše se rok 1980. Michal a Juraj jsou dva studenti bohoslovecké fakulty v totalitním Československu. Jejich učitelé ze strachu před zrušením kněžského semináře vychovávají bohoslovce do podoby vyhovující komunistické straně. Každý z mladých seminaristů se musí rozhodnout, zda podlehne pokušení a zvolí si snazší cestu kolaborace, nebo si zachová svoji víru a stane se předmětem nátlaku Státní bezpečnosti. (Aerofilms)
(více)Recenze (72)
Ztráta času. ()
Dobré téma, ale slabé zpracování. Efektní obrazy, ale nic víc. ()
Zajímavé zpracování tématu, které dává nahlédnout jiným způsobem do církevní problematiky za normalizace, a sice z vnitřního rozporuplného a nejednoznačného pohledu samotné církve, která byla nucena vykonávat svou službu pod státním dohledem a dokonce v jistém stupni kolaborace s ním. Tento stupeň se samozřejmě lišil případ od případu - od skrytého či zjevného odporu, přes pasivní resistenci, "taktické" ústupky moci až po vědomou kolaboraci z různých pohnutek, často i z důvodu vydíratelných kompro, které StB na jednotlivé činovníky měla. Na snímku oceňuji nejen výtvarnou stránku a režijní pojetí, ale i to, že není prvoplánový, jako většina podobné produkce bývá. Film tak není černobílý, ačkoliv není natočený v barvě, neboť rozlišuje různé odstíny dobra a zla a je jasné, komu a čemu straní. Určitý emocionální odstup od jednotlivých postav je v tomto případě pro dobro věci, aby divák zapojil do svého vnitřního přijetí vyváženě nejen city, ale i kritický rozum. Jelikož kritického myšlení je schopna jen asi třetina populace, což je obecně daná konstanta v jakékoliv společnosti, film se tak vědomě zříká podbízení se většinovému divákovi, které je typické pro komerční produkci. Proto ho lze označit za artový, což nevnímám jako nadávku. ()
Atmosférická noirová dráma v dávno-nedávnych normalizačných hlbinách totalitného režimu, vedeného apokalyptickou sektou "birmovaných komunistov" zrádzajúcich vlastných spoluobčanov a prikyvujúcich gerontským imperialistickým falošným bôžikom ožratým v Moskve. Slušní ľudia, ktorí chceli pracovať pre cirkev a veriacich to za bývalého režimu vôbec nemali ľahké. Dnes si ich ťažkosti nevieme už ani len predstaviť. O to viac platí, že kto zaspí v demokracii, môže sa poľahky prebudiť v totalite. V totalite riadenej kariéristami-prospechármi a násilníkmi bez štipky ľudskosti. Platí nadčasovo, pre veriacich i neveriacich. Tak našu pluralitnú demokraciu, prosím, neberme na ľahkú váhu a neberme ako samozrejmosť. ()
Služebníci jsou složitý film k zakousnutí. Divákovi jsou předkládány obrazy měnící se mnohdy rychle, mnohdy pomalu. Postavy mluví pomalu, vážně, někdy nemluví vůbec. Temnou atmosféru dokresluje černobílá. Otázkou je, co nám chtějí filmaři říct. Jak vidíme, mnozí kněží se neřídili žádnou vnitřní odpovědností a klidně s režimem spolupracovali. I s StB. A ponoukali k tomu i studenty. Je tak otázkou, nakolik je dnes důležitá sebereflexe jen u bývalých komunistů, když církev ji v sobě nikdy neměla. Nejde totiž jen o zločiny komunismu, ale o všechny zločiny, kterých se kněží dopustili a dopouštějí i dnes a navíc je zametají pod koberec. I z těchto důvodů pro mě víra v katolickou církev a ubližování jí jako organizaci státní mocí nezajímá tolik jako u jiných. Nakonec psaní letáků a vyzývání k půstu je asi maximum, co studenti mohli dělat a i to komunisty nenechalo chladnými. Chápu, že je důležité neustále připomínat všechny zločiny komunismu, ale v kontextu výše uvedených okolností a způsobu podání, jaký si filmaři zvolili, to pro mě nemá velkou váhu. ()
Vizuál vytříbený, psycho audio, jenže přes celkem zajímavé, a řekněme seriózní téma strašná nuda. ()
Výbroušená formální stránka zakrývá schematický scénář, strnulé herecké výkony a ošuntělé metafory. Jakkoliv je forma propracovaná a vymazlená, film nesděluje vůbec nic nového, je to jen další agitka v řadě (hodní antikomunisté versus zlí komunisté - kolikrát už jsme to viděli ?). ()
Zase jeden čistě festivalový filmeček, rádoby filozofující esej, pro všechny mladší 40 let totálně nesrozumitelná . "Abstraktní obraz na filmovém pásu " . Jen 2,5 - 3 * a 40 % za M.Mikulčíka + výtvarnou stránku filmu . ()
Artový snímok, ktorý dokumentárno hraným štýlom rozpráva o cirkevnom živote v období totality, pri ktorom sa človek musel rozhodovať, ako naloží so svojou vierou. Je tu rozoberaná zaujímavá téma, ale žiaľ pre mňa nezáživným a nudným spôsobom. Aj preto dávam len priemerné hodnotenie. 50 % ()
Málokdy se vidí tak depresivní film. Minimum dialogů, dlouhé záběry, statická kamera. Když chybí invence , jsou málo platné rádoby umělecké záběry. Je to ten z řady filmu, kdy se na konci sám sebe zeptáte , "o čem ten film byl?". Scénář se prostě nepovedl. Tvůrce zůstal nepochopený. To se někdy stává. ... Tak znovu a lépe. A přirovnávat toto dílo k Studené válce Pawlikowského to je už úplný úlet. * ()
Téma silná ako pre Československo, tak aj pre celý svet. No spracovanie ma doslova zabilo, dlhé a mĺkve scény namiesto zvýšenia dramatizácie úplne odvrátili pozornosť, až som film skoro nedopozeral. V úvode to v útrobách školy/kláštora malo zmysel, ale subjektívne by som od tretiny privítal menej artovosti. Atmosféra aj herci sú však skvelé, ódor strachu a bývalého režimu sa podarilo vykresliť dokonale. ()
Príbeh je planý, nezáživný a nezrozumiteľný, žiadne emócie, žiadna atmosféra. Dokonca ani dialógy sa nedali analyzovať, čo kto hovorí! Ak tvorcovia chceli niečo povedať, tak takýmto spôsobom nepovedali nič. ()
Film v štýle klasickej slovenskej filmovej školy. Dlhé zábery, ticho, tiché zvuky, minimalistická hudba, len pár tónov, podtrhujúce tiesnivú atmosféru dohľadu, nátlaku a vydierania. Dôraz na vizuálnu atmosféru podtrhnutý čiernobielym stvárnením. Dej je pretkaný zábermi dvora z hora, zasadaniami Pacem in teris, vysielaním Slobodnej Európy, ktoré sprítomňuje atmosféru doby. ()
Asi najviac premrhaný potenciál slovenského filmu v novom tisícročí... Originálny, neošúchaný námet, tajomné, uzavreté prostredie, famózna práca s kamerou, čiernobiela depresívna atmosféra totalitného režimu - to všetko predurčovalo, aby film mohol reprezentovať Slovensko v boji o zahraničného Oscara. Film v divákovi evokuje spomienky na taliansky neorealizmus, Lynchovu Mazaciu hlavu alebo Annaudove Meno ruže. To všetko tam je ako chutné špagety, ktoré nakoniec aj tak skĺznu z lyžice späť do taniera. Keby režisér občas menil dynamiku filmu, nevsadil všetko iba na statické, pomalé uspávanie hadov, keby pridal ešte drsnejšie scény z prenasledovania a týrania odbojárov v sutanách, prikorenil to nejakým smiechom cez slzy aby dielo ešte viac priblížil tragickej realite zobrazenej doby, bolo by to možno na štyri alebo aj päť hviezd. Každopádne - klobúk dole pred kameramanom Chlpíkom a scénou s pretečeným matracom. ()
Že by film nebyl pro dnešního diváka relevantní se mi nezdá... Pokud ovšem divák vidí za roh a neklouže pouze po povrchu věcí. Vyumělkovanost a estétství mi zážitek z filmu nekazily, naopak. 4,5 hvězdy. ()
Bravó, vymazlená kamera aj hudba.✓ ()
Zajímavý nápad zpracovaný velmi nezajímavě. ()
Čím si museli prejsť adepti na kňazskú vysviacku, počas komunistického režimu, aké dilemy riešili, to približuje čiernobiely film Služobníci. Ako v sebe spojiť túžbu po kňazstve a požiadavky vlastného svedomia? Riskovať všetko a pôsobiť v podzemnej cirkvi? Alebo spolupracovať s komunistickou stranou a mať istotu dobrej budúcnosti? Oceňujem odkaz na skutočné historické udalosti v kňazských seminároch (hladovka), či skutočné osobnosti (Korec, Chovanec) ()
Úžasný film. Na čemkoliv vás v minulosti nachytají, vám v budoucnu předhodí. ()
Sugestívna čiernobiela depka o chobotnici totalitnej moci a jej praktík ktorú však vždy tvoria jednotlivci. Niektorí majú slabý charakter, na iných majú niečo oni a ak ani jedno ani druhé, dopomôže hrubá sila. Ako by sme sa v tej situácii zachovali my? Úžasná vizuálne silná, umelecky spracovaná snímka diváka svojimi čiernobielymi obrazmi vtiahne do seba a podporená taživou zvukovou kulisou nepustí až do konca. Dej v náznakoch a nedopovedaných obrazoch núti si film pozrieť ešte raz. ()
Související novinky
Kina v Česku znovu zavírají
Očekáváné vyhlášení je tady. Ministr zdravotnictví Roman Prymula oznámil, že počínaje pondělkem 12.10. dojde minimálně na 14 dní k omezení veškerých volnočasových aktivit, čehož se logicky dotýkají… (více)
Centrum Prahy ožije 27. MFF Praha - Febiofest
MFF Praha - Febiofest již 18.9. 2020 odstartuje 27. ročník. Mění své působiště a jeho novým domovem se stává Cinema City ve Slovanském domě. Promítat se bude také v Ponrepu, Edison FilmHub a nově v… (více)