poster

Loni v Marienbadu

  • Francie

    L'Année dernière à Marienbad

  • Itálie

    L'anno scorso a Marienbad

  • Slovensko

    Vlani v Marienbade

  • Nový Zéland

    Last Year at Marienbad

  • Velká Británie

    Last Year at Marienbad

Drama / Mysteriózní / Romantický

Francie / Itálie, 1961, 94 min

Komentáře uživatelů k filmu (127)

  • Houdini

    Oscar 1 nominace: Scénář ... .... .... Zlatý Lev(14.12.2018)

  • Tetsuo
    *****

    Přelomový, skutečně moderní film, který rozbíjí klasicky strukturovaný narativ a sebevědomě se dává všanc různým výkladům. Poskytuje záměrně matoucí a nedokonalá časová vodítka, takže prezentovaný syžet je možné upravit do mnoha fabulí. Takové dílo je nesrozumitelné pouze pro ty, kteří chtějí mít jasno, požadují jednotu výkladu a nepřistupují na to, že by smysl díla mohl být v samotné interpretační hře. Ano, je to trochu l´art pour l´art, věkem to trochu schází a zdá se to být tezovité, ale jako východisko k novému využívání potenciálu filmu, je Loni v Marienbadu nezastupitelné.(19.2.2003)

  • Matty
    ****

    Počátek tažení nouvelle vague proti lineárnímu vyprávění a jeden z prvních mind-game filmů, jejichž koncept o čtyři desetiletí později rozvedli a na mainstreamovou úroveň převedli američtí filmaři. Frustrace ze sledování Marienbadu stoupá s odhalováním, jak prostinký příběh nám NEvypráví. Muž přesvědčuje ženu, že spolu strávili minulé léto. Milostný příběh, nic složitého. Jenže slova jsou nezávislá na obrazech, vzpomínky na vzpomínajících a kamera na postavách (poletuje si prostorem, odmítaje přijmout číkoli hledisko – stejný pocit "neukotvenosti" jako když čtete nový román). Události a prostředí se opakují, ale nikoli za účelem připomenutí důležitých informací. Právě naopak – detaily jsou odlišné, dříve vyřčené a ukázané je zpochybněno či vyvráceno. Několikrát. Důsledek? Nejistota, nestálost, nevíra v elementární poznávací schopnosti. Ovšem také zvědavost a nutkání odhalit dostatečně velkou část tajemství, aby vaše interpretace viděného nabyla významu. Robbe-Grillet a Resnais během natáčení společnost řeč navzdory dílčím neshodám najít dokázali. Koho ale dnes zaujme zaumný jazyk, kterým se ho oba pánové snaží vyvést z labyrintu vzpomínek? (S nulovou zárukou, že nás navádí správným směrem.) Inu, kohokoli dost odvážného do onoho labyrintu vstoupit, nechat se vést, ale zároveň trochu vzdorovat a buď se na konci bezmocně octnout na začátku, nebo přijmout, že hledání může být objevné i bez toho, abyste na jeho konci něco našli. 75% Zajímavé komentáře: CheGuevara, vypravěč, Anderton(5.6.2012)

  • T2

    Rozpočet $-miliónovTržby USA $144,492Tržby Celosvetovo $-(15.5.2009)

  • hirnlego
    ****

    Sympatické mysteriózní dílo. Muž, žena, láska, která vydržela čekat... nebo ne? Zajímavý film, na který se člověk může podívat víckrát a pokaždé bude mít co objevovat.(10.1.2007)

  • novoten
    ****

    Zamčeno na plátně. Nedá se vysvětlit, nedá se v celé šíři pochopit. Dá se jen interpretovat a to mi v kombinaci se stoupající hypnotičností nedá spát. Proto doteď nevím, jestli je závěr o smrti, o smíření, o násilí, o lásce, o ženském údělu, o všem nebo o ničem. Ale protože to s jistotou neví ani nikdo jiný než (snad) jen sami autoři, je mi takové tápání ještě o třídu příjemnější. Nebýt úvodního opakování pár vět do omrzení, kdy jsem nevěděl, jestli se smát nebo skřípat zuby, bylo by hodnocení možná nejvyšší.(23.9.2020)

  • JFL
    ****

    Kdo alespoň jednou neusnul u "Loni v Marienbadu", není pravý cinefil, nebo jen lže. U tohoto díla přízvisko somnambulní nepředstavuje negativum, ale bytostnou podstatu, přičemž právě když vaše mysl začne s klížícíma se očima sama rozvádět střípky zdejších narativů, vydáváte se na cestu, ze které by Alain Robbe-Grillet měl zaručeně největší radost. Protože pouze mimo film mohou zdejší figury svázané v okovech klišovitých scén bez paměti naplnit svůj potenciál a film se z pasivního objektu stane interaktivním artefaktem. Je jedno, jestli se tak stane vlivem interpretace či snění, ale přecjen to druhé může plodit podnětnější i životnější výsledky.(25.9.2020)

  • Kulmon
    ***

    S tímto filmem mám podobný problém jako s autorovým přechozím dílkem Hirošima, má láska. Ano, Resnais opět nabourává stávající narativní postupy, ale ... přece jen kvůli tomu, že je něco přelomového nebudu film nadsazovat. Tento film není pro každého. Kdo nemá nervy na věčnou symboliku a věčné "kde nic tu nic" měl by se poohlédnout po něčem jiném.(10.7.2009)

  • CheGuevara
    ***

    Jak by řekli kolegové soudruzi: "Loni v Marienbádu je dokonalým příkladem odsouzeníhodného uměnictví a buržoazního manýrismu. Formální struktura vykořisťuje proletariát, kterému není ve filmu ponechán ni prostoru, a my sledujeme pouze příběh rozmazlené aristokracie. Vyšší třídy v celé své kráse odhalují své malicherné problémy na pozadí formalistických hrátek. Král je nahý a modernistický film s ním. Smrt moderně! Filmy patří lidu." A za sebe říkám, že modernita bez poetiky mě nemá čím oslovit. Chladné, božsky nasnímané a k smrti dobře nasvětlené. Takže své jakési kouzlo to přeci jen má. Ale moc z něj po tolika letech opravdu nezbylo.(12.4.2010)

  • xxmartinxx
    ****

    Stejně jako v Hirošimě tu hraje zřejmě přední roli paměť. Paměť postav, o níž mluví, a paměť diváka, který ji bude nutně potřebovat, aby tenhle film udržel na uzdě. Což se mu nepodaří. A to je největší klad. Nutno zřejmě vidět opakovaně, přesto pochybuju, že jde tomu filmu plně porozumět.(10.10.2012)

  • Sarkastic
    ***

    Tajemný začátek s tíživou a lehce až hororovou atmosférou se mi moc líbil. Depresivní, zlověstné prostředí, zvláštní zastavování neméně podivných postav, k nim nepatřičně působící tekoucí voda, trik s kartami/sirkami a do toho muž se ženou, která si ho nepamatuje. Nějakou chvíli mě zajímalo, co se vlastně stalo, ale postupně mi docházelo, že nic jinačího než dva (potažmo 3) vyšinuté jedince mi film nenabídne. A opravdu ne, jenom spoustu otázek, nejasností a….NUDY. U takového Lynche jsem schopný přijmout fakt, že něco nechápu/nepochopím, protože jeho filmy (až na výjimky) mají nějaké tempo, někam se posouvají, pořád jsem zabraný sledovaným objektem a nestačím myšlenkami ulétnout jinam, baví mě se snažit hledat odpovědi. U Loni v Marienbadu jsem se prostě jen nudil, trpěl super pomalým vyprávěním a nenašel kapku sympatií k hlavním hrdinům, aby mě zajímalo, co se s nimi vlastně stalo/stane, prostě mi byli putna, proto pouze slabší průměr a lituju, že tvůrci nevyužili slibný začátek k vytvoření čistokrevného hororu.(11.3.2013)

  • Hellboy
    ***

    Tenhle film mi nic neříká. Chápu jeho význam v dějinách a vím, co je jeho záměrem, ale to mi na něm vlastně vadí - že je to jen umění pro umění. Já v tom vidím pouze samoúčelnost, která mě sice zaujme, ale nemám důvod se k tomuto filmu ještě někdy vracet. Jednou vidět a dost. Protože nejde nijak rozlušit a ano, vím, že zjevně není účelem tento film rozluštit a zkonstruovat nějakou smysluplnou fabuli. Je to takový surrealistický (sestává ze snů) a impresionistický film, ale má imprese je ve výsledku nuda. (Pak si samozřejmě ještě pamatuju zajímavý střih a pána, který nikdy neprohrává v té zábavné hře). Já se rád občas kouknu na nějakou avantgardu, ale v případě tohoto snímku radši zůstanu obyčejným konzumentem klasicky vystavěných filmů, které se někam ubírají:)(17.3.2010)

  • Eddard
    **

    O některých filmech se říká, že nejsou pro každého. Nevíte-li co si pod tím tvrzením představit, podívejte se na Loni v Marienbadu a s největší pravděpodobností to pochopíte. Co se mého názoru týče - opravdu jsem bojoval, zkoušel skládat významy, zkoušel jsem vnímat jen obrazy, pokoušel jsem ten film vnímat instinktivně... a přestože se určité výsledky dostavily, utkvěla mi na konci v hlavě jen hra, ve které černovlasý dlouhán nikdy neprohrává. Přelomový, moderní film? Možná. Jsem ochoten dát tomuhle uměleckému patvaru ještě jednu možnost. Do té doby však zůstávám zmatený a zaražený. 40% Mimochodem, chladným mě nechávají i další kousky Resnaisovy tvorby - Válka skončila a Hirošima, má láska. Asi jsme si s tímhle umělcem nebyli souzeni.(1.3.2007)

  • Radko
    ****

    Umenie žijúcich mŕtvol. Prostredie nedáva šancu nespútanej prírode. Geometricky presné tvary záhrad poukazujú na okázalý, nabubralý antropocentrizmus. Potvrdzujú ho i nazdobené vnútorné priestory. Živočíšnej spontaneite nenahráva ani reč filmu. Dokonalá umelina vzťahov, architektúry i životných ťahov. Do toho nezmyselné plkanice v obrazovo skvostných variáciách. Radosť pozorovať zahnívajúcu kultúru hóch buržoázie. Samozrejme, ako tu viacerí píšu, je to mnohovrstevné dielo, a zďaleka nie len sociálkritické, dá sa to celé kľudne vnímať ako nepokojné strhávanie sa zo spánku, určované logikou sna neuspokojeného zaľúbenca. No mne sa po posledom pozretí páči práve vyššie opísané karnevalové besnenie smotánky v umelo vytvorených okázalých kulisách, kde napriek vonkaškovej "nádhere" prirodzene nefunguje takmer nič.(5.12.2017)

  • troufalka
    ****

    Celá šedesátá léta se nesla ve znamení experimentu a hledání nových forem. Tvůrci se snažili upoutat novým způsobem, k tomu patří bezesporu i nový román, se kterým se představil Alain Robbe-Grillet. Jakoby byl svět přesycen jasně vyprávěnými příběhy, přichází s nevyprávěním, tedy s příběhem bez jasně uchopitelného děje. Místo něj nabízí jen jakýsi rámec, atmosféru, konkrétní místo a postavy, vše ostatní je zpochybňováno. I záběry konkrétních míst se mění, přechází do nereálné snové polohy. Film je pro diváka poměrně náročný, protože nemá běžné schéma, kterého je možné se zachytit, jakmile najde nějakou indicii, která by mohla být vodítkem k dalšímu ději, indície se mění a vytrácí. Co zůstává skoro po celou dobu je poměrně monotóní zvuk varhan, který celé nedění dotváří. Vzniká hodně silný dojem, jsou navozeny pocity, ale pokud nemá divák dost vlastní invence, aby dal obrazům nějaký význam, je ztracen, pozornost upadá a sledování se stává spíše utrpením. Zdá se, že mnohem větší pozornosti se filmu dostalo na festivalech (nominace na Oskara, Zlatý lev za scénář v Benátkách) než divácké oblibě. Experimentální kousek, který není špatné vidět, ale nelze jej doporučit jako oddychovku k rodiné pohodě. Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií(13.4.2015)

  • Vitex
    *****

    Viděl jsem s anglickýma titulkama - ale i tak je poznat, že je to dílo jistě geniální. Úplně jiné než Hirošima, mon amour ( - lepší). 29. 6. 2010 : Viděl jsem s českýma titulkama. Lepší je Hirošima :-)(18.6.2006)

  • LiVentura
    ***

    Filmová klasika. Robbe-Grillet je pro mě známá/neznámá! Neumím uchopit jeho tvorbu, ale líbí se mi originalita vyprávění...(20.11.2017)

  • liborek_
    ****

    Loni v Marienbadu je jeden z těch filmů, co od první minuty až do závěrečného "Fin" intenzivně útočí na všechny vaše smysly a především na vaši schopnost soustředění. Tento naprosto bezdějový film upoutá především svým výtvarným ztvárněním, je velmi poetický a působivý. Film je velkou časovou hříčkou. Základní kostra tohoto dílka by se dala načertnout asi takhle: Hlavní hrdina se v lázních pro vyšší společnost snaží přesvědčit mladou ženu doprovázenou (snad) jejím manželem, že před rokem s ní něco měl, ale ona se vytrvale brání. Film je možný interpretovat asi 6 miliardami způsoby a nemá smysl sem psát jeden jediný výklad, který by beztak byl svazující a omezil divákovu imaginaci. Film je o vztazích, vzpomínkách, času... Snad je ale těch 94 minut příliš, protože udržet si pozornost celou dobu je velice obtížné. Rozhodně to není dílo pro běžné zhlédnutí.(26.4.2006)

  • Madsbender
    *****

    Opäť pohľad Resnaisovou optikou na vzťah muža a ženy, tentoraz v prostredí luxusného hotela dýchajúceho atmosférou dávnych čias, v ktorej sú dvaja milenci uväznení ako v pláne, ktorý ktosi vymyslel bez preskúmania východiska. Ťažká, baroková poetická básnická romanca uväznená v čase a priestore, spletité slovné hračky a nič nehovoriace dialógy, scenáristický paradox prelínajúci sa s bojom proti priamočiarosti príbehu, figúry nepôsobiace na efekt, ale jemné hranie sa s divákom, impozantné herecké výstupy (schválne na tomto mieste používam výraz výstupy, pretože cela snímka najviac pripomína komorný dramatický výstup v pomyselných troch aktoch na divadelnej scéna) kamera pohybujúca sa v presných líniách vľavo, vpravo a dopredu a strhujúca hudba. Príbeh postupom času naberá zreteľnejšie črty a kontúry, a na konci je všetko odrazu jasné ako nikdy predtým - ale len v rozbitom zrkadle reality. Fragmenty súcna, bytostná dokonalosť. L'Année dernière à Marienbad ma uchvátil, prikoval k sedačke a nepustil až do záverečných titulkov. Absolútne bezchybný film, podľa môjho názoru ešte lepší než než predchádzajúca Hirošima, moja láska. 100%(8.2.2014)

  • pepo
    *****

    Labyrint tajomstiev, vášne a nezodpovedaných otázok je jeden z najslávnejších mindfuckov všetkých čias. Divácky náročné, vizuálne podmanivé dielo má množstvo výkladov a žiadny nie je správny... alebo (paradoxne) všetky sú. Nadčasová pecka, ktorej síce treba venovať veľa pozornosti, ale odvďačí sa nezvyčajným zážitkom. Následne sa o ňom dá diskutovať mnoho hodín. Bonusom je potom takmer neviditeľné cameo Alfreda Hitchcocka.(7.12.2017)

  • lamps
    ***

    Marienbad tímto jmenuji nejnudnějším místem filmové historie. Z úcty k neotřelým narativním experimentům a loudavé, prostorově nesvázané kameře hodnotím zlatou střední cestou, ale zároveň s obrovskou výstrahou všem, kteří si film zamilovali pro autentické zprostředkování děje a emocí - tohle není umění pro nás, zaplaťpánbůh...(7.7.2016)

  • MIMIC
    *****

    Milujem formalistické filmy a v Marienbade celú tú formalistickú afektovanú eleganciu, ktorá nás vytrháva z reality a prenáša do Morfeovej ríše. Zároveň znepokojuje, lebo dionýzovský princíp baroka je založený na neustálom nepredvídateľnom pohybe. Ten sa tu svári s racionalitou francúzskej geometrickej záhrady, takže mystérium lásky sa často odvíja rýdzo vizuálnymi prostriedkami. V Schonbrunne sa mi v jednej extrémne prezdobenej rokokovej komnate zatočila hlava - skúsenosť ma teda núti potvrdiť správnosť Resnaisovej voľby, pokiaľ ide o spôsob navodenia trýznivých stavov ľudského vedomia i podvedomia. Skvelá je i voľba organovej hudby, ktorá celé prostredie mení na sakrálny priestor, v ktorom sa ponevierajú mnísi a mníšky participujúci na nejakej zádušnej omši. Marienbad je v podstate čistý biedermeier - umenie o buržoázii pre buržoáziu, páčivý vizuál a sladké banálne rečičky (a Sacha Pitoeff, samozrejme). Potom som si spomenul na krásnu, uvravenú básnickú skladbu Básnik a žena od Jána Smreka a odrazu mi všetko dalo zmysel. PS: Česko-slovenská stopa sa tu nájde - spomeňte si na "kamenné" postavy z Krakatitu. Na druhej strane bál mŕtvol v barokovom zámku v Herzovom "Deviatom srdci" na Marienbad priamo odkazuje.(5.12.2017)

  • darkrobyk
    *****

    Artová lahůdka, která asi nesedne každému. Musím přiznat, že i po letech mne film zaujal vytříbeným zacházením s obrazem, symboly, slovem. Časté opakování (ať už textů, či obrazu - například uléhání ženy na lůžko) bylo typické pro filmy 60.let. Práce s asociacemi připomene český poetismus. Snímek se stal vzorem i pro českou novou vlnu ( Případ pro začínajícího kata, O slavnosti a hostech, Ovoce stromů rajských jíme, Hotel pro cizince, Archa bláznů a řada dalších), při sledování sošného tance podezírám trochu J.Herze, že jej převzal do plesu mrtvých v Devátém srdci. Ať už se snímky inspirovaly skutečně, či byly jen na stejné vlně, vůbec to nevadí. Loni v Marienbadu ukazuje mimo jiné, v čem spočívá základ filmu - kompozice obrazů je úžasná a bezchybná. Existuje řada verzí výkladů filmu, ale sám režisér přiznává, že žádnou z nich nelze jednoznačně vyvrátit a žádná z nich není důležitá.... ,,Když vidím film, zajímám se více o hru pocitů než o postavy, " řekl jednou Resnais (I.Herfurt:Zlatý fond světové kinematografie, Horizont Praha 1986, str.218). Osobně jsem, aniž bych výklady k filmu předem četl, viděl v muži-svůdci Smrt, která si přišla pro oběť, jíž dala roční odklad. Kupodivu jsem zjitil, že podobně film vidí F.Weyerganse... Skvostné surrealistické dílo rozehrává tajemnou hru, kterou si lapený divák užije až do otevřeného? konce...(5.6.2012)

  • Snorlax
    odpad!

    Nebudu předstírat, že jsem intelektuál nadšený z tohoto díla, a raději rovnou přiznám, že jsem primitiv, který se v něm vůbec nezorientoval. Předchůdce Godardova Socialismu si také pohrává s babylonským zmatením, které občas protne totální strnulostí. Až mi zase někdy někdo sdělí, že ve francouzských filmech se nic neděje, budu mít jasno, viděl tento film. Nerada hodnotím filmy, které jsem nepochopila. Tentokrát učiním výjimku ze svého pravidla a tento přeceňovaný film ohodnotím jako všechny ostatní nekoukatelnosti.(28.6.2012)

  • nascendi
    ***

    Stáva sa takmer pravidlom, že filmom, ktorým som podľa spomienok dal štyri alebo päť hviezdičiek odoberám po pár desiatkach rokov aspoň jednu hviezdičku. Pravdepodobne je to dôsledok vtedajšej úcty k veľkým menám a sebaobviňovania, keď sa mi slávny film nepáčil. To je aj prípad filmu Loni v Marienbadu. Je nespochybniteľné, že obaja Alainovia veľmi dobre vedeli, čo chcú nakrútiť a nakrútili to vynikajúco. Problém je iba v tom, že ja tomu ich jazyku nerozumiem a som teda nútený uchýliť sa k inertnému hodnoteniu.(6.2.2014)

  • Vančura
    *****

    Pompézně se tvářící pseudointelektuální nuda, která je ve svém výrazu nesnesitelně afektovaná. Ech, tohle mi fakt nesedlo, a bezprostředně po dokoukání je mi jasné, že tenhle typ filmařiny nebude můj cup of tea. UPDATE 11. 9. 2016 - Po druhém zhlédnutí zvyšuji původní 3 hvězdy na maximum - ten film mě nově naprosto dostal. Přijde mi bezmezně nadčasový, formálně dokonalý a filmařsky naprosto převratný. Ten soulad kompozičně dokonalých záběrů, znepokojivé varhanní hudby a nekončícího přívalu mužových replik je jednoduše... fascinující. Hodinu a půl jsem na to koukal s doslova úžasem ve tváři a v hlavě mi vířila změť myšlenek a asociací, které mi ten film vyvolal. Samozřejmě to není film pro každého a většina lidí ho pravděpodobně prozívá jako nejnudnější film pod sluncem, ale pro lidi, kteří dokáží ocenit jeho kvality, je LONI V MARIENBADU vyloženě očistným filmovým zážitkem natočeným v časech, kdy se ještě film považoval za umění. Naprostá libovka a mimořádný divácký zážítek - nota bene pokud člověk něco ví o kontextu vzniku tohoto filmu.(10.6.2012)

  • Flego
    ***

    Forma je vo svojich neustále opakujúcich kvetnatých replík a záberov až iritujúca. Samotný jednoduchý príbeh nie je zlý, otázkou je, či vystačí na celovečerný film. A tu sa dostávam k jadru problému. Pointa.(5.6.2012)

  • poz3n
    *

    Naprosté divácké peklo. 94 minut totálního surreálného wtf, které dokonale plní zadání francouzského uměleckého filmu 60. let. Nepovažuji se za hloupého diváka, nicméně v tomhle slavném Resnaisově dílu jsem se nechytl ani jediného stébla porozumění. Ta nikdy nekončící repetitivnost a vlezlost promluv hlavní postavy zřejmě nese nějaký význam, já byl z nich bohužel od prvních minut na pokraji zešílení. Střihově i kamerově by to bylo určitě zajímavé, ale vzhledem k absenci pro mě jakéhokoliv smysluplného obsahu to vše přichází vniveč. Prázdná a mysl drásající manýra. 1/10(21.5.2018)

  • Exkvizitor
    *****

    Nemůžu souhlasit, že Loni v Marienbadu je nudná a chladná intelektuální onanie, jak zde někteří naznačují! Dle mého názoru se jedná o velmi působivé, atmosférické dílo, vyvolávající pocit těžkého snu, bez možnosti úniku. Tato surreálná hříčka, blízká (v literatuře) třeba Meyrinkovu Golemovi, je navíc výborně technicky zvládnutá. Kamera je fantastická, herci jsou dokonale stylizovaní do svých snových rolí a zejména střihač odvedl svou práci na výbornou. Nevím, proč by mělo být nutné filmu za každou cenu porozumět - tady jde spíš o impresi. Krom toho: kdo z nás rozumí beze zbytku světu, který nazýváme reálným a kde žijeme své životy?(31.1.2006)

  • Anderton
    ****

    Film založený na čisto emocionálnej báze. Nemusíte ho pochopiť, stačí ho prežiť. Varianta č.1: (myslená ako fór) Resnais oslovil dievča známym klišé "Už som Vás niekde stretol". Nefungovalo to, má z toho nočné mory, tak natočil o nich film. Varianta č.2: (tiež fór, ale niečo podobné by som si pozrel v Nolanovom podaní) Rovnaké postavy žijú v paralelných vesmíroch, dostali sa na báze superstrún do nejakej slučky, kde sa medzi nimi pohybujú, každý má tri verzie a v každom vesmíre sa scéna odohrala inak. Varianta č.3: (celkom reálna) Hlavné postavy sú mŕtve, nachádzajú sa v posmrtnom svete, kde neexistuje čas ani priestor a muž si odváža svoju lásku preč. Minulý rok ju žiarlivý manžel zabil a on spadol z múrika a umrel. Varianta č.4: (reálna) Príbeh sa odohráva v mysli hlavnej postavy, kde platia podmienky ako v posmrtnom svete varianty 3. Vedľajšie postavy sú imaginatívne. Postrehy: X a M hrajú hru, z pohladu X vidíme na stole obrátený kríž , z pohľadu M kresťanský. A raz predstavuje anjela v bielom, raz démona v čiernom. Jedna postava na začiatku filmu levituje. V jednom zábere je v pravom rohu obrazovky mucha a možno predstavuje kľúč k tajomstvu filmu.(4.6.2012)

  • honajz
    ***

    Líbí se mi ta snová atmosféra, to nezúčastněné bloumání místnostmi, chodbami, kolem různých lidí a útržků dialogů. Pravda, hudební skladatel se občas zapomněl a hudba přehluší účinek kamery a obrazů. Ale pak tam ještě někdo dosadil lidi, jejichž rozmluvy dokonce dávají jakýs takýs smysl, a tím je to celé na nic. Sen se hroutí, najednou sem zasahuje jakási realita. Mimochodem, Josef Kainar kdysi skládal básně tak, že dal do klobouku papírky se slovy a pak je náhodně losoval a skládal vedle sebe. Tenhle film je podobný - náhodné útržky snové paměti (ostatně je to podle snu natočené). Ale popravdě, takové O slavnosti a hostech nebo Případ pro začínajícího kata mne tou snovou kamerou dostanou daleko víc - a navíc se na ně rád podívám znovu, už kvůli jistému přesahu a jisté vstřícnosti k divákovi. Tady je divák vedlejší, padl na oltář umění s velkým U, popření narace, ať žije forma! Jistě, je to zajímavé bourat pravidla, ale jako odkopnutý divák také raději příště vyhledám něco méně umělecky formálního.(20.7.2012)

  • MontyBrogan
    ***

    Podobenstvo? Možno. Mindfuck? Určite. Na tú dobu prekvapivé a možno odvážne. Každopádne záhadné a elegantné. Ale mňa to proste znervózňovalo. Aj spôsob, akým to bolo natočené (ktorý bol chvíľu zaujímavý, ale celý film taký byť nemusel) a aj hudba. Opakovaním sa vytrácalo čaro. Keby ste zažili audio-déja vu, a vzápätí by začal zvuk sekať a opakovať sa na tom istom mieste dookola, kúzlo okamihu by bolo tiež veľmi rýchlo stratené. Asi ako moje tešenie sa na tento film, vďaka skvelému námetu, pre ktorý ma zaujal. Ale v podstate mi nič viac neponúkol. Teda okrem atmosféry, ktorá bola noir ako samotná noc (tentokrát nemyslím Film-Noir, ale farbu).(29.6.2013)

  • vypravěč
    *****

    Je mi to líto, ale prázdnota, která současně trýzní i konejší, je pokaždé jen zdánlivá – a stejně tak i nehybnost ritualizovaných bytostí procházejících všemi hotely všech možných světů. V nichž se nesměřuje k cíli, ale jen se dráždí povrch zdáním cesty. Tedy: není nehybnosti – přinejmenším v čase této tiché patologie, s banální logičností přehazující preparované obrazy a slova na hromádky „Stalo se“ a „Lež“, které se ale nakonec smíchají, protože jsou totožné. Znovu a krutěji: není nehybnost, není stání a stálost předstírá i architektura, neodbytně promlouvající snad z každého záběru Resnaisova filmu. Ohledávání loňského flirtu nepřivádí k poznání, ale právě k onomu pokantovskému otřesu, zde přeložitelnému do slov, že to, co bylo, je jen později zapsaný text (slova psaná pamětí), čili: pravda prožívaná tady a teď má svou pravdivost jen v tomto jedinečném okamžiku (ovšem nejsem-li jen vzpomínkou); kdykoliv potom je již jen pohádkou se lhostejnojakým koncem. Organická krása ženského těla je v tomto snímku vržena proti předstírané pevnosti architektonických kulis, do možné skutečnosti, jsou jí nabídnuty hříchy minulé i budoucí. Ale s uplývajícími vteřinami i tato nová zkušenost přestává existovat a koridor paměti se stává uličkou hanby: protože nic z toho, co v něm prosvítá, nebylo. Jen četba divné knihy. Jediná pravdivá architektura je ta tekoucí; jejíž hrany a obrysy kdosi vygumoval a překryly je pohybující se barvy. Jakákoliv nedůslednost je pak na nich pravdivější. (A obraz takové architektury smí viset jen po boku zrcadla.) Víra v minulost je jen hypnózou pohodlnosti. To jediné, co bylo, není.(13.3.2011)

  • MrCreosote
    ****

    Nakonec se přikláním k názoru, že se ve své podstatě jedná o jedno dlouhé jedenapůlhodinové svádění aneb metoda "neviděli jsme se už někdy?" dovedená představivostí hrdinů až do extrému.(5.6.2012)

  • Seabeast
    *

    Loni v Marienbadu je naprostý unikát a přelomová záležitost v historii kinematografie. Alain Resnais nabourává veškeré filmové konvence a originálně vytváří mrazivou obrazovou koláž, kterou jsem v podobném provedení ještě neviděl a na snímek z roku 1961 hlavně vůbec nečekal. I přesto se k filmu nehodlám "patolízalsky" postavit a bezmyšlenkovitě ho adorovat. Obrazově a zvukově je bez diskuze poutavý, ale obsahově se jedná o šíleně repetitivní omáčku, která mě velmi rychle přestala bavit a zajímat, resp. bohužel jsem ani nezvládl dokoukat. Zbožňuji babrání se v detailech a hledání symbolismu, ale Loni v Marienbadu mi silně nesedlo a po prvotním nadšení se brzo dostavila ubíjející nuda. Poeticky pojatá narace mi přišla velmi plytká, nezáživná a nic neřešící. A že to měl být záměr? To se na mě nezlobte, ale k čemu je fascinace bez načrtnutého prostoru pro fantazírování? Ale nikoliv jasně vyložené karty, to přece od artovek není vždy třeba. Totálně povrchní pseudointelektuální záležitost, která se tváří jakože ne.(13.1.2016)

  • Bubble74
    *****

    Nejoriginálnější modernistické šílenství. Ve vnímaném spojení obrazů, slov, zvuků a hudby má divák možnost najít pravdu i pointu podle svého gusta. V tom vidím tu pravou magii Resnaisova snímku. Chápu ale, že to nemusí učarovat každému. Jedinečný filmový kaviár, který bude buď zbožňován nebo znechuceně zatracován.(5.5.2011)

  • Hwaelos
    *****

    Robbe-Grilletův scénář je pozoruhodný tím, jak účelně pracuje s prázdnotou, do níž můžeme dosazovat svoje významy. Vše řečené je záměrně nekonkrétní, jako kdybychom vzali klasický scénář a vytrhli z něj plnovýznamová slova, která mají odkazovací funkci, a ponechali pouze kostru toho, co zbylo. Nezůstane nic, co by nám komunikovalo význam, jen otevřená desémantizovaná struktura, na kterou můžeme navěsit svoje projekce, z nichž žádná nebude mít pravdivostní hodnotu, protože není snímkem ověřitelná. Film tak ve výsledku může fungovat jako velmi obecný příběh o paměti a touze, stejně jako vrstevnaté podobenství, ale budeme-li chtít svoje doměnky ověřit, nebude, oč je opřít.(28.11.2019)

  • Revanx

    Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete.(25.1.2009)

  • classic
    *****

    Hneď na začiatok dám na správnu mieru,že film je náročný na porozumenie,čo vidieť na jeden krát, nebude asi stačiť? To môže odradiť súčasných divákov,ktorí na takúto hru si netrúfajú,takpovediac nuda pre nich sa rýchlo dostaví,pre mňa sa jednalo o nový filmový hlavolam,ktorý ma bavil pre ústrednú herečku Delphine Seyrig pre jej melancholický výraz tváre,ktorý vzbudzoval otázky bez odpovedí,samotná štruktúra sa javí väčšinou ako ilúzia alebo sen a kamera účelovo sníma obrazy magickým dojmom,mal som celý čas pocit,že som hypnotizovaný. Alainov snímok z roku 1959,Hirošima moja láska je takisto nejednoduchý,ale zrozumiteľnejší po filmovej stránke,tento je ťažký,zvláštny,mysteriózny,ale podotýkam,že sa mi nestalo počas pozerania to,že by som sa nudil.(6.5.2014)

  • kikuka
    ****

    Jednoducho mám rada Resnaisovu hru s pamäťou, jej zavádzaním, čo ovplyvňuje nedôveryhodnosť rozprávača. Viem, je aj veľa iných, ale navyše sa mi páči jeho "vysoká" estetickosť, či ako to nazvať. Na druhej strane, Providence je v smere vrstvenia rozprávačov premakanejšie a Hirošima je Resnais tenkrát poprvé. :).(6.4.2010)

  • Cimr
    *****

    Ingmar Bergman se v roce 1961 potkal s Davidem Lynchem a natočili společně film, jinak to nevidím. Viděl jsem už něco přes tisíc filmů, ale tento je naprosto jedinečný. Vůbec nevadí, že v podstatě nemá příběh, protože atmosféra hotelu plného přízraků je tak hutná, že si úplně vystačí sama o sobě. Když přihlédneme (ale jen lehce) k roku vzniku, není od věci označit Loni v Marienbadu (skvělý název!) za geniální film.(18.10.2010)

  • sta
    *****

    Geniální hříčka, která boří veškeré zaběhané vypravěčské postupy. Jediná moje interpretace: nikde není řečeno, že ten chlápek vyprávějící, co se stalo loni, je něco víc než postavy ostatní, které neustále vyprávějí ty samé repliky. Proto si myslím, že všechno, co se odehrává je pouhou hrou režiséra - nic hlubšího v tom nevězí. Film, kde neexistuje čas a který je sestaven z krásných záběrů.(26.5.2003)

  • bart_
    *****

    Čas nemá smysl, prostor nemá smysl, linearita či reverze nemají smysl, realita nemá smysl, abstrakce nemají smysl, surrealismus nemá smysl, ono barokní sídlo v němž se děj odehrává nemá smysl, natožpak persony v něm účinkující.... Ani světlo v temnotě nemá smysl, vesmír celkově nemá smysl, ticho a nekonečnost v něm obývající nemá smysl, což lze konstatovat i o jeho nepředstavitelné prázdnotě. Jenže radost i žal nemají smysl, přátelství taky nemá smysl, láska nemá smysl, život nemá smysl, ba ani smrt nemá smysl. Totéž platí pro tento stěžejní milník nejen v rámci nové vlny francouzské kinematografie, který posunul hranice z hlediska percepční roviny/diváckého vnímání a revoluční metodiky, jak lukrativně pracovat s kamerovým snímáním obrazu který zintenzivňuje dezorientaci intuicí publika, a zároveň slouží jako exemplární ukázka toho jak efektivně tektonicky ohýbat narativní syžet fikčního mikrosvěta - laicky řečeno: nemá to smysl! Tečka. Nic nemá smysl. Ani ta tečka nemá smysl. Natožpak tento komentář, který jste právě četli. Ten také nemá smysl. Samotný smysl nemá smysl. Což je paradox, poněvadž ten taktéž nemá smysl.... Zatímco 'Občan Kane' jaksi eliminoval klasicky strukturovanou metodu filmového vyprávění, tak 'Loni v Marienbadu' od legendárního Alaina Resnaise tuhle tezi posouvá ještě dál tam, kam se dosud nikdo nevydal. A nejen proto se musí jeho impakt - který posléze notoricky vykradli amíci, jak nečekané - na kinematografii jako takovou brát ve výrazný zřetel. A jméno Sacha Vierny by mělo být vytesáno na piedestal vrcholných kameramanů.(7.9.2020)

  • Willy Kufalt
    ***

    Rozumím divákům, kteří jsou z filmu úplně nadšeni, stejně jako těm naopak zcela rozčarovaným. Překvapuje mne ale, že si snad nikdo z kometujících si nepovšiml blíže herce ve filmu. Netradiční struktura vyprávění mohla nadchnout v roce 1961, jenže záhy tento filmový experiment s vytěsněním příběhu do úzadí a důrazem na formu vystřídaly další experimenty podobného ražení (mj. když se scenárista Alain Robbe-Grillet dostal brzy i k filmové režii) a zpětně tak může Loni v Marienbadu u běžných diváků lehce zapadnout v záplavě dalších artových snímků tohoto typu. Co dle mého názoru zůstává nadčasovou hodnotou, jsou právě herecké výkony hlavní dvojice. Ač Giorgio Albertazzi a Delphine Seyrigová asi nebudou patřit k tomu nejatraktivnějšímu z francouzských a italských múz té doby, jejich projevy působí zcela přirozeně i ladí s atmosférou skrytého příběhu uvnitř honosného hotelu. Dobře napsaný scénář jim poskytuje dostatek prostoru (o něco větší pro Albertazziho, logicky vzhledem k vyprávění z pohledu mužského protagonistu) a společné dialogy skládají postupně dohromady zápletku se vznikajícím vnitřním napětím (sešli se po roce spolu na slíbené schůzce – ale ona si nic nepamatuje...) a vytvářejí kouzlo výjimečnosti i pomíjivosti okamžiku. Dovedu si bez problémů představit MARIENBAD i jako funkční televizní inscenaci či rozhlasovou hru v poetickém / romantickém žánru. Alain Resnais dodal na filmové plátno silně umělecký kabátek, chvílemi fascinující, ale často budící na můj vkus spíše dojem prázdnoty a samoúčelnosti. Trvalo víc než půlhodinu, než se mi nakonec povedlo dostat se filmu pod kůži.... 60% (# Season Challenge Tour 2020: 10. téma – Cahier du cinéma)(2.5.2020)

  • filmfanouch
    *****

    Osobně velmi silně nenávidím takovou tu reakci ve stylu, že se někomu nelíbí film a ten druhý mu na to následně odpoví, že se mu ten film nelíbil, protože ho nepochopil. Existují ale ve skutečnosti opravdu filmy, které jsou z větší části některými diváci nepochopeni právě proto, že jsou možná až příliš moc komplikované a s tím následně nepochopené. Jeden z příkladů takových filmů je poté zcela jasně vrchol (nejen) francouzské kinematografie Loni v Marienbadu, který ale osobně shledávám jako jeden z divácky nejnáročnějších filmů všech dob a pokud zrovna v tomhle případě film nezaujme tak to v tomhle případě musí být zcela určitě jenom kvůli nepochopení. S dílem francouzského režiséra Alaina Resnaise se to má tak, že je to skutečně hra s divákovou pozorností a s ní spojený je poté také celý výsledný zážitek. Zároveň Loni v Marienbadu zásadně zbouralo jakákoliv dosud zavedená pravidla lineárního vyprávění a vlastně neobsahuje nějaký charakterní vývoj postav nebo ve finále vlastně nějaké jasné uzavření všeho toho se po celou dobu hodiny a půl odehrávalo na plátně. A přesto je to v tomhle případě jedno! Loni v Marienbadu je především film se silným vizuálním podáním a také silným emocionálním dopadem. Scenárista Alain Robbe-Grillet za mně vytvořil jeden z nejvíce působivých romantických příběhů všech dob a zároveň romantický příběh strašně netypický. Libovolný záběr kameramana Sacha Viernyho by šlo vypíchnout a i kdyby se vypnulo veškeré audio a jen se hltali Viernovy dokonalé obrázky tak by šlo o vrchol filmové tvorby. Vierny skvěle vyvolává mírné pocity klaustrofobie z víceméně uzavřených prostorů a zároveň stěžejní hotel a ostatní lokace prodává v naprosto fenomenálně nádherné formě. Nemá ani cenu rozebírat jeho velmi očividně komplikované práce s nasvícením či stíny, protože se tenhle fenomenální kameramanův výkon prostě nejde popsat ale musí se vidět. U Loni v Marienbadu je ve finále zcela jedno, že nevíte jak se postavy filmu jmenují a jaké mezi sebou vlastně ve skutečnosti mají vztahy. A vědět to nejen nemusíte ale především nesmíte, abyste si vše vyložili po svém. Můžete přijít se závěrečným scénářem, který se drží co nejvíce při zemi to jde ale také i s verzí, která obsahuje mysteriózní prvky. Vzhledem k typově bravurnímu castingu je poté nejmenování jmen hlavních postav opravdu nepodstatné. Především se ale musí Loni v Marienbadu věnovat strašná pozornost. Velmi vzdáleně jde Loni v Marienbadu přirovnat k aktuálnímu Tenetu. Pokud divák jen na chvilinku vypne mozek tak se mu může veškeré dosavadní vnímání rozsypat jako domeček z karet, na rozdíl od Tenetu ale Loni v Marienbadu skutečně následně jde pobrat ze všech různých směrů. Několikrát se dočkáme opakování stejných momentů z různých úhlů, jen proto aby zrovna divák mohl počítat s případnou variantou A, B, C, D nebo E. V tomhle ohledu je Loni v Marienbadu na první pohled velmi vstřícný, na ten druhý se ale opravdu nevyplatí koukat na něj jenom jedním okem. Loni v Marienbadu je zcela právem brán jako jeden z vrcholů filmografie a celkově zásadní milník, který v roce 1961 opravdu posunul dosud známé filmové poměry o kus dál a ukázal, že se někdy opravdu nevyplatí sledovat film s vypnutým mozkem. Pro fanoušky náročnějších filmových zážitků a především opravdových filmových klenotů jde ale o jasnou povinnost, která jim velmi pravděpodobně nadělí dárek v tom, že si uvědomí, že zas tolik výborných filmů vlastně v životě asi neviděli.........(8.9.2020)

  • Elfias Dóže
    ***

    Francouzská nová vlna asi nebude můj šálek čaje. Z toho co jsem zatím z tohoto období viděl (moc toho ale nebylo) mě trochu více zaujal jenom snímek U konce s dechem J.-L. Godarda. __ Ano, u tohohle filmu můžu obdivovat novátorskou formu. Ale co z toho, když jsem se téměř celou dobu sledování nudil (ale také jsem se naučil novou hru) a podruhé už tento snímek rozhodně vidět nemusím? 55%(7.6.2012)

  • Defaultovna
    *****

    K zhliadnutiu toho skvostu ma priviedol videoklip kapely Blur (skladba To the End). Výborný atmosferický trip pod taktovkami Resnaisa a Grilleta mi sadol na jesenný pondelkový večer ako uliaty. "Príbeh" sa dá chápať vo viacerých rovinách - je na divákovi, jeho imaginácii a schopnosti asociovať jednotlivé fragmenty dejovej linky a vytvárať z nich akúsi príbehovú koláž plnú nejasností a tajomna. Mrazivý hudobný podmaz a krásne zacyklené dialógy sú čerešničkami na torte. 9/10.(28.10.2015)

  • Foma
    ****

    60 - 100 %. On je to chvilkama tak trochu i horror, že jo?! Asi každej, kde chce, si v tom může najít ten svůj způsob výkladu, což činí film zajímavým. Výtvarně dokonalý, pro mě dokonale studený, herci taky dokonale studený, snad až na svůdníka a chvilky slabosti ženy, zámeckej park příšerně studenej a ostrý jehlany keřů mluví za vše. Přesto oči od toho neodtrhnete a bavíte se intelektuální Resnaisovou hrou, která může mít až spirituální rozměry, když je tam chcete mít :-). Objektivně asi za 5 hvězd, pro mě vzhledem k mým preferencím spíše za 4, ale nezapomenutelný to je :-)!(5.6.2012)

  • kaylin
    ***

    Sebevíc se může mluvit o tom, jak je snímek převratný z hlediska narativu, nic moc to ale nezmění na tom, že vás nijak zásadně bavit nebude a že se ze sledování může dostavit rovnou i frustrace. Jsou snímky, které utvářely filmové dějiny, ale to nemusí znamenat, že se vám líbí. Pro mě je tenhle film jedním z takových převratných nezajímavých kusů.(3.4.2015)

  • corpsy
    *

    Ťažko popísať, čo som si od tohto diela odniesol ako divák. Film to vlastne nieje, ale zároveň aj je, štýl je ťažký a pre obyčajného diváka doslova ubíjajúci. Odsúdil som prelomové dielo, ale Film by mal mať pre mňa predsa len zábavnejší charakter. Prapôvodne toto umenie vzniklo práve z tohto dôvodu. Baviť.(21.2.2017)

  • Skip
    *

    Ač je tento film mnohými velmi oceňován a dokonce považován za přelomový, pro mě je to jen sled mnoha nudných obrazů, zvuků, nepříjemné hudby a zívoidních monologů. Klidně budu za tupce a ignoranta, ale odmítám se nad tímto tetelit blahem a je mi úplně jedno, jestli bourá narativní postupy, protože, když je něco nudné, tak je mi úplně jedno, jaké narativní postupy jsou zvoleny.(25.10.2014)

  • boblig
    ****

    Film o tom, jak se v jednom starým baráku jeden divnej týpek snaží sbalit jednu vcelku ucházející kost na strašně divný kecy.(11.12.2016)

  • Necron
    ****

    Rezistentni barokni porno(8.2.2019)

  • Bláža
    ****

    Nepremyslet, jen koukat(27.12.2004)

  • easaque
    ****

    dost těžký film plný živých obrazů umocněných hudebním doprovodem. Děj není podstatný, protože není jasné jestli se vše neodehrává jen v představách, nebo v různých obdobích - hlavně se snaží působit na emoce. Těžký byl protože oči v průběhu filmu těžkly díky opakovaným scénám a replikám, ale ne tolik, abych usnul a zvládnul jsem to do konce. Vizuálně je to hodně příjemné a nechám se překvapit, jestli se k němu budu chtít někdy vrátit a jestli na mě bude působit jinak. Doporučení nemůžu přimo dát, snad jen experimentátorům a nebo poetickým snílkům ;-) Zatím slabší 4*. [ PŘÍBĚH: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 3 /// STYL: 3 /// CASTING: 2 (3*MAX) ](4.6.2012)

  • pakobylka
    ***

    Těžce schizofrenní představy vlezlého zoufalce, který si neumí najít ženskou ? Nechci zlehčovat umělecký záměr autora, ale jako bych si prohlížela nádherně ilustrovaný komiks, který nemá žádný děj. Nekonečné chodby hrdého starobylého hotelu, který obývají neživé figurky ustrnulé v čase - zakleté v podivném panoptiku. Velice umělecké a velice intenzivní, podbarvené nervy drásajícím hudebním doprovodem ... dokonce TAK umělecké, že se to skoro nedá vydržet. Dobře - uznávám, že nakonec na mě ten příběh-nepříběh s donekonečna se opakujícími vzletnými replikami svým způsobem zapůsobil, ale na víc jak na 3* to nevidím. P.S.: ----- !!! MOŽNÝ SPOILER !!! ----- Vlastně mně nijak zvlášť nezáleželo na tom, jestli vůbec existovala ... a pokud ano - jestli zůstala naživu ... a s kým.(5.6.2012)

  • Deverant
    *****

    Hlas kteý občas vychází z něčích úst, ale většinou odnikud, provádí rekonstrukci minulosti, která je zároveň rekonstruováním přítomnosti. Místa jsou vzájemně zaměnitelná, nekonečné koridory a pokoje jež jsou jeden jako druhý, mohlo to být zde i někde jinde, mohl to být i někdo jiný, a čas, který nic neznamená, to vše otevírá prostor pro nekonečnou hru diferencí. Se surrealismem nemá film moc společného, Robbe-Grillet jako hlavní teoretik a jeden z nejvýraznějších představitelů Nového románu, který Resnaisovi byl více než jenom scénaristou, vnesl tímto snímkem postupy Nového románu do kinematografie.(5.3.2008)

  • Hafran
    ****

    Vynikající intimní a poetický film. Možná není tak mistrně básnický jako HIROŠIMA MÁ LÁSKA a možná ani tak zamotaný jako PROZŘETELNOST. Ale není tak roztahaný ani tak zamotaný, mnohoznačnost významů působí spíše jako radost z filmařiny, než jako obrazový kód jako u Lynche. Film má krásnou atmosféru, nesmírnou citovost a narozdíl od ostatních filmů od Resnaise vás alespoň udrží v napětí celou dobu.(11.11.2009)

  • LeoH
    *****

    Film jako návštěva obrazárny, kubistická hra s převracením celého příběhu i jednotlivých situací z různých stran, v různých variantách a skrz různé komunikační kanály, hypnotizování diváka tím vším v báječně zvoleném souzvuku s varhanním doprovodem. Takové věci mi dělají mimořádně dobře.(22.6.2013)

  • Mylouch

    Probouzení obyčejné chlapecké touhy po županu s peřím a procházkách pustým francouzským parkem. hudba: Francis Seyrig. Asi 2-3*(3.4.2017)

  • Kamkon
    *****

    Naprosto odzbrojující film se skvělým obsazením (tajemné zjevování zklamaného pana manžela je neskutečně silné), působivými scénami v interiéru (škoda že ne v Mariánkách) a poutavým komentářem. Měla jsem připravený krásný komentář, ale zapomněla jsem ho pro ten pocit, takže snad napodruhé to vyjde(4.9.2012)

  • Martin741
    odpad!

    Reziser Alain Resnais bol evidentne ovplyvneny surrealizmom a Freudovou psychoanalyzou, a tak natocil tento pseudoynteleguansky blabol. Pozeram, pozram na hodnotenie Tetsua a Shadwella a vidim 4 a 5 hviezd - mno podla mna vacsina veci co dotycni dvaja filmovi teoretici - elitari ohodnotia 4 a 5 hviezdickamiby mala byt oznacena nazvom Toxicky Odpad. Ono ja vo filme chcem aj dejovu liniu, slusne herecke vykony a nie prazdne prechadzanie sa po akejsi stavbe. Co sa mi vonkoncom nepacilo, bolo : torzovity dej, postavy su redukovane do celuloidovych ploch /citaj zrozumitelne - herci hrali hovno/, nema to dej a veci su oddelene od obrazovych a zvukovych zdrojov. Takze ne, ne, tento vykal mne sympaticky nie je a s miestnymi 4 a 5 hviezdickovymi dementalmi /Madsbender/ sa rozhodne nestotoznim. Zaroven navrhujem scenaristovi filmu za toto vytat zo dve hajzlovou kefou cez papulu - to aby sa nic podobne uz nemohlo natocit. . A este predtym namocit do zumpy. 0 %(17.3.2015)

  • maxidoba
    *****

    Na tento film jsem se dlouho připravoval a udělal jsem dobře. Loni v Marienbadu je mistrovské dílo, které nejprve uchvátí svým obrazem a poté přináší nepřeberné množství interpretací. Co se může na první pohled zdát jako smyčka sobě podobných scén, je jen prostředek k tomu, aby si divák sám našel ty správné indicie a dobral se tak k uspokojivému výkladu. To co Resnais začal v Hirošimě, dovádí zde k dokonalosti.(26.10.2016)

  • KRYSIOPICE
    odpad!

    O tomhle filmu jsem cetl jako o významném film, který je misteriozní, tezko pochopitelný a končí otevřeně. Znělo to celkem zajimavě tak jsem ho stahl. Jak jsem zjistil jedná se zase o francouzskou novou vlnu takze absolutní vitezství formy nad obsahem, zadny pribeh, jen snaha o to delat veci jinak. Kdyby to bylo jako filmy Tarkovskeho, které se taky vzdycky nedaji pochopit, ale jsou aspon vizualne pritazlive, rekl bych ok. tady jsou naprosto nudene, nezajimave zabery, spatne hrajici neherci a absentujici dej.(18.9.2020)

  • Elví
    ***

    Jo tak tenhle film si na mou schopnost soustředění ale pořádně zaútočil. A dokonce několikrát v rámci jednoho promítání:). Mezi začátkem a koncem jsem stihla i několik dalších filmů. Dalo by se říct, že střihem v mé vlastní režii se dostala v "Loni v Marienbadu" ke slovu i taková Ally McBealová jdoucí paralelně na jednom televizním kanálu.(18.11.2006)

  • danoo
    *****

    Ľúbostný príbeh b e z príbehu, resp. príbeh je zredukovaný na otázku, či mal jeho protagonista minulé leto pomer so ženou, ktorú stretáva v hoteli. Vyšetrovanie sa stáva znepokojujúcim experimentom, kde minulosť, prítomnosť a budúcnosť strácajú zmysel a režisérove geometrické kompozície suplujú funkciu pamäte. M a r i á n s k e L á z n e skrývajú toľko prvkov a motívov, čakajúcich na objavenie, že možnosti „príbehu“ sú takmer neobmedzené. Súdiac podľa vcelku kontroverzných hodnotení existujú 2 základné spôsoby nazerania na film: v prvom, karteziánskom prístupe sa bude divák snažiť o lineárnu rekonštrukciu a zistí, že film je nepochopiteľný; druhou možnosťou je nechať sa unášať obrazmi a mizanscénami, pričom tu sa film javí celkom zrejmý. A Resnaisov „bonus“ spočíva v tom, že po každom ďalšom vzhliadnutí je možné znova poskladať p u z z l e podľa fantázie a aktuánej nálady.(22.2.2011)

  • Markussis
    *****

    Jeden ze dvou nejtěžších a možná vůbec nejtěžší snímek, který jsem kdy viděl. Ten druhý je Vargtimmen. Nemá pro mne smysl se zde po mnohých výtečných komentářích v těchto řádcích snažit o něco podobně objektivně bravurně popisného. Pouze vyjádřím svůj pocit. Snobismus a smetánka jsou právě v této podobě jaksi historicky na svém vrcholu. Vlivem užívání své vrcholné rozkoše, naprostého, v hmotném slova smyslu životního zabezbečení, jaksi již nevědomě zahazují své ego a s ním i svou živočišnou ostražitost. Prostor logicky dostává rozmařilost, ale pozor je to již duševní rozmařilost. Někdo by řekl, že je to situace příhodná k zešílení. Ano, šlechta nebo tedy obecně smetánka je také pouze z masa a kostí a vlivem své jisté bezstarostnosti má k duchovním věcem odjakživa blíže. Logicky tedy v tomto směru posunuje hranice možného. Navenek se tento fakt jeví i prostřednictvím formy filmu jako vytříbená rafinovanost. Tento stav věcí je však pouhým předpokladem pro existenci jednotlivých postav tohoto filmu. Co je však podstatou célého mého zážitku? Nevím. Láká mne to láká. Je to snad sama žena a její touha po lásce, která dala do pohybu chod všech věcí a jevů? Je možné, že je člověk již předem naprogramován a prostřednictvím svého podvědomí si něco uvědomuje, něco je mu stále jasnějšího a následně třeba byť i z pozitivního zjištění má stále strach a volání duše nakonec nevyslyší? Co vlastně znamená loni? Jedná se o mínus jeden rok anebo o minulý život ženy? Nemyslím si, že by onen muž po jejím boku byl čistě ,tedy z více objektivních pohledů skutečný, nějak hmatatelný. Možná jde o to, že každý člověk, který se odhodlává ke svému životně důležitému činu, si v takové chvíli uvědomuje jako nikdy jindy, že je blíže smrti, neboť čas je námi pocitově skládán z našich činů a naše paměť informuje rozum o lidské smrtelnosti a to vede ke strachu. Kdo je tedy opravdu onen muž? Není snad naprosto přirozenou součástí ženiny duše? Ano, ale kdo je to? Symbolicky je znázorněn jako smrt. Ale kdo je ona smrt, co je podstatou této smrti? Je to ženina tužba a strach zároveň? Myslím, že žena si po celý čas filmu sebe samu připomíná a zároveň současně tento fakt popírá. Nevěřím tomu, že muž ve filmu je v ženině blízkosti jako jakási matematická predispozice, naopak tento muž je od začátku právě následkem rozpoložení ženiny snové tužby. Příběh nebo koloběh? Velká alegorie anebo přeci jen skutečnost? Film nebo snad již historický lidský archetyp? Co mi film dal? Uvědomil jsem si ,že žiji stále ještě velmi povrchně a myslím, že kdyby lidé ve svém životě pronikali do podobné hloubky jako tento film, nepotřebovali by ke svému rozptýlení horory. Toto je můj osobní zmatený výklad. Nemohl jsem jinak. Snad takový účinek film ve mně zanechal?(7.9.2012)

  • noriaki
    **

    On si jejich setkání pamatuje do absurdních detailů, ona tvrdí že se nikdy neviděli. Dvojice se prochází nekonečným bludištěm a snaží se znovu vrátit do okamžiku, který se možná stal, možná nestal. Loni v Marienbadu je zvláštní počin a to se držím hodně zkrátka. Nemá děj co by stál za řeč, a nemá ani začátek, prostředek a konec. Dává smysl zhruba jako ty z divnějších Lynchových filmů, tedy v podstatě libovolný. Surrealismus není nic pro mě, takže se většinou snažím hledat vnitřní pravidla a zasadit události do logického rámce. Tohle je ovšem tak studené, neskonale nudné, manýristické a zahleděné samo do sebe, že jsem se ani neobtěžoval. Zrežírované je to ovšem skvěle.(2.9.2020)

  • TerezD
    **

    Toto má být umělecký skvost? Po vizuální stránce se jedná o kvalitní film, ale to nestačí. Interiér starého barokního hotelu, kterým nezávisle projíždí kamera, neobvyklý střih, svícení, to jsou prvky, na které se mi hezky koukalo. Uznávám, že se jedná o přelomový snímek i co se vypravování týče, ale kladu si otázku, je to potřeba? Tato experimentální forma diváka vytrhuje z kontextu událostí a záměrně ho mate. Neměla jsem chuť stále hledat nějaké skryté symboly a interpretovat si "děj" (jestli tam vůbec nějaký byl) po svém. I ta varhanní hudba mě po celou hodinu a půl sledování rušila. Určitou inspiraci si jistě brala Věra Chytilová ve svém těžko stravitelném kousku Ovoce stromů rajských jíme. Za mě tedy prvotřídní intelektuální nuda..2*.(1.10.2018)

  • honajz2
    ****

    Líbilo se mi to. A to hlavně po filmařské stránce. Uchvacovaly mě už jenom ty obrazy, které jsou skutečně jenom lehce rozpohybované obrazy - např. hlavní dvojice jde místností a okolo nich je spousta lidí, která zde jen stojí a pózuje, nic víc, ani se nehnou. A takových scén je tam mnohem víc a vlastně je to založené hlavně na hlavní dvojici, vedlejší postavy jsou jen pozadím. Taky celý ten film má zvláštní atmosféru, která je opravdu až snová a popravdě mě začala nudit až ke konci, jinak ne. Hodně se mi líbily i ty dialogy, co neměly ani začátek ani konec, ale byl z nich řečen jenom prostředek. Experiment je to opravdu dost zajímavý a i když jsem mu původně chtěl dát jenom silné 3* (vadí mi tam, že to nemá ani minimální děj), ale nakonec ty slabé 4* klidně dám. Totiž, experimentální filmy se hodnotí podle jiných kritérií, než normální. Slabé 4*(26.2.2020)

  • MaxipesFik
    *****

    Film je přelomový svou prací se střípky děje roztříštěných do mnoha časových rovin, ze kterých si divák postupně syntetizuje jeden z možných příběhů jednoho milostného trojúhelníku. John Fowles ve filmu desetkrát znásobený. Geniálně vytvářená atmosféra neotřelou prací s kamerou, experimentální hereckou akcí (nehybnost/pohyb), podmanivou hudbou. Velice působivé.(23.7.2008)

  • pasteur.II
    *****

    udýchaná láska v barokním labirintu(20.5.2012)

  • cachina
    *****

    Loni v Marienbadu rozhodně není pro všechny diváky. Je spíše určen artrovému publiku a je plodnou půdou pro nejrůznější analýzy. Děj je ale přitom velice prostý. Muž potká v hotelu ženu a tvrdí ji, že se znají již z loňského roku. Ta si ale na nic nevzpomíná. Dějová jednoduchost je v silném kontrastu k formě vyprávění. To není seřazeno chtonologicky, dochází k častému opakování, najdeme zde i elipsy, vynechávky, divák si toho musí více domyslet. Kamera si tak různě poletuje, nezabírá, to co by zabírat měla, postavy opouštíme uprostřed věty apod. Vyprávění hlavního hrdiny je hned zpochyňováno, při každé další historce jsou detaily jiné, a tak divák přesně neví, na čem je. A právě v tomhle tkví hlavní síla filmu.(6.3.2013)

  • andrii
    *****

    Slyšte, mluvím k vám, zřete, přeneste pohled za kulisy, mnohem, mnohem dál, za přepych prázdnoty, kde klamou stropy i komnaty. Zruším Vaše abonmá na vzkříšení. Pohnu v zakletém zámku zkamenělinami. Přišel jsem si pro Vás, vyrvat z podstavců neurčitých zábran, ze sochané stojatosti, šepotů neživých, nemrtvých. Vaše melancholie, smutná zář, nepřítomná tvář, mě užírá. Přál bych si rozžehnout Vaši mysl, vyzout střevíčky zapomnění z podzámčí nevědomí. Zápasíme o tajemství podivného místa, o „chrám“ nejasného setkání onoho chladného léta. Podejte mi ruku, spící krasavice, zavinutá tlukotem elegance přítomné seance, budu Vaším jediným průvodcem, vypravěčem na cestě, upíjet z kalíšků klidu noci budeme už navěky společně.(26.10.2016)

  • Autogram

    Toto je na mňa taký ťažký filmový experiment, že to ani nemôžem hodnotiť. Je to vlastne ešte film? –––– ...kde kroky kráčajúceho sú pohltené takými ťažkými, hrubými kobercami, že žiadny zvuk kráčajúceho sa nedostane do vlastného ucha...(4.12.2017)

  • RockChick
    *

    Příběh filmu v kostce: Žena a muž se do sebe zabouchnou v hotelu a slíbí si, že se za rok zase sejdou. Prý. To nám aspoň tvrdí ten týpek. Za tu dobu, ale borka chytila Alzheimera a na nic si nepamatuje. Prý. Tak se náš hlavní hrdina rozhodne, že ji paměť zase všemi možnými způsoby osvěží. Výsledkem je divácká tortura, do sebe zahleděné umění pro umění, kdy musíme hodinu a půl přihlížet snažení děsivého creepa, kterej nedokáže pochopit, že o něho ta ženská asi tolik nestojí. Obávám, že tenhle film by v post Me Too éře už neprošel. :-((17.11.2018)

  • Jancll
    ***

    Nelámu nad tímto filmem hůl, a to proto, že mu nelze upřít dávku originality a velmi dobrého vizuálního provedení, které vytváří nezaměnitelnou atmosféru. Na můj vkus je však až velice často nudný a ani trik se sirkami na mě nijak nezapůsobil.(25.2.2006)

  • Handy8
    **

    Jsem povrchní primitiv, který má rád (až na pár desítek výjímek) mainstream a filmový impresionismus mu nic neříká. Myšlenka mi snad úplně neunikla - vysvětlil jsem si to tak, že zde jde vlastně o to samé co v Mementu (hlavní postava přetváří vlastní vzpomínky/myšlenky tak, aby popřela skutečnost, že ona dáma je mrtvá), ale styl, jakým je to podávané, mě prostě nebaví ani vizuálně neuchvacuje.(4.10.2011)

  • EKLEKTIK
    ***

    "To si snadno ověříme, zprávy o počasí najdeme v novinách." Přestože jsou komentáře pod tímto filmem plné superlativů, mě si tedy opravdu nezískal. Musím ale vyzdvihnout jeho nadčasovou obrazovou stránku, která byla očividně inspirována surrealistickými malíři. Jejich vliv je pak nejvíce patrný ze scény se záběrem zahrady, kde stojí lidé s dramaticky dlouhými stíny, namalovanými přímo na zemi, jejichž iracionalita přímo evokuje díla Giorgia de Chirica, Paula Delvauxe, či René Magritta. Vizuální styl snímku však také výrazně ovlivnilo režisérovo úsilí o co nejvěrnější napodobení starých němých filmů, které bylo patrné i z vlasů Delphine Seyrig, jejíž sestřih připomínal účes Louisy Brooksové, představitelky hlavní role Lulu z filmu "Pandořina skříňka", který natočil Georg Wilhelm Pabst.(20.11.2016)

  • Mikino00
    **

    Opět podobný film jako Hirošima, opět to šlo absolutně mimo mě, tohle prostě není režisér pro mě. Jedno velké trápení, nevím kde v tom vidí někteří genialitu a ani to vlastně vědět nechci. Opravdu pro velmi velmi náročného diváka.(2.10.2011)

  • killerbean
    ***

    Filmový kabinet - 2.semester - 8. Robert Bresson, Alain Resnais: Udalosť a virtualita - Kino Lumiere Toto išlo úplne mimo mňa. Vyslovená strata času to síce nebola, ale že by som túto príbehovú anarchiu považoval za nejakú výraznú kultovku, to určite nie. 60%(11.1.2016)

  • AIMÉE
    ***

    Snímek rozhodně není pro každého. Byť je vybaven atributy jako art film, film noir, francouzské prostředí, plíživá atmosféra... a přitom by se nejeden mohl ztrácet v této ódě na citové splétání mezi mužem a ženou. Hudba je naléhavá až útrpná, která podkresluje dramatickou mlhu. Je to taková experimentální zfilmovaná báseň.(30.9.2012)

  • Alf
    *

    za kameru..(5.2.2014)

  • Pevek2
    ****

    Po prvnich 10 minutach se mi zdalo, ze se Renais formalne i myslenkove vycerpal. Nastesti to nebyla uplne pravda. Film je to genialni, pro me ale presprilis dokonaly...(5.6.2012)

  • Earl10
    ***

    Snímek jen pro úzký okruh diváků! A já do něj nepatřím. Prakticky nulový příběh. Určitě je to přelomový snímek a díky tomu také dost nadhodnocený. Je pravda, že je to opravdu moc hezky natočený, proto ty tři hvězdy, ale jinak to pro mně nemá žádnou výpovědní hodnotu. Zajímavý mezník ve vývoji kinematografie, ale film jen pro náročného diváka! [50%](6.6.2012)

  • Pawlisman
    ***

    Spíše jsem usínal, náročné a unikající rozhovory a popisy, trochu snové a bez přímého děje. I přesto jsem dokoukal a něco pěkného tam je, ale nenašel jsem. Asi, že jsem u toho hlídal malé dítě.(14.1.2016)

  • F.W.Colqhoun
    *****

    Svět je jenom hodinový hotel / a můj pokoj je studený a prázdný. Pobyt jako ze Slevomatu. Nejednotu času, zápletky, narativu a vlastně čehokoliv supluje železná obruč "místa". Marienbad je kameramansky do mrtě vytěžená krása vezdejšího světa hrdinů, kteří ne a ne se vymknout z obsese, utkvělé myšlenky na cosi nevyjasněného, nevyjasnitelného. Spirála, jíž se hlavní hrdina vymýlá do své minulosti i do sebe samého, pochopitelně nikam nevede a domnělá závrať z hlubiny je jen nevolností, od níž sadistický kolotočář Resnais nenechá vydechnout. A přesto si to říká ještě o jednu super-speciál zrychlenou jízdu.(17.7.2016)

  • Brejlil
    *****

    Vynikající kamerou s několika opravdu fascinujícími "vychytávkami" se vypráví... No, vypráví. Není jasné, co se odehrává, kdy se to odehrává, ani kde se to odehrává. Vztahy mezi postavami, snad s výjimkou jeho a jí, jsou záměrně nejasné. Spousta se toho stane mimochodem, ve druhém plánu, což na jedno shlédnutí opravdu nedávám. A to jsem věděl, do čeho jdu. Můžu si tady a teď vymyslet nějaké interpretace, ale kdybych film viděl za rok, byl by nejspíše o něčem jiném. Stejně jako kdybych jej viděl loni.(21.11.2019)

  • dvd-L
    **

    Docela cizí prostředí francouzské smetánky parafrázuje docela známé prostředí 'potkávání se' ve smyslu prostorovém, nikoliv však niterním. Téma aktuální ve všech dobách trvání nemocné společnosti. Atmosféra snu a lehkého deja-vu ze záběrů o nichž slyšíme dříve než je vidíme. Dle mého názoru místy mírně přeexponované varhaní výkřiky(20.5.2008)

  • Brasi
    ****

    Muž, muž, žena. Salón, salón, chodby, táflování, dekorace, jediná hra v různých variacích, avšak vždy identickým vyústěním. Komnata, chodby, mnoho lidí. Mnoho lidí beze jména, mnoho strnulých výrazů, nespočet nehybných úst neslyšně hovořících – nahlas šeptaje, potichu řvouce. Chodby plné živých soch. Obrazy, lustry, židle, zrcadla, zrcadla. Zrcadla. Okna. Představy, realita, pravda, lež, fikce, čas – minulost, přítomnost, možnost. Pokoj, který nebyl, není, který by mohl být. Bludný labyrint života. Nebo snad labyrint bludného života? Hypnotické tóny rozháraných varhan. Dialogy beze slov, slova bez rozhovoru, rozhovory bez aktérů. Smrt? Tápu.(13.11.2009)

  • simply
    **

    Loni v Marienbadu je určitě skvělý film, ale mně nesedl. Ten začátek byl strašně nádherně natočený, potom se to zvrhlo do nekonečného a úmorného opakování. Stále stejná slova a kulisy, jeijchž pozorné sledování jsem po chvíli vzdala. Na můj vkus je to až příliš složitý a umělecký film...(7.6.2012)

  • Akana
    ***

    Vizuálně okouzlující a originální, formálně průkopnické (protínání a míjení slov a obrazu, relativita časových rovin), Delphine Seyrig to chvílemi ukrutně sluší. Taky je to ale dost vyumělkované a strašně únavné. Taková bohatě nazdobená truhlička se záhadným obsahem a bez klíče (možná i bez zámku). Nějakou dobu její tajemství příjemně dráždí, ale jakmile je jasné, že kočka uvnitř zůstane už navždycky živá i mrtvá, přestává mě zajímat. Přitom je znát, že to Resnais točil s vášní a zanícením, na mě se to ale nepřeneslo.(11.10.2014)

  • TomasKotlant
    ***

    Netradičně pojatý film, který už svým úvodem dokáže diváka vtáhnout nebo ho otrávit. Film se snaží ve vás vyvolávat vlastní představy, ale buď vás nechává přemýšlet příliš volně nebo vaše kreativní snažení moc limituje. *** Ve zkratce: Rok, měsíc, den, hodinu... Už nemám čas na Vás čekat.(16.2.2011)

  • Biopler
    **

    Ťažká avantgarda bez deja, ktorú stráviteľným robia krásne hĺbkové zábery luxusných interiérov. Žiadne emócie, len chúťky režiséra vytvoriť film, ktorý bude vyzerať ako socha a znieť ako opera.(26.1.2020)

  • Iriroro
    **

    Úplně souhlasím s Hellboyem.(12.11.2010)

  • pouler
    *****

    To asi nebudou Mariánky, že. Po hře s odebíráním jsem celou noc strávil karetními hrami.(5.6.2012)

  • bohemia_regent
    *****

    Grand Prix Zlatý lev Mezinárodního filmového festivalu v Benátkách 1961. -------- Jeden ze 150 nejlepších filmů všech dob podle ankety (119 hlasujících, především filmových historiků, z více než 100 zemí světa), kterou v roce 1982 uspořádalo UNESCO z podnětu Mezinárodní federace filmových klubů.(23.6.2012)

  • edie sedgwic
    **

    Nie tak celkom moj salok kavy.(2.9.2015)

  • Vesecký
    *

    Vysoce umělecký film, který jsem naprosto nepochopil. Hrozná nuda, ale kupodivu, působil na mě hrozně depresivně. Nevím, co měl vyjádřit a vlastně jsem nepochopil, co měl vyjádřit. Tápání té ženy? Pohledný muž byl před rokem v Marienbadu, kde se zamiloval do zřejmě vdané ženy, ta ho stále odmítá a slibuje, že za rok mu dá odpověď. A teď je stejně odmítavá. Něco má symbolizovat ta antická socha v průčelí zámku, ale taky jsem nepochopil.(5.12.2017)

  • matmanX
    ****

    Loni v Marienbadu je asi nejunikátnějším duchařským příběhem, jaký jsem viděl. Aspoň tak ho vnímám já. Možná je to trochu zjednodušený pohled, nad kterým by intelektuální kritici oslavující avantgardní hodnoty filmu ohrnuli nos, ale pro mě je nejbližším a nejatraktivnějším. Je to tragický, duchařský příběh, ve kterém ale nevím, kdo je přízrakem a kdo živou postavou. Návštěvníci vedou konverzace, které nikde nezačínají ani nekončí. Jsou zmrazeni v pózách, možná jen pár sekund, možná na věčnost. Objevují se a zase mizí v obrovských halách. Spíše než jako ucelené postavy působí jako dekorace hotelu. Film na to přímo poukazuje, když je hlavní postava Muže srovnává se sochami v zahradě. Celý film se točí v nekonečné spirále, opakuje události v jiných prostředích a s jiným kontextem. Z té spirály nikdo neunikne, i když o to hlavní postavy celou dobu usilují. Od prvních záběrů je kladen důraz na architekturu hotelu a opakování, když se repliky herců nesou chodbami, nespojené s místností, časem nebo osobou. Jsou Muž a Žena živými návštěvníky v přízračném domě, který si pohrává s jejich vzpomínkami? Vrací se Muž k přízraku Ženy v marné snaze ji vyvést do skutečného světa? Nebo je Žena pronásledována potlačenou vzpomínkou na znásilnění? Nemá smysl hledat jednoznačný význam, protože Loni v Marienbadu ho nehledá ani nedává. Zajímá se právě o tu nejasnost, mystickou atmosféru, ve které se představy a vzpomínky prolínají. Hlavní postavy se staly součástí lázní, duchy svých vlastních životů, sochami beze jména.(26.1.2020)

  • haroska
    **

    Asi nemám dostatečně umělecké cítění, nebo jsem nebyla dostatečně soustředěná. Nicméně u tohohle filmu jsem si připadala, jako kdyby plátno mluvilo o voze a já přemýšlela o hodně velké koze. :)(7.2.2013)

  • vangobseck
    *

    Okázalá a nudná intelektuální onanie, kterou by měl každý aspoň jednou vidět. (chór) Viděl jsem ji mnohokrát. Ne, nikdy jsem ji neviděl. Ale ano, minulý rok. Ne, loni jsem ji neviděl. Ano, viděl, tady se mnou. Počkejte, já jsem tu byl sám. S kým to mluvím? (chór) „Loni v Marienbadu… jako kdyby podlahy byly stále z písku a štěrku, nebo kamenných desek, po nichž jsem se znovu ubíral… chodbami, salóny, galeriemi v této truchlivé budově paláce z jiného století, v tomto obrovském, luxusním, barokním sídle... tiché místnosti, kde kroky jsou pohlcovány koberci tak těžkými, tak tlustými, že nikdo neslyší ani své našlápnutí... ani vlastní našlápnutí nedolehne k uchu toho, kdo prochází chodbami, vedoucími do opuštěných salónů, salónů přeplněných výzdobou… tiché sály, kde kroky procházejících pohlcují, koberce tak těžké, tak tlusté, že ani vlastní našlápnutí nedolehne k uchu, jako by samo ucho… kamenné podlahy, po nichž jsem se znovu ubíral chodbami, salóny, galeriemi... jako kdyby podlahy byly stále z písku a štěrku, nebo kamenných desek, po nichž jsem se znovu ubíral… chodbami, salóny, galeriemi v této truchlivé budově paláce z jiného století, v tomto obrovském, luxusním, barokním sídle... tiché místnosti, kde kroky jsou pohlcovány koberci tak těžkými, tak tlustými, že nikdo neslyší ani své našlápnutí... ani vlastní našlápnutí nedolehne k uchu toho, kdo prochází chodbami, vedoucími do opuštěných salónů, salónů přeplněných výzdobou… tiché sály, kde kroky procházejících pohlcují, koberce tak těžké, tak tlusté, že ani vlastní našlápnutí nedolehne k uchu, jako by samo ucho… kamenné podlahy, po nichž jsem se znovu ubíral chodbami, salóny, galeriemi...“(27.4.2013)

  • kersten
    ***

    Také abstraktné. V podstate bez akéhokoľvek deja, bez hlavy a päty. Ale mňa to celkom bavilo, neviem prečo(11.4.2015)

  • agency
    *****

    Nádherná filmová báseň, s úchvatnou kamerou, strihom a interiérmi (a neskutočná noblesa Delphine Seyrig)... "Rozhovory sa rozplývali v tichu akoby vety nehovorili nič akoby nemali vôbec nič vyjadrovať. Načaté vety náhle prerušené, zmrazené pokračovali neskôr a inde. Nezáležalo na nich. Boli to stále rovnaké rozhovory, ktoré sa vracali rovnako neprítomné hlasy. Sluhovia boli nemí. Hry sa hráli v tichosti. Bolo to miesto odpočinku." Osobné dojmy - Marcel Proust (Hľadanie strateného času)...(28.3.2011)

  • Vron
    ***

    Vhodné pro francouzštináře - "Nechte mě!" nebo dokonce "lustr" zakládá znalost jazyka. Rozebírat u tohohle filmu syžet, fabuli a další věci by se ještě dalo, byť by to vydalo na pěknou diskuzi, ale vysvětlit ho...? Já na to nestačil, a tak pokud někdo přeci jen, sem s tím, prosím. :) Neupírám kvality, ale na druhou stranu nejsem přílišným zastáncem "umění pro umění", čímž prozatím tři hvězdy. Časem možná přidám...(8.7.2011)

  • billinus
    *****

    Vzpoměl jsem si.(4.6.2012)

  • karlee
    ****

    Chce to teda dostatek trpělivosti, první půlhodina mě teda moc nebavila. Ale když se film později zaměří na ústřední dvojici, začalo mě to celkem bavit, spekulacemi co bylo, co je, co bude. Hezké vizuální popisy gest. Naučíte se zajímavou hru se sirkama. Na druhou stranu stopáž mohla být o maličko kratší.(5.6.2012)

  • Marat
    *****

    Poezie, toto je filmovy tvar poezie. Nikdy jsem nevidel neco tak originalniho. Hned timto filmem jsem si Alaina Resnaise zamiloval a na kazdy jeho film, ktery se mi dostane do ruk se neskutecne tesim(9.11.2006)

  • Hashirama
    *****

    Pokud běžný film chápeme jako černé a bílé plátno, která se vinou vedle sebe, pak Loni v Marienbadu jsou plátna zamotaná do sebe, zauzlovaná, a místy se slévající do jediného. A divák je ponechán napospas možnosti tato platná rozplést, ale i zaplést podle svého. Formálně naprosto vypiplaná podívaná, zářný zástupce francouzské nové vlny, který si z filmového prostranství udělal svůj píseček na hraní, na kterém ukazuje, že aspekty reality tvořené časem a prostorem, ukotvenost a neměnost vyprávění, tak jak je ve filmu my obyčejní diváci vnímáme, zde neznamenají vůbec nic, a narozdíl od skutečnosti se i z těchto aspektů mohou stát nástroje tvůrce, diváka i hrdiny, kteří si je tvarují k obrazu svému. Film je to nevděčný klasickému publiku, ale i těm, kteří sdělení filmu jen pasivně přijímají a vyžadují striktní interpretaci, čímž je tahle perla jedinečná a neopakovatelná. A s časem zraje jako to nejlepší víno... Le temps...je ne l’ai compte pas (4.10.2020)

  • lektvar
    *****

    Tento film je buď, alebo. Sú ľudia, ktorí ho milujú, ani nevedia prečo, a ľudia, ktorí ho nenávidia, lebo nechápu. Dlho som patrila do prvej skupiny, kým mi niekto nepovedal: "Filmárom sa môžeš nazývať až vtedy, keď natočíš štyri také zábery, akých tam bolo päťdesiat." Do prvej skupiny patrím stále. Až na to, že teraz som na to hrdá.(17.2.2008)

  • Misoponia
    **

    Tenhle film jsem měla chuť po prvních dvaceti minutách vypnout, a to hlavně kvůli nesnesitelným varhanním skladbám, které mi trhaly uši. Zvláštní, vleklý, nudný film. Dvě hvězdy za krásné kostýmy (Coco Chanel) a za konec.(4.2.2014)

  • VojtaMarek00
    ****

    Film má sice krásný záběry, ale tam to asi tak končí. Já vím, že jde spíš o vizuální stránku, která byla skvělá, ale jinak... Zbytečně dlouhá stopáž, kousal jsem se nudou, zvlášť při závěrečným prodlužování. Možná jsem ale jenom nebyl správně naladěnej, to je taky možnost. Vlastně tenhle film nejde moc objektivně hodnotit ze všech stránek, ale z mýho pohledu 2,5*.(16.9.2015)

  • ŠpetaMarek
    **

    Bylo to dobry, ale urcite bych nikomu nedoporucil se na to divat.(6.10.2020)

  • raininface
    ***

    Loni v Marienbadu jsem se s ní seznámil. Letos v Carlsbadu si na to nepamatovala, ale dovolila mi šáhnout jí na kozy. Doufám, že příští rok ve Frederiksbadu mi dovolí víc. Proč? Protože do Teplic zásadně nejezdím.(5.6.2012)

  • johnny01
    ***

    Slabý příběh vyznívá do ztracena, ale o ten tu zřejmě nejde. Z děje lze vyzdvihnout snad jen hru odebírání zápalek, jinak jsem to celkově nepochopil. Ale to nevadí, jde spíše o tajemnou atmosféru dlouhých chodeb, neznámých lidí a zámeckého parku – a ta se povedla.(1.4.2017)

  • SAINTS
    ****

    Pre niekoho neskutočna nuda a pre ineho hodnotny umelecky film.Stači si vybrat.Samozrejme pod podmienkou že film vydržite dopozerat do konca.(23.8.2018)

  • marog
    **

    Slabé a prázdné, leč bezesporu zajímavé a formálně "nápadité"(3.3.2005)

  • Saprofag
    *****

    Přemýšlel jsem jestli pět není moc. Ne to teda není, je to krása. PS: podpůrným prostředkům bych se v tomto případě nevyhýbal :). Poslouchejte mě. Poslouchejte mě. Nechte mě být. :D(5.6.2012)

  • gizi
    ****

    Umělecký, náročnější film, který mnoha lidem může připadat jako "totální kravina" apod., menšina diváků bude nadšena. Já byl celkem dost fascinován, hodně poutavá je varhanní hudba, ale nejen ta, prostě celkové podání, skloubení vizuální a hudební stránky. 8.6.12 dávám 80%. Opakované vidění může být zklamáním.(10.6.2012)

  • LilySever
    *****

    Hypnotický příběh s roztříštěnou narací, s časem vtěleným do prostoru, s neviditelnou hranicí pravdy a lži, skutečnosti a fantaskna či fantasmagorie, příběh naplněný snad šílenstvím, snad prohrou života se smrtí, ale zejména lidskou myslí v té nejčistší podobě a lidskou existencí. Osud proudu filmové nové vlny a literárního nového románu tak ukazuje, že tento směr zůstal dodnes životný, ale jen ve své filmové podobě.(9.2.2014)

  • DR.SZ
    *****

    Úžasný, průlomový a nepatrně atypický snímek od uznávaného francouzského režiséra mě osobně ohromil. Nejen díky té mysterióznosti, nekonečnosti i pocitu prázdna, ale díky procítěnosti, střihotvorbě, scénaři, hereckým výkonům, spleti několika zrcadel a sošek a stejné ozvěně ve všech chodbách. Autor prostě dodal přepychovému rozsáhlému baroknímu hotelu jinou, nostalgickou dimenzi, a toho si cením. Přesto mám několik výtek! Ten třetí muž, jenž radil ženě byl velmi zbytečný a moc toho prozradil. Ovšem také kdyby chtěl Resnais udělat ještě více přelomový snímek, bylo by skvělé, kdyby se celou dobu jednalo o dialog s kulisami mlčících hostů, nekonečné ozvěny a ozdobách hotelu. O zbytečné prodlouženosti ani nemluvím, ale v té době to byl prostě trhák... 86%(18.2.2014)

  • Producer
    *****

    Česky název by měl být Loni v Marienbadu. Dle mého nejlepší film co jsem kdy viděl, ale bacha vůbec jsem mu nerozuměl (a nebyl jsem sám:-). Vypráví se, že všichni serioznější kritici světa si na tomhle filmu vylámou zuby. Dějová linka mi po několika shlédnutích na plátně stále uniká a popravdě řečeno je mi to buřt. Hlavně se na to výborně kouká (skutečně geniální ČB obrazové řešení), neustále je z toho cítit napětí a musíte na to koukat. Je to čisté umělecké dílo, žádný kalkul, žádný marketing, žádný fórky, vyloženě cítíte, že autor rezignoval na konvence a vytvořil něco tak jedinečného, že kdyby to šlo mohli by jste to pověsit do galerie vedle renesančních mistrů. Nedoporučuji skalním fandům akčních filmů či romantických komedií a vůbec oddychové produkce - mohlo by je to zabít! Je to síla i pro intouše:-) Ale jinak může být pro každého zajímavé jestli to alespoň vydrží:-) Třeba v tom jako já najdete zalíbení - což už jste asi našli, protože nevím jak jinak by jste se doklikali až k přečtení tohoto:-)(16.1.2003)

  • CecilieTallis
    ****

    Dvaja ľudia. Muž a žena. Prostredie honosného barokového zámku, znepokojujúca organová hudba. Miesto tak nehybné a tajomné, že ani nemôže byť skutočným. Ľudia ako kulisy, ktoré síce otvárajú ústa, no zvuk vychádza nevedno odkiaľ. Snové obrazy dlhých chodieb s postávajúcimi nehybnými sluhami, nekonečných záhrad a istej izby. Muž detailne opisuje posledné stretnutie, ktoré sa odohralo v rovnakom čase a na rovnakom mieste presne pred rokom...no napokon nevylučuje, že sa to mohlo odohrať aj niekde inde. Útržky, spomienky a prítomnosť neznámeho muža, ktorý vždy vyhráva. Oblečenie nám tentokrát neposkytne vodítko na odlíšenie neustále sa striedajúcich časových rovín...práve naopak- dokonale nás zmätie. Stalo sa to naozaj? A ak aj áno, čo z reprodukovaných spomienok je skutočnosť? Práve táto hra na mačku a myš, v ktorej má nedôveryhodný rozprávač vždy navrch, ma na filme Vlani v Marienbade uchvátila. Obraz, hudba a neustále sa opakujúce repliky majú svoje čaro. Je to skladačka, z ktorej si každý divák môže vybrať tie časti, ktoré uzná za vhodné, a to aj v rôznych obmenách. A pre každého a po každom pozretí môže vzniknúť úplne iný príbeh. Možno to naozaj nemá žiadny skutočný význam, no "prečo by umenie malo mať zmysel, keď svet, v ktorom žijeme, zmysel nemá?"(10.4.2012)

  • Indio
    ***

    Dlouho jsem se odhodlával kouknout se na tento snímek, protože jsem mněl za to, že ještě neuzrál čas. Zkusil jsem to brzo-ještě neuzrál. Tak znovu od začátku se budu odhodlávat a čekat.(12.12.2012)

  • Widlicka4
    ***

    Tak jsem si jako vždy před napsáním komentáře přečetl pár kolegů, kteří to stihli již přede mnou, a s potěšením jsem zjistil, že: 1. nejsem jediný, kdo ten film nepochopil; 2. nejsem jediný, komu z celého filmu utkvěla v hlavě jenom hra 7-5-3-1 a pán, který nikdy neprohrává (celou druhou půlku jsem přemýšlel nad nejlepší strategií, kterou bych také tuto hru ovládl, a pak mohl machrovat mezi kamarády); 3. nejsem jediný, kdo si z filmu odnesl závěr, že je to celé jenom hra mající za cíl sbalit dotyčnou ženu - ale musí se nechat, že je to o hodně romantičtější svádění než jak se to dělá dneska; 4. nejsem jediný, komu v průběhu filmu hudba přišla nadbytečná a přehlušující film samotný; 5. nejsem jediný, komu film přišel odtažitě chladný. Ale musí se nechat, že to má poměrně solidní filozofickou základnu a nutí to člověka přemýšlet, na což jsme si u dnešní kinematografie asi už trochu odvykli.(2.5.2014)

  • Jondik
    *****

    Mnozí si stěžují, že film nemá tempo, že se hrozně vleče. Ano, je to tak, ale je to pochopitelné. Muž se stále snaží rozpomenout ženu, ta však nic. Snímek má obrovskou hodnotu, natočen byl o půl století zpět a má takto moderní scénář. Nejvíce mě zaujalo, že film nemá vůbec jasný konec. Zkrátka si mohu domyslet sám, jak to doopravdy bylo, aniž by mi kdokoliv něco vnucoval. Trochu slabších, ale jinak pět hvězd.(5.7.2014)

  • mellon.a

    Smrťák je ten, kdo vždycky vyhrává, ať začne on nebo ty. A pak se všechno zastaví a zacyklí, kontury se začnou rozmazávat. Jenže smrt je jen okamžik, pak přijde anděl a až se mu vydáš, provede tě zahradou.(10.11.2016)