Výplata

Tvorba Johna Woo se vždycky nesla ve znamení ohlušujících výbuchů, ultrazpomalených záběrů na kráčející hrdiny a zálibě (přímo fetiši) v ručních zbraních, zabíraných ještě zpomaleněji. K tomu všemu dostal Woo ve Výplatě vrchovatě prostoru a jako bonus všechen svůj rukopis narouboval na zajímavý příběh. Jeho jednotlivé detaily sice není radno zkoumat z příliš velké blízkosti (hrozí řada fatálních otázek), ale jako poslepovaný a vratký celek na rychlé zhlédnutí funguje perfektně. Woo se vyžívá ve svých tradičních explozivních trademarcích, k tomu přidává samoúčelnou, ale nápaditou automobilovou honičku ze staré školy, ultrarychlé kamerové nájezdy, bullet-time, spoustu hi-tech hračiček a malých roztomilých nápadů a k tomu nechá hrát téměř geniálního Powella. Místy jsem této kombinaci přišel minimálně velice na chuť. Jistě si pár lidí bude stěžovat na určité až televizní momenty, ale Woo takhle dřív prostě točil, ten styl mu sedí a neviděl bych to tudíž jako obrovský zádrhel. Co bych jako zádrhel viděl, je prkenná, přehrávající a špatně nalíčená Uma Thurman, po Kill Bill neúprosně zaškatulkovaná spolu se svým pohledem do žluté teplákové soupravy, odkud ji už jen tak něco nevytáhne. Na druhou stranu, jestli mi připadal Ben Affleck nemotorný a prkenný v Daredevilovi, o to větší mám radost z jeho role ve Výplatě. Vládne slušnou fyzičkou, s tyčí mu to solidně odsýpá a občas předvede i nějakou vypečenější akční lahůdku. A to nemluvím o tom, že herecky dospěl od všech svých filmů minimálně o třídu. Podtrženo a sečteno, forma občas hodně přebíjí obsah, ale jinak jde o slušné řemeslo a film, za který se John Woo rozhodně nemusí stydět. (16.02.2004)

V návalu sebemrskačství jsem sáhla po filmu s Affleckem, kterého ne že nesnáším, ale nepovažuji ho za talentovaného herce a nechápu jeho hnízdění na hvězdném hollywoodském Olympu. Ne, omluva se nekonala, Ben mě nepřesvědčil, opět použil jen několik málo svých naučených výrazů, které střídá stále dokola (údiv s otevřenou pusou, údiv se zavřenou pusou a zamračeným čelem, atd.) . Ale film jako takový mě drapl - i přes spoustu nesrovnalostí, ale je to sci-fi, takže to se dá prominout, když má film takový odpich. (20.09.2004)

Kombinace John Woo za zenitem, veskrze toporný Ben Affleck a 20 procent pozitivních recenzí v Americe mi naháněla hrůzu. Ale stal se zázrak a zpoza oceánu dorazila svěží filmová radost, která si přes svůj sofistikovaný námět neklade za cíl filosofovat nad lidskými možnostmi předpovídat budoucnost, ale jen pobavit napínavou (polo)akční jízdou. Woo nejdřív pomalinku položí základní otázky, aby pak kolem svého hrdiny vybudoval temnou atmosféru, která zřetelně odkazuje k thrillerům Alfreda Hitchcocka. Ať už přímo ústředním tématem - ztráta identity hrála v Hitchově tvorbě vždy výraznou roli - nebo znepokojivou hudbou á la Bernard Herrmann, kterou doplňují táhlé záběry domů jak vystřižené z Na sever severozápadní linkou (a závěs ze Psycha uprostřed akce - vážně :-). A i když se posléze objeví nějaký ten slabší moment nebo logický karambol, není čas tyhle detaily řešit. Woo totiž znovu válí a bezhlavě táhne přímo na bránu, samozřejmě efektně explozivní a okořeněnou sněhobílou holubicí. John Woo dokázal, že ještě nepatří do šrotu a že je stále plný překvapení - po M:I-2 jsem totiž odpočinkovou lahůdku se spoustou akčních i neakčních vychytávek nečekal ani ve snu. (19.02.2004)

Tak... špatný film to nebyl. U televize a DVD se se dá strávit docela bez újmy na zdraví, ale v kině - to fakt nevím ... John Woo měl k dispozici dobrý námět, ale v castingu se tentokrát netrefil, čímž umazal velkou část naděje na úspěch. Affleck trošku "hraje" až ve druhé půli, Thurman je úplně mimo mísu a hlavní záporák je spíš sympaťák. Myslím, že bych s jiným obsazením sáhl k vyššímu hodnocení, protože k formě moc výhrad nemám... (30.08.2004)

Paycheck si škodí tým, že sa tvári vážne. Alebo som prehliadol sofistikovaný zámer natočiť prvú komédiu podľa predlohy Philipa K. Dicka? Každopádne, John Woo bol tentoraz vyslaný do sveta, kde niet miesta pre biele holubice. A to znamená mrhanie ako jeho talentu, tak i toho Dickovho. Aspoň že Ume Thurman to sluší a John Powell servíruje ďalší super-cool soundtrack. Bez nich by to bolo total faux pas. (07.02.2004)