Království - Série 2

V první sérii oslovuje Stig Helmer spící město, ve druhé filozofuje s hajzl mísou. Není lepší paralely k tomu, co se v nemocnici Larse von Triera změnilo. Relativně iracionální oddělení se transformuje v regulérní blázinec a temné síly ďábla, pekel a alternativní medicíny zachvacují všechny postavy. Primář Trier vymítá rozum a ordinuje zrůdný gargantuovský cit. Je to tak překrásně odpudivý úlet mimo hranice normality, že překonává i již tak brilantní první sérii. Ten chybějící konec je strašná jizva. Kam dojela paní Drusse? Co přináší zrůdný Aage? Dansk jävlar!!! (13.01.2010)

Ešte o niečo viac choré pokračovanie Kráľovstva I. V nemocnici už zdá sa nie je žiaden zdravý človek z pohľadu personálu. K tomu sa pridá množstvo nechutností, občas zvrhlý humor a absurdita. Avšak Trier v pokračovaní pokrivkáva v budovaní atmosféry, ktorá zďaleka nie je taká hustá ako v predchádzajúcich dieloch. (30.11.2009)

Jednička se mi nelíbila, ale dvojku jsem vyloženě přetrpěl. Nechutná stopáž jednotlivých dílů mě přímo ubíjela. Trier z toho tady navíc udělal víceméně komediální frašku. Hororové prvky a napětí téměř zmizely, postavy vyloženě zdebilněly a zápletka nakonec víceméně vyšuměla do ztracena. Je možné, že jsem Triera nepochopil, ale zjišťuji, že ani pochopit nechci. S přemáháním nedávám odpad a daruji jednu hvězdičku za promyšleně navzájem propletené příběhy postav. (30.12.2011)

Grunden under Rigshospitalet er gammel mose. Her lå Blegedammene engang. Her gik blegemændende og fugtede deres store lærreder for at lægge til blegning i det lave vand. Fordampningen indhyllede stedet i en permanent tåge. Senere byggedes Rigshospitalet her, og blegemændene blev skiftet ud med l æ g er og landets bedste hjerner, og som kronen på værket kaldte man stedet for Riget. Nu skulle Livet defineres, og uvidenhed og overtro aldrig mere kunne ryste videnskaben. Måske er det blevet for meget med hovmodet og den konsekvente fornægtlse af det åndelige, for det er som om kulden og fugten er vendt tilbage. Små tegn på træthed er begyndt at vise sig i de ellers så solide og moderne bygninger. Ingen levende ved det endnu, men PORTEN TIL RIGET ER BEGYNDT AT ÅBNE SIG PÅNY.... Lars von Trier i ve druhém díle kutlovního seriálu překvapil svou brilantní režií. Kamerový filtr se proměnil ze žlutého na světlonce modrý a v nemocnici se objevil nový démon, kterého si sama vytvořila. Jenže i přes zajímavý námět druhá řada za tou první zaostává. Setkáme se tu sice se starými dobrými hrdiny, samozřejmě jen těmi, kteří přežili, ale něco tu trochu skřípe... Ale nenechte se mýlit, Riget je stále stejně šílený, vždyť už začátek stojí za to, v kterém jiném seriálu si užijete příjezd primáře na kolečkových lyžích? Trier tu stále sype jedno eso z rukávu za druhým, setkáme se s ďáblem, který si trhá rohy, šíleným psychiatrem ("Já jsem kuře, kdo jste vy?") ale i otravným poslíčkem se soudní obsílkou. Stále je na co se dívat, i když bohužel konec je veškerý žádný a kvůli smutné smrti hlavních představitelů, budiž jim země lehká, se nedozvíme, zda se povedlo brány Království opět zavřít. (25.08.2005)

Úvodem bych chtěl odkázat na svůj komentář ke "Království" (1994) a k tomuto pokračování dodávám: Protože jsem prvním čtyřem dílům dal jen čtyři hvězdy, zde je to za plný počet. A to hlavně z toho důvodu, že seriál si nejen uchoval svůj vysoký standart, ve svém ději a příběhu nás ještě víc zařezává do sedaček a zalévá nás pocitem lítosti, že další pokračování už není. A velice se tomu divím, protože hlavní příběh (jako i příběhy podružné) není ukončen tak, jak bych si to podle pravidel seriálu představoval. Jenže narozdíl od Davida Lynche a jeho "Městečka Twin Peaks", já v tomto u Larse von Triera cítím mistrovství. U Davida Lynche jsem měl pocit spíš nedostatku nápadu a smyslu pro citlivé uzavření. Samozřejmě, že je mi líto, že se se svým oblíbeným personálem už nesetkám, ale v mém srdci budou žít všichni zúčastnění navždy. Dokonce jsem si velmi oblíbil pasáže s pomývači nádobí, které představují mentálně zaostalí dívka s chlapcem. Jejich rozhovory byly víceméně o ničem, ale měly ten závoj mystiky a tajemství. Navíc v jejich podání se mi dánština líbila ještě víc. Víc sekali konce slov a byli i tvrdší. Za jednu z nejlepších scén považuji tu, ve které honil v archivu Krogshøj Helmera jedoucího na vozíčku. Ale vůbec všechny scény s Helmerem byly úžasné. Aby si jej divák ještě víc vychutnal, je originální zvuk nutností. Neboť "danishe jevlare" zní v jeho podání fenomenálněji než "dánská pakáž" jakéhokoliv dabéra. V seriálu bylo velice sympatické, že se vždy na konci epizody při závěrečných titulcích objevil Lars von Trier a zpětně uplynulý díl okomentoval. Jeho "v dobrém i ve zlém" bylo naprosto úchvatné. A já mu nejen za to z celého srdce nesmírně děkuji. (01.03.2012)